Judikatura k § 71 Zákona o ochraně přírody a krajiny

Tento článek se zaměřuje na judikaturu týkající se § 71 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se zvláštním důrazem na účast veřejnosti, spolků a obcí ve správních řízeních.

Účast veřejnosti a spolků (§ 70 odst. 2 a 3 ZOPK, obce podle § 71 odst. 3)

• Zásadní změny od 1. 1.
• Žádost podle § 70 odst.

IV. ÚS 2636/19 ze dne 27. 2. 2020

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Ireny Klimánkové proti rozsudku Nejvyššího správního soudu a rozsudku Městského soudu v Praze.

Stěžovatelka se domáhala zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí, když tvrdí, že jimi bylo porušeno její vlastnické právo zaručené v čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny, právo na zdraví podle čl. 31 Listiny a právo hájit tato svá práva u soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Správy chráněné krajinné oblasti Český kras byla povolena výjimka podle § 56 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 50 odst. 1 a 2 a § 49 odst. 2 téhož zákona (ve znění učinném v době rozhodování Správy CHKO) pro zásah do biotopu vybraných zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin.

V následném správním řízení vedlejší účastník vydal rozhodnutí, kterým zamítl odvolání stěžovatelky a jejího manžela proti výše rubrikovanému rozhodnutí Správy CHKO (sub 2).

Čtěte také: Ekologická újma a nová legislativa

Ke kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2019 č. j. 6 As 375/2018-31 tak, že se kasační stížnost zamítá (výrok I) a dále rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II a III).

Nejvyšší správní soud zejména shledal, že závěr městského soudu, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení vedeného před Správou CHKO ve věci výjimky stran zásahu do biotopu vybraných zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, je správný.

Stěžovatelka nesouhlasí s výkladem vedlejšího účastníka, který byl správními soudy shledán správným a zákonným, tedy, že vlastník pozemku nemá postavení účastníka řízení v řízení podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť se toto řízení (údajně) nijak nedotýká jeho práv, a to přesto, že na základě a za podmínek výjimky bude zasahováno do pozemku v jeho vlastnictví.

Ústavní soud nepřisvědčil názoru stěžovatelky, že Nejvyšší správní soud ústavně konformně nevyložil tvrzenou možnost vlastníka pozemku být účastníkem řízení v řízení podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, tedy v řízení o udělení výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Podjatost starosty/místostarosty obce

• V případech, kdy obec je účastníkem řízení (zejména povolování kácení obecních dřevin).
• Otázka systémového rizika podjatosti.
• Novela správního řádu č. 176/2018 (účinná od 1. 11.

Přestupky a řízení o nich

• Význam nového zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
• Určení deliktně odpovědného subjektu/subjektů (zadavatel a zhotovitel).
• Souběh pokut podle ZOPK a podle jiných zákonů (skutek de facto a skutek de iure).
• Přiměřenost náhradního opatření k nápravě, lokalizace jeho provedení.
• Bohatá judikatura k § 66 ZOPK před novelou účinnou od 1. 1.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.10.2021, sp. zn.

Žalobci a) Ing. B. P., b) O. P. jako majitelé rodinného domu se zahradou vedli spor s městem Chlumec nad Cidlinou kvůli zcela extrémnímu rušení svého vlastnického práva k pozemkům a nemovitosti.

Čtěte také: Postup vyrozumění spolku

Městský úřad (MÚ) však požadované kácení nepovolil. Proti jeho rozhodnutí podalo město Chlumec nad Cidlinou odvolání ke Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje.

Na základě znaleckých posudků vydal městský úřad prvoinstanční rozhodnutí, jímž nepovolil, podle § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kácení 8 ks dřevin, které svou velikostí překračovaly hodnotu podle § 3 vyhlášky č.

Napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí prvoinstanční, je podle žalobců založeno na nesprávném a nedostatečném posouzení relevantních skutkových otázek podstatných pro rozhodnutí ve věci.

