Bonnská konference o změně klimatu

Spojené výzkumné centrum (JRC) Evropské komise představilo unikátní Globální databázi pevninského povrchu pro rok 2000 (GLC2000), která zaplňuje mezeru ve znalostech o rozložení vegetace a zemského povrchu na naší planetě. Mapa byla zkompletována díky partnerství více než třiceti výzkumných ústavů a JRC ji představilo na konferenci GEO (Globální observatoř Země) v italském Bavenu koncem listopadu.

Nová situace celosvětového vývoje jako jsou klimatické změny, neustálý nárůst počtu obyvatel a invaze cizích živočišných druhů vytváří nebývalý tlak na území národních parků a chráněných lokalit, které pokrývají téměř 13 % naší planety.

Generální tajemník OSN Kofi Annan varoval, že globální oteplování může mít, krom jiných sfér života, velmi tvrdý dopad i na světový obchod.

Podle klimatologů existuje jednoznačná souvislost mezi narůstající globální teplotou a táním arktických ledových vrstev. Satelitní zkoumání mořského ledu v Arktickém regionu potvrdilo předpoklad, že zde dochází k rozsáhlému ničení jediné přírodní lokality vhodné pro život polárních medvědů.

Teplota na Zemi je zřejmě od osmdesátých let teplejší než kdy byla za celých 1800 let historie. Podle nich výzkum přináší nepochybný důkaz o tom, že změny klimatu způsobuje člověk svojí činností. Informace o globálním klimatu se jim podařilo rekonstruovat zkoumáním hluboko uloženého ledu, rostlin a ostatních druhů záznamů.

Čtěte také: Klimatická konference v Bonnu

"Velká část chudých zemí pracuje na snížení objemu skleníkových plynů," prohlásila tajemnice Konvence OSN o klimatických změnách Joke Waller-Hunterová. Ačkoliv jim žádná mezinárodní dohoda nenařizuje omezit emise, chudé země neztrácejí čas.

Množství metanu, druhého nejdůležitějšího skleníkové plynu zodpovědného za globální oteplování, přestalo v horních vrstvách atmosféry narůstat. Podle australských vědců by dokonce jeho koncentrace mohla začít i klesat.

Země, které ničí přírodní podmínky chudších národů postupujícím globálním oteplením nebo těžbou tropických lesních porostů, by měly být připraveny přijmout odpovídající počet uprchlíků, kterým svou činností zničily životní podmínky.

V reakci na letošní sucho se včera vědci v Akademii věd ČR pokusili novinářům vysvětlit, jak se to má s klimatickými změnami. Shodli se, že nás v budoucnu čeká extrémnější počasí, ke kterému dojde zčásti v důsledku lidské činnosti.

Francouzský prezident Jacques Chirac včera v Haagu, kde začala ministerská část 6. Konference stran Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách, vystoupil s projevem, který byl kriticky zaměřen proti klimatické politice Spojených států. Chirac Američanům vyčinil za to, že na celosvětovém objemu emisí skleníkových plynů se podílejí celou čtvrtinou.

Čtěte také: Konference pro žáky s ekologickým zaměřením

Přestože zejména v otázce obchodování s emisemi a využití tzv. propadů rozpory mezi Spojenými státy a Evropskou unií v Haagu stále přetrvávají, zůstává náměstek britského ministra životního prostředí Michael Meacher, jak sám říká, "mírně optimistický", a stále věří, že v Haagu vznikne konkrétní mezinárodní dohoda o boji proti klimatickým změnám.

České předsednictví Rady EU a ochrana klimatu

Ochrana přírody 6/2008 - 16. 12. Počínaje 1. lednem 2009 bude Česká republika poprvé předsedat Radě Evropské unie. Hlavním mottem samotného českého předsednictví je „Evropa bez bariér“. Máme tím na mysli bariéry mobility pracovníků, obchodní a administrativní. Hlavními prioritami českého předsednictví jsou Evropa konkurenceschopná a otevřená; udržitelná a bezpečná energetika; rozpočet pro budoucnost Evropy; Evropa jako globální partner a Evropa bezpečná a svobodná. Pro oblast životního prostředí byla jako hlavní priorita stanovena ochrana klimatu, a to jak na úrovni mezinárodní (vyjednávání o závazcích po roce 2012), tak i evropské (tzv. klimaticko-energetický balíček).

