V Evropě je stále běžnější věcí setkat se s nízkoemisními zónami. V Česku se o emisních zónách, kam by měly povolený vjezd jen automobily s ekologickou plaketou, zatím stále jen mluví. Diskuze probíhá už od roku 2014.
V roce 2025 vstoupila v účinnost novela zákona o ochraně ovzduší, která z „teoretické možnosti“ udělala reálný nástroj. Obce už nemají svázané ruce a mohou vedle samotného zákazu vjezdu zavést i nízkoemisní poplatky. Podle analýzy Centra pro lidská práva a demokracii teď obce mohou kromě samotného zákazu vjezdu zavést i nízkoemisní poplatek, tedy jakési „ekologické mýtné“ za vjezd starších aut. Zákon zároveň ruší povinnou objízdnou trasu, takže emisní zóny je možné vyhlásit i v centrech měst, kde žádná alternativní komunikace stejné kategorie neexistuje. Stále ale platí, že do zóny nelze zahrnout průjezdní úseky dálnic a silnic I. třídy.
Nejde přitom úplně o tlak České republiky, jako spíše Evropské komise, která se dlouhodobě snaží o to, aby města využívala takzvané „urban vehicle access regulations“, tedy právě emisní zóny, regulované vjezdy do center nebo mýta. Podle úředního webu Evropské komise používá podobný nástroj už zhruba tři čtvrtiny evropských měst s tím, že ta česká zůstávají stále výjimkou. Český zákon sám o sobě nemá žádná kritéria, která by město muselo splňovat, aby v něm mohly být zavedeny emisní zóny.
Mezi prvními městy, které by mohly nízkoemisní zóny začít zavádět, jsou podle Aktuálně.cz například Praha či Klimkovice. Mezi města, kterým by omezení dopravy prospělo a která o něm reálně uvažují, patří Praha, Brno, Ostrava, Liberec a České Budějovice. Připojit by se k nim mohly i Kladno, Opava či Tábor.
Co je ekologická plaketa?
Ekologická plaketa nebo také ekologická známka či emisní známka je nálepka, kterou některá města v Německu, Rakousku, Francii či Španělsku regulují vjezd na své území. Každé auto, které chce do dané zóny vjet, musí touto známkou disponovat. Získá ji na základě emisní skupiny, do níž auto spadá. Povinnost se vztahuje na všechna vozidla, takže i ta zahraniční. Musejí ji mít řidiči nákladních i osobních aut. Ekologická známka nebo také ekologická plaketa se lepí na čelní sklo vozidla. Umisťuje se na vnitřní stranu čelního skla, a to buďto vpravo dolů nebo nahoru.
Čtěte také: Podmínky ekologické daně pro stará auta
O tom, do jaké emisní normy auto spadá, rozhoduje jeho stáří, informace o emisích a palivo, na které jezdí. Čím vyšší číslo má daná skupina, tím nižší je emisní zátěž vozidla na životní prostředí. Nejčastěji se rozlišuje čtyři až šest plaket, které jsou barevně rozlišené a lepí se na čelní sklo vozu. Omezení zpravidla bývají benevolentnější k benzinovým motorům. Taková auta často smějí do regulovaných zón už od nejnižší normy Euro 1, pakliže mají katalyzátor. Naopak diesely mají vjezd nezřídka povolen až od normy Euro 4 a vyšší.
Jedná se o takové oblasti, převážně v historických částech měst, které omezují vjezd automobilů na základě hodnoty emisí, které vozy produkují. To, kde se tyto zóny nacházejí, bezpečně poznáte díky dodatkovým tabulím, které se například v Německu nazývají Umwelt zone a jsou na nich zobrazeny i barevné plakety, které mohou vjet.
Prozatím mohou do těchto oblastí jezdit vozy i s červenou (norma EURO 2) a žlutou (norma EURO 3) barvou, ale to se dle všech předpokladů brzy změní. Pak už se do dané zóny budou moci podívat pouze vozidla se zelenou - tou správnou - plaketou (EURO 4 a vyšší, včetně LPG, elektro a hybrid).
