Zaměření katedry Ekologie lesa má poměrně značně široký záběr, do kterého spadá jak výuka základních předmětů botanické systematiky - botanika a dendrologie - tak předměty navazující, jako je ekologie lesa, fytocenologie a typologie ale i aplikovaná dendrologie a arboristika a následně i předměty konkrétněji specializované např. na management chráněných území, preparaci rostlin a další.
Katedra současně výukou pokrývá celé spektrum věku od nejmladších studentů a studentských soutěží pro střední školy až po programy celoživotního vzdělávání pro seniory.
V oblasti ekologie lesa je činnost zaměřena především na studium dynamiky a funkce lesních ekosystémů a jejich obnovy.
Výzkum je zacílen především na disturbance a jejich vliv na strukturu přírodních a přírodě blízkých lesů; dynamiku porostů a přirozené obnovy; dendrochronologii a její uplatnění při hodnocení jak reakcí jedinců, tak vývoje celých lesních porostů.
Součástí výzkumných aktivit je i monitoring lesů se zaměřením zejména na zachovalejší lesy v chráněných územích.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Součástí je hodnocení lesa z řady aspektů: prostorová a věková struktura porostů, reakce jednotlivých jedinců krátkodobé (dendrometry) i dlouhodobé (dendrochronologie), hodnocení biodiverzity.
Koncovkou těchto výzkumů jsou mimo jiné i doporučení pro praktickou ochranu přírody.
V oblasti botaniky jsou řešena témata botanického a fytocenologického mapování, studium ekologie jedinců a populací vzácných a ohrožených druhů bylin (např. Pulsatilla).
Geobotanická témata se aktuálně zaměřují na problematiku nízkých a středních lesů a nelesní vegetace v oblasti Českého krasu a odraz minulého hospodaření v aktuální vegetaci, např. výskytu rostlin svázaných s historií lidských sídel (Vinca minor).
Arboristika, jako nový směr a nový obor navazuje na dendrologii, ale dále ji rozvíjí v aplikovaných předmětech péče o zeleň, její výsadbu a údržbu.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
S aplikovanou dendrologií souvisí řada závěrečných prací, zaměřených na inventarizaci vegetace ve městě i krajině.
Výhodou je těsné propojení s Arboretem Kostelec a možnost ekologických a fenologických studií různých introdukovaných dřevin.
Dále řešena témata genetické diversity rodu Betula a témata množení dřevin v kulturách in vitro (např. Disanthus, staré odrůdy druhu Pyrus communis, Betula oycoviensis).
Mnohá témata jsou často součástí týmových projektů, na kterých se spolupodílejí odborníci z dalších vědecko-výzkumných institucí (FŽP, FTZ, Př F UK, AV ČR, AOPK ČR).
V rámci výzkumných aktivit probíhá především studium přírodě blízkých lesních ekosystémů i v zahraničí (Slovensko, Rumunsko, Ukrajina, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Německo) a fungující spolupráce je dále navázána s pracovišti ve Slovinsku v Lublani, v Brašově a např. Doc. Ing.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Ekologie lesa se zabývá studiem lesních ekosystémů a jejich jednotlivých komponent.
Absolventi získají základní znalosti o struktuře a funkci lesních ekosystémů jako východisko pro jejich další management.
Seznámí se s rozšířením, charakteristikou a antropogenním ovlivněním základních biomů, zejména lesních.
Dále je náplní předmětu problematika struktury lesního ekosystému a jeho ekologických a environmentálních funkcí.
Je studován vývoj přírodních lesů jako základna znalostí pro jejich pěstování, vývoj v poledové době stejně jako obnova přírodních lesů.
Je pojednána problematika vztahu lesa a abiotických faktorů prostředí: záření a jeho transformace, vztah lesa a hydrologického cyklu, vliv větru na lesní ekosystémy a konečně problematika vztahu lesa a lesní půdy.
Zvláštní pozornost je věnována humusovým formám.
Dále je studována problematika biologické produkce, primární a sekundární a vlivu antropických zásahů na ni z různých aspektů.
Pozornost je dále věnována cyklům hlavních živin a základním možnostem jejich ovlivnění v lesním hospodářství: dusík, fosfor, draslík, vápník a hořčík, síra.
Konečně je zmíněno téma hlavních globálních ekologických problémů: antropogenní imise, problematika ozónu a zvyšování obsahu skleníkových plynů v atmosféře.
Pedologie - půdoznalství studuje vznik, vývoj a vlastnosti půd.
Znalství je považován V. V.
Půdotvorné faktory (1-3) jsou zdrojem půdních koloidů, živin a energie.
Mateční hornina je zdrojem minerálních živin a koloidů.
Čas jako půdotvorná podmínka hraje roli při zvětrávání hornin a vývoji půdních typů.
Člověk ovlivňuje vznik a vývoj půd kladně i záporně.
Podle původu dělíme půdní složku na neživou a živou (tab. č.
Živá složka půdy se skládá z půdního edafonu a živých orgánů vyšších rostlin.
Rozlišujeme fyzikální a chemické vlastnosti půd, např. při rozboru půdních vzorků.
Půdní horizonty chápeme v klasickém pojetí jako genetické horizonty.
Disperzí rozumíme rozptýlení jedné látky v prostředí jiné látky.
Pevná půdní složka je množinou zrn různé velikosti, tvaru a původu.
Šterkovité půdy mají zrna ostrohranná nebo ve tvaru oblázků.
tags: #ekologie #lesa #výuka #materiály