Biologicky rozložitelný odpad definice 2008

Každý rok se v zemích Evropské unie vyprodukuje více jak 140 milionů tun biologicky rozložitelného odpadu.

Produkce biologického odpadu má významné dopady na životní prostředí, především v podobě vylučování metanu.

Bioodpadů jsou v České republice ročně produkovány miliony tun, a je proto nutné hledat cesty, jak s nimi nakládat, aby co největší objemy byly využity a co nejméně odpadů ukládáno na skládky. Je nutné stanovit pravidla, kterými je jejich využití vymezeno.

Biologicky rozložitelný odpad (bioodpad) je odpad rozložitelný pomocí mikroorganismů, bakterií, plísní, kvasinek, žížal a dalších živých organismů, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu.

Kromě relativně čistých bioodpadů pocházejících ze zemědělství, lesnictví, zahrad a parků, potravinářského průmyslu apod. je produkováno značné množství bioodpadů, které jsou obsaženy ve směsi odpadu komunálního.

Čtěte také: Informace o kompostování

Pro tento odpad je využívána zkratka BRKO, což je biologicky rozložitelná část komunálního odpadu, pro kterou se díky jejímu znečištění hledá využití velmi těžce.

Velmi důležitou součástí skupiny biologických odpadů jsou biologicky rozložitelné komunální odpady, mezi které jsou řazeny např. odpadní papír a lepenka, oděvy, textilní materiály, odpady z tržišť, kal ze septiků a žump a mimo jiné i biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven.

Nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady vyplývá z řady zákonů, vyhlášek, nařízení a jiných právních norem České republiky a dále z legislativních norem EU.

Evropská komise vydává celou řadu předpisů různé závaznosti. Některé jsou přímo závazné (např. nařízení), jiné, jako například směrnice, jsou členské státy povinny implementovat do svých právních předpisů. Pro odbornou „odpadářskou“ veřejnost je zásadním předpisem směrnice o odpadech.

Nová rámcová směrnice o odpadech (směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic) [3] přináší řadu novinek. V článku 3 definuje biologický odpad jako „biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností a restaurací, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu“.

Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?

Tento pojem uvádí však pouze některé vybrané bioodpady z celé řady ostatních, které je nutno řešit. Článek 22 směrnice o odpadech je věnován celému komplexu biologického odpadu. Dále směrnice předpokládá možnost zavedení celoevropských kritérií odpadu pro kompost.

Tato kritéria zahrnují kvalitativní a bezpečnostní požadavky tak, že kompostovaný bioodpad již nebude odpadem, ale bezpečným produktem, a tím bude posílena důvěra a trh. V současné době jsou národní pravidla v jednotlivých státech různá.

Samostatně je řešeno nakládání s biologicky rozložitelnou složkou komunálního odpadu (BRKO) ve vztahu ke skládkování ve směrnici 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999, o skládkách odpadů [4]. Tato směrnice je hlavním podnětem pro lepší nakládání s bioodpady, neboť požaduje redukci skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu na 75 % v roce 2006, 50 % v roce 2010 a 35 % v roce 2016 množství tohoto odpadu produkovaného v roce 1995.

Můžeme jmenovat např. směrnici Rady 1999/31/ES z 26.dubna 1999 o skládkách odpadů. Tato směrnice obsahuje opatření k postupnému snižování biologických odpadů ukládaných na skládku.

Jedním z velmi složitých a pro plnění povinností nákladných předpisů, který dne 3. října 2002 přijala EU, je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě [5]. Nařízení určuje přísná pravidla k ochraně zdraví zvířat a lidí, pro sběr, dopravu, ukládání, nakládání, zpracování a využití nebo odstranění všech vedlejších produktů živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Tato pravidla platí v celé EU od 1. května 2003. Od 1. Nařízení č. - produkty živočišného původu obsahující rezidua veterinárních léčivých přípravků a kontaminantů. Z uvedených příkladů materiálů jednotlivých kategorií je patrno, že i některé z vedlejších živočišných produktů jsou odpady a nařízení č.

Čtěte také: Jak vybrat koš na bioodpad?