V Radě EU fungují dvě formace pracovních skupin, jejichž agenda se týká bezprostředně ochrany přírody a krajiny. Jedna řeší agendu mezinárodní, druhá vnitrounijní. První z nich je pracovní skupina pro mezinárodní environmentální otázky (Working Party for International Environmental Issues - WPIEI) a zabývá se mezinárodními otázkami - koordinací všech členských států EU a Evropské komise při naplňování mezinárodních úmluv.

Namátkou: WPIEI - Climate má na starosti koordinaci při naplňování Úmluvy OSN o změně klimatu, WPIEI - Desertification Úmluvu OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zvláště v Africe. Významnou úlohu plní WPIEI - Biodiversity (pracovní skupina pro mezinárodní environmentální otázky - biodiverzita), v níž členské státy EU a Evropská komise, vedené předsednickým státem, projednávají a koordinují své pozice a podílejí se tak na implementaci Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) a ostatních mezinárodních úmluv v ochraně přírody (Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť - Bernská úmluva, Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů - Bonnská úmluva se všemi svými dohodami).

Hlavním tématem, jehož projednávání v rámci WPIEI již probíhá a které bude pokračovat také v průběhu předsednictví ČR, je vyjednání „mezinárodního režimu“ pro pří­stup ke genetickým zdrojům a rozdělování přínosů, které plynou z jejich využívání (Access and Benefit Sharing - ABS) podle článku 15 CBD. Problematika ABS je úzce provázána s otázkami práv, povinností a znalostí místních a domorodých komunit a národů, podle článku 8j této úmluvy. Významnou roli při projednávání otázek týkající uvedeného článku bude hrát Švédsko, které stane v čele EU 1. července 2009.

Čtěte také: Česká konference o klimatu - podrobnosti

ABS je téma komplikované jak z hlediska věcného, tak z hlediska právního. Z pohledu celosvětového se v něm, obdobně jako v diskusi o změně klimatu, projevují rozdílné postoje států rozvinutých (které jsou především uživateli genetických zdrojů) a rozvojových (jakožto poskytovatelů biologického bohatství). Nalezení shody v podobě přijetí mezinárodního režimu ABS o spravedlivém poskytování genetických zdrojů a jejich využívání a přínosů z nich plynoucích bude vyžadovat velmi náročná jednání, v nichž bude hrát EU, zastoupená předsednickou zemí a Evropskou komisí, významnou roli.

V průběhu předsednictví České republiky proběhne řada jednání, na kterých bude snahou všech smluvních stran Úmluvy vyjednat tento režim tak, aby mohl být v roce 2010 přijat na 10. za­sedání konference smluvních stran v Japonsku. Tématem Úmluvy o biologické rozmanitosti není pouze problematika ABS. Hlavní úlohou ČR je a bude naplňování tzv. rozhodnutí, která byla přijata na 9. zasedání konference smluvních stran CBD (květen 2008; Bonn, SRN). Rozhodnutí se dotýkají jak problematiky ABS, tak chráněných území, zemědělství, lesnictví, změny klimatu, biopaliv, invazních vetřeleckých druhů apod.

Aby měl sekretariát Úmluvy jistotu, že všech 191 smluvních stran CBD tato rozhodnutí plní, rozesílá pravidelně žádosti o naplnění konkrétního požadavku, který vyplývá z příslušného rozhodnutí. Pokud se daná tematická oblast jakkoliv dotýká legislativy EU, koordinuje WPIEI - biodiverzita odpovědi všech členských států na tento požadavek - notifikaci.

