Aplikace pro poznávání africké přírody

Mobilní technologie pronikají do všech aspektů našeho života, a tak není divu, že se stávají nepostradatelnými pomocníky i při poznávání přírody. V Africe, kontinentu s nesmírnou biodiverzitou, to platí dvojnásob. Aplikace pro chytré telefony umožňují nejen identifikaci rostlin a živočichů, ale také přispívají k ochraně přírody a vzdělávání.

FlowerChecker: Český pomocník pro pěstitele i ochránce přírody

Český FlowerChecker je toho skvělým příkladem. Tato aplikace, původně zaměřená na rozpoznávání rostlin pomocí fotografií, se v posledních letech výrazně rozvinula. FlowerChecker začal jako projekt, který dokáže rozpoznat rostliny jen tím, že si je mobilem vyfotíte. V posledním roce ale dokázal znatelně rozšířit svůj záběr, dostat se do prestižních výzkumů, najít jako zákazníky zajímavé firmy a zásadně navýšit svoje tržby i zisk. Ten loni přerostl čtyři miliony korun. Tržby mladé společnosti pak milionů devět. Už předloňský rok byl přitom s tržbami přes tři miliony korun obrovský skok. V roce 2019 si totiž firma sáhla na půl milionu.

Ondřej Veselý, spoluzakladatel FlowerCheckeru, čeká, že firma bude i dál stoupat. „Myslím, že je to důsledek toho, že děláme věci sice pomalu, ale důkladně. Pomalý rozvoj, o kterém mluví, znamená především budování rozsáhlé knihovny fotek rostlin. FlowerChecker pro svou webovou aplikaci Plant.id využívá k jejich rozpoznávání umělou inteligenci. Jenže aby ta něco takového uměla, potřebuje obrovské množství dat. Firma tak roky sbírala od pracovníků fotografie různých kytek, které pak botanici ručně určovali. Cílem bylo ověřit si hypotézu tří tehdy akademických pracovníků: Ondřeje Veselého, Ondřeje Vilda a Jiřího Řeháka. Zněla, že by umělá inteligence mohla být schopná poznávat rostliny. Jenže zájem o ni byl tak velký, že botanici nestíhali rostliny určovat a tehdy ještě nevycvičená umělá inteligence jim příliš neuměla pomoct. Tak identifikaci nad základních pár kusů denně zpoplatnili. Překvapivě s tím zájem ještě vzrostl. Firmu oficiálně založili v roce 2014. Odborníci nakonec sesbírali tolik dat, že s postupem let nejen vycvičili umělou inteligenci na schopnost určovat daný druh rostliny, ale ještě začali přidávat další funkce. Ukázalo se, že se něco takového dá prodávat i se ziskem. Se startupem spolupracovali botanici i univerzitní studenti. Obrázky pro něj sbírali externisté z celého světa. Kooperuje mimo jiné s českou Agenturou ochrany přírody a krajiny.

Typicky potřebují schopnost rozpoznat rostlinu a nově určit i její stav různé aplikace pro zahrádkáře. Takové, které chtějí pěstitelům radit s tím, jak se starat o květiny - ale samy by je nedokázaly rozeznat. Aplikace se ovšem hodí i pro výrobce zahradní techniky, která by tak sama uměla rozpoznávat, co je plevel a co ne. S jedním velkým firma jedná. Zadarmo ji využívají neziskovky v rozvojových zemích, například v Jižní Africe, kde sázejí stromy.