Dne 10. června 2008 byl komisí předložen návrh nového nařízení Evropského parlamentu a rady o hygienických pravidlech, pokud jde o vedlejší produkty živočišného původu. Cílem návrhu je umožnit konsolidaci všech prováděcích opatření a odchylek přijatých od používání nařízení do jediného textu.

Směrnice, která by se zabývala pouze bioodpady, nebyla dosud vydána. Vývoj v Evropě kolem možného návrhu evropské směrnice o bioodpadu probíhá již řadu let. Již v roce 2000 byl vydán první návrh směrnice o bioodpadu, který byl následován druhým návrhem v roce 2001, a až 3. prosince 2008 komise zveřejnila diskusní dokument pod názvem Zelená kniha, který je v určitém smyslu pokračováním prací z let 2000 až 2001. Dokument nabízí přehled základních postupů pro nakládání s biologickým odpadem, které se v současnosti v EU používají, a hodnotí je z hlediska ekonomických, ekologických a společenských dopadů.

Mezi současné techniky zahrnuje také systémy odděleného sběru, zejména pro zelený odpad. Konstatuje, že ačkoliv je skládkování nejméně vhodnou metodou, i tak se používá nejvíce, zejména v nových členských státech. Dalšími využívanými způsoby jsou spalování s nízkou nebo vysokou úrovní znovuzískání energie, biologické zpracování v podobě kompostování, anaerobní digesce (výroba bioplynu) a mechanicko-biologické zpracování (předúprava biologického odpadu spočívající v jeho třídění).

Nakládání s bioodpady se v České republice řídí třemi základními zákony, a to zákonem o odpadech [1], zákonem o podpoře využitelných zdrojů energie [6] a případně zákonem o hnojivech [7]. Jak bylo již v úvodu uvedeno, i odpady mohou být zdrojem živin.

Energetickým využitím bioodpadů (biomasy) se zabývá zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů [6] a jeho prováděcí předpis vyhláška č. 482/2005 Sb., v platném znění (novela č. Tyto předpisy upravují požadavky na podporu využití a trvalého zajištění zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů. Pro rozhodování, zda využít požadavky vyhlášky [8], je důležitá příloha č.

Zákonem, který zastřešuje veškeré nakládání s odpady, je zákon o odpadech [1], který ve své hierarchii zdůrazňuje prevenci, následně pak materiálové a energetické využití. Preventivní přístup předcházení vzniku odpadů uvádí § 10 zákona s rozvedením pro biologicky rozložitelné odpady v § 10a. Jedním ze způsobů prevence je domácí kompostování (obr. 1). Kvalitní kompost je možné rovněž získávat na základě sběru zeleného odpadu komunitním kompostováním v obcích. Sběr tohoto odpadu není dosud dostatečně rozšířen, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je obtížnost zajištění čistoty odpadu. Podle zatím realizovaných projektů je čistota odvislá jednak od typu území, kde se odpad sbírá (městská či vilová zástavba) do přistavených kompostérů (obr.

Další možností k využívání bioodpadů jsou takzvaná malá zařízení. Tento pojem uvedla do života jedna z novel zákona o odpadech č. 314/2006 v § 33b. Malá zařízení mají umožnit obcím zjednodušení postupu při zakládání i provozu kompostáren. Je nutné zdůraznit, že zjednodušení jak schvalovacího postupu, tak provozu i kontrol, je spojeno s využíváním pouze vybraných druhů bioodpadů, tzv. zelených odpadů, jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č.

Jednu z důležitých podskupin bioodpadů tvoří kaly z čistíren odpadních vod. Pojmy a požadavky na nakládání s kaly, zejména pro zemědělské využití, jsou zakotveny v zákoně o odpadech již od roku 2001. V tomtéž roce byla vydána prováděcí vyhláška [10], která uvádí podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě. Po vydání této vyhlášky došlo, podle oficiálních údajů, ke snížení objemu kalů aplikovaných na zemědělskou půdu. Jedním z uváděných důvodů bylo zatížení zvýšenou administrativou. Ochrana půdy je ve vyhlášce ošetřena i tím, že se před aplikací dokládá nejen kvalita kalů, ale i kvalita půdy, na kterou je kal aplikován. Z evidenčních dat posledních let se zdá, že si provozovatelé čistíren odpadních vod i vlastníci půd uvědomují, a to v zájmu nás všech, nutnost sledování kvality kalů, a tak se jejich množství aplikované na zemědělskou půdu opět zvyšuje.