Pracovní skupina pro životní prostředí (Working Party for Environment - WP ENV) se zabývá ochranou přírody uvnitř EU a má opět několik formací (např. pro lesnictví - WP FOREST, zemědělství - WP AGRI). Během českého předsednictví bude na programu této skupiny ochrana tuleňů, respektive návrh zákazu dovozu a prodeje kožešin a výrobků z plout­vonožců jako reakce EU na neetické praktiky lovu a zabíjení tuleňů v Kanadě a jiných zemích. Dále se bude zabývat problematikou ochrany velryb, jelikož ČR bude koordinovat postoj EU na červnovém zasedání Mezinárodní velrybářské komise. Kromě těchto témat se bude pracovní skupina pro životní prostředí zabývat dokumentem Sdělení k invazním nepůvodním druhům, který Evropská komise zveřejnila na konci začátku prosince 2008 a jehož obsahem je analýza stávajících, zejména právních nástrojů uplatňovaných při řešení této problematiky a diskuse o strategii pro nakládání s invazními druhy v rámci EU.

WP ENV se rovněž zabývala Střednědobým vyhodnocením implementace Akčního plánu biodiverzity (BAP), ve kterém informovala Evropskou komisi o jeho průběžném plnění. V roce 2010 pak chystá závěrečnou zprávu o naplňování celosvětového cíle - zastavení úbytku biodiverzity do roku 2010.

Pro zjednodušení však lze uvést, že hlavními jsou Evropská rada, neboli pravidelné summity nejvyšších představitelů členských států, tedy předsedů vlád či prezidentů, kteří určují celkové směřování politiky EU. Rada EU, v níž jsou zastoupeny členské státy a jednotliví ministři vlád členských zemí, kteří se společně usnášejí na konkrétních politických krocích v oblastech svých rezortů na Radě ministrů pro životní prostředí, zemědělství apod. Evropská komise, která je exekutivní nadnárodní složkou EU a hájí zájmy celého společenství, Evropský parlament, v němž jsou zastoupeni občané EU prostřednictvím přímo zvolených poslanců, Evropský soudní dvůr, jenž vykládá a aplikuje právo Evropského společenství či Evropský účetní dvůr, který kontroluje a spravuje rozpočet EU.

Předsednictví se tedy bezprostředně týká činnosti jednotlivých orgánů Rady EU, jejíž nejdůležitější rolí je tvorba a schvalování právních předpisů. Orgány Rady EU tvoří více jak 250 pracovních skupin, Výbor stálých zástupců (tzv. COREPER) a Rada ministrů. Nejvyšší představitel vlády předsedající země stojí také v čele Evropské rady. S ostatními unijními institucemi musí všechny orgány úzce spolupracovat; úkolem předsedající země je tedy také tuto spolupráci zajistit. Předsednický stát dále vystupuje jako mluvčí EU navenek, ve vztazích k třetím zemím nebo mezinárodním organizacím a reprezentuje zájmy společenství v zahraničí.

Předsednictví není formální záležitostí. Je jedním z nejdůležitějších nástrojů, jakým mohou členské země tvář a chod Unie ovlivnit. Předsednictví trvá šest měsíců. Členské státy jej vykonávají na základě prin­-cipu rovnosti a rotace, přičemž pořadí, na jehož základě se země v předsednictví střídají, bylo stanoveno v roce 2004 až do roku 2020 s tím, že bylo nastaveno podle velikosti zemí a jejich geografické polohy. Od ledna 2007 jsou předsednické země sdruženy do tzv. předsednických trií, které během svého rok a půl trvajícího mandátu tvoří předsednický tým. Země tria mají od roku 2007 povinnost vedle svého šestiměsíčního programu předložit Evropskému parlamentu také program osmnáctiměsíční, který odráží cíle všech tří spolupracujících států a je v platnosti po celou dobu předsednictví těchto zemí.

