Antipsychotika a další léčiva v odpadních vodách: Hrozba pro životní prostředí

Farmaceutické přípravky s různým obsahem léčiv jsou dnes široce, a často i nadměrně, využívány pro humánní i veterinární medicínu. S tímto faktem logicky souvisí i jejich přítomnost v životním prostředí, kam se dostávají díky své rezistenci vůči cílovým uživatelům a díky nedostatečné čistící kapacitě, která umožňuje tyto látky z prostředí odstranit. Výskyt reziduí léčiv je v současnosti nejvíce sledován právě na čistírnách odpadních vod, a to zejména při kontrole vypouštěných a vyčištěných odpadních vod, které z čističek odchází.

Laboratoře ALS mají pro stanovení farmak zavedenou validovanou a ČIA akreditovanou metodu, která umožňuje stanovení reziduí léčiv i na stopových koncentracích (0.01 µg/L). Jako poslední jsme například mezi standardně stanovované léčiva zařadili gabapentin, který analyzujeme v pitných, povrchových, podzemních i odpadních vodách, a i pro tuto látku vydáváme akreditované výsledky. Gabapentin je účinnou látkou mnoha farmak ze skupiny antiepileptik, pomáhá i proti bolestivým stavům v rámci léčby epilepsie a příznivě ovlivňuje stav nemocných. Obecně je gabapentin součástí léčiv, které se dnes nejčastěji předepisují pro léčbu neuropatické bolesti.

Laboratoře ALS v minulosti spolupracovali na projektu monitorujícím výskyt vybraných léčiv a hormonů v kalech z čistíren odpadních vod. Důležitost sledování gabapentinu vyplynula nejen z této, ale i dalších evropských studií.

Problém s rostoucím používáním léčiv

Se vzrůstajícím používáním léčiv včetně antibiotik se prohlubuje problém s tím, že si s těmito nebezpečnými látkami nedokážou standardní čistírny odpadních vod poradit. Nejde jenom o antibiotika a obecně o léčiva, ale také hormony, drogy a další skupiny látek, které se objevují v odpadních vodách a následně mohou škodit organismům, rostlinám, živočichům i lidem.

Právě tým okolo Jiřího Rathouského z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR našel způsob, jak z odpadních vod antibiotika odstranit. S využitím světla a fotokatalyzátoru je možno tyto látky znečisťující prostředí (odborníci jim říkají polutanty - pozn. red.) mineralizovat, tedy přeměnit je na vodu, oxid uhličitý a malé množství solí nebo kyselin.

Čtěte také: Proces vzniku NOx

Proč jsou antibiotika v odpadních vodách problém?

Antibiotika se do odpadních vod dostávají od lidí i zvířat v chovech, pokud nejsou v organismu metabolizována (strávena - pozn. red.). Škodlivé jsou především z toho důvodu, že nežádoucím způsobem hubí mikroorganismy, bakterie. Proto rozhodně nechceme, aby se dostávala do životního prostředí, protože to narušuje přírodní cykly. Představme si, že vodou s antibiotiky zavlažujeme zahradu, což nutně vede k poškození zahradní fauny i flóry. V řekách či vodních nádržích se děje totéž.

Netýká se to jenom antibiotik, ale i dalších léčiv nebo hormonů. U všech těchto látek je nebezpečné to, že jsou velmi účinné i při velmi nízkých koncentracích. Například hormony mohou mít naprosto fatální dopady na ryby a jiné organismy. Je kupříkladu známo, že se kvůli hormonům měnilo pohlaví ryb. Skutečně jde o reálné nebezpečí. A to nemluvím o tom, že by tuto vodu pili lidé. Existuje velmi nebezpečná skupina látek, která se nazývá endokrinní disruptory, které mohou narušovat funkci a činnost běžných hormonů. Je tedy potřeba tyto látky z odpadních vod co nejvíce odbourat, ideálně je zcela odstranit. Této problematice se věnuje naše doktorandka Barbora Walderová.