Právním předpisem, který řeší biologicky rozložitelnou část komunálního odpadu a okrajově i nakládání s dalšími bioodpady, je vyhláška o ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu [11]. Příloha č. 4 této vyhlášky v bodě 8, odst. (d) uvádí: „Biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v Plánu odpadového hospodářství ČR a krajů (tj. Příloha č. 5 vyhlášky, část B, uvádí odpady, které lze ukládat jen za určitých podmínek, odst. (4): „Kompostovatelné odpady pouze, jedná-li se o kompostovatelné odpady v komunálním odpadu (skupiny 20 00 00 dle Katalogu odpadů), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky stanoven v bodě 8 přílohy č. Pojem kompostovatelný odpad byl specifikován pro účely vyhlášky č. 383/2001 Sb. [12] ve sdělení odboru odpadů MŽP. Část vyhlášky, která se týká skládkování, byla převedena v roce 2005 do vyhlášky nové, a to č. 294/2005 Sb. Ačkoli vyhláška o skládkování [11] v podstatě zakazuje ukládání kompostovatelných bioodpadů a omezuje ukládání BRKO, přesto stále spolu se zvyšováním produkce roste jejich množství ukládané na skládky.

V českém právním systému chyběl do roku 2008 předpis, který by uváděl pravidla pro využití upravených bioodpadů na půdu sice zemědělsky nevyužívanou, ale potřebnou živin. Zmocnění pro vydání takovéhoto prováděcího předpisu přinesla novela zákona o odpadech č. 314/2006 v § 33b. Vydáním této vyhlášky jsou známa jednotná pravidla, limitní hodnoty a tomu odpovídající využití pro skupinu odpadů, jejichž roční produkce činí miliony tun a zbytečně jsou ukládány na skládky.

Prováděcí předpis k zákonu o odpadech č. 341/2008 [9], o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, byl vydán s hlavní cílem, kterým je vytvořit jednotná pravidla pro využití upravených bioodpadů na nezemědělské půdě a zaplnit tedy mezeru, která v právních předpisech byla. V době vzniku vyhlášky byl již brán v úvahu přístup tehdy ještě navrhované, ale dnes již platné nové rámcové směrnice o odpadech [3], a to ve stanovení konce odpadu, přechodu odpadu na výrobek. Ve vyhlášce [9] je rovněž, pokud to umožňovalo zmocnění zákona, použit také nový přístup ke vzorkování.

Konečné znění vyhlášky [9] bylo vzhledem ke požadavkům legislativního schvalovacího řízení nakonec upraveno tak, že podstatná část je obsažena v přílohách. Paragrafová část vyhlášky je velmi stručná a obsahuje vlastně zmocnění uvedené v zákoně o odpadech.

Jedním z rozhodovacích momentů budoucího provozovatele zařízení pro zpracování bioodpadů je ujasnění druhů odpadů, které bude využívat, jejich množství, kvalita a dostupnost. Aby bylo jednoznačně vyjádřeno, s jakými odpady se v zařízení nakládá, uvádí příloha č. 1 vyhlášky [9] seznam bioodpadů specifikovaných katalogovými čísly podle Katalogu odpadů [2]. Seznam je rozdělen na dvě části. První zahrnuje odpady, které mohou být využívány při aerobním či anaerobním způsobu zpracování v běžných zařízeních s poznámkami, jež upřesňují odpady, se kterými je nutno nakládat ve zpřísněném režimu. Druhá část přílohy uvádí odpady, při jejichž zpracování mohou být využita malá zařízení. Jedná se o odpady jednoznačné, nerizikové, nevyžadující zvláštní způsob zpracování. Jsou to, zjednodušeně vyjádřeno, zelené odpady, které nejsou kontaminované.

Požadavky, které jsou na malá zařízení kladeny, jsou obsahem přílohy č. 3 vyhlášky. Uvedeny jsou také základní podmínky pro umístění, evidenci přijatých odpadů, obsah provozního deníku, požadavky na popis procesu a kontrolu.

