Na začátku převratných zjištění bývá obyčejná zvědavost a přesně takovou pocítil počátkem osmdesátých let minulého století mladý psycholog Roger Ulrich. Povšiml si tehdy, že obyvatelé města, kde žil, se chovají pozoruhodně nelogicky. Každý den po práci vyráželi ve svých autech do místního obchodního střediska, jenže místo aby volili nejrychlejší trasu, raději jezdili delší vedlejší cestou, kterou lemovala alej vzrostlých stromů.
Ulrich tušil, že důvodem zajížďky bude nejspíš osvěžující účinek zeleně, jenž řidičům po celodenní dřině zkrátka stál za pár kilometrů navíc. Oblíbená alej v něm však vyvolala otázky, jak vlastně smyslový zážitek přírody na lidský organismus přesně působí a jaké širší souvislosti může mít. Mladý vědec přemýšlel, jak fenomén lépe prozkoumat, a o pár let později publikoval výsledky svých převratných studií.
V jedné takové například pouštěl dobrovolníkům videozáznam krvavého úrazu na pile a odběrem vzorků z potních žláz spolu s měřením tlaku a srdeční frekvence zkoumal jejich stresovou reakci. To podstatné se ovšem odehrálo ve druhé části pokusu. Polovina vystresovaných účastníků zhlédla video s přírodními sceneriemi, druhá stejně dlouhý záznam rušného městského života. Rozdíl byl očividný: zatímco záběry rozkvetlých luk a štěbetání ptáků vrátily organismus diváků do původní rovnováhy během pěti minut, u druhé skupiny trvala rekonvalescence po prožitém stresu třikrát tak dlouho.
Ještě větší ohlas měl však jiný, geniálně jednoduchý výzkum, který Ulrich uskutečnil v jedné nemocnici v Pensylvánii. Pročetl lékařské záznamy pacientů, kteří v tomhle špitále během předchozích šesti let absolvovali operaci žlučníku, a objevil mezi nimi pozoruhodný rozdíl. Ti, kteří se zotavovali na postelích s výhledem na stromy za okny, žádali po sestrách méně léků na bolest, měli lepší náladu a odešli domů v průměru o den dříve než jejich souputníci ležící na postelích s výhledem na cihlovou zeď.
Ulrichův výzkum vyšel v časopise Science v roce 1984 a způsobil malé pozdvižení. Dodneška byl v odborné literatuře citován víc než tisíckrát a řada dalších badatelů se vydala v jeho stopách. Všemožné „okenní“ studie prováděné v činžovních domech, nemocnicích, úřadech, školách nebo věznicích pak jednohlasně potvrzovaly to, co Ulrich naznačil. Výhled do zeleně oproti výhledu na beton, cihlu nebo asfalt pozitivně a celkem výrazně ovlivňuje všechno možné, od domácího násilí, dnů strávených na nemocenské, kvality sousedských vztahů, produktivity práce, školního prospěchu nebo prokrastinace.
Čtěte také: Chůze naboso v přírodě
A ještě silnější účinek výzkumníci pochopitelně záhy naměřili při intenzivnějším kontaktu člověka s přírodou, než je koukání z okna. Pomocí přístrojů a všemožných testů se potvrdilo, že procházky parkem nebo lesem lidskou psychiku pozitivně ovlivňují minimálně ve dvou ohledech - snižují stres a občerstvují kognitivní funkce, jako jsou pozornost nebo paměť. „Z toho pak vyplývá celá řada dalších věcí než jen lepší soustředění,“ vysvětluje český ekopsycholog Jan Krajhanzl z Masarykovy univerzity v Brně. „Když jsme unavení, jednáme více impulzivně, máme sklon k závislostem, agresi nebo obezitě. Naopak snížení kognitivní únavy zlepšuje vnímavost, posiluje schopnost cítit své tělo nebo umožňuje názorovou otevřenost.“
Tenhle komplexní efekt kontaktu s přírodou pak v novém tisíciletí potvrdily rozsáhlé populační studie, které na rozdíl od těch starších dokázaly odfiltrovat možná zkreslení - například to, že bydlení u zeleně si častěji pořizují bohatší, a tedy i zdravější lidé. V jedné takové analýze zdravotních záznamů několika set tisíc Nizozemců výzkumnice Jolanda Maas před deseti lety spočítala, že vzdálenost bydliště od zeleně přímo ovlivňuje stav lidského zdraví u dvou třetin všech zkoumaných kategorií.
Důkazů blahodárného vlivu přírody na zdraví existuje už bezpočet, s každým dalším ovšem sílí jedna hlubší otázka. Proč to tak vlastně je?
V době, kdy děti tráví stále více času před obrazovkami a méně venku, roste význam zeleně pro jejich kognitivní rozvoj. Výzkumy ukazují, že pobyt v přírodě zlepšuje soustředění, paměť i schopnost učení. Zajímavým zjištěním je, že děti žijící v oblastech s dostatkem zeleně mají až o 15 % nižší pravděpodobnost nadváhy. Další studie prokazují, že čím více zeleně se v městských čtvrtích nachází, tím méně dětí ve věku 5 až 12 let užívá léky na ADHD.
Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2015 je 10 % úmrtí ve světě přímo způsobeno nedostatkem pohybu, 33 % celosvětových úmrtí je nedostatkem pohybu prokazatelně ovlivněno a u 31 % světové populace pohybový režim nedosahuje ani minimálních doporučení. Podle dalších studií se v současnosti pravidelně hýbe (asi 3× týdně v době trvání 90-120 minut) jen asi 16-18 % české populace, která má obecně nízkou pohybovou gramotnost. A přitom nízká pohybová gramotnost nebo jednostranně zaměřené pohybové dovednosti jsou zásadním problémem dětské a adolescentní populace.
