V současné době nabývají komposty nový význam především jako způsob využití biologicky rozložitelných odpadů. Ze zákona o odpadech vyplývá povinnost odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů, a proto význam výroby kompostů v současnosti roste.

Tlak na třídění a recyklaci odpadů vede k rozvoji sítě biopopelnic a jejich pravidelného vyvážení, vytváření sběrných dvorů a k využívání odpadů z městské zeleně. Díky tomu narůstá také potřeba zpracovávat tento bioodpad za pomoci kompostáren a produkce kompostů.

Výsledným produktem tohoto procesu je kompost, tradičně využívaný v zemědělství, v pěstování rostlin, ale také v rekultivaci krajiny a ve výstavbě liniových staveb na podporu cíleně vysazované zeleně. Obecně můžeme kompost považovat za organické hnojivo, obsahující kromě organických látek i přístupné minerální živiny.

Při kompostování probíhají dva základní procesy - mineralizace a humifikace. U mineralizace dochází k přeměnám organických látek na látky anorganické přijatelné rostlinami. Naopak u humifikace dochází k přeměně organických látek na humusové látky.

Široké uplatnění kompostu společně s nedostatkem statkových hnojiv zvyšuje jeho atraktivitu pro zemědělce. Proces kompostování je chápán jako biologická metoda využívání bioodpadů.

Čtěte také: Vytvořte si vlastní kompost

V průběhu procesu, za přístupu vzduchu a při vhodné vlhkosti, se činností mikroorganizmů přeměňují bioodpady na organické hnojivo, tzv. kompost. Kvalita kompostu je ovšem dána kvalitou vstupních materiálů (odpadu). Kompostování začíná vlastním přivezením a skladováním materiálu určeného ke kompostování.

Ke kompostování je možné využít nejen bioodpad, ale také chlévskou mrvu, nekvalitní objemná krmiva, přebytečnou slámu a další organické materiály. Odpad velkých rozměrů (např. větve ze stromů) je vhodné nejdříve naštěpkovat nebo rozdrtit.

Vlastní kompostování může probíhat v pásových hromadách trojúhelníkového profilu o šířce 2 m a výšce 1,5 m. Délka je dána možnostmi stanoviště. Doba kompostování trvá přibližně 12 týdnů dle meteorologických podmínek.

Proces kompostování se skládá ze 3 základních fází. První je termofilní fáze. Díky rozkladu odpadu se zvyšuje teplota až na 50-70 °C. Ze snadno rozložitelných látek (cukry, škroby a bílkoviny) vznikají organické kyseliny (octová, mravenčí, máselná), způsobující pokles pH.

Druhá fáze je fáze přeměny, během které lze ještě rozpoznat zbytky původních materiálů. Teplota klesá na 40-45 °C. Kromě mikroorganizmů je zde velmi prospěšná činnost žížal a dalších bezobratlých.

Čtěte také: Kompostování: Recyklace organického odpadu

Vznikající kompost se postupně homogenizuje a vedle rozkladných procesů mineralizace nastupuje i proces humifikace a tvorba humusových kyselin.

Fáze dozrávání je poslední fází kompostování. Teplota kompostu je blízká okolí, pH opět stoupá na slabě kyselé až neutrální podle druhu vstupních materiálů. Kompost má již drobtovitou strukturu a není v ní patrna struktura původních materiálů.

Plevel v kompostu: Ano nebo ne?

Kompost může obsahovat plody a semena plevelů, která se jen velmi obtížně rozpoznávají a odstraňují. První cestou je přímo bioodpad a kompostované materiály. Semena plevelů a vegetativní rozmnožovací orgány rostlin jsou přímo součástí bioodpadu.

Vytrhané rostliny plevelů ze zahrádek, na kterých semena dozrávají, jsou vyhozeny do biopopelnic. Součástí bioodpadu se případně stávají i vytrvalé druhy s vegetativními rozmnožovacími orgány.

Touto cestou se do kompostů mohou dostat semena merlíků, laskavců, lebed, šruchy zelné, ježatky kuří nohy, pěťourů, bérů a dalších druhů, případně vegetativní rozmnožovací orgány topinamburu, svlačce rolního, pýru plazivého a pcháče osetu.