Kde ekologickou známku koupit?
Jednou z možností je koupit ji na specializovaných webech. Například na českých stránkách Ekologickaznamka.cz si můžete koupit plaketu do Německa, Rakouska či Francie. Můžete si zvolit mezi levnější ručně psanou známkou či trvanlivější tištěnou. Společnost slibuje doručení známky do sedmi dní a například známku do Německa vystaví za 500 Kč.
V Česku je možné ekologickou známku sehnat také na některých stanicích technické kontroly. Ručně vypsanou plaketu zakoupíte na počkání na kontaktních místech Dekry za 300 Kč.
Čtěte také: Získejte dotaci na auto s nízkými emisemi
Plaketu si můžete online objednat na více místech, jedním z nich je přímo web německého TÜV SÜD a stojí 15 € (cca 390 Kč) včetně poštovného. Najít oficiální stránku (je to zákonná povinnost, takže to řeší úřady - většinou nějaké ministerstvo) a tam bude odkaz na oficiální stránku, kde se všechno zadá a objedná vč. dodání až domů. Je to stejné jako s dálniční známkou, soukromé stránky jsou cca 2x až 3x dražší než to skutečně stojí. Např. francouzská CritAir stojí oficiálně 3,11 EUR + 1,65 za poštovné do ČR.
Ekologické známky v jednotlivých zemích
Napříč zemí existuje hned několik regionů, kde platí nízkoemisní zóny - bez ekologické známky do nich nesmíte, jinak hrozí tučná pokuta. V evropském měřítku se však nejedná o nějaký ojedinělý výstřelek. Nízkoemisní zóny totiž najdete například i ve Francii, Švýcarsku, ale také Nizozemsku a dalších zemích.
Německo
Německo patří k průkopníkům, co se týče zavádění nízkoemisních zón. Z evropských zemí jich také má nejvíce. Vjezd na své území reguluje většina velkých německých měst. Některá nastálo, jiná jen dočasně v určitém období. Proto se vyplatí si před cestou zkontrolovat, jaká je aktuálně situace. Naopak při nedodržení nařízení a vjezdu do města bez známky vám hrozí pokuta až ve výši 80 eur, tedy zhruba 2 000 korun.
Nízkoemisní zónu označuje v Německu značka s nápisem Umweltplakette a doprovodnou cedulí znázorňující, které emisní značky mají povolen vjezd. Německo zavedlo první nízkoemisní ekologické zóny od 1. ledna 2008. Pro vjezd do jednotlivých měst mohou být vyžadovány různé typy známek. Většina ekologických zón povoluje vjezd jen vozidlům se zelenou plaketou.
Rakousko
Ekologickým známkám v Rakousku se říká Pickerl a byly zavedeny v regionech Vídeň, Horní Rakousko, Burgundsko, Štýrsko a Tyrolsko. Počítá se však s rozšířením jejich výčtu. Povinnost se nicméně zatím vztahuje pouze na nákladní vozidla kategorie N. Na rozdíl od Německa tam rozlišují 6 druhů známek. V Rakousku byly ekologické zóny zavedeny roku 2014. Za nesplnění povinnosti označit své vozidlo ekologickou plaketou vám zde hrozí vysoké pokuty, a to až v řádu 2180 eur. Za porušení nařízení hrozí pokuty až do 2 180 eur, tedy téměř 55 tisíc korun. Na webu ekologickaznamka.cz zakoupíte ekologickou známku do Rakouska za 999 Kč.
Čtěte také: Auto vs. Autobus vs. Vlak vs. Letadlo
Pro průjezd rakouskými nízkoemisními zónami není možné použít německou plaketu. Rakousko rozděluje vozidla do několika kategorií. Ekologickou plaketu musí mít pouze vozidla spadající do kategorie N, kam však patří také lehké nákladní automobily. Kategorie N, tedy „náklaďák“, může být např. i běžná Škoda Octavia, která např. byla dovezena z Polska.
