300 milionů lidí v ohrožení kvůli stoupající hladině oceánů, varují vědci

07.03.2026

Rostoucí hladina oceánů způsobená změnami klimatu do roku 2050 ohrozí po celém světě více než trojnásobek lidí, než se dosud myslelo. Tvrdí to nová studie, kterou zveřejnil časopis Nature Communications. Na místech, kterým do 30 let hrozí každoroční záplavy, podle výzkumu žije přes 300 milionů lidí, původní odhady přitom mluvily o 80 milionech.

Pravidelné záplavy každoročně postihnou jedny z nejhustěji obydlených oblastí na světě v Číně, Vietnamu, Bangladéši nebo Indii.

Studie zároveň odhalila, že v současnosti žije pod hranicí přílivu 110 milionů lidí. Obyvatelnou půdu jim vytváří systém mořských a protipovodňových hrází a vlnolamů.

V Evropě je nejvíce ohroženo Nizozemsko, které leží z jedné čtvrtiny pod hladinou moře, dále Velká Británie a Německo, kde se s problémy bude do budoucna potýkat hlavně ústí Labe s téměř dvoumilionovým Hamburkem.

V bezpečí před stoupající hladinou oceánů nebudou ani světová velkoměsta jako Londýn, New York, Miami či Tokio, ukazuje podrobná interaktivní mapa, kterou vytvořili výzkumníci Climate Central, vědecké a mediální organizace zabývající se změnami klimatu.

Čtěte také: Povinnosti emitenta dluhopisů

Vědci k novým poznatkům dospěli pomocí lepšího zhodnocení místopisu světových pobřeží. Zatímco předchozí modely využívaly satelitních snímků, kde nadmořskou výšku zkreslovaly vysoké budovy a stromy, vědci Climate Central získali data za pomoci umělé inteligence, která nepřesné údaje opravila.

Důsledky zvyšující se hladiny však pociťuje už například Indonésie, jejíž vláda nedávno oznámila přesun hlavního města z Jakarty, která je čím dál tím více náchylná k záplavám.

„Ted už víme, že hrozba stoupání hladiny moří a zaplavení pobřeží je mnohem větší, než jsme si dosud mysleli,“ uvedl Benjamin Strauss, výkonný ředitel Climate Central a spoluautor studie.

Zvyšující se hladina oceánů je jedním z nejvíce destabilizačních projevů změn klimatu, k přesídlení může donutit miliony lidí, uvedla agentura Reuters. Podle vědců ji lze zvrátit snížením uhlíkové stopy, výzkumníci proto vyzvali světové vlády, aby přijaly potřebná opatření.

„Při příchodu hurikánu se každý den varování navíc rovná zachráněným životům a majetku. Při přípravách na stoupající hladinu oceánů se počítá každé desetiletí,“ uvedl Strauss.

Čtěte také: Miliony eur na ochranu životního prostředí

Podle autorů navíc jejich výpočet může nebezpečí podceňovat. Je totiž založený na předpokladu, že se státy budou řídit závazky, které stanovuje Pařížská dohoda.

Jen od půlky 90. let minulého století jsme ztratili tolik ledu, že by pokryl celou Velkou Británii v tloušťce 100 metrů. Ještě v druhé polovině 90. let ztrácela planeta z polárních čepic v Arktidě, Grónsku a Antarktidě, z horských a šelfových ledovců a ze zamrzlých oceánů a moří v polárních krajích ročně kolem 0,8 bilionu tun ledu ročně. V roce 2017 ubylo již 1,3 bilionu tun. To je skoro dvoutřetinový nárůst. Za celou tu dobu zmizelo z polárních krajin a horských hřebenů 28 bilionů tun ledu.

Vědci opět a znovu varují, že se naplňuje ten nejčernější scénář nárůstu střední hladiny moří, který v roce 2013 nastínil Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC). Experti IPCC před osmi lety předpokládali, že pokud se množství skleníkových plynů emitovaných do atmosféry lidstvem bude růst stejným tempem, tak se hladina oceánů do konce století zvedne o jeden metr. Podle studie zveřejněné v The Cryosphere každý centimetr, o který se zvedne střední hladina moří, ohrožuje přímo na životech okolo milionu lidí žijících na pobřežích. Nejistou budoucnost má kvůli současnému tempu tání kolem dvou miliard lidí po celé planetě.

Již předchozí studie upozorňovaly, že by do konce tohoto století mohly zmizet ledovce z Alp. Ačkoli horské ledovce tvoři jen jedno procento ledu na planetě, ztracený led v letech 1994 až 2017 byl přesně z jedné čtvrtiny z nich. Další čtvrtina roztála v Grónsku a Antarktidě. Polovina všeho ledu tedy zmizela z pevné země. Zbytek pocházel z šelfových ledovců a zmrzlé hladiny Severního ledového oceánu.