Standardní systémy čištění tyto látky nedokážou odstranit. Například u běžné biologické metody s využitím mikroorganismů je problém v tom, že antibiotika a další nežádoucí látky mohou tyto mikroorganismy zahubit, čímž se sníží účinnost čištění odpadních vod. Standardní metody čištění prostě s těmito látkami nepočítají. Jde třeba ale také o různé povrchově aktivní látky, které jsou například obsaženy v pracích či čisticích prostředcích, i v přípravcích denní péče o pokožku. Jejich spotřeba navíc roste.

Spolu s Vysokou školou chemicko-technologickou máme další doktorandku, Terezu Maříkovou, která se speciálně zabývá právě stimulanty, tedy drogami v odpadních vodách. Ty se také začínají ukazovat v poměrně vysokých koncentracích, hlavně ve městech. Jde o další skupinu látek, které je potřeba odstraňovat.

Fotokatalytická metoda

Fotokatalická metoda není až tak náš vynález. Používá se v různých souvislostech delší dobu. Náš přínos je v tom, že jsme k této možnosti přistoupili velmi systematicky a současně se snažíme o přenos této metody do reálného využití. Náš ústav je sice součástí Akademie věd a hlavní činností je základní výzkum, ale i tak se snažíme zohlednit možnost nových technologií v praktickém využití.

Čtěte také: Analýza antidepresiv v odpadních vodách

Princip fotokatalýzy

V tom, že se využívá světla, ať už z umělého zdroje, nebo ze slunce, které je absorbováno látkou, které se říká fotokatalyzátor. V důsledku této absorpce vznikají reaktivní částice, kyslíkaté reaktivní látky, které jsou schopny různé skupiny látek znečisťujících prostředí ve vodě degradovat (rozložit - pozn. red.). Stupeň degradace může být skutečně velmi zásadní. Ideální je samozřejmě úplná degradace, každopádně je zapotřebí molekulu látky znečisťující prostředí co nejvíce rozbít.

Výhody fotokatalýzy

• Univerzálnost, což znamená, že se dá použít pro nejrůznější skupiny škodlivých látek.
• Nenáročnost, jednoduchost. K fungování této technologie stačí jen světlo a fotokatalyzátor. Nejsou zapotřebí žádné vysoké teploty nebo tlaky, nemusíte přidávat další reaktanty (látky vstupující do chemické reakce - pozn. red.), aby byla metoda účinná.

Vzhledem k tomu, že v případě antibiotik nebo jiných škodlivin jde o skutečně velmi nízké koncentrace, slouží fotokatalýza jako další stupeň ke standardním metodám. Je možné ji nasadit před standardním čištěním i po něm. V prvním případě chrání mikroorganismy, které jsou součástí biologického čištění. V tom druhém je možné fotokatalýzou odstranit zbytky nežádoucích látek, které ve vodě zůstaly po standardním čištění.

Globálním trendem, zvláště ve vybraných regionech, je snižovat spotřebu pitné vody. Šedá voda se používá tam, kde pitná voda není nutná a je zbytečně nákladná. Třeba na zalévání nebo splachování. Ve vybraných domech se proto vytvářejí uzavřené cykly, kde se použitá voda čistí a znovu používá. Jenže v této vodě by se mohly hromadit právě léčiva a další škodliviny. Do takového systému by se mohl zapojit fotoreaktor, který by odpadní vodu dočišťoval. Prováděli jsme skutečně obsáhlý výzkum, při němž jsme používali reálnou šedou vodu, abychom se přiblížili reálným podmínkám. Výsledkem bylo, že je možné koncentrace škodlivin v šedé vodě výrazně snížit.

Rád bych se v této souvislosti zmínil o šikovné nigerijské doktorandce Bukole Lois Ojobe. A potýkají se tam opravdu s vážným nedostatkem vody. Po ukončení studia tato doktorandka uvažuje o přenosu fotokatalytických technologií do domovské země, což by byla velmi zajímavá komercionalizace našeho výzkumu.

