Časové měřítko environmentální

14.12.2025

Environmentálním indikátorům a indikátorům udržitelného rozvoje (IUR) věnuje Centrum pozornost od svého založení.

Vývoj indikátorů udržitelného rozvoje

Jednou z prvních významných aktivit byl v této oblasti projekt Indikátory udržitelného rozvoje mezinárodní organizace SCOPE (Scientific Committee on Problems of the Environment) zahájený z iniciativy Centra v roce 1994, jehož cílem bylo zhodnotit a stimulovat další výzkum a vývoj IUR.

V průběhu projektu bylo uspořádáno několik odborných workshopů (Gent, Wuppertal, Průhonice), které byly klíčovými momenty pro získání pochopení a podpory politiků v mezinárodním měřítku pro vývoj a testování IUR.

Hlavním výstupem projektu byly publikace „Sustainability Indicators a Sustainability Indicators: Scientific Assessment“ (John Wiley 1997), které shrnuly aktuální výzkumné aktivity z celého světa (byly mj. prezentovány účastníkům Zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN v r. 1997, tzv.

Transformace k udržitelnému rozvoji je proces velmi náročný na tvorbu a efektivní využívání vhodných forem informací.

Čtěte také: Věčné obligace: přehled

Indikátory udržitelného rozvoje mají přispět k tomu, aby se postupně vytvořila pevná základna pro rozhodovací procesy na všech úrovních a aby se tak přispělo k dosažení...

Význam informací byl uznán i v hlavním programovém dokumentu konference v Riu de Janeiro, v Agendě 21, v níž je otázce informací věnována kapitola 40.

Zaměřuje se především na informace kvantitativního charakteru, které by měly přinést spolehlivé měřítko, jak se postupuje v předpokládaném směru a zda postup odpovídá koncepcím udržitelnosti.

V paragrafu 40.4 Agendy 21 se píše: „Všeobecně používané indikátory, jako je například hrubý národní produkt nebo údaje o jednotlivých přírodních zdrojích či míře znečištění, neindikují dostatečně jasně, do jaké míry je nastoupena cesta směrem k trvalé udržitelnosti.

Nepoužívá se metod, které by hodnotily interakce mezi rozvojem v jednotlivých sektorech, jako je životní prostředí, růst populace, sociální a ekonomické otázky.

Čtěte také: O krajinné ekologii

Tyto metody zatím nejsou k dispozici.

Data a informace

Hned v úvodu je zapotřebí vyjasnit pojmy data a informace; ty se v praxi často zaměňují nebo slučují.

Pro efektivní komunikaci především mezi odborníky je třeba tyto různé pojmy odlišit a pokusit se vymezit jejich vztah.

Data (jednotné číslo datum, lze i údaj, přestože pojem údaj je často používán jako obecný výraz pro data i informace) jsou většinou chápána jako statická fakta, časově nezávislá.

Odrážejí stav reality v určitém okamžiku, a proto je nelze měnit.

Čtěte také: Podnebí Československa

Lze pouze získávat nová data o realitě v jiném časovém okamžiku.

Smyslem zpracovaní dat je vytvoření informace.

Informace je význam přisouzený datům.

Je to to, co vyplývá z analýz, zpracování a prezentace dat v takové formě, která bude vhodná pro rozhodovací proces.

Podle těchto definic lze na data pohlížet jako na od přírody objektivní reprezentanty lidí, objektů, událostí a pojmů.

V určitých fázích rozhodovacího procesu - zejména při získávání společenského uznání danému problému a zjišťování účinnosti přijatých opatření - jsou nejvhodnějším informačním nástrojem indikátory.

Pomocí indikátorů lze jednoduše a srozumitelně prezentovat např.

Indikátory jsou výsledkem zpracování a určité interpretace primárních dat (je to druh informace).

Nemají smysl samy o sobě, ale v širších souvislostech - jsou zaměřeny určitým směrem, něco ukazují.

Tyto indikátory musí mít jasný vztah ke všem rozměrům udržitelného rozvoje.

Velký počet témat vztahujících se k udržitelnosti rozvoje však způsobuje, že je obtížné trvale zaujmout pozornost médií, politiků i široké veřejnosti.