Odpovídá za to kombinace vzrůstu teplot ovzduší a oceánů. Rok 2020 byl jedním z nejteplejších v historii globálních měření teplot. Rekordní byl rok 2016. Střední teplota Země byla loni o 1,25 stupně Celsia vyšší oproti té z druhé poloviny 19. století, která je brána za základní poměrovou teplotu před průmyslovou revolucí. Podle predikcí IPCC katastrofa nastane ve chvíli, kdy se globální oteplování vymkne kontrole a roční změna bude vyšší než 1,5 stupně Celsia. Severní pól pak do konce století bude zcela bez ledu a sněhu, které odrážely sluneční záření. Změní se v temnou oceánskou propast, která ho naopak bude kompletně pohlcovat.

Čtěte také: Krize mořského života: Příčiny a důsledky

Vědci z Australské národní univerzity varují, že se Západoantarktický ledový příkrov ocitl na pokraji katastrofického kolapsu. Světové oceány by tak mohly stoupnout o celé tři metry. Katastrofický a velice reálný scénář by znamenal hrozbu pro miliony lidí i celé ekosystémy.Západoantarktický ledový příkrov patří k největším ledovým masám planety. Pokrývá asi 2 miliony kilometrů čtverečních, tedy plochu větší než celé Mexiko.

„Rychlé změny už dnes pozorujeme v antarktickém ledu, oceánech i ekosystémech a každá desetina stupně globálního oteplení tento trend zhoršuje,“ uvedla hlavní autorka studie Nerilie Abramová. Pokud by došlo k úplnému zhroucení příkrovu, moře by vystoupalo o víc než tři metry.

Tání mořského ledu mění albedo, tedy podíl slunečního záření, které se od tělesa odráží. V oceánu se tak ukládá víc tepla, což dál urychluje oteplování.

„Úbytek mořského ledu znamená zvýšené riziko vyhynutí například pro císařské tučňáky. Jejich mláďata potřebují stabilní led, dokud jim nenarostou voděodolná pera,“ upozornil spoluautor studie Matthew England.

Antarktida totiž ukrývá zhruba 70 procent světových zásob sladké vody. Kdyby roztál úplně všechen led, který na ní je, hladina oceánů by vzrostla o 56 metrů.

Podle expertů je proto klíčové udržet oteplení co nejblíže hranici 1,5 °C.

Tím, že pokračující klimatické změny mohou způsobit zvedání mořské hladiny, extrémní počasí a častější povodně, nás vědci straší už léta. A jejich slova potvrzuje výskyt teplotních i srážkových rekordů všude na světě.Klimatologové si též myslí, že do konce století mořská hladina stoupne o 60 centimetrů až dva metry. To znamená, že za třicet let stovky milionů obyvatel pobřeží přijde o své domovy. Do roku 2100 se obydlí 199 milionů lidí ocitnou pod hladinou. V moři zmizí celá města, především v nízko položených oblastech Číny a Indie nebo Vietnamu. „Pokud se naše výsledky nepletou, tak se pobřežní komunity napříč světem musí připravit na obtížnější budoucnost, než jsme dosud předpokládali,“ varují autoři studie.

Obyvatelé měst se přirozeně povodně obávají, a tak mění způsob, kterým se města staví. Nebezpečí povodní se nevyhnulo ani Mekce hippies, kalifornskému San Franciscu. Poškodit jej totiž mohou jak přílivové vlny, tak zemětřesení. Velká voda by poničila řadu jeho památek, včetně třeba slavné čtvrti Embarcadero. Proto původem londýnské architektonické studio Heatherwick umístilo svou vizi ‚Zátoky‘ právě tam. Tento futuristický projekt se má stát novým sociálním centrem, ekologickým parkem a zároveň chránit oblast před záplavami.

O tisíce kilometrů dál, u hranic polárního kruhu na norském ostrově Manhausen, vyrostla série chatek na kuřích nožkách. Postavili je tam členové ateliéru Snorre Stinessen Arkitektur, kteří přizpůsobili jejich konstrukci tak, aby odolaly jakémukoli extrémnímu počasí. Jakkoliv jejich balanc na chůdách působí nebezpečně, jsou umístěny přesně podle výšky vln a předpokládaného vzestupu hladiny. Chatky tvoří součást ekologického komplexu Manhausen Island Resort, jenž vlastní polárník Børge Ousland. S výhledem na Barentsovo moře se v jednom domečku může ubytovat až pět lidí.

Baca Architects ve Spojeném království se vody také nebojí. Dokonce se na vodní stavby specializují. Navrhují domy poblíž vodního živlu nebo dokonce stavby, které se zanořují pod hladinu. Jejich nejproslulejším dílem se stal dům Amphibious House na břehu Temže v Marlow. Aby se budova ubránila záplavám, stojí napůl na zemi a napůl pluje. Pozadu nezůstali tito stavitelé ani ve Shakespearově rodišti. Developeři ve Stratfordu nad Avonou vybudovali dle jejich návrhu rezidenční čtvrť na povodňové pláni. Domy na Shipston Road totiž stojí na pilířích, a pokud místo zalije řeka, prostě proteče pod nimi. Jen se sklepy majitelé těchto jedenácti obydlí musí oželet.