Využití v reálném prostředí

Skutečně je nyní zapotřebí inženýrské řešení, z něhož by pak vyplynulo praktické využití takového zařízení. Následně by je bylo možno nabídnout na trhu. Hledáme firmy, s nimiž bychom spolupracovali. Zrovna teď připravujeme projekt o zavedení této technologie v Ústeckém kraji, kde jsou představy, že by to nejen zlepšilo kvalitu vod, ale tamní firmy by získaly zajímavý výrobní produkt, který by se dal využít i jako exportní komodita. Jsme ve stádiu, že plánujeme spolupráci s vybranými konstruktéry a firmami, které by potom mohly technologii převzít a vyrábět.

Čtěte také: Odpad jako zdroj organických látek

U tohoto konkrétního projektu v Ústeckém kraji se počítá s asi tříletou vývojovou fází, po níž by nastoupila konstrukce prototypu a výroba. Záleží také na tom, jak budou úspěšné komerční subjekty. Doufám ale, že se to podaří dotáhnout do zdárného konce.

Mohou se pak například prodávat licence. Zrovna teď něco takového chystáme, i když se to týká jiné oblasti - restaurování památek. Nejde ale jen o finanční přínos, ale také o zpětnou vazbu. Získáme poznatky, co aplikační sféra (použití výsledků výzkumu a vývoje v praxi - pozn. red.) vlastně potřebuje, na co bychom se měli zaměřit nebo jaké problémy se při aplikaci určitého vědeckého poznání objevují. Na některé se v malém laboratorním měřítku nemusí přijít a objeví se právě až v okamžiku, kdy se technologie zavádí do praxe.

Jsem pokaždé rád, když se podaří vědeckou práci dovést do technologické fáze. Po celou dobu své vědecké dráhy se snažím být v kontaktu s aplikační sférou. Je to dobré i proto, že díky tomu víme, na co bychom se měli zaměřit. Jak už jsem to zmiňoval, existují problémy, které v laboratoři třeba nepokládáme za důležité, ale v reálu jsou velice závažné. To pak může vést k tomu, že se nějaká zajímavá metoda nebo materiál nedá použít ve velkém měřítku, protože jeho výroba je například příliš náročná nebo při ní vznikají toxické látky, které je obtížné odstranit, a podobně.

Psychoaktivní látky v odpadních vodách

Odpadní vody v naší zemi jsou stále více kontaminované pozůstatky psychoaktivních látek- tedy drog. Vyplývá to z řešení Fakulty rybářství a ochrany vod (FROV) Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Závěry studie byly převzaty do Evropské zprávy o drogách.

Vědci přitom zkoumali pozůstatky amfetaminu, pervitinu, konopí, kokainu či extáze, které se do vody dostaly z moči uživatelů. A v zatím tříletém zkušebním období zjistili, že koncentrace pozůstatků těchto látek ve vodách stoupí, byť zatím pozvolna. Nejvyšší koncentrace jsou zejména (logicky) ve vodách pod velkými městy (velká města nicméně používají jako zdroje pitné vody zdroje „ nad sebou“, tedy z oblastí proti proudu velkých řek, pakliže jde o povrchové zdroje), což je obecně dobrá zpráva. Především proto, že stávající technologie používané v čistírnách odpadních vod nejsou schopné celou řadu reziduí (pozůstatků) drog, obdobně jako farmaceutických přípravků, z vody odstranit. Vůbec největší koncentrace drog ve vodách jsou pak tam, kde odpadní vody z větších měst neodvádí (neředí) velký vodní tok.

Podle Romana Grabice, který má ve FROV na starosti za ČR celoevropský projekt monitoringu drog ve vodách v zemích EU, nejsou v současné době koncentrace psychoaktivních látek v našich vodách pro člověka nebezpečné. To však neplatí pro vodní organismy a speciálně pro ryby.

