Autorská poezie s tematikou přírody v české literatuře

12.03.2026

Současná česká poezie se těší nebývalé autorské plodnosti a počtu vydaných titulů. Česká poezie má velmi stabilní, plodnou, bohatou a různorodou „tvůrčí základnu“ a netrpí ani nedostatkem literární reflexe. Nicméně, četnost ještě neznamená čtenost, natož prodejnost, a básnická scéna je často uzavřená a nepříliš vstřícná.

Určitá nepřístupnost básnické scény způsobuje, že je poměrně obtížné se básnicky „etablovat“, být „kolegy/němi“ akceptován/a. Nyní je zřetelné, že pomyslné členění na básnické centrum (Praha?) a periferii (kraje) není smysluplné ani podložené. „Okrajový“ stav poezie, totiž její bytování na periferii čtenářského zájmu, je modifikován činorodostí české básnické obce, zejména aktivitami, vzájemnou podporou a přátelstvími autorů ponejvíce od 30 do 40 let, jejichž zaujatost pro „věc poezie“ je enormní a značně se podílí na jejím zviditelňování, byť jen mezi přizvanými, a její zrovnoprávnění s ostatními, přístupnějšími uměleckými druhy.

Současné tendence v české poezii

V nejhrubším popisu se zdá, že tzv. tradiční lyrika, ať už je její vnímání jakékoli, je na ústupu ve prospěch expandující epiky vyprávěcího, prozaizovaného typu, humor a hravost nejsou pro soudobou českou poezii příznačné, stejně jako velké či větší básnické skladby či poémy. Soudobí domácí básníci se obvykle nepřimykají k aktuálním zahraničním vzorům, navazují na ně jen výjimečně, patrné je to pouze u experimentálně laděné české poezie.

Nejblíže české poezii je svými východisky, laděním i zaměřením tvorba slovenských a polských autorů a vybraných autorů angloamerické básnické tradice. Básnickou scénu štěpí v nejobecnější rovině všeobjímající, celkový náhled na smysl a náplň poezie: tedy ve vyhrocené podobě dostředivé přesvědčení o jejím elitním, výsostném postavení a absolutní autonomii na straně jedné, a odstředivá víra v moc poezie jakožto společenského hybatele s aktuální aktivizační či jinou sekundární funkcí (tzv. angažovaná poezie) na straně druhé.

Literární servery a současná poezie

Zvláštní kapitolu tvoří autoři sdružení okolo tzv. literárních serverů (Totem, Písmák ad.). Ve virtuálním prostoru takového serveru si může kdokoli vytvořit tzv. nick (jakýsi autorský avatar) a anonymně publikovat své texty, které mohou další zaregistrovaní uživatelé hodnotit a komentovat.

Čtěte také: Více o třídění odpadu v básních

Nejstarší a zároveň největší literární server www.pismak.cz vznikl již v roce 1997, má za sebou tudíž již dvacet let existence. Druhý největší, www.totem.cz, vznikl jen o dva roky později.

Básnické směry a individuality

V České republice tedy až na výjimky (skupinky volně sdružené kolem literárních časopisů Psí víno, H_aluze, Weles) tvoří básnické individuality, nikoli básnické směry/školy/proudy. Působí tu respektované básnické osobnosti střední a starší generace vedle početné a zapálené tvůrčí generace nejmladší a střední a stále aktivní generace nejstarší, tedy generace žijících legend, autorů narozených ještě ve 20. až 40.

V tomto smyslu se vymykají zejména surrealističtí a surrealisticky ladění básníci (František Dryje, Kateřina Piňosová, Bruno Solařík, Roman Telerovský ad.), kteří kromě toho tvoří jedinou výraznou, pevnou básnickou skupinu s vlastní časopiseckou tribunou (revue Analogon), která snese toto označení.

Poezie pro děti a inspirace přírodou

Poezie navazující na seifertovsko-hrubínovsko-skácelovskou tradici tvoří jen velmi malou část obecně vysoce kvalitní a ceněné soudobé české literatury pro děti: Radek Malý (nositel Magnesie Litery), Pavel Šrut (laureát Státní ceny za literaturu); nadále také frekventovaně Jiří Žáček, Jiří Dědeček.

Tematicky zaměřená sbírka lehce rozmarné poezie Radka Malého. Každý exemplář knihy obsahuje originální ilustraci Františka Petráka.

Čtěte také: Dětské básničky: Příroda

Sbírka přírodní a reflexivní lyriky. Sbirka přírodní a milostné lyriky. Krátké veselé básničky a říkanky pro děti převážně s přírodní tématikou. Autíčko, Dráček, Korálky, Podzim. Básničky o přírodě, ale také o kráse, která se ukrývá v maličkostech. A v obyčejných věcech, které máme všichni doma a občas nás ani nenapadne, že i ony si zaslouží své místo v poezii.

Na netypickou výstavu mohli lidé před nedávnem narazit v lese u Chlumu u Třeboně. Na stromech tu visely obrazy plné hravé fantazie. Zastavila se tu i Mirka Nezvalová, která natočila krátký rozhovor pro pořad Dámská jízda. „Na obrazech je vždy nějaké vymyšlené zvíře nebo rostlina, spojené s nějakou slovní hříčkou, a mě se zdálo, že kdybych je pověsil do galerie, tak to bude nudné, tak jsem si řekl, proč ne přímo do lesa,“ vysvětloval Stanislav Kahuda.

Ten je také autorem knihy Skoroptev a takřkavka a dalších osmdesát básniček pro děti od osmnácti do sta let. Čtenáři zde najdou krátké básně a říkanky plné slovních hříček a vtipu doplněné originálními obrázky Stanislava Kahudy.

Stanislav Kahuda říká, že ho malování baví odmalička. „Mně baví vzít si tužku a čmárat, nikdo mě k tomu nikdy nenutil, jen když to člověka baví, tak si prostě maluje, jako někdo hraje na kytaru a někdo hraje fotbal,“ dodává.