Čtěte také: Škola v přírodě a noční aktivity
„Za poslední dvě dekády zaznamenáváme v populaci nárůst obezity asi o 18 %, o 20 % nárůst nadváhy. Přitom je u obézních jedinců 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou diabetici 2. typu, 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou hypertoniky, výskyt infarktu myokardu se posunuje hluboko pod třicet let,“ uvádí například prof. Václav Bunc z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK.
Věru neutěšené údaje, že? A do toho před rokem zaútočil koronavirus a vyřadil české školáky a studenty prakticky téměř na rok (zatím) nejen z klasického prezenčního školního vyučování a nepříliš oblíbené povinné tělesné výchovy, ale i ze všech pohybových kroužků a sportovních oddílů. Děti tráví mnoho hodin denně on-line vyučováním a počítače, notebooky, mobilní telefony a televizi mnohé neopouštějí ani po ukončení vyučování. A kvůli nebezpečí choroby covid-19 nemají ani možnost neomezeného pohybu venku.
Právě v tom vidím určitou šanci současné velmi náročné „doby covidové“ pro zdraví nejen dětí - pokud ji tedy správně uchopíme. Mnozí rodiče dnes pracují doma. Samozřejmě musí odvést svoji práci, víc vaří, víc asi uklízí, ale také mají víc možností sledovat, jak jejich děti žijí. A kdyby si našli co nejčastěji chvíli na pobyt s dětmi venku, v přírodě, mělo by to nepochybně příznivý vliv na zdraví rodičů i dětí. A to nejen na zdraví fyzické, ale i psychické.
Pobyt venku zlepšuje úroveň duševního zdraví více než pohyb v umělém prostředí. Mnozí rodiče dnes pracují doma. Samozřejmě musí odvést svoji práci, víc vaří, víc asi uklízí, ale také mají víc možností sledovat, jak jejich děti žijí. A kdyby si našli co nejčastěji chvíli na pobyt s dětmi venku, v přírodě, mělo by to nepochybně příznivý vliv na zdraví rodičů i dětí. A to nejen na zdraví fyzické, ale i psychické. Vědecké studie totiž ukazují, že ze všech pozitivních dopadů kontaktu s přírodou na naše zdraví je právě dopad na psychické zdraví možná nejpodstatnější.
„Co víc, mnohé další benefity kontaktu s přírodou, zahrnující lepší fyzické zdraví, sociální zdraví i lepší výsledky při učení, přímo nebo nepřímo souvisí právě s naší psychickou kondicí. Přírodě se vzhledem k naší psychice totiž daří tři velké věci. Zaprvé blízkost přírody, ale i pouhý výhled na zeleň pomáhají snížit stres, úzkosti či deprese. Zadruhé pobyt, hra a odpočinek v přírodě snižují únavu z myšlení, obnovují pozornost a posilují schopnost soustředění. A zatřetí kontakt se zelení zvyšuje naši sebeúctu, spokojenost a zlepšuje naši náladu. To není málo. Nelze se divit, že se dnes objevují seriózní snahy povýšit kontakt s přírodou na uznávanou léčebnou praxi nebo výzkum hledající nejvhodnější „dávku“ přírody pro lidské zdraví,“ uvádí se v knize Petra Daniše „Děti venku v přírodě: Ohrožený druh?“ A co víc potřebují naše děti, na jejichž psychiku současná doba klade mimořádné nároky…
Čtěte také: Radost z Pohybu a Zdraví s Facebookem
Nejnovější studie potvrzují, že pravidelný pobyt v přírodě zlepšuje psychickou pohodu: pobyt alespoň 120 minut týdně prokazatelně snižuje stresové hormony, posiluje imunitu a zlepšuje psychické zdraví obyvatel měst. Dřívější výzkum ze Stanfordovy univerzity ukázal, že i velmi krátké pobyty v městské přírodě výrazně snižují riziko deprese a dalších duševních onemocnění a že největší efekt mají městské lesní porosty; studie také uvedla, že pasivní pobyt (sezení, volná procházka) může být účinnější než intenzivní fyzická aktivita a že už dvě hodiny týdně mají znatelný pozitivní dopad.
Podle studie provedené na univerzitě v Essexu je největší pozitivní dopad na naše zdraví, pokud v přírodě trávíme okolo 120 minut týdně. Každý čas, který strávíme mezi stromy, na louce nebo v parku, se počítá. Třeba když jdeme do školy nebo práce. Jednou týdně pak můžeme vyrazit na delší procházku, jednou měsíčně na pořádný výlet a jednou za rok se ztratit na týden v divočině.
Jules Pretty, profesor na univerzitě v Essexu zaměřený na životní prostředí a společnost, mluví o tom, že benefity získáváme ze tří rozdílných typů aktivit spojených s přírodou. Prvním typem je pozorování přírody z okna nebo sledování dokumentu o divočině. Druhou skupinou je čtení nebo povídání s kamarády venku. A třetí skupinu tvoří zahradničení, turistika či jiné, bezprostředně s přírodou spojené nebo na ní závislé aktivity.
Regenerační účinek přírody dokáže umocnit fyzická aktivita sama o sobě přispívající k psychické pohodě. Obecně také platí, že sport v přírodě má na naši psychiku ještě lepší účinek, než sport vykonávaný v umělém prostředí. Schopnost pomáhat nám udržet si dobrou náladu, klid a vyrovnanost mají vlastně všechny venkovní aktivity. Z terapeutického účinku přírody můžeme čerpat mnoha způsoby, ať už sami nebo s oddílem. Teď je na nás, jakou cestu zvolíme jako nám nejbližší. Možností je spousta!
tags: #vliv #přírody #na #psychiku #studie