Zdejší umělá inteligence se učila dlouhé roky od botaniků, teď jí pomáhají rostlinolékařky. „Je to taková technická lahůdka,“ říká Veselý. Vysvětluje, že je několik základních problémů, kterými rostliny trpí, jako je spálení od sluníčka, sucho, nebo naopak přelití. A rostlinolékařky je kategorizují, na základě čehož tu pak IT pracovníci programují model umělé inteligence. Co se týče určování rostlin, zdejší umělá inteligence je umí poznat sama s pravděpodobností víc než 90 procent. To je podle hned několika výzkumů nejlepší výsledek mezi podobnými aplikacemi minimálně v Evropě. Systém přitom se vyzná ve 12 tisících druhů. Co do jejich problémů, tam se stále učí a je na 60procentní úspěšnosti rozpoznání stavu rostliny jen podle jejich fotky, což Veselý popisuje jako velmi dobrý výsledek. Pro základní obecné kategorie nemocí, jako je bakteriální infekce nebo nedostatek živin, je na 90 procentech. U sta kategorií konkrétnějších příčin má 80procentní přesnost.

Čtěte také: Výzvy pro západoafrickou přírodu

Ještě zajímavější je ale důvod, proč se vlastně do rostlinolékařství FlowerChecker pustil. Jednoduše to po něm chtěli klienti. Pokud totiž aplikaci využívali na rozpoznávání kytek, tak mnohdy proto, že se o ně chtěli dobře starat. „Umíme teď určit devadesát různých typů nemocí a řešení hodně prodáváme stávajícím klientům. Plant.id umí využívat na rozpoznávání rostlin kromě umělé inteligence třeba také GPS souřadnice, aby systém pochopil, kde lidé rostlinu vyfotili, a tedy jaký nejspíš bude její druh. Fotky rostlin má z celé Evropy, ze Severní Ameriky, Číny i Nového Zélandu. Naopak poměrně málo jich získává z Afriky. „Je tu poměrně nízká kupní síla,“ krčí rameny Veselý. „A především velmi složité tropické kytky. Džungle je nejhorší.

FlowerChecker zajímají průmyslová řešení a takových projektů má hned několik. Veselý se nedávno vrátil z Polska, kde instalovali kamery na traktor, aby algoritmus počítal květy. Cílem je odhadnout, jaká bude úroda na podzim. S jednou českou společností hodlá monitorovat zeleň uvnitř budov. Důvod zhoršeného zdravotního stavu některých kytek je totiž velmi obtížné odhadnout, například takové přelití nebo nedostatek vláhy často vypadá úplně stejně, v obou případech totiž odumírají kořeny a listy uschnou. Dalších možností jmenuje Veselý řadu: monitorovat by šel počet stromů, protože obce mají povinnost je evidovat. Dokáže identifikovat invazivní rostliny v Evropě, což je jeden z projektů, na kterých spolupracuje s výzkumnými organizacemi. „Mám rád propojení s vědou, a pokud se do toho přidá ekologie a krajina, o to líp. Snažíme se na začátku pomáhat.

Další aplikace pro poznávání ptáků

Se Zdeňkou Černou (z projektu Hrajeme si chytře) jsme si připravili výběr aplikací, které mohou podpořit malé badatele, tentokrát na téma PTÁCI. K jednotlivým druhům nabízí fotografie, texty a zvuky. Existuje celá řada aplikací, které nám mohou pomoct v zaposlouchání se do hlasů ptáků. S dětmi je také možné nahrávat zpěv ptáků a danou databázi plnit, což je hezká aktivita. Pro začátečníky je do terénu výborná mobilní aplikace BirdNET, novinka z roku 2020, která skvěle funguje. Do telefonu nahrajete zpívajícího ptáka a necháte aplikaci vyhodnotit, co slyšíte. Záznam hlasu vidíte přímo na displeji. Je potřeba mít k dispozici dostatek mobilních dat.

Collins Bird Guide je mobilní aplikace pro Android i iOS, jejíž obsah je totožný s knížkou Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Mobilní verze obsahuje totožné ilustrace i texty (v angličtině, němčině a francouzštině). Aplikace umí vyhledávat podle českých názvů a hledání v mobilu je v terénu mnohem rychlejší i pohodlnější než listování v knížce. Umí i porovnávat druhy vedle sebe. Atlas Ptáčkaře FREE je jednoduchá, základní aplikace s fotografiemi, texty a zvuky.

