Bez oblečení by to nešlo, tedy alespoň ne dnes. Doby, kdy po světě lidé běhali v rouše Evině, jsou dávno pryč. Lidé se začali oblékat z různých důvodů, primárně však proto, že oblečení bylo ochrannou vrstvou proti poranění a také poskytovalo teplo. Postupem času se stalo oblékání společenskou normou a také vyjadřovalo určitý status. Chudina se oblékala přeci jen jinak než šlechta… Ať to kdysi bylo jakkoli, ty doby jsou již dávno pryč, ale jedno zůstává - i oblečení se časem stane odpadem.
Dnes je oblečení nepostradatelnou součástí našich životů a s rozmachem textilního průmyslu je právě oblečení typickým představitelem konzumního chování. Odhady uvádějí, že výroba spojená s produkcí textilu stojí z 20 % za celosvětovým znečištěním vody. Děje se tak kvůli náročným zpracovatelským procesům a látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků.
Ekologická stopa textilu v souvislosti s vodou je značná i proto, že dle údajů EEA z roku 2019 skončí v oceánu každý rok cca 0,5 milionu tun textilních mikrovláken, která se uvolní při praní. Mikroplasty jsou obrovským problémem - neumíme je jednoduše odstranit a s vodou se stávají součástí potravního řetězce.
Obří plochy půdy slouží k pěstování plodin potřebných pro výrobu textilu - trička fast fashion přitom mají průměrnou životnost 1 rok. V rámci dílčích kroků se spotřebovává obrovské množství energie (pohonné hmoty, elektřina), ale také vody a nebezpečných a chemických látek - každý dílčí proces s sebou nese znečištění s negativním dopadem na životní prostředí. Další zátěž pak představuje logistika - je potřeba dopravit primární suroviny (bavlna, len, konopí atd.), druhotné suroviny (například umělá plastová vlákna získaná recyklací plastového odpadu - polyester, polyamid, silon apod.), potřebné komponenty (knoflíky, zipy, cvoky atd.) ke zpracovatelům. Zboží pak ještě čeká dlouhá cesta, než doputuje na pulty k zákazníkům.
Už jste slyšeli o pojmu slow fashion? Jedná se o opak módy označované jako „fast fashion“ - projevuje se snahou respektovat tvůrce, pracovat s nadčasovostí, s kvalitními materiály a celkově klade mnohem větší důraz na udržitelnost textilního a oděvního průmyslu.
Čtěte také: Město Ostrov
U nás máme několik možností, jak naložit s nepotřebným textilem. Staré oblečení, boty nebo bytové textilie ve velké míře stále končí v černých popelnicích a později na skládkách.
Třídění oblečení a jiných textilních výrobků je možné do sběrných kontejnerů na textil v různých barvách - setkat se můžeme se žlutými, zelenými, modrými, oranžovými. Nejvíce z nás si ale zřejmě vybaví červené kontejnery na textil, běžné jsou i bílé kontejnery na textilní odpad. Cílem těchto sběrných kontejnerů na textil je umožnit třídění textilu. Nejedná se jen o oblečení, patří sem i boty, tašky, kabelky, batohy, šály a šátky, čepice a rukavice atd. Do sběrných nádob na textil můžeme třídit oblečení, ložní prádlo, do některých je možné třídit i obuv a plyšové hračky.
Pokud ale nevíte, kde se takový kontejner nachází, může to být poněkud oříšek. Kontejnery na textil v České republice provozuje řada různých firem, které většinou nezveřejňují polohu svých kontejnerů na internetu. Světlou výjimku tvoří Armáda spásy, společnost POTEX a Diecézní charita Brno, jejichž kontejnery najdete v aplikaci Kam s ním?. Důležité je, aby oblečení bylo opravdu použitelné a nedošlo k jeho poškození ani v kontejneru. Vhazujte ho proto do kontejneru zabalené, nejlépe do igelitového pytle.
Pokud textil vytřídíme, může podle stavu posloužit dalším lidem nebo ho lze využít i materiálově. Z hlediska materiálového využití může být textilní odpad rozřezán a použit například jako příměs v kartonech. Na závěr nutno dodat, že dle dostupných dat se na celém světě z vyřazených oděvů použije pouhé 1 % na výrobu nového oblečení.
