Biodiverzita, tedy biologická rozmanitost, znamená variabilitu všech žijících organismů; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů. Je popsána jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Přitom nejde o pouhý součet všech genů, druhů a ekosystémů, ale spíše o variabilitu uvnitř a mezi nimi. Biodiverzita není totožná s druhovým bohatstvím (výčet druhů), nýbrž je pojmem mnohem širším a komplexnějším. Na druhou stranu ji však nelze zcela ztotožnit s celým předmětem zájmu současné ochrany přírody.
Biologická rozmanitost končí de facto na úrovni ekosystémů, nedotýká se tedy bezprostředně krajiny, krajinného rázu apod. Také geologická a geomorfologická diverzita, souhrnně tzv. geodiverzita, přesahuje rámec pojmu biologická rozmanitost.
Biologická diversita je neologismus složený ze slov biologie a diversita a znamená rozmanitost života v přírodě. Termín biologická rozmanitost byl vytvořen Thomasem Lovejoyem v roce 1980, zatímco slovo biodiverzita byla vytvořena Walterem G. Rosenem v roce 1985 při přípravě Národního fóra o biologické rozmanitosti, pořádané Národní radou pro výzkum v roce 1986.
Pojem biologická rozmanitost pochází z angličtiny a byl prvně použit v knize Raymonda F Dasmanna v roce 1968. Teprve po dalších deseti letech byl pojem přijat širší veřejností a vstoupil do vědy i politiky. Pro vědeckou komunitu zavedl tento termín Thomas Loevejoy v předmluvě ke knize "Conservation Biology". Do té doby byl používán pojem "přírodní rozmanitost (natural diversity)".
Biodiverzita - (z řec. bios = život; rus. diversija = rozvratnictví, od lat. diversio = odvracení) - pojem označující rozmanitost forem života.
Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity
Rozlišuje se:
Biodiverzita je důležitou charakteristikou každého ekosystému včetně biosféry, protože úzce souvisí s ekologickou stabilitou. Obecně platí, že čím je ekosystém rozmanitější ve formách života, které obsahuje, tím větší má schopnost zachovávat své podstatné charakteristiky a odolávat působení rušivých vlivů (např. ekosystém přirozené louky, zahrnující velké množství rozmanitých forem života, je z tohoto důvodu stabilnější než ekosystém pole, na kterém dominuje jediná pěstovaná plodina).
Každý rostlinný či živočišný druh či mikroorganismy zajišťují v přírodě určitou funkci a tyto funkce na sebe vzájemně navazují. Když nějaký druh zmizí, zvyšuje se riziko, že přijdeme o určitý typ ekosystémové služby, například samočištění vody, opylování zemědělských plodin nebo rozklad organického materiálu. Proto je nutné chránit a podporovat naši biodiverzitu.
Do současnosti vstupuje fenomén biodiverzity v souvislosti s hodnocením lidské činnosti způsobující vymírání organismů. Toto snižování biodiverzity je jedním z nejzávažnějších projevů globální ekologické krize.
Rozloha nedotčených tropických deštných pralesů se vlivem lidské činnosti zredukovala na polovinu a každý rok mizí další 1 %. Rychlost vymírání biol. druhů je pravděpodobně o několik řádů vyšší, než je přirozená rychlost tohoto procesu. Zhruba čtvrtina druhů zmizí podle odhadů z povrchu této planety do poloviny 21. st. Zřejmě ještě daleko širší okruh biol. druhů ztratí značnou část své genetické diverzity. Lidská společnost tak ztrácí hodnoty, které nelze nahradit. Biodiverzita je zdrojem cenných léčiv, zdrojem obohacení jídelníčku i surovin pro průmysl a přináší řadu dalších výhod.
Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce
Člověk využívá přírodu a její zdroje neudržitelným způsobem a tím ohrožuje samotnou podstatu své existence. Spalování fosilních paliv uvolňuje do atmosféry obrovské množství skleníkových plynů, jejichž zvýšená koncentrace má za následek globální oteplování. Změna klimatu přináší nespočet důsledků, které se navíc vzájemně násobí.
Hlavním cílem zachování biodiverzity je uchování rozmanitosti jednotlivých biologických druhů i různorodosti prostředí, ve kterých se tyto druhy nacházejí. Zachování rozmanitosti biologických druhů je nezbytné, protože udržují stabilitu ekosystémů.
Studium biodiverzity se často zaměřuje na ochranu ohrožených druhů a druhů, které ke svému životu potřebují specifické přírodní podmínky (složení půdy, vody, dobu a intenzitu osvitu a další). Zásahy do jejich přirozeného prostředí - například vznik nové zástavby, klimatické změny, zemědělské využívání okolí, kácení lesů - mohou jejich výskyt omezit či je mohou zničit. Další nebezpečí představují nově zavlečené druhy - jejich invaze do prostředí, kde nemají přirozené nepřátele.
Za základní dokument, který se týká ochrany biologické rozmanitosti je považována Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), která byla podepsána na Summitu Země v Riu de Janeiro 5. června 1992. Zabránit úbytku biologických druhů lze obtížně, snahy by však měly směřovat k omezení zásahů člověka do přirozeného prostředí.
Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín
tags: #biodiverzita #etymologie