Tabulka aplikací pro poznávání ptáků

Afrika očima cestovatele a ochránce přírody

Afrika samotná je druhý největší a zároveň nejteplejší kontinent světa. Proto se neváhejte vydat za dalším dobrodružstvím právě sem. Antilop žije v Africe více než 100 druhů. My se seznámíme s několika z nich. Krásná je antilopa skákavá, která dělá čest svému jménu. Antilopa přímorožec zase svými ostrými rohy dokáže odradit i lva. A králem mezi antilopami je kudu velký, který má na hlavě místo koruny krásné kudrnaté paroží.

Čtěte také: Klimatické pásy a podnebí

Africká příroda je fascinující organismus. Druhý největší a zároveň nejteplejší kontinent světa. Jsme v Africe, v domově zebřích dam. Poznáme zde, jak to vypadá na savaně. Zjistíme, k čemu zebrám slouží jejich pruhy. Věděli jste, že jsou to takové otisky prstů?

Welwitschie, že jste to nikdy neslyšeli? Je tedy nejvyšší čas se o této rostlině něco dozvědět. Pokud byste ji hledali, musíte do Namibské pouště, což je nejstarší a nejdrsnější poušť na světě. Věděli jste, že jsou tam i místa, kde vůbec nikdy neprší? Jak tam tedy může nějaká rostlina přežít, kde se tam vzala a proč má tak zvláštní jméno? Co asi snáší takový ústřičník? Poznali jsme ho podle zobáku, protože má totiž jeho dolní polovinu delší než horní. Proč to tak má? To můžete snadno zjistit.

Dnes na nás čeká jedno z nejroztomilejších afrických zvířat. Tarbík. Poznáme ho podle toho, že má zadní nohy výrazně delší než přední a pohybuje se pomocí skákání. Neodmyslitelně k němu patří i dlouhý ocásek, pomocí kterého dává signál ostatním, pokud se blíží nebezpečí. Nepřehlédnete ani jeho velké oči, které vidí i v noci.

„Chtěl bys vidět supr dům? Tak si dojdi k termitům.“ Dnes v Africe navštívíme termitiště. Termiti jsou vlastně jako naši mravenci. Žijí v koloniích a vytvářejí si velice pevné obydlí, které nerozšlápne ani slon. Z čeho své obydlí na poušti staví?

„Člověk nebo opice? Lidoop, to sedí asi nejvíce.“ Tentokrát v Africe navštívíme tvory nám lidem nejpodobnější, tedy šimpanze. Zjistíme, na čem si rádi pochutnávají a co je pro ně největší zábavou. To, že jsou hodně učenliví, víme dnes především díky Jane Goodallové, které je dlouhá léta pozorovala a vytvořila pro ně útulky, kde se mohou v bezpečí dožívat až padesáti let.

Čtěte také: Guinejský záliv a Kongo

„Když v Africe něco zdechne, ne každý se toho lekne.“ Někdo je dokonce rád, jako třeba právě sup. Ne nadarmo se mu říká mrchožrout. Přestože svým dvoumetrovým rozpětím křídel by mohl konkurovat nejednomu dravci, sám nic neloví. Pouze si počká na zbytky.

„Snovači, ti vždycky rádi posvačí.“ Že nevíte, jak takový snovač vypadá? A proč se jmenuje právě takto? Po světě jich poletuje asi půl miliardy, takže je velká šance, že i vy jednoho potkáte. Byla by škoda ho nepoznat nebo si ho splést s vrabcem.

„Prostě hlásá do všech stran: To jsem já, buše pán!“ Pohled na toto majestátní zvíře se snad nikdy neomrzí. Vy právě teď můžete vidět spoustu slonů a malých slůňat, jak se procházejí krásnou savanou, a ještě se u toho dozvědět spoustu zajímavostí. Kam se chodí napít? Na koho si musejí dávat pozor? Věděli jste, že chobot slouží slonům také jako šnorchl?

„Řekla řeka řece, je krásné plout přece.“ Dnešním dílem doslova proplujeme. Vydáme se po známých afrických řekách až k Viktoriiným vodopádům. O těch se říká, že je to dým, který hřmí.