„Zfetované“ ryby více žerou

Vědci již prokázali účinky těchto látek v mozku ryb, přičemž výsledek potvrdil v zásadě stejné změny chování, jako je tomu u lidí pod vlivem drog: Ryby ztrácí plachost a stávají se tak snadnější kořistí nejen pro rybáře, ale i pro rybožravé predátory, jako jsou kormoráni nebo vydry. Dalším poznatkem je, že „zfetované“ ryby více žerou, což je opět na první pohled dobrá zpráva- pro rybáře. Problém ale je, že kombinací všech uvedených změn chování spolu s dalšími účinky koktejlů pozůstatků různých farmak ryb v našich tocích ubývá.

Podle Romana Grabice roste přitom koncentrace farmaceutických kontaminantů ve vodě úměrně se spotřebou medikamentů ve společnosti. Tomu odpovídá i nárůst pozůstatků pervitinu ve vodách v naší zemi, naopak pozůstatky kokainu, který se v ČR moc nepoužívá, jsou vyšší v jiných zemí EU.

Zatím zabíjíme jenom ryby

Problém přitom nelze řešit instalací nových technologií v čistírnách odpadních vod, neboť jde o velmi drahé technologie, jejichž využití by násobně zvedlo ceny vodného a stočného. Nehledě na to, že farmaceutické firmy po celém světě chrlí dnes a denně další a další nové a nové kombinace léků, na jejichž složení by musely čistírny odpadních vod neustále operativně reagovat. Bohužel, většinu medikamentů by nemusela drtivé většině populace vůbec užívat, kdyby dodržovala alespoň základní zásady zdravého stravování a skladbě jídelníčku přizpůsobila také své pohybové aktivity.

Jediným systémovým řešením je tak omezit na minimum konzumaci léků, a samozřejmě i psychoaktivních látek. Zatím jimi ještě ve vodách nezabíjíme sebe, ale ryby už ano.

Prvním stadiem, které by mohlo množství pozůstatků farmak ve vodě omezit, by mohlo být něco jako „farmaceutické třídění odpadů“. Češi jsou, alespoň jak nám dokazují někteří politici, ve třídění odpadů docela aktivní, přinejmenším v rámci EU, nyní je dokonce v legislativním procesu novela zákona, která mí podmínky třídění ještě zpřísnit. V případě léků by pomohlo, aby nevyužité léky z domácností nekončily spláchnutím do WC nebo vyhozením do popelnice, ale aby je lidé odnášeli zpět do lékáren. Tímto způsobem by se i podle vědců z FROV mohl alespoň snížit dopad obecného nárůstu konzumace drog a léků ve společnosti na kontaminaci životního prostředí.

Hlavním poselstvím rostoucí kontaminace vod pozůstatky léků a drog je ale jednoduchá a hlavně v praxi udržitelná věta: Nekonzumujte všelijaké bobule a prášky nad rámec skutečné potřeby. Což platí minimálně pro devadesát procent populace.

Výskyt a zdravotní rizika zbytků humánních léčiv v pitných vodách

V posledních desetiletích se objevují informace o nálezech léčiv a jejich metabolitů různých terapeutických skupin, které se používány v humánní a veterinární medicíně, v povrchových a podzemních vodách v Evropě i USA. Stále častěji se objevují také zprávy o výskytu léčiv v pitných vodách.

Zdroje léčiv v pitné vodě

V Evropské unii se denně spotřebují miliony balení desetitisíců různých léčivých přípravků, které obsahují okolo 3000 různých účinných látek. Jedná se o antibiotika, antidepresiva, léčiva pro diabetiky, beta-blokátory, cytostatiky, hormonální antikoncepci, léky tlumící bolest, antipyretika apod. Tyto látky jsou po podání v těle z části metabolizovány a metabolity i léčiva ve stále aktivní formě jsou vylučovány z organismu. Vedle toho léčiva s prošlou dobou použitelnosti jsou v rozporu s doporučením často likvidována spláchnutím do toalety.