Kromě kontejnerů můžete oblečení přinést do různých dobročinných obchodů a Reuse center. Jejich výhodou je, že do nich často můžete darovat i další věci, které do kontejneru nepatří. Jde například o nábytek, domácí potřeby, hračky a další věci. Raději se však v obchodě předem informujte. V aplikaci Kam s ním? Najdete zatím například ReShare store Armády spásy, brněnský charitativní bazar Baltazar či Reuse centra na sběrných dvorech v Brně. Textil z kontejnerů, který odevzdáte je nakonec roztříděn. Použitelná část putuje na dobročinné účely pro lidi v nouzi. Například z kontejnerů POTEXu může oblečení jít lidem bez domova či ohroženým dětem. Armáda spásy zase daruje oblečení potřebným v sociálních službách či lidem postiženým mimořádnými událostmi. Oblečení může skončit i v některém z dobročinných obchodů a výtěžek z něj jde opět na provoz charit. Část oblečení, které lidé hází do kontejnerů, je však stále nepoužitelná. Končí proto jako odpadní textil ve spalovnách, což pořád lepší varianta než na skládce.
Čtěte také: Autobusové nádraží Karviná: Historický přehled
V poslední době se rozmáhá i trend tzv. SWAPů oblečení, kdy si lidé zadarmo vyměňují kousky svého šatníku. Češi ročně vyhodí 200 tun textilu.
Aby se snížilo množství odložených textilií, budou od začátku roku 2025 obce povinně zřizovat místo, na kterých mohou občané nepotřebný textil a obuv odložit. V budoucnu na náklady spojené se sběrem a svozem budou obcím přispívat samotní výrobci. Doposud jsou kontejnery na textil umístěny zhruba na 10 000 místech po celé České republice. Zákon o odpadech, který byl schválen v roce 2020, udává povinnost obcím zřídit sběrné místo. Co ovšem nebylo minulou vládou vyřešeno, je financování sběrné sítě, separace a následná recyklace.
Textil je vhodnou komoditou pro systém rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), který spočívá v tom, že výrobce nese odpovědnost za vyrobený produkt až do konce jeho životnosti a podílí se na financování za jeho další nakládání. Pokud ale dojde ke smíchání textilií s jinými odpady, například v popelnici na směsný odpad, možnost oddělení a efektivní recyklace se snižuje.
Nadměrné nákupy oděvů, nedostatečně udržitelný přístup při výrobě textilních výrobků a neefektivní zpracování textilního odpadu jsou příčinou mnohých připravovaných změn v legislativě států EU. Cílem je transformace textilního průmyslu v odvětví, které by díky změnám bylo v souladu s principy oběhového hospodářství.
Provětrat šatník od nechtěného či nenositelného oblečení potřebuje jednou za čas každý. Nejen, že takové kousky zbytečně zabírají místo ve skříni, ale v některých případech mohou posloužit i někomu dalšímu. Přestože oblečení se zbavujeme asi nejčastěji, mezi textil patří i ložní prádlo, batohy a doplňky nebo například staré hadry.
Čtěte také: Udržitelné hospodaření s dešťovou vodou
Nejsnažším řešením jak se zbavit nechtěného oblečení, je poradit se s odpadovou aplikací Kam s ním? (www.KAMsNIM.cz). Najdete v ní téměř dva tisíce míst po České republice, kde se můžete zbavit nechtěného oblečení, včetně kontejnerů na textil a charitativních obchodů.
Než budeme textil někam nosit, je nutné rozlišit, jestli patří do odpadu nebo může ještě někomu jinému udělat radost. Lze se přitom řídit jednoduchým pravidlem: Nestyděli bychom se takové oblečení darovat někomu známému? Pokud je oblečení v takovém stavu, že nestyděli, určitě ho nevyhazujte. Naopak, pokud je textil znečištěný, roztrhaný nebo jednoduše příliš opotřebovaný, stává se z něj takzvaný odpadní textil. Ten pak nepatří nikam jinam než do směsného odpadu. Pokud však vyhazujete třeba tričko ze savého materiálu, zkuste se zamyslet, jestli ho ještě nevyužijete jako hadr v domácnosti. Teď už ale k onomu oblečení, doplňkům a bytovému textilu, které zůstává v dobrém a použitelném stavu.
I když se to nezdá, spotřebitel je hybnou silou a také je jen na něm, jak skončí odpad, který vyprodukuje.
tags: #brandejsovo #namesti #textil #odpad #informace