Vyhláška v příloze č. 2 dále uvádí technické a technologické požadavky pro základní typy zpracování, tj. aerobní (kompostování) a anaerobní proces (bioplynové stanice). Z požadavků na provoz bioplynových stanic vyplývá důraz na dodržení technologické kázně, která zabezpečí správný provoz tak, aby neobtěžoval okolí zápachem. Pro všechny typy zařízení samozřejmě platí požadavek na důsledné dodržování opatření stanovených zejména k ochraně vod a ochraně zdraví.

Vzhledem k tomu, že některé z bioodpadů mohou obsahovat potenciálně patogenní mikroorganismy (např. kaly z čistíren odpadních vod), je ve vyhlášce stanoven rovněž způsob kontroly zpracování bioodpadů z hlediska účinnosti hygienizace. Nejvíce kontrolovaný postup je vyžadován při zpracování odpadů, které spadají pod výše uvedený evropský právní předpis nařízení o vedlejších živočišných produktech [5]. Tento předpis je závazný pro všechny členské státy EU, a tedy i pro naši republiku. Odpady, které vyžadují zvláštní způsob nakládání odpovídající citovanému nařízení [5], jsou ve vyhlášce č. 341/2008 Sb. v příloze č. 1 označeny v seznamu bioodpadů kódem 1. Pro přiblížení se jedná např. o odpady ze stravování, odpady ze zpracování masa a mléka, některé odpady z kožedělného průmyslu.

Cílem vyhlášky [9] je především nastavit pravidla pro co nejširší využití bioodpadů. Vzhledem k tomuto cíli jsou nejdůležitějšími přílohami vyhlášky přílohy č. 5 - Hodnocení a kontrola výstupu, a příloha č. 6 - Zařazování výstupů ze zařízení do skupin podle způsobů využití. Spolu s tabulkou uvádějící kritéria pro kontrolu účinnosti hygienizace (tabulka 2) tvoří základní podklad pro zařazení upravených produktů do příslušných skupin a tříd.

• 1. skupina - výstupy, které splňují požadavky na výrobky podle jiných právních předpisů (např.
• 2.
• 3. skupina - stabilizovaný bioodpad určený k uložení na skládku v souladu s vyhláškou č. 294/2005 Sb.
• 4.

• Třída I - určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro zeleň u sportovních a rekreačních zařízení včetně těchto zařízení v obytných zónách s výjimkou venkovních hracích ploch.
• Třída II - určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro městskou zeleň, zeleň parků a lesoparků, pro využití při vytváření rekultivačních vrstev nebo pro přimíchávání do zemin při tvorbě rekultivačních vrstev, na území průmyslových zón, při úpravách terénu v průmyslových zónách. U této aplikace je upřesněno množství a časový interval aplikace.
• Třída III - určena pro využití na povrchu terénu vytvářeného rekultivačními vrstvami zabezpečených skládek odpadů podle ČSN 83 8035 Skládkování odpadů, nebo pro filtrační náplně biofiltrů (kompost).

Jak je výše uvedeno, vyhláška [9] (jako první z prováděcích k zákonu o odpadech) stanovuje režim přechodu odpadu na výrobek, a to tak, že pokud produkt, který vznikne přepracováním bioodpadu na zařízení, splňuje požadavky dané vyhláškou, stává se výrobkem se všemi pravidly, končí tedy tok odpadu.

Podle legislativních pravidel není možné vyhláškou řešit veškeré podrobnosti, které se váží na jednotlivá ustanovení právního předpisu. Ve vztahu k zákonu o odpadech metodický návod vysvětluje především požadavky na provoz komunitních kompostáren podle § 10a zákona o odpadech a malých zařízení podle § 33b odst. 1 písm. Dále uvádí požadavky zákona o hnojivech vztahující se k uvádění kompostů a digestátů (produkt bioplynové stanice) do oběhu.

Druhá kapitola Definice a pojmy je jedna z nejdůležitějších pro to, aby byla pro všechny problematika bioodpadů pochopitelná. Vysvětlení pojmů je důležité proto, aby nedocházelo k jejich různým výkladům a zároveň bylo vždy všem jasné, o co se jedná. Konečné znění definic a pojmů vzešlo z diskuse odborníků z oboru.