Používané procesy čištění odpadních vod jsou schopny zachytit tyto látky pouze částečně nebo vůbec ne, a tak s léčiva dostávají do povrchových a někdy i podzemních vod, z nichž některé jsou zdrojem vod pitných. Dalším zdrojem mohou být průsaky ze špatně zabezpečených skládek. Kromě humánních léčiv přispívají ke znečištění životního prostředí i veterinární přípravky. Odpad a úniky při výrobě léčiv jsou v současné době již méně významné a výhradně lokálními zdroji znečištění.

Léky zaplavené do životního prostředí ohrožují populace zvířat

Studie vlivu farmaceutického znečištění na volně žijící živočichy jsou vzácné, ale nová práce nedávno publikovaná ukazuje několik dramatických příkladů druhů volně žijících živočichů poškozených kontaminací drog: rybí samci jsou feminizovaní syntetickými hormony používanými v antikoncepčních pilulkách, supi v Indii byli prakticky vyhlazeni protizánětlivým lékem podávaným dobytku, jehož jatečně upravenými těly se živí. Dvoupohlavní žáby byly také nedávno nalezeny v městských rybnících kontaminovaných odpadními vodami. Nové studie ukazují, že například antidepresiva způsobují, že se špačci méně krmí, a antikoncepční léky snižují populace ryb v jezerech.

Syntetický estrogen používaný v antikoncepčních pilulkách vyhladil populaci malých rybiček střevlí v jezerech používaných pro pokusy v Ontariu, a vážně narušil celý ekosystém. Tisíce léčiv používaných po celém světě mají potenciál mít silné dopady na volně žijící zvířata a ekosystémy. Vzhledem k tomu, že léčiva mají mnoho výhod, je třeba, aby věda provedla lepší odhady jejich rizik pro životní prostředí, která představují.

Nedávný výzkum WWF (Světový fond na ochranu přírody) odhalil, že až polovina divokých zvířat planety byla zničena v posledních 40 letech. Ve sladkovodních stanovištích, kde se se zbytky léků nejčastěji setkáváme, výzkum zjistil, že až 75 procent ryb a obojživelník bylo ztraceno. Vzhledem k tomu, že populace mnoha druhů žijících živočichl v lidsky nezměněné krajině klesá z důvodů, které nemohou být plně vysvětleny, jsou vědci přesvědčeni, že je čas na prozkoumání nových výzev, jako je farmaceutického znečištění.

Používání léčiv se zvyšuje s růstem lidské populace a populace hospodářských zvířat. Expozice životního prostředí roste také, protože odpadní voda je stále více využívána k zavlažování nebo hnojení zemědělské půdy. Celosvětová farmaceutická spotřeba se zvyšuje s rostoucí a stárnoucí lidskou populací a intenzivnější produkcí potravin. Nedávné studie ukázaly farmaceutické zbytky v široké škále ekosystémů a organismů. Koncentrace v životním prostředí jsou časté nízké, ale léčiva jsou obvykle navržena tak, aby měla biologické účinky při nízkých dávkách, a tak působí na fyziologické systémy, které mohou být evolučně konzervované napříč taxony.

Počet obyvatel a hustota lidí a zvířat, které vyžadují zdravotní péči, se stupňuje. Tento problém se dále zhoršuje, a to zejména v zemích s vysokými příjmy, rozšířením kohorty obézních a straších lidí s chronickými zdravotními problémy. S tím přichází i zvýšení množství a rozmanitost léčiv spotřebovaných a následně vyloučených do životního prostředí. Významné množství léčiv může být vypouštěno do životního prostředí z výrobních míst (zejména, ale ne výhradně, v zemích s nižšími příjmy, kromě těch, které se vypouští prostřednictvím nedostatečně zpracovaných odpadních vod.

