Dopad amerických společností na znečištění životního prostředí

08.03.2026

Environmentální stresory, jako je znečištění ovzduší a hluk, chemická a plastová kontaminace a klimatická rizika, přispívají odhadem k 4-6 milionům z celkového počtu přibližně 20 milionů úmrtí na KVO ročně na celém světě. Jinými slovy, celosvětově přibližně každé páté kardiovaskulární úmrtí je způsobeno expozicí životnímu prostředí, což překračuje dopad mnoha tradičních kardiovaskulárních rizikových faktorů.

Přední světové kardiovaskulární společnosti zveřejnily první společné prohlášení, v němž vyzývají k naléhavým opatřením k řešení environmentálních stresorů jako hlavních faktorů přispívajících ke kardiovaskulárním onemocněním.

„Kardiovaskulární onemocnění zůstávají celosvětově hlavní příčinou úmrtí a environmentální stresory se staly jejími tichými akcelerátory. Naše poselství je jasné: čistší vzduch, klidnější města a stabilní klima nejsou pouze environmentálními cíli, jsou nezbytné pro zdraví srdce a pro snižování zátěže KVO na celém světě,“ říká hlavní autor studie, prof.

Jak vysvětluje další autor studie a prezident ESC prof. Thomas F. Lüscher, srdce neexistuje izolovaně - bije v ekosystému. „Výzkum ukázal negativní dopady znečištění, hluku, rostoucích teplot a dalších environmentálních stresorů na zdraví. Nastal čas jednat a řešit dopad životního prostředí na kardiovaskulární zdraví, což je nezbytné pro snížení zátěže kardiovaskulárních onemocnění na celém světě,“ připomíná spoluautor práce a prezident ACC Dr.

„Abychom mohli léčit kardiovaskulární onemocnění a předcházet jim, musíme se zabývat základními příčinami a rostoucím tlakem environmentálních rizik. Intenzivní vystavení znečištěnému ovzduší a dalším formám kontaminace si vybírá svou daň zejména u nejzranitelnějších. Je nezbytné, aby všechny sektory jednaly nyní a sehrály svou roli ve snižování a zmírňování rizik, aby se kardiovaskulární zdraví pro všechny stalo realitou,“ říká spoluautor prohlášení prof.

Čtěte také: Ekologické organizace v USA

Společné prohlášení vyzývá tvůrce politik, aby přijali přísnější normy pro kvalitu ovzduší a hluk, postupně vyřadili fosilní paliva a regulovali toxické chemikálie. Politická vůle a mezinárodní spolupráce jsou nezbytné pro stanovení a prosazování předpisů a vytváření harmonizovaných norem.

„Toto společné úsilí odráží naše společné chápání potřeby řešit environmentální faktory, které ovlivňují zdraví srdce. Spolupráce napříč společnostmi a sektory je nezbytná pro vytvoření smysluplné změny v oblasti kardiovaskulární pohody na celém světě,“ říká spoluautor a bývalý prezident AHA Dr. Keith Churchwell.

Podle prezidentky AHA Dr. Stacey E. Pro minimalizaci dopadu na zdraví je zapotřebí regulační a politické úsilí, zejména u zranitelných skupin obyvatelstva, které často trpí největšími následky.

Iniciativy ke snížení emisí

Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) vydala zprávu, ve které navrhuje snížení emisí metanu z ropného sektoru a sektoru se zemním plynem až o 45 % do roku 2025. Prohlášení je dalším krokem v dlouhodobém plánu prezidenta Obamy v boji proti klimatickým změnám a zlepšování zdraví obyvatel známém jako klimatický akční plán.

„Zároveň podporujeme smysluplný rozvoj energetiky, odpovědnost a otevřenost našich úmyslů.“ řekla k návrhu vedoucí agentury Gina McCarthyová. Energetické zdroje s čistším spalováním jako je například zemní plyn, jsou klíčové možnosti pro náš plán pro čistou energii.

Čtěte také: Měření Emisí

Metan je klíčovým prvkem ve složení zemního plynu. Bohužel se současně jedná o skleníkový plyn, který má potenciál vytvářet skleníkový efekt 25 krát více než známý oxid uhličitý.

Podle navrhovaného plánu by se do za deset let mělo snížit množství vypouštěného metanu o 340 000 až 400 000 tun, což je ekvivalent zhruba 7,7 až 9 milionů metrických tun oxidu uhličitého. Navrhované opatření je tak další krokem v klimatickém plánu prezidenta Obamy, který se nesetkává s veřejnou oblibou.

