Čištění a údržba odpadu z krovu

Fond historických krovů dochovaných na našem území sahá 700 let nazpět a představuje širokou škálu rozmanitých konstrukčních řešení. Několik hlavních, principiálně odlišných konstrukčních systémů (krovy krokevní, vazníkové, vaznicové, skružové, lamelové) se dělí na celou řadu typologických podskupin a ty ještě dále na desítky svébytných variant a jejich vzájemných kombinací. Dá se říci, že v minulosti nejčastěji užívané konstrukce patří současně k těm nejlépe prověřeným.

Při rekonstrukci krovu je nezbytně nutné se poradit s odborníkem. Jedině profesionální statik lze s jistotou říci, zda je určitá část konstrukce vhodná pro zachování, či zda je její nosná funkce již naplno vyčerpána.

Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu, včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitější součásti krovu jsou: pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. V podélném i příčném směru musí být krov stabilní, což zajišťují právě zavětrovací konstrukce a štítové stěny. V našem popisu se budeme věnovat pouze hambalkové a vaznicové soustavě, jelikož jsou na našem území prakticky výhradně zastoupené. Existují různé konstrukční variace těchto krovových soustav, které byly konstruovány s ohledem na provozní charakter krovu, nebo například s ohledem na typ krytiny.

Problémy a poškození krovů

Má-li být řeč o zranitelnosti dřevěných krovů, půjde především o problém biotického poškození (biodegradace) dřeva, obvykle poměrně úzce související s pronikáním nadměrné vlhkosti k jednotlivým prvkům a jejich styčníkům. U bodů 1-3 navíc dochází k nepříjemnému sčítání účinků, protože se závady ve všech třech případech soustřeďují do prahové oblasti (pozednice, vazné trámy, krátčata). Určitou výhodou je to, že s výjimkou krovů opatřených podkrovními vestavbami bývají tato místa obvykle dobře přístupná ke kontrole stavu materiálu. Jde o důležitou nosnou konstrukci, takže pravidelné revizní prohlídky by měly být prováděny nejméně dvakrát ročně.

Jednou z příčin poruch