Metodický pokyn se podrobněji věnuje také malým zařízením, jejich povolovacímu procesu a kontrole. Protože malá zařízení mají odlišný povolovací proces, je zde uveden n...

Legislativní rámec nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v ČR

V České republice je nakládání s biologicky rozložitelnými odpady upraveno několika právními předpisy, včetně:

• Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady
• Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu

Vyhláška č. 341/2008 Sb. - Podrobnosti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady

Tato vyhláška stanovuje podrobnosti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a mění vyhlášku č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Vyhláška definuje:

• Seznam bioodpadů využitelných v zařízení k využívání bioodpadů, včetně seznamu bioodpadů využitelných v malém zařízení podle § 33b odst. 1 písm. a) zákona a požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie jejich materiálového využívání (příloha č. 1)
• Technologické požadavky na jednotlivé způsoby biologického zpracování bioodpadů (příloha č. 2)
• Požadavky na malá zařízení podle § 33b odst. 1 písm. a) zákona (příloha č. 3)
• Obsah provozního řádu zařízení s vyšší kapacitou, než je stanoveno v § 33b odst. 1 písm. a) zákona pro malá zařízení (příloha č. 4)
• Kritéria pro hodnocení výstupů ze zařízení k využívání bioodpadů (příloha č. 5)
• Zařazování výstupů ze zařízení do skupin odpovídajících jednotlivým způsobům materiálového využití upravených bioodpadů (příloha č. 6)
• Zásady plánu vzorkování (příloha č. 7)

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 341/2008 Sb. - Seznam bioodpadů

Tato příloha obsahuje seznam bioodpadů, které lze využívat v zařízeních k využívání bioodpadů, a rozlišuje dva typy odpadů:

• A. Odpady, pro které platí zvláštní způsoby nakládání
• B. Odpady, které mohou být zpracovávány v malých zařízeních

Mezi odpady, pro které platí zvláštní způsoby nakládání, patří např. kaly z praní a čištění, odpady rostlinných pletiv, zvířecí trus, odpady z výroby a zpracování masa, ryb a jiných potravin živočišného původu, kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku atd.

Mezi odpady, které mohou být zpracovávány v malých zařízeních, patří např. odpady ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví, myslivosti, rybářství, odpadní kůra a korek, piliny, hobliny, odřezky, dřevo atd.

Zpracování bioodpadů

V rámci zpracování bioodpadu v kompostárnách dochází za kontrolovaných podmínek k rozkladu organického materiálu za přístupu vzduchu (aerobní technologie). U bioplynových stanic jde o řízený proces rozkladu organických látek bez přístupu vzduchu (anaerobní technologie). Výsledným produktem tohoto procesu je bioplyn a digestát. Digestát je nerozložený zbytek, který lze dále rozdělit na tuhý - separát a na tekutý - fugát.

Hodnocení a kontrola výstupů

Vyhláška č. 341/2008 Sb. stanovuje požadavky a kritéria pro hodnocení výstupů ze zařízení k využívání bioodpadů, včetně limitních koncentrací vybraných rizikových látek a prvků. Dále stanovuje znaky jakosti rekultivačního kompostu a rekultivačního digestátu a kritéria účinnosti hygienizace na základě sledovaných indikátorových mikroorganismů.

Četnost a druh kontrol pro jednotlivé skupiny výstupů jsou rovněž stanoveny vyhláškou.

Tabulka č. 5.1. Limitní koncentrace vybraných rizikových látek a prvků ve výstupech ze zařízení pro biologické zpracování bioodpadů (mg/kg sušiny)

Vyhláška stanovuje režim přechodu odpadu na výrobek, a to tak, že pokud produkt, který vznikne přepracováním bioodpadu na zařízení, splňuje požadavky dané vyhláškou, stává se výrobkem se všemi pravidly, končí tedy tok odpadu.

tags: #biologicky #rozložitelný #odpad #definice #2008

Oblíbené příspěvky:

• Biologický odpad Litoměřice
• Odpadové hospodářství a uvolnění potrubí – recenze
• Ptáci hnízdící v České republice
• Znečištění životního prostředí v Lounech
• Inspirace pro obrazy s kávou