Kromě nutnosti zvýšené péče o jejich zahradu upozornili žalobci na excesivní zanášení filtračního systému jejich bazénu spadem z předmětných stromů, a též na časté zanesení okapů zahradního domku i rodinného domu zmíněným spadem.

Žalobci také nesouhlasili se závěrem žalovaného, že citlivě a odborně provedeným řezem lze snížit míru opadu listí na pozemky žalobců, případně je možno dohodnout participaci vlastníka předmětných stromů, tj. města Chlumec nad Cidlinou, na odklízení spadu, jelikož město již tento úklid provádí na svých pozemcích v bezprostředním sousedství.

Čtěte také: Analýza dopadů nového zákona

Důvody, které správní orgány vedly k jejich závěrům, jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí seznatelné.

Stejně tak musí být ve správním řízení zhodnocen funkční a estetický význam dřevin, jejichž pokácení má být povoleno.

V této souvislosti krajský soud připomíná, že správní orgány tvrzení žalobců o existenci zmíněného spadu nerozporovaly, avšak poukázaly na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2011, č. j. 5 As 22/2011-100, podle kterého nejsou běžné projevy vývoje a růstu dřevin, spočívající např.

Kácení dřevin a přestupky

V projednávaném případě byly řešeny dva přestupky dle ust. § 88 odst. 1 c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) rozhodnutím uložila žalobci za toto protiprávní jednání pokutu ve výši 200.000 Kč dle ust. § 88 odst. 1 c) zákona č.

Obě předmětné lípy byly odpovědným pracovníkem žalobce a arboristou shodně vyhodnoceny jako vysoce rizikové, a to jak na místě, tak podle dendrologického hodnocení.

Odpovědný pracovník žalobce byl na místě povinen učinit vše pro to, aby nebyl ohrožen život a zdraví účastníků silničního provozu, a aby nebyl narušován veřejný pořádek.

Žalobce byl tak přesvědčen o nezbytnosti upřednostnění veřejného zájmu na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, na ochraně života a zdraví, a nutnosti rizikové dřeviny v souladu s ust. § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny pokácet.

Žalobce dále namítal, že neporušil ani povinnost oznámit provedení kácení obou lip orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení dle ust. § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Rozsah kácení v zadávacím řízení zcela odpovídal pravomocnému povolení ke kácení.

Městský soud zmínil, že v řízení o správní žalobě nemůže zabývat námitkami, které žalobce uplatnil v rozkladu podaném ve správním řízení, byť i na ně v žalobě sumárně odkázal.

Soud vyšel ze skutkového stavu, který byl mezi účastníky nesporný a je zdokumentován i ve správním spise, že žalobce předmětné dřeviny v rozhodném období pokácel bez vydaného povolení příslušného orgánu ochrany přírody.

Žalobce stav dřevin blíže nespecifikoval a ani důkazy prokazující stav dřevin nepředložil.

Soud shrnul, že žalobce sice tvrdil, že stromy pokácel z bezpečnostních důvodů, neboť se nejevily jako bezpečné, avšak neuvedl žádné skutečnosti svědčící o okamžité hrozbě vzniku škody na zákonem chráněných hodnotách dle ust. § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, pro které nebylo možné pokácení odložit.

Změna územního plánu a přírodní parky

Nejvyšší správní soud rozhodoval o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 2. 7. 2020 č. 69/2020 - změny Z 2812/00 a Z 2822/00 vlny IV celoměstsky významných změn Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, a to v části změny Z 2822/00, týkající se využití pozemku parc. č. XA v katastrálním území T.

Předmětem nyní projednávané věci je pouze změna Z 2822/00 spočívající ve změně funkčního využití ploch na části pozemku parc. č. XA v katastrálním území T. v obci hl. m. Praha, ve vlastnictví OZNŘ (dále „pozemek par. č. XA“), ze stávající funkce pozemku: sady, zahrady a vinice (PS) na funkci: čistě obytná (OB) (dále „změna Z 2822/00“).