Mezinárodní úmluvy a protokoly

• Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD) byla přijata v červnu 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru (známé též jako Summit Země), kde se sešli zástupci 172 států, aby se dohodli na principech udržitelného rozvoje. CBD ratifikovalo všech 195 členských zemí OSN, včetně České republiky, jedinou výjimkou je USA.
• Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti byl přijat v roce 2001, v platnost vstoupil v roce 2003. Jeho cílem je chránit biodiverzitu a zdraví člověka před riziky geneticky modifikovaných organismů (GMO). Zabývá se přepravou živých GMO, nakládáním s nimi a jejich využíváním, zejména při transportu přes hranice.
• Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům1 a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání byl přijat v roce 2010 a vstoupil v platnost v roce 2014. Jeho cílem je naplnit jeden z cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti, tedy aby se na peněžních i nepeněžních přínosech z výzkumu genetického materiálu podílely také země původu tohoto materiálu. Mnoho zemí s velkým přírodním bohatstvím totiž patří mezi rozvojové země, které postrádají dostatečné výzkumné kapacity, a o přínosy tak v minulosti přicházely.
• Na zasedání konference smluvních stran (COP) v roce 2010 se kromě přijetí Nagojského protokolu rozhodlo také o strategickém plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti na dalších deset let. Po deseti letech se žádného z cílů nepodařilo na celosvětové úrovni plně dosáhnout, šesti z nich bylo dosaženo částečně. Z vyhodnocení návazných národních cílů vyplývá, že jen asi třetina z nich směřovala ke splnění, celkově však národní plány nebyly dostatečně sladěny s plánem celosvětovým.
• V roce 2012 vznikl nezávislý Mezivládní vědecko-politický panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES). Jde o obdobu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), který shromažďuje a publikuje nejnovější vědecké poznatky o klimatu. Také IPBES usiluje o to poskytnout vládám, soukromému sektoru a občanské společnosti nezávislé posouzení dostupných poznatků z nejnovějšího výzkumu na celosvětové úrovni. V roce 2019 vydal tento panel Globální hodnotící zprávu jako podklad pro politická rozhodnutí. Klíčovým sdělením zprávy je, že přírodu je možné chránit, obnovovat a udržitelně využívat.
• Tato desetiletá strategie z roku 2020 (součást Zelené dohody pro Evropu) navazuje na předchozí strategický plán EU z roku 2011 a reaguje na kritické posouzení stavu biodiverzity z Globální hodnotící zprávy IPBES (viz výše). Stanovuje cíle EU v oblastech ochrany a obnovy přírody. Klíčová je právní ochrana nejméně 30 % pevniny a 30 % mořských oblastí EU, přísná ochrana alespoň jedné třetiny chráněných území EU a efektivní správa všech chráněných území.
• Nový strategický rámec CBD pro období do roku 2030 byl přijat v roce 2022 na COP 15 v Montrealu. Oproti plánu z Aiči přesněji definuje a kvantifikuje cíle, je výrazně ambicióznější a má propracovanější metodiku vyhodnocování. Dokumentu se též přezdívá „Pařížská dohoda pro přírodu“ a je reakcí na Globální hodnotící zprávu IPBES a Iniciativu 30×30 (ochrana 30 % území na souši i v moři s nejzachovalejšími ekosystémy). Dále rámec určuje 23 krátkodobých cílů (do roku 2030), které se zaměřují na hlavní příčiny globálního úbytku biodiverzity, její udržitelné využívání, ale i na nástroje a prostředky, jak těchto cílů dosáhnout.
• Dohoda v rámci Úmluvy OSN o mořském právu o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce (Biodiversity Beyond National Jurisdiction, BBNJ) byla přijata v červnu 2023 a čeká na ratifikaci smluvními státy. Zabývá se ochranou oceánů v době změny klimatu s cílem zabránit dalšímu ubývání biodiverzity. Týká se mezinárodních vod, přibližně dvou třetin světového oceánu. Navazuje na Kchun-mingsko-montrealský protokol a stanovuje postup při zřizování velkoplošných chráněných oblastí na volném moři tak, aby v roce 2030 bylo chráněno nejméně 30 % mořského území na planetě.

tags: #bonnska #konference #o #změně #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Studie o nudismu
• Manipulace s nebezpečnými látkami
• Výjezdová stanoviště pražské záchranky
• Interní Směrnice: Odpady a jejich zpracování
• Znečištění ovzduší v Chvaleticích