Čtěte také: Benefity kompostování

Druhou cestou jsou semena vytvořená plevely přímo v procesu kompostování nebo během skladování vyzrálého kompostu.

Proces přeměny bioodpadů a kompostovaných materiálů na zralý kompost není příznivý pro udržení životaschopnosti semen plevelů. V tomto procesu dochází ke zvýšení činnosti mikroorganizmů a následně se zvyšuje teplota kompostu a klesá pH.

Semena jsou vybavena testou (osemením) a u některých druhů i oplodím, umožňujícím zachování životaschopnosti a klíčivosti i za velmi nepříznivých podmínek. Tato vlastnost je druhově odlišná.

Kromě rozkladu organických látek mohou mikroby oplodí a osemení semen plevelů narušovat. Při správném kompostování jsou semena rostlin ničena dlouhodobější vlhkostí a amoniakálními roztoky. V těchto podmínkách semena plodin snadno podléhají rozkladu.

Rychlejší zkáze podléhají také druhy, jejichž semena se šíří větrem nebo jinými mechanizmy. Potenciál šířit se pomocí kompostů mají zejména některé pozdně jarní druhy (lebeda lesklá, l. rozkladitá, merlík bílý, laskavec ohnutý a lilek černý), a také druhy označované jako ruderální, jejichž výskyt byl do nedávna zanedbatelný (hulevník Loeselův, hulevník lékařský).

Potenciál mají i druhy invazivní (proso seté rumištní, laskavec bílý, býtel metlatý). Šrucha zelná (Portulaca oleracea) v současné době zaznamenává intenzivní šíření v intravilánech měst, zahrádkách, vinohradech a stále častěji i na orné půdě v porostech kukuřice a čiroku.

Do kompostů se může dostat jako součást bioodpadu ze zahrádek a městské zeleně. Její semena mají potenciál přežít celý proces kompostování.

Sveřepy (sveřep jalový, sveřep střešní, sveřep měkký - Bromus sterilis, B. tectorum, B. hordeaceus) najdeme nejčastěji podél cest a souvratí polí. Do bioodpadu se mohou dostat při údržbě městské zeleně a komunikací. Jejich obilky ztrácejí rychle klíčivost zejména při dodržení optimálních podmínek kompostování.

Ječmen myší (Hordeum murinum) je typickou rostlinou měst a dopravních cest. Jako součást bioodpadu se dostává do kompostovacího procesu a jen omezeně ho přežívá.

Hulevník Loeselův a hulevník lékařský (Sisymbrium loeselii, S. officinale) jsou považovány za ruderální druhy a jen omezeně se vyskytují na orné půdě. Ovšem v posledních letech se rychle šíří a byly zaznamenány právě na kompostárnách. Jejich semena mají potenciál přežít kompostování a s kompostem se šířit i na ornou půdu.

Lilek černý (Solanum nigrum) patří také k často přehlíženým druhům. Rostoucí výskyt lilku v porostech brambor a kukuřice zvyšuje jeho význam. Do kompostů je zavlékán především bioodpadem ze zahrádek.

Lilek rajče (Solanum lycopersicum) patří k velmi oblíbené zelenině a často se stává součástí bioodpadu z domácností a ze supermarketů. Jeho semena proces kompostování přežívají a uchovávají si klíčivost.

Proso seté (Panicum miliaceum) je v současné době považováno za invazivní druh šířící se v sušších a teplejších oblastech. Jeho přítomnost je zaznamenávána i na kompostárnách a na uložištích kompostů.

Jak omezit šíření plevelů pomocí kompostu

Komposty jsou důležitou součástí zpracování a efektivního nakládání s odpady. Jejich využití je jak ve výživě pěstovaných plodin, tak ve stabilizaci vlastností půdy a omezení eroze. Kromě těchto pozitivních vlastností se mohou komposty stát zdrojem zaplevelení z důvodu obsahu plodů a semen některých druhů rostlin.

Důležitou zásadou k omezení šíření plevelů je budování regionálních kompostáren, které by zpracovávaly bioodpad pouze z místních zdrojů. Vyrobený kompost by měl nacházet uplatnění pouze ve stejném regionu.

Využívání bioodpadu přináší i nové otázky, na které zatím neznáme jednoznačné odpovědi. Jedná se především o chování mikroplastů v procesu kompostování a v půdním prostředí.