V odpovědi na rostoucí míru urbanizace pobřežních oblastí ohrožených klimatickou změnou se další anglické architektonické studio - Grimshaw - spojilo se stavitelskými kolegy z Nizozemí, konkrétně firmou Concrete Valley, aby společně navrhli levné a zároveň vůči povodním odolné bydlení. Výsledkem jsou plovoucí modulární stavby.

Firma BIG vlastněná architektem Bjarke Ingelsem se dívá ještě dál do budoucna. Navrhla totiž celé plovoucí město, jež pojme až 10 tisíc nájemníků. Oceanix, jak se obec bude jmenovat, poskytne útočiště těm, kdo přijdou o domov kvůli stoupajícímu moři. Ulice budou víceméně sestávat z jednotlivých umělých ostrovů, jež se na sebe nalepí jako domy na vesnici. Ke dnu je přichytí kotvy. V rodném Dánsku však Ingels myslí i na studenty. Vytvořil pro ně levné ubytování na obří lodi. To se skládá z devíti nákladních kontejnerů postavených na sobě v kruhové struktuře mající na střeše zahradu.

V Kodani se nachází rovněž projekt ateliéru SLO - The Soul of Nørrebro. Tento systém jezírek a potoků má nejen vypadat hezky na pohled a lákat místní k procházkám, pořádání akcí a odpočinku, ale hlavně sloužit k čištění dešťové vody a jejímu odvádění z města. Podobně už v dánské metropoli realizovala náměstí Sankt Kjelds a Bryggervangen. Obě místa v sobě rovněž shromažďují dešťovou vodu, a ta pak zalévá rostliny, připívající k biodiverzitě města. Zeleň má zároveň za úkol čistit městský vzduch od smogu a nabídnout jeho obyvatelům místo ke zklidnění. Napravit spoušť po tajfunu.

Stejně jako v severní Evropě uvažují obyvatelé i v té jižní. Španělský ateliér Aldayjover vytvořil v meandru řeky Argos 62 akrový park. Oblast dříve zůstávala nevyužitá, jelikož místo trpělo na povodně a neustále bylo rozbahněné. Nyní však architekti tvrdí, že místní mohou v meandru opět pěstovat užitečné plodiny, procházet se nebo si hrát po dobu 95 procent roku, a to díky jejich krajinářské práci. Podobně se snaží městští plánovači zvelebit i oblast přístavu Hafen v Hamburgu. Revitalizaci 160akrového brownfieldu komplikuje skutečnost, že se zachází v záplavové zóně řeky Labe. Studio KCAP ho však chce do roku 2025 přeměnit z opuštěné ruiny v živé společenské centrum. Projekty KCAP sahají až do Číny. Společně s krajináři z firmy Felixx se jim povedlo vybudovat systém tří hrází dlouhých dohromady 130 kilometrů, který nazvali East Dike a slouží k opravě pobřeží Dapengu. To je poloostrov mezi Pekingem a Šen-čenem, jenž v roce 2018 těžce postihl tajfun Mangkhut.

Všechny dosavadní stavby se však ale zatím týkaly pouze městských rezidentů v rozvinutých státech. Přitom během povodní trpí nejvíce právě chudší oblasti. Například slum Makoko v Nigérii nabízí pouze a jen bydlení v chatrčích, které jsou provizorně postaveny na vratkých nohách uprostřed komunity na březích laguny Lagos. Proto se stavitelé poučili a místo toho, aby se v rozvojové oblasti snažili sehnat materiál, co drsné podmínky ustojí, přeměnili „Makoko Floating Systém“ v technický plán, jenž lze podle potřeby obnovovat znovu a znovu.

Škola Etania Matakana v malajsijském Beufortu se pro změnu nachází v záplavové oblasti na břehu monzuny pravidelně rozvodňované řeky. Nebezpečí jejího vyplavení vyřešila nezisková organizace BillionBricks tak, že do základů zabudovala odolné lodní kontejnery a na nich vystavěla několik lehkých tříd se dřevěnými stěnami. Moduly vodě odolají, a navíc je v nich, jak tvrdí místní, příjemný chládek. Budova je v provozu už dva roky a zatím jí prošlo 350 dětí.

Ročně lidstvo podle dat panelu pošle do atmosféry okolo 50 miliard tun skleníkových plynů přepočítaných na ekvivalent oxidu uhličitého. Pokud bychom nyní chtěli udržet oteplování pod magickou hranicí 1,5 stupně Celsia, museli bychom do třiceti let jejich emise dostat na nulu.

Tabulka: Ztráta ledu v období 1994-2017