To je důvodem snahy o výběr klíčových indikátorů.

Jejich smyslem je poskytnout jednoduchou a jasnou informaci o vybraných klíčových faktorech.

Příkladem v sociální oblasti může být míra nezaměstnanosti, v environmentální oblasti emise skleníkových plynů na obyvatele.

Obtížné bývá souhrnné hodnocení, neboť jednotlivé indikátory mohou vykytovat pozitivní i negativní hodnoty nebo trendy.

Příkladem může být soubor indikátorů udržitelného rozvoje vydaný Komisí OSN pro udržitelný rozvoj.

Jiným typem jsou agregované indikátory, které integrují do jediného údaje řadu skutečností s cílem poskytnout celkový obraz.

Příkladem je v ekonomické oblasti Hrubý domácí produkt, v environmentální oblasti nedávno publikovaný Index environmentální udržitelnosti (Environmental Sustainability Index, World Economic Forum, Davos 2001).

Kritéria pro použitelnost indikátorů

Mají-li být indikátory skutečně použitelné, musí splňovat řadu kritérií.

Významnost: Indikátory musí být významné v dané souvislosti. Mluvíme o životním prostředí a udržitelném rozvoji a z tohoto hlediska může mít význam velké množství údajů. Tím důležitější je si vždy položit otázku, jaký význam sledování daných dat nebo konstruování daných indikátorů může mít.
Správnost: Indikátory musí být správné, přičemž správnost nutno definovat nejméně ve dvou rovinách: koncept (paradigma, teorie) i metodika, které indikátor používá, musí být správné z vědeckého hlediska. Např. v případě hodnocení biodiverzity je třeba zdůvodnit, zda měřit velikost chráněných území, počet ohrožených nebo počet všech druhů apod., a jak správně metodicky monitoring provádět. Indikátory nesmí být zatíženy významnějšími chybami. Chyby přitom vznikají ve všech fázích získávání a zpracování dat, počínaje nesprávným odběrem vzorků, jejich poškozením při uchovávání, nesprávnými analýzami či měřením a nesprávnými postupy při zpracování dat konče. Žádná data nejsou naprosto správná, vždycky musíme počítat s nějakou chybou, i když často malou.
Reprezentativnost: Musí být zřejmé, jaký předmět nebo jev daný indikátor nebo určitá data reprezentují. Musí být zvoleno vhodné geografické měřítko, případně vhodné časové rozložení měření či odebírání vzorků, jejichž analýzy jsou podkladem pro indikátory. Jestliže je například předmětem zájmu kvalita vody v nějaké řece, musí být jasné, kde a kdy se vzorky mají odebírat.
Jedinečnost: Získané údaje mají být jedinečné, nemají být redundantní, opakované, dublovat nějaké již existující informace.
Měřitelnost, možnost získání dat: Získávání podkladových údajů musí být technicky možné. Technická stránka měření a odebírání vzorků je jednou z klíčových záležitostí, které je nutno věnovat pozornost při konstrukci monitorovacích systémů a plánování měřicích programů.
Náklady a užitek: Pořízení, zpracování a poskytování jakýchkoliv informací stojí vždycky nějaké náklady. Pořizování dat, provoz monitorovacích systémů a provoz informačních systémů je obvykle záležitostí velmi nákladnou. V mnoha případech se tyto náklady nesrovnávají s užitky, které informační systémy, data nebo indikátory poskytují.
Minimalizace negativních účinků na prostředí.
Spolehlivost: Data musí být prověřována co do své spolehlivosti, potvrzována několika nezávislými měřeními, případně výsledky získanými zásadně různými metodami.
Srovnatelnost: Většina postupů měření, vzorkování, statistických šetření a podobně je mezinárodně standardizována. Tato standardizace, často daná mezinárodně uznávanými normami, zaručuje srovnatelnost dat v mezinárodním měřítku a v dlouhém časovém období.
Průhlednost: Postup získávání dat a indikátorů musí být transparentní. Musí být jasné, jaké metody byly použity, jak se prováděly výpočty a podobně. Dokonalá průhlednost získání údajů a indikátorů může do velké míry zajistit jejich věrohodnost, i když správnost dat, jejich spolehlivost ani srovnatelnost není na příliš vysoké úrovni z různých důvodů.
Pochopitelnost: Veškerá data i indikátory předpokládají vždy nějakého uživatele, nějakého zájemce.
Výpovědní schopnost: Žádná data a tím méně indikátory nemají smysl samy o sobě, nýbrž jen v určitém kontextu, v určitých souvislostech. O něčem vypovídají, je možno je určitým způsobem interpretovat.
Načasování: Data a indikátory mají jen výjimečně nadčasový význam. Většinou je velmi důležité, aby byly k dispozici ve správný čas.
Využitelnost: Smyslem jakýchkoliv informací - a to se týká dat a indikátorů v plné míře - nejsou tyto informace samy o sobě, nýbrž jejich užití. Informace jsou určitým zbožím, které má cenu jedině tehdy, je-li o ně zájem. Ačkoliv je toto hledisko velmi základní a klíčové, nemělo by svádět k jednostranným interpretacím. Některá data a informace mohou totiž získat na významu až po určité době, například jestliže jsou k dispozici dlouhé časové řady, nebo při dostatečném množství dat pokrývajících širokou geografickou oblast.