S využitím moderních analytických technik byla nedávno zjištěna celá řada léčiv, včetně syntetických hormonů, protizánětlivé léky a antidepresiva v půdě, povrchových vodách, sedimentech, podzemních vodách a mořských ekosystémech. U řady léčiv bylo prokázáno, že jsou perzistentní v životním prostředí. Antikonvulzivní lék karbamazepin, například, může přetrvávat v půdě beze změny po dobu nejméně 40 dnů a převede se do kulturních rostlin, kde se usazuje zejména v listech. Podobně, antidepresivum fluoxetin (účinná látka v přípravku Prozac), vylučována lidmi je jen částečně metabolizováno, neúplně odstraněno (ČOV) procesy současných čistíren odpadních vod, a vykazuje minimální degradaci nebo transformaci v odpadních vodách nebo v půdě po mnoho měsíců.

Léky v životním prostředí neovlivňují pouze volně žijící organismy (např. ryby a bezobratlé ve vodách či bezobratlé v půdě), ale zpětně také člověka, protože rezidua některých léků jsou nacházena i v upravené pitné vodě. Regulační orgány (v Evropě EMA v Londýně) si tato rizika uvědomují. Jedním z aktivních kroků je, že u nově registrovaných humánních i veterinárních přípravků se vyžaduje, aby součástí registrace bylo hodnocení vlivu na životní prostředí. Doposud se však nestalo, že by některé léčivo nebylo povoleno, a to ani v případech, kdy jsou jeho rizika pro prostředí extrémní. V praxi tedy zatím vždy zvítězil bendit léčiva nad environmentálním rizikem.

Kromě nevyužitých léků z domácího odpadu, které mohou končit na skládkách a odcházet do povrchových i podpovrchových vod, vstupují v Evropě léky do vody především z těla pacienta, a to močí a výkaly. U humánních léků se v horším případě dostávají přímo do nečištěné odpadní vody (třeba v menších vesnicích), v lepším případě pak přes čistírny odpadních vod. Ty sice určité procento těchto mikropopulantů zachytí, ale jde jen o část a čističky jsou tak paradoxně dosti významným zdrojem znečištění. Kromě (částečně) vyčištěné vody z nich totiž každý měsíc odchází velký objem zbytkového čistírenského kalu, který také obsahuje zbytky léčiv a je často využíván jako hnojivo polí.

Za nejproblematičtější se považují léčiva, kterých se používá nejvíce, například nesteroidní protizánětlivé léky (paracetamol, ibuprofen). Ibuprofen je pravidelně detekován nejen v odpadních vodách, ale i přímo v řekách, a existují dokonce studie, které lék prokázaly ve „dvakrát čištěné“ pitné vodě.

V půdě i vodě vědci často nacházejí také léky, které jsou v prostředí perzistentní a nelze je účinně odstranit v čističkách nebo činností mikroorganismů v půdě. Patří sem například sulfonamidová antibiotika či karbamazepin.

Dalším úhlem pohledu je prokázané negativní (toxické) působení v prostředí. Za prvé jde o látky, které účinkují ve velmi nízkých dávkách/koncentracích. Zde jsou bezkonkurenčně největším problémem různé steroidy. Většina působí jako hormonální regulátory, a jsou tedy efektivní i v extrémně nízkých koncentracích, tedy stačí málo, a přitom škodí. Syntetický estrogen ethinylestradiol je tady jednoznačně číslem jedna. Je prokázáno, že jeho přítomnost ve vodách devastuje populace ryb, které se jeho účinkem nerozmnožují. V Evropě se pro tuto látku ve vodě uvažuje o nastavení limitů, které by ji de facto zakázaly.

Kromě humánních léků jsou velkým problémem například veterinární anthelmintika (jako ivermectin či doramectin), která nejprve ve vyloučených výkalech v půdě devastují populace hmyzu. Bylo prokázáno, že se sekundárně projevuje také ubývání netopýrů, kteří nemají potravu. U mikroorganismů v prostředí se objevují geny multirezistentní vůči různým skupinám antibiotik.