Plaketu Umwelt-Pickerl nemusíte mít v rámci celého Rakouska, ale jen v některých oblastech. Nízkoemisní zóny platí ve Vídni a okolí, Linzu, Dolním Rakousku, Horním Rakousku, Burgenlandu, Štýrsku a Tyrolsku. Pozor na to, že několik regionů má ještě navíc svá specifická pravidla, a zóny se týkají také některých silnic a dálnic. Pokud byste známku neměli, hrozí vám vysoká pokuta.
V Rakousku platí 6 druhů ekologických plaket. Jsou odstupňované podle 6 emisních euronorem. Pokuta až 2180 EUR hrozí, když vozidlo nemá ekologickou známku a vjede do nízkoemisní zóny. Nízkomisní zóny platí ve Vídni a okolí, Linzu, Dolním a Horním Rakousku, Burgenlandu, Štýrsku a Tyrolsku. Několik regionů má svá specifická pravidla. Ekologické zóny v Rakousku se netýkají jenom měst, ale některých dálnic a silnic. Cena se pohybuje okolo 250 Kč až 1300 Kč. Záleží na tom, zda si ji vyřídíte sami přímo (online) nebo přes zprostředkovatele. Platnost je neomezená, avšak je podmíněná technickým stavem auta.
Francie
Také ve Francii přistupují k ochraně ovzduší svědomitě. Plaketu Crit’Air musíte mít nalepenou například při vjezdu do Paříže, Grenoble či Lyonu. Stejně jako v Rakousku tam rozlišují mezi šesti barevnými variantami podle emisní zátěže vozu. Ve Francii se ekologické zóny začaly zavádět v roce 2016. Za nedodržení pravidel hrozí pokuta až 375 eur, tedy bezmála 10 tisíc korun.
Nápis „Crit'Air“ najdete na dopravních značkách označujících začátky a konce ekologických zón a také v levém horním okraji každé ekologické známky. Ekologické plakety rozdělují vozidla do šesti kategorií, které se od sebe liší barvami. Každá známka je vydávána na základě velkého nebo malého technického průkazu vozidla. Francouzské ekologické známky měří hlučnost a míru vypouštění emisí, tedy znečišťování ovzduší. Platné jsou na celém území Francie.
Nejlevněji si francouzskou plaketu zakoupíte online přímo na webu Ministerstva ekologie. Objednávku zaplatíte kartou a plaketa vám přijde poštou. Cena je 4,21 €, což je cca 110 Kč včetně poštovného.
Hodnocení ekologičnosti vozidel
Snaha o snižování emisí CO2 i jakýchkoli jiných (zdraví škodlivých látek, částic, hluku atd.) je nepochybně správná a účelná. Jenom jde o to, abychom nevytloukali klín klínem, tedy aby zvolený způsob řešení nezpůsobil v širších souvislostech zhoršení situace. Je tedy nutné posuzovat nejen fázi jízdy, ale celý životní cyklus vozidla (cradle to grave, od kolébky do hrobu) jak elektromobilu, tak i automobilu se spalovacím motorem, tj. od těžby surovin přes výrobu, provoz, výrobu paliva nebo elektřiny, údržbu až po jeho recyklaci.
Green NCAP (New Car Assessment Program) je oficiální evropská nevládní organizace, zabývající se hodnocením ekologičnosti vozidel (odnož známější Euro NCAP, která se zabývá pasivní bezpečností vozidle). Green NCAP je konsorcium veřejných a soukromých organizací, které zahrnují vládní orgány, kluby mobility a spotřebitelské organizace. Má testovací laboratoře v osmi evropských zemích a jejím cílem je přinášet nezávislé informace pro spotřebitele o reálných ekologických dopadech vozidel.