Pokuty za znečišťování

Společnosti ExxonMobil Corp. Za porušení zákonů na ochranu ovzduší zaplatí americké společnosti ExxonMobil Corp. každá 2,5 milionu dolarů (zhruba 55 milionů korun). Jak oznámilo ministerstvo spravedlnosti, Exxon řádně nezajistil a nekontroloval provoz osmi petrochemických závodů v Texasu a Louisianě. Kromě pokuty musí firma investovat téměř 300 milionů dolarů do nové monitorovací technologie.

Společnost PDC je pokutována za emise těkavých organických sloučenin do ovzduší při průzkumných pracích a při produkci ropy a zemního plynu. Souhlasila s tím, že do modernizace svého provozu investuje 18 milionů dolarů. Někteří ochránci životního prostředí poukazují na to, že trest je pro ropného giganta Exxon příliš nízký, pokud se vezme v úvahu závažnost prohřešku a více než desetiletá délka porušování zákona. Společnost Exxon si investice do technologie může dovolit. Za prvních devět měsíců letošního roku vydělala 11,3 miliardy dolarů, o 84 procent víc než ve stejném období v roce 2016. V dubnu federální soud firmě nařídil zaplatit téměř 20 milionů dolarů za únik několika tun znečišťujících látek v texaském městě Baytown.

Analýza znečišťovatelů v České republice

Sdružení Arnika provedlo analýzu Integrovaného registru znečišťování a na dnešní tiskové konferenci poprvé zveřejnilo seznam firem, které vypouštějí do životního prostředí nejvíce škodlivin. „Na registru jsme po jeho zveřejnění kritizovali mimo jiné skutečnost, že zde lidé nenajdou přehledný seznam firem, které patří k největším znečišťovatelům. Tento seznam je přitom jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak snížit emise toxických látek. Žádná firma nestojí o umístění v takovém top-tenu. Protože každá látka působí jinak na lidské zdraví či na životní prostředí, není možné určit největší znečišťovatele pouhým součtem vypouštěných emisí. Arnika se proto soustředila na rakovinotvorné látky, skleníkové plyny, ozón poškozující látky a perzistentní organické látky.

Čtěte také: Život krůt v USA

Při hodnocení těchto skupin látek se v první desítce největších znečišťovatelů nejčastěji objevily provozovny ČEZu, Mittalu Steel Ostrava, a.s., Spolany, a.s., Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a.s., Severočeských vodovodů a kanalizací, a.s., ŽDB, a. s. Bohumín a Třineckých železáren, a. s. Celkem své hlášení o únicích a přenosech chemických látek zaslalo 871 provozoven z celé České republiky.

„Překvapilo nás, jak málo podniků ohlásilo informace do registru. I průmysl tvrdil, že počty podniků, které budou muset ohlašovat informace o vypouštěných látkách půjdou do tisíců a značně překročí počet těch, které musejí podle zákona o integrované prevenci žádat o vydání tzv. integrovaného povolení. Těch je však k dnešnímu dni daleko více - 1327. Menší počet ohlašovatelů do IRZ je způsoben pravděpodobně také zanedbáním této povinnosti a nedostatečnou kontrolou ze strany státní správy,“ okomentoval výsledky analýzy IRZ RNDr.

Z hlediska průmyslových odvětví se na nejvyšších příčkách objevují energetické, chemické a hutnické provozy. Nechybí mezi nimi však ani těžební společnosti, firmy zaměřené na likvidaci odpadů a odpadních vod, elektrotechnický, obuvnický, plastikářský, nábytkářský či papírenský průmysl. Překvapením je zařazení některých zemědělských podniků do top-tenů, přestože jsme nesestavovali pořadí pro úniky amoniaku. Ten byl nejčastěji ohlašovanou látkou do IRZ, celkem ze 411 provozoven.

„Do očí bijící je fakt, že žádná z provozoven neohlásila množství havarijních úniků. Přitom jen v obou chemičkách vyrábějících chlór (Spolana, a. s. Neratovice a Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s. Ústí nad Labem) došlo v roce 2004 hned k několika haváriím spojeným s úniky ohlašovaných látek. Chyba je zjevně ve výkladu uveřejněném v "Příručce pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování - II. díl" vydané Ministerstvem životního prostředí, podle kterého se mají havarijní emise ohlašovat až v případě, že překročí ohlašovací prahy. Takový výklad samozřejmě nahrává znečišťovatelům do ruky a připravuje veřejnost o důležité informace,“ uvedl Petrlík.

Posouzení největších znečišťovatelů je velmi složitým procesem, při němž je nutné zohlednit řadu odborných aspektů, jejichž rozsah není možné jednoduše vylíčit v tiskové zprávě. Pro úplné pochopení posuzovaných kritérií proto doporučujeme navštívit internetovou stránku /irz, kde Arnika zveřejňuje celou analýzu IRZ včetně vysvětlení použitých postupů.