„Loudím sváču z výletníků, pocházím z řad kopytníků.“ Ano, jedná se o prase savanové, se kterým nemá cenu o svačinu bojovat. Poznáte ho podle výstupků na hlavě podobných bradavicím, které mu slouží jako nárazníky, a také dlouhé hřívy a ocásku. Má výborný čich, u jídla zásadně klečí a domlouvá se funěním.

Chytrý jako opice se neříká nadarmo. Takový kočkodan žije v tlupách a je tak chytrý, že si s ostatními předává informace o blížícím se nebezpečí. Ve městech kočkodani lidem dokážou dost znepříjemnit život. Lezou do aut, očešou jim úrodu ovoce. Ale zato v přírodě je na ně radost pohledět.

„Má dva rohy, rychlé nohy, špatně vidí, skvěle slyší.“ Jistě jste poznali, že se jedná o nosorožce. Kvůli svému špatnému zraku útočí téměř na vše, co se pohne. Dlužno říci, že pytláci na něj útočí mnohem více. Kvůli pověsti o kouzelné léčivé moci jejich rohu jsou nosorožci ve volné přírodě téměř vzácností a hrozí jim vyhubení.

Marabu rozhodně v Africe nepřehlédnete. Má rozpětí křídel až tři metry, takže vám dokáže pěkně zatarasit cestu. Mohli byste ho uvidět i z letadla, vyletí totiž do pořádné výšky. Přestože je příbuzný čápa, živí se spíše jako sup. Oba požírají mršiny, ale dokážou se o ně podělit.

Možná si při pohledu na fotku vybavíte nejdříve pantera. Nejste daleko od pravdy. Levhart černý je opravdu znám pod jménem panter. Jedná se však o levharta, pouze s jiným zbarvením. Levharti loví v noci a velmi tiše. Výborně šplhají po stromech a svoji kořist i na stromech požírají.

Kdybyste v Africe hledali lachtany, nejvíce jich najdete na Pobřeží koster, kde jim vyhovuje studený proud. Chlad jim nevadí, protože mají velkou vrstvu podkožního tuku, který je chrání. Díky tomu může lachtan vážit až 250 kg. Když se potápí, tak se mu zavřou nozdry i uši a vydrží pod vodou až půl hodiny. Nemají rádi, když si je lidé pletou s tuleni. Víte, jaký je mezi nimi rozdíl?

To, že je lev král zvířat, to není třeba říkat, ale že je to velký lenoch, to už se možná tolik neví. Lvi dokážou lenošit a odpočívat až dvacet hodin a zbylé čtyři hodiny hodují. Kdy tedy loví? Ti, co mají smečku, málokdy. Loví za ně totiž lvice, které lvovi přinesou svoji kořist a nechají ho žrát jako prvního.

Krokodýla rozhodně není radno podceňovat. Bavíme se tady o největším žijícím plazu na světě. Nezměnil se od dob dinosaurů a rád se vyhřívá na sluníčku na břehu řeky. Často ve vodě vypadá jako plující kus kmene. Nenechte se však zmýlit, není to žádný lenoch. Když loví, dokáže být velmi rychlý a vyskočit až metr vysoko.

Víte, kdo je považován za nočního krále Afriky? Je to tato nenápadná okatá opička jménem komba. Jedná se o hodné stvoření žijící v mopanové buši. Vypadá jako naše veverky a možná byste se s ní chtěli kamarádit. Nazapomínejte, že to jsou divoká zvířátka a na svoji hygienu zrovna nedbají. Komby si značkují nejen území, ale i samy sebe.

Poušť je plná tajemství i překvapení. Tentokrát navštívíme Saharu a potkáme zde potemníka, písečnou rybu, ježka ušatého, štíra, hroznýška pestrého, a samozřejmě také kobru královskou. Kobry se v Africe neodchytávají jen tak pro zábavu, ale aby jim byl odebrán jed, ze kterého se připravují léčivá séra, která lidem pomáhají. Vy to ale rozhodně nezkoušejte.