Kvantifikace zátěže životního prostředí

Možností kvantifikace zátěže životního prostředí lidskou činností a tvorba relevantních indikátorů je založena na jednoduchém modelu, který se snaží postihnout celkové environmentální nároky lidských aktivit, tzn. nároky na přírodní zdroje a na absorpční kapacitu prostředí (využití území/plochy není jen záležitostí velikosti plochy určitého území, ale především typu a intenzity procesů, které na daném prostoru probíhají).

Model vychází z vyčíslení materiálových a energetických toků a velikostí využívaného území (ploch na zemském povrchu).

ISO normy a environmentální management

Norma ISO 14001 (Systém environmentálního managementu - EMS) je základní norma rodiny mezinárodních standardů ISO 14000 zaměřená na management životního prostředí v organizacích.

ISO 14001 je použitelná pro jakékoliv organizace, velké i malé, ať už ve veřejném, soukromém nebo dobrovolném sektoru a v jakékoliv zemi.

Certifikace podle ISO 14001 je dobrovolná a je na každé jednotlivé organizaci, aby se rozhodla, zda certifikaci bude či nebude využívat.

Certifikace podle ISO 14001 může zúčastněným stranám prokázat, že se organizace zavázala k ochraně životního prostředí a udržitelnosti, což může zlepšit její pověst a důvěryhodnost.

Nejen národní legislativa, ale některé organizace mohou vyžadovat, aby jejich dodavatelé byli certifikováni podle ISO 14001 jako předpoklad pro obchodování s nimi.

EMS vám může pomoci zefektivnit vaše procesy a identifikovat příležitosti pro zlepšení, což může vést ke zvýšení efektivity a zmírnit rizika dopadu činnosti na životní prostředí.

Implementace normy ISO 14001 do organizace zahrnuje několik níže uvedených kroků.

Rozsah EMS podle ISO 14001 jsou činnosti, produkty a služby, které organizace provádí a které mohou mít dopad na životní prostředí.

Zahrnuje všechny operace, činnosti a procesy, které jsou pod kontrolou a vlivem organizace.

Organizace si může vybrat, zda bude mít jeden EMS, který pokrývá všechny její činnosti, nebo může mít více EMS, které pokrývají různé části jejích operací.

Například organizace s více lokalitami se může rozhodnout mít samostatný EMS pro každou lokalitu nebo se může rozhodnout mít jeden EMS, který pokrývá všechny jeho lokality.

Environmentální politika je prohlášení o závazku organizace chránit životní prostředí a minimalizovat jeho dopady na životní prostředí.

Podle ISO 14001 je environmentální politika základním prvkem systému environmentálního managementu (EMS).

Stanovení environmentálních cílů organizace.

Norma ISO 14001 stanoví vůči vrcholovému vedení řadu povinností souvisejících se zaváděním a udržováním systému environmentálního managementu (EMS).

tags: #časové #měřítko #environmentální