Metodika hodnocení Green NCAP
Základní přístup Green NCAP k hodnocení vozidel spočívá ve využití vlastních komplexních měření. Testy se provádí jak v laboratoři, kde základem je cyklus WLTC, tak na silnici (RDE) i za ztížených podmínek, například ve větších nadmořských výškách a v rozšířeném rozsahu teplot od -7°C do 35°C.
V letech 2019 až 2021 Green NCAP otestovala 61 v té době vyráběných vozidel všech velikostí a typů s různými pohony - konvenčních vozů se spalovacími motory na benzin a naftu, bateriových elektromobilů i vozidel s hybridním pohonem. Výsledky měření jsou zpracované metodikou vyvinutou Joanneum Research Graz a recenzované renomovaným institutem Paula Scherrera ve Švýcarsku.
V dubnu a květnu 2022 Green NCAP zveřejnila výsledky hodnocení životního cyklu vozidel LCA se zaměřením na různé typy pohonných jednotek, spotřebu primární energie, hmotnost vozidel, podmínky používání vozidel a vliv energetického mixu.
Emise CO2 a spotřeba energie
Obecně jsou posuzovány emise CO2-eq, což znamená, že jsou započítány emise CO2 včetně emisí dalších skleníkových plynů (metanu apod.) s příslušnými součiniteli navýšení účinku proti oxidu uhličitému. Tyto objektivně změřené hodnoty emisí dávají příležitost porovnat je s výpočty.
Green NCAP uvádí příklady celkových emisí CO2-eq, vozidel s různým druhem pohonu a s podobnou velikostí a hmotností. Je zřejmé, že u vozidel se spalovacími motory rozhodující část emisí vzniká při jízdě, tj. při spalování paliva a část při výrobě paliva i vozidla. U elektromobilu je provozní složka nulová, ale emise při výrobě vozidla a baterie jsou v porovnání s vozidly se spalovacími motory zhruba dvojnásobné.
Z hlediska celkových emisí CO2-eq, po ujetí 240 000 km za 16 let provozu vychází nejlépe elektromobil, s poměrně malým odstupem následován plug-in hybridem, CNG a dieselovým pohonem. Nejhůře vychází benzinový pohon. U elektrického pohonu není uvažována výměna baterie, což je při tomto nájezdu a stáří vozidla problémové, obvyklá záruka na baterii je totiž 8 let nebo 160 000 km.
Posouzení životního cyklu Green NCAP klade stejný význam na spotřebu primární energie jako na emise skleníkových plynů. Spotřeba primární energie představuje součet veškeré energie, kterou je pro výrobu a provoz vozidla potřeba vytěžit z přírody, ať již z uhlí, ropy, zemního plynu, vodní energie, solární energie, větru, odpadů nebo jaderné energie.
Způsob výroby elektřiny a emise
V předchozích obrázcích byl pro pohon elektromobilů uvažován průměrný evropský mix výroby elektřiny. Ale v jednotlivých zemích se mohou emise elektromobilů výrazně lišit v závislosti na tom, z čeho se elektřina vyrábí.
Příklad Německa ukazuje, že i přes masivní investice do OZE německé emise CO2-eq v poslední době rostou zejména v energetice, což je dáno jednak uzavíráním jaderných elektráren a jednak emisemi ze záložních zdrojů OZE. V žádném případě nelze OZE považovat za bezemisní. Uvažovat lze pouze o nízkoemisní výrobě elektřiny, kam patří jaderné elektrárny a některé obnovitelné zdroje, např. vodní elektrárny, u kterých lze emise z výstavby rozpočítat na velmi dlouhou dobu jejich provozu.
Chování řidiče a spotřeba
Na rozdíl od jiných testů Green NCAP důsledně rozlišuje skutečné naměřené výsledky spotřeby paliva nebo elektřiny za nejlepších, průměrných a nejhorších podmínek používání vozidla, od energeticky úsporného ekologického způsobu jízdy až po náročný způsob jízdy s vysokým výkonem a za chladného počasí.
tags: #auta #na #plyn #emise #vjezd #do
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]