Alternativy kompostování

Je také možné využít horké kompostování, kdy teplota stoupne až na 65 °C, spolehlivě zničí zárodky chorob rostlin a semena i oddenky plevelů. Díky tomu můžete zkompostovat veškerý odpad ze zahrady a neplnit jím popelnici, přičemž získáte mimořádně kvalitní materiál.

Horké kompostování můžeme provádět za časného jara a dokonce i v zimě, pokud nepanují silné mrazy. Kompostovou hromadu je však nutné izolovat, například silnou vrstvou slámy, přičemž okraje dostatečně vysoké teploty patrně nedosáhnou.

Pro celoroční horké kompostování je výhodný zateplený kompostér, a pokud je zároveň otočný, vyřeší za nás dvě mouchy naráz. Místo překopávání, které je nejen pracné, ale vede i k velkým ztrátám tepla, materiál jednoduše promísíme a provzdušníme otočením kompostéru.

Jak se zbavit plevele na zahradě

Jarní slunce neprospívá jen našim záhonům, ale bohužel také plevelu. Za ten považujeme cokoliv, co roste tam, kde zkrátka nechceme. A objevit se bez pozvání může i na pečlivě udržované zahradě.

Zbavit se plevelu není lehká záležitost a často se jedná o dlouhý proces. Zkrátit si ho sice můžete použitím chemických prostředků, ale my vám dnes prozradíme, že to jde i jinak.

Agresivní chemickou likvidací totiž nezničíte jen plevel, ale můžete si poškodit celou vaši úrodu včetně půdních živočichů. Není nic snazšího než si nasadit rukavice a vzít celou věc do vlastních rukou.

Mechanická likvidace se hodí především pro menší zahrady. U větší ploch půdu nejprve rozryjte nářadím a následně rostliny vysbírejte. Výhodou je, že nasbíraný plevel můžete dále zužitkovat.

Rostliny bez semen použijte do kompostu, zbylé pak kompostujte v ideálním případě oddělené v pytlích. Možná vás překvapí, že řada druhů rostlin, které označujeme za plevel, má ve skutečnosti léčivé účinky.

Předtím, než se rozhodnete kupu nashromážděného plevele zničit, podívejte se na její obsah. Mezi ekologické způsoby odstraňování plevele patří také mulčování. Jeho princip spočívá v tom, že připravíte plevel o světlo a vzduch.

Tato metoda je účinná při zakládání nových záhonů, ale zakrýt můžete i okolí těch stávajících. Pokryjte vybranou oblast materiálem, kterým rostliny neprorostou, například textilní nebo jezírkovou folií, kartony či slepenými novinami. Ty se navíc postupem času i rozloží.

Plevelu můžete pořádně zavařit pomocí horké vody. Ta by měla mít teplotu vyšší než 95 stupňů, díky čemuž se vám podaří zničit i kořeny. Polévání horkou vodou dobře funguje hlavně u plevele rostoucího na těžko přístupných místech.

Má to ale jeden háček, musíte se umět správně trefit. Cokoliv, co horkou vodou polijete, zahyne. Přineste si na zahradu solničku a osolte plevelu život. Uřízněte rostlinu těsně nad zemí a na zbylé stonky nasypte kuchyňskou sůl.

I tady však platí pravidlo: dvakrát miř, jednou sol. Namíchejte si doma roztok z 30 ml octu, 30 g soli a 3 kapek přípravku na mytí nádobí.

K ochraně vaší zahrady před plevelem mohou přispět i některéhtml

Co s plevelem v kompostu?

V současné době nabývají komposty nový význam především jako způsob využití biologicky rozložitelných odpadů. Ze zákona o odpadech vyplývá povinnost odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů, a proto význam výroby kompostů v současnosti roste. Tlak na třídění a recyklaci odpadů vede k rozvoji sítě biopopelnic a jejich pravidelného vyvážení, vytváření sběrných dvorů a k využívání odpadů z městské zeleně. Díky tomu narůstá také potřeba zpracovávat tento bioodpad za pomoci kompostáren a produkce kompostů.

