Moderní estetika zahrnuje do svého zkoumání nejen postmoderní kulturu, ale v rostoucí míře i krajinu a přírodu. Tato publikace přibližuje myšlení některých českých estetiků a přírodovědců, kteří se zabývali estetickými jevy.
Kniha je rozdělena na část věnovanou filozofické estetice, kde jsou představeni známí (např. Otokar Hostinský, Jan Mukařovský) i méně známí (František Tomáš Bratránek, František Matouš Klácel) čeští estetici, a část přírodovědeckou, která je věnována biologizující estetice od Josefa Velenovského po současné české následovníky Adolfa Portmanna (např. Stanislav Komárek, Zdeněk Neubauer).
Od počátku odborné dráhy je zaměřen na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou (Ingarden, Husserl, Scheler), a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a (post)strukturalismus.
Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí.
Čtěte také: Esej o estetice přírody
Čtěte také: Literatura a estetika přírody
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
tags: #zuska #estetika #prirody