Touto změnou byl celoměstský systém zeleně zmenšen o 920 m2. Celá plocha změny se nachází v Přírodním parku Drahaň - Troja, převážná část změny představuje rozšíření zastavitelných ploch do ochranného pásma přírodní památky Havránka.

Navrhovatelka aktivně vyjadřovala nesouhlas s návrhem změny Z 2822/00 již v průběhu pořizování prostřednictvím námitek.

Městský soud rozsudkem z 25. 2. 2022, čj. 9 A 90/2021-94 (dále „původní rozsudek městského soudu“), návrhu vyhověl a napadenou část OOP ke dni právní moci rozsudku zrušil z důvodu její nepřezkoumatelnosti, neboť odpůrce při jejím vydávání nedodržel zákonem stanovené procesní podmínky.

Ke kasační stížnosti odpůrce Nejvyšší správní soud rozsudkem z 27. 9. 2023, čj. 8 Afs 305/2021-98 (dále též „zrušující rozsudek NSS“), zrušil původní rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V rámci věcného přezkumu však městský soud shledal rozpor napadené části OOP, představující rozšíření zastavitelné plochy s funkcí OB-A na území přírodního parku Drahaň - Troja, s právními předpisy.

Podle městského soudu tak šlo o účelovou změnu provedenou kvůli následnému naplnění výjimky v § 15 odst. 3 nařízení, a tedy o případ zjevného obcházení zákona.

Nemůže tedy jít ani o dostavbu stávajících sídelních útvarů ve smyslu § 15 odst.

Městský soud zde vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze 7. 5. 2020, čj. 4 As 360/2019-42, který se zabýval ochranným pásmem přírodní památky Dolní Šárka v kontextu čl. 4 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 4/1982 Sb. NVP.

Dospěl k závěru, že nikoli.

Stěžovatel předně namítl, že uvedené ustanovení míří až do tzv.

Již před změnou Z 2822/00 totiž v dané lokalitě existoval sídelní útvar ve smyslu § 15 odst. 3 nařízení, resp. existovaly spojené plochy OB a OB-A o rozloze 20 140 m2.

Cílem nařízení totiž nebyla jakási stavební uzávěra na úrovni územně plánovací dokumentace.

Změna Z 2822/00 však neumístila ani nepovolila žádný konkrétní stavební záměr.

Kód míry využití území OB-A současně zaručuje, že na významné části pozemku zůstane zeleň, tzn., že i po případném umístění a realizaci rodinného domu bude faktické využití většiny pozemku odpovídat regulativu PS: sady, zahrady a vinice.

Navíc, změna Z 2822/00 se z hlediska krajinného rázu v lokalitě jednak nikterak neprojevila, jednak v případě budoucí snahy na jejím základě umístit a povolit konkrétní stavební záměr bude mít mj. i navrhovatel možnost obrany v příslušných správních řízeních.

Oproti tomu ochranné pásmo nyní řešené přírodní památky Havránka v uvedeném ustanovení upraveno není, a proto na ni nedopadá.

§ 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Ustanovení obsažené v § 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. Podle tohoto ustanovení je orgán ochrany přírody oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat.

Je jedině pozitivní, že orgány ochrany přírody dostávají odvahu stále více ust. § 66 aplikovat.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), o níž si nikoli z loajality zaměstnance dovolím tvrdit, že má s aplikací ust. § 66 nejrozsáhlejší zkušenosti, toto ustanovení s relativním úspěchem používá např. v ochraně dřevin rostoucích mimo les, kde obecné právní nástroje selhávají, protože orgány ochrany přírody příslušné k jejich aplikaci (obecní úřady) je buď neumějí, nebo nechtějí správně využívat.

V praxi se vyskytla komplikace, spojená s omezením kompetence správ CHKO k užití § 66 jen na území CHKO a jeho ochranných pásem.

tags: #71 #zákona #o #ochraně #přírody #judikatura

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení ZPF vodní erozí
• Usina MS a dětská básnická soutěž
• Proces recyklace akumulátorů
• Přečtěte si o jeřábu ptačím
• Výživné kaše z přírody