Výsledným produktem tohoto procesu je kompost, tradičně využívaný v zemědělství, v pěstování rostlin, ale také v rekultivaci krajiny a ve výstavbě liniových staveb na podporu cíleně vysazované zeleně. Obecně můžeme kompost považovat za organické hnojivo, obsahující kromě organických látek i přístupné minerální živiny. Při kompostování probíhají dva základní procesy - mineralizace a humifikace. U mineralizace dochází k přeměnám organických látek na látky anorganické přijatelné rostlinami. Naopak u humifikace dochází k přeměně organických látek na humusové látky. Široké uplatnění kompostu společně s nedostatkem statkových hnojiv zvyšuje jeho atraktivitu pro zemědělce.

Proces kompostování je chápán jako biologická metoda využívání bioodpadů. V průběhu procesu, za přístupu vzduchu a při vhodné vlhkosti, se činností mikroorganizmů přeměňují bioodpady na organické hnojivo, tzv. kompost. Kvalita kompostu je ovšem dána kvalitou vstupních materiálů (odpadu). Ke kompostování je možné využít nejen bioodpad, ale také chlévskou mrvu, nekvalitní objemná krmiva, přebytečnou slámu a další organické materiály. Odpad velkých rozměrů (např. větve ze stromů) je vhodné nejdříve naštěpkovat nebo rozdrtit.

Jak probíhá kompostování?

Vlastní kompostování může probíhat v pásových hromadách trojúhelníkového profilu o šířce 2 m a výšce 1,5 m. Délka je dána možnostmi stanoviště. Doba kompostování trvá přibližně 12 týdnů dle meteorologických podmínek. Proces kompostování se skládá ze 3 základních fází:

1. Termofilní fáze: Díky rozkladu odpadu se zvyšuje teplota až na 50-70 °C. Ze snadno rozložitelných látek (cukry, škroby a bílkoviny) vznikají organické kyseliny (octová, mravenčí, máselná), způsobující pokles pH.
2. Fáze přeměny: Během které lze ještě rozpoznat zbytky původních materiálů. Teplota klesá na 40-45 °C. Kromě mikroorganizmů je zde velmi prospěšná činnost žížal a dalších bezobratlých. Vznikající kompost se postupně homogenizuje a vedle rozkladných procesů mineralizace nastupuje i proces humifikace a tvorba humusových kyselin.
3. Fáze dozrávání: Teplota kompostu je blízká okolí, pH opět stoupá na slabě kyselé až neutrální podle druhu vstupních materiálů. Kompost má již drobtovitou strukturu a není v ní patrna struktura původních materiálů.

Plevel v kompostu

Kompost může obsahovat plody a semena plevelů, která se jen velmi obtížně rozpoznávají a odstraňují. První cestou je přímo bioodpad a kompostované materiály. Semena plevelů a vegetativní rozmnožovací orgány rostlin jsou přímo součástí bioodpadu. Vytrhané rostliny plevelů ze zahrádek, na kterých semena dozrávají, jsou vyhozeny do biopopelnic. Součástí bioodpadu se případně stávají i vytrvalé druhy s vegetativními rozmnožovacími orgány.

Touto cestou se do kompostů mohou dostat semena merlíků, laskavců, lebed, šruchy zelné, ježatky kuří nohy, pěťourů, bérů a dalších druhů, případně vegetativní rozmnožovací orgány topinamburu, svlačce rolního, pýru plazivého a pcháče osetu. Druhou cestou jsou semena vytvořená plevely přímo v procesu kompostování nebo během skladování vyzrálého kompostu.

Proces přeměny bioodpadů a kompostovaných materiálů na zralý kompost není příznivý pro udržení životaschopnosti semen plevelů. V tomto procesu dochází ke zvýšení činnosti mikroorganizmů a následně se zvyšuje teplota kompostu a klesá pH. Semena jsou vybavena testou (osemením) a u některých druhů i oplodím, umožňujícím zachování životaschopnosti a klíčivosti i za velmi nepříznivých podmínek. Tato vlastnost je druhově odlišná. Kromě rozkladu organických látek mohou mikroby oplodí a osemení semen plevelů narušovat. Při správném kompostování jsou semena rostlin ničena dlouhodobější vlhkostí a amoniakálními roztoky.

tags: #co #s #plevelem #v #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné pytlíky na chleba
• Adaptivní management chráněných území
• Odpad Smiřice a okolí
• Harmonogram svozu Doubrava
• Přírodní boj proti plevelům