Globální snahy o snížení emisí

Vybrané údaje o znečišťování planety a snahách o snížení emisí skleníkových plynů k zahájení konference OSN o změnách klimatu COP26 1. listopadu:

V listopadu 2016, vstoupila oficiálně v platnost nová globální dohoda o klimatu, která byla uzavřena na konferenci v Paříži v prosinci 2015. Podle textu dokumentu, který má v roce 2020 nahradit dosavadní Kjótský protokol z roku 1997, má být oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím.
Čína, která je největším zdrojem skleníkových plynů na světě, v rámci pařížské dohody slíbila, že její emise skleníkových plynů dosáhnou vrcholu někdy kolem roku 2030. Od roku 2017 také zahájila kampaň proti spalování uhlí a zpřísnila emisní normy u vozidel a průmyslu.
Evropská komise letos v červenci představila dosud největší soubor klimatických návrhů, které mají země Evropské unie nasměrovat ke splnění přísnějších emisních cílů v roce 2030. Unijní exekutiva chce v zájmu boje proti oteplování planety mimo jiné skoncovat s výrobou benzínových a dieselových aut, zpoplatnit emise z dopravy či vytápění budov nebo zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. Unie chce omezit do roku 2030 emise skleníkových plynů místo o původně plánovaných 40 procent nejméně o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie v Evropské unii by se měl do roku 2030 zvýšit na 40 procent. Komise také navrhuje, aby nové vozy v EU od roku 2035 nemohly produkovat žádné emise oxidu uhličitého, což zásadně prodraží a prakticky znemožní jejich výrobu.
Dalším ambiciózním cílem EU, na který ale nemají všechny země jednotný názor, je, aby byla unie v roce 2050 neutrální z hlediska emisí skleníkových plynů.
Německo se vedle dohody z Paříže řídí novelizovaným zákonem, který zemi zavazuje dosáhnout neutrality emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2045, což je o pět let dříve proti dosavadnímu plánu. Nově tak chce Německo do roku 2030 produkovat ve srovnání s rokem 1990 o 65 procent emisí skleníkových plynů méně, dosud se počítalo se snížením o 55 procent. Do roku 2040 se pak Německo přiblíží k hranici 90 procent.
Mezi země s nejvyššími emisemi skleníkových plynů na obyvatele v Evropě patří Nizozemsko, které je domovem velkých průmyslových podniků a hlavního evropského přístavu. Jeho cílem je snížit do roku 2030 emise ve srovnání s rokem 1990 o 55 procent.
Podle letošní zprávy pracovní skupiny Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) zaměřené na fyzikální dopady změny klimatu v případě, že nebudou přijata okamžitá a rozsáhlá opatření, průměrná globální teplota během příštích 20 let pravděpodobně překročí práh oteplení o 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Podle nejpesimističtější varianty by to mohlo být už do roku 2030.
Celosvětově se již oteplilo o 1,2 stupně Celsia a překročení hranice 1,5 stupně spustí nezvratné změny po celém světě.
Od roku 1960 absorbovaly lesy, půdy a oceány 56 procent emisí CO2, bez této "pomoci" přírody by planeta už byla mnohem teplejší a nehostinnější.
Hladina oceánů by se v tomto století mohla kvůli tání ledovců zvýšit o půl metru. Pokud globální oteplení překročí tři stupně Celsia, mohlo by to být až o metr. Během celého 20. století to bylo asi 20 centimetrů.
Roste množství metanu (CH4), který se rovněž podílí na skleníkovém efektu a přispívá tak ke změně klimatu. Metan je součástí zemního plynu, vzniká při likvidaci odpadu nebo chovu hospodářských zvířat.
V roce 2019 byla koncentrace CO2 v atmosféře nejvyšší za poslední dva miliony let, možná i déle.
Zpráva také varuje před zpomalením proudů z takzvané Atlantické jižní cirkulace (AMOC), které způsobuje globálního oteplování. Zpráva dokonce varuje před úplným zastavením proudů, což by mělo katastrofické dopady po celém světě.
Dalším problémem je neplnění závazků bohatších zemí, které se na předchozích klimatických summitech zavázaly, že budou poskytovat nízkopříjmovým státům pomoc na boj proti klimatickým změnám ve výší nejméně 100 miliard dolarů (2,2 bilionu Kč) ročně.
Podle loňské zprávy EU patří k deseti největším znečišťovatelům Čína (29,3 procenta všech emisí), USA (13,7 procenta), Indie (6,6 procenta), Rusko (4,8 procenta), Japonsko (3,6 procenta), Německo (2,2 procenta), Jižní Korea a Írán (1,8 procenta) a Saúdská Arábie (1,7 procenta).
Podle údajů Mezinárodní agentury pro energii (IEA) je hlavním energetickým zdrojem ropa, která pokrývá 30,9 procenta spotřeby. Následuje uhlí (26,8 procenta), plyn (23,2 procenta), biopaliva (9,4 procenta), jaderná energie (pět procent) a hydroelektrárny (2,5 procenta). Problémem je podle IEA i OSN, že podíl fosilních paliv na konečné spotřebě energie je stejně vysoký jako před více než deseti lety.