Proč máš, ježku, tak velké uši? Nejen proto, aby slyšel všechny brouky v okolí, ale také kvůli tomu, že mu uši slouží jako chladiče. Ochlazují mu krev. A to se v poušti velmi hodí. Ježek ušatý loví především v noci. Není však sám, na nočním lovu potká také křečky, tarbíky nebo krokodýly.

Antilopu impalu si možná na první pohled můžete splést s naší srnkou. Jsou si hodně podobné. Impala je ale trochu větší a žije v Africe. Musí si dávat pozor na lvy, gepardy i levharty. Kamarádí se naopak se zebrami či paviány a navzájem se varují před nebezpečím.

Chameleon je ještěr, ale není to ještěr jen tak ledajaký. Dokáže měnit barvu. Nejvýrazněji se dokáže proměnit při námluvách. Na první pohled vás jistě zaujmou jeho výrazné oči. Jsou schované za víčky a každé se může koukat jinam.

Hroch obojživelný, jak už jeho jméno napovídá, se umí pohybovat jak na souši, tak ve vodě. Rozhodně není nemotorný a pomalý, jak se může na první pohled zdát. Je proto na místě dát si na tohoto 3000 kilogramů vážícího obra pozor. Nejčastěji ho můžete vidět ve vodě, ze které mu koukají pouze oči a nozdry.

Za gorilou horskou jsme se vypravili do pralesa. Jedná se o lidoopa, který je společně se šimpanzi a orangutany hned po člověku nejvyspělejším živočichem na Zemi. Pokud chcete vidět gorily nížinné, nemusíte jezdit daleko. Stačí vám navštívit pražskou ZOO.

Gepard je opravdu krásná kočkovitá šelma, která je dokonale uzpůsobena k rychlému běhu. Má malou hlavu, ocas, který mu slouží jako kormidlo, a neumí zatahovat drápy. Dosáhne rychlosti 100 km/h za neuvěřitelné 4 vteřiny. Je klidný a loví jen, když má opravdu hlad.

Daman je zvíře plné zvláštností. Je nejmenší z kopytníků, na každém prstu má kopýtko, které používá pouze při běhání. Pokud ho uvidíte usmívat se, všimnete si, že má dva kly. Je totiž nejbližší příbuzný slona, ačkoli na to vůbec nevypadá.

Napadlo vás někdy, kde vlastně čáp tráví zimu? Ano, právě v Africe. Není tam sám, je jich tam několik druhů: čáp marabu, čáp sedlatý, čáp člunozobec… Potkává se tu i s volavkou. Všimli jste si, že dokážou stát i několik hodin na jedné noze?

„Cestička k domovu známě se vine, v daleké Africe jsou cesty jiné.“ Jedna vede pouští, jiná vlhkým pralesem. Společné mají to, že jsou všechny hodně dlouhé. V národních parcích se vám často stane, že se na takové cestě objeví slon či lev. Platí zde pravidlo, že zvířata mají vždycky přednost. Cesta vás může zavést také k nejstarší rostlině na světě jménem cykas.

Ačkoli je buvol příbuzný s krávou domácí, žádný mazlíček to rozhodně není. Je to velký silák, je rychlý a pěkně nebezpečný. Žije ve stádech, která čítají padesát, ale klidně až tisíce kusů. Jeho nepřítelem je kromě člověka právě kráva domácí, protože přinesla nemoci, se kterými si buvol nedokáže poradit.

Baobab je unikátní strom, který roste v Africe. Jeho kořeny sahají do hloubky až 30 metrů. Baobab nemá v kmenu letokruhy, jak jsme zvyklí, ale zásobárnu vody. V takovém jednom baobabu může být až 120 000 litrů vody.

tags: #afrika #aplikace #pro #poznávání #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Dopady znečištění ovzduší
• ČHMÚ o znečištění ovzduší
• Projekty ochránců přírody Třebíč
• Směrnice EU o odpadech
• Legislativa a nakládání s odpady