Poslední studie hodnotící stávající a nové údaje o potencionální expozici a účincích farmak na volně žijící zvířata a ekosystémy, jasně prokazují, že je třeba více zaměřit výzkum (například prioritních látek, ekologicky významných cest expozice, vnímavých druhů a příslušné efekty koncových bodů) pro informace k posouzení rizik pro životní prostředí a regulaci. Za účelem dosažení tohoto cíle je zapotřebí větší integrace mezi ekology, toxikology a chemiky životního prostředí. Tak, znalost fyziologie, ekologie, historie života a chování necílových druhů, stejně jako fyzikálně- chemické „chování“ léčiv v životním prostředí, bude mít zásadní vliv na rozvoj realistické předpovědi rizika pro životní prostředí. Kombinací in situ monitorování, manipulativních studií a laboratorních experimentů, doplněn výpočetními modely bude nutné rozlišovat plně dopady stávajících a budoucích léčiv a dalších stresorů, v rychle se měnícím a stále více obydleném světě.

Takové množství léků jako dnes, lidé nikdy neužívali. Zbytky léků přitom odcházejí přes zažívací trakt člověka do kanalizace a čistíren odpadních vod.

„U celé řady léčiv fungují čistírny odpadních vod dokonale, zcela je eliminují, ale řada léčiv prochází čistírenskými procesy prakticky beze změny,“ uvedl v Meteoru hydrogeolog docent Zbyněk Hrkal z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Téměř úplně beze stopy mizí po vyčištění vody například kofein, paracetamol známý z Paralenu nebo ibuprofen obsažený v lécích jako je Nurofen nebo Ibalgin.

Je ovšem nutné dodat, že koncentrace, v jakých se zbytky léčiv ve vodě objevují, jsou naprosto mizivé. Uvádí se v nanogramech. „Představte si kilový balík rýže, z něj vyberte jedno gramové zrnko a od něj oddělte jednu tisícinu. Dostanete se tak k miligramu, z něj byste ještě teoreticky oddělili další tisícinu - to bude mikrogram. A nanogram, to je jedna tisícina mikrogramu. Kolik je nanogram? Jedná se o tak malé koncentrace zbytků léčiv ve vodě, že se ještě donedávna jejich přítomnost ani nedala prokázat. Mění se to až v posledních letech.

„Loni, v roce 2015, byly české laboratoře schopny analyzovat zhruba 36 léčiv, v roce 2016 už to bylo 42 léčiv. Kromě toho se laboratořím daří odhalovat i tzv. Metabolity mohou být ještě nebezpečnější než původní léky, ze kterých vznikly.

Aby měly zbytky léčiv ve vodě na lidský organismus nějaký vliv, musel by člověk vypít takové vody asi 100 litrů denně, to by teprve do sebe dostal množství léčiva odpovídající jedné pilulce. Pro dlouhodobý vliv by musel tyto hektolitry pít souvisle několik týdnů, a to samozřejmě nikdo nedokáže.

„Přikláním se k tomu, aby se tato problematika nadále sledovala, aby se investovalo do výzkumu i lékařského sledování,“ uzavřel Zbyněk Hrkal.

Fytoextrakce psychofarmak

V posledních letech nabývá na významu studium reziduí farmak v životním prostředí, které se zdají být odpovědné za řadu nežádoucích ekotoxikologických vlivů. Významné místo mezi farmaky zaujímají psychofarmaka, jejichž spotřeba dramaticky vzrůstá a je vhodné hledat způsoby odstranění z ekosystému a posoudit možnosti kontaminace potravních řetězců.

Práce se týká studia fytoextrakce psychofarmak mianserinu a olanzapinu. Mianserin patří mezi tetracyklická antidepresiva (TCA). Využívá se především k léčbě deprese, úzkosti a poruch spánku. Olanzapin patří do skupiny atypických antipsychotik. Je využíván k léčbě psychotických stavů, jako je schizofrenie a schizoafektivní poruchy.

tags: #antipsychotika #v #odpadních #vodách

Oblíbené příspěvky:

• Postupy měření emisí
• Příroda v Kytici
• Svět jevů a svět interpretací
• Svoz odpadu východní Čechy
• Likvidace kyseliny chlorovodíkové