Změny ve vedení EPA

Původní neblahé tušení amerických environmentalistů, že jmenování republikána Scotta Pruitta na post ředitele EPA není šťastnou volbou, se nyní bezezbytku naplňuje. Pruitt totiž patří mezi velmi důsledné odpůrce všech teorií o klimatických změnách, a tvrdí, že lidská činnost nebo oxid uhličitý nejsou hlavní příčinou globálního oteplení. Dosud rozporoval každou vědeckou studii na dané téma. Proto jmenování Pruitta v únoru tohoto roku vzbuzovalo přinejmenším rozpaky. Jen namátkou: nijak se netajil tím, že jeho dosavadní kampaně sponzoroval ropný průmysl. V době, kdy zastával úřad generálního prokurátora státu Oklahoma, vedl s EPA čtrnáct soudních sporů. A nejen republikáni Pruitta považují za „nejhlasitějšího advokáta, bojujícího proti aktivistické agendě EPA“.

Jinými slovy, ředitelem celé EPA se stal její hlavní odpůrce. A to se od roku 1970, kdy byla Agentura založena, skutečně ještě nikdy nestalo. Až na občasné kontroverzní výroky během tiskových konferencí nebylo posledních osm měsíců o Pruittovu působení ve funkci slyšet. S jistou nadsázkou se o tom dá hovořit jako o klidu před bouří, která nyní přišla.

Pruitt odvolal a pohotově nahradil 66 nezávislých expertů, kteří dosud předsedali jednotlivým výborům. Zdůvodnění je prosté: vadilo mu, že odvolaní vědci pobírali na část svých výzkumů federální granty z EPA, respektive, že si EPA jejich odborné posudky a výsledky sama platila. Tím podle něj docházelo k jasnému konfliktu zájmů, a byla ohrožena nezávislost jejich úsudku. Na první pohled to vypadá logicky. Ředitel Pruitt jen chtěl chvályhodně předejít naplnění úsloví, které v češtině známe jako „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

„Závan svěžího vzduchu a čerstvé myšlenky“, stejně jako „nové perspektivy a širší geografické zastoupení“ mají výborům podle Pruitta přinést muži a ženy, kteří jsou silně provázáni s těžkým, ropným či chemickým průmyslem. Deník Washington Post zmiňuje, že noví poradci ještě nedávno reprezentovali společnosti Dow Chemicals, Procter & Gamble nebo francouzský ropný gigant Total. Řada nově jmenovaných je také členem Americké rady chemického průmyslu (ACC), která je považována za hlavní lobbyistickou skupinu průmyslníků.

Názornou demonstrací toho, jaké odborníky do výborů stávající ředitel EPA dosadil, je Robert Phalen. Ten dosud pracoval v Laboratoři výzkumu dopadů znečištění ovzduší na lidské zdraví při Univerzitě v kalifornském Irvinu. A do podvědomí Američanů se zapsal větou: „Vzduch v USA je trochu víc čistý, než by bylo pro lidské zdraví optimální.“ Nebyl to náhodný výkřik. Phalen totiž opakovaně upozorňoval, že plíce (zvláště u dětí) ideálně potřebují vdechovat i jisté množství dráždivých látek, aby se jejich tělo naučilo s těmito látkami bojovat. Pravda, Phalen přímo nepopírá škodlivost znečištěného ovzduší, ale jeho obecná a zjednodušující tvrzení, často vytržená z kontextu, ochránce životního prostředí vyloženě dráždí.

Personální čistka mezi odborníky v EPA tak může vyústit ve výrazné omezené akceschopnosti celé organizace. „Pruitt staví celou myšlenku konfliktu zájmů na hlavu,“ tvrdí Andrew Rosenberg, ředitel Centra pro vědu a demokracii (CSDUCS). „Předpokládá totiž rozpor mezi vědci přejímajícími granty z EPA, ale nevidí už zřejmý konflikt zájmů mezi poradci, které platí průmysl. Následky tohoto rozhodnutí nejsou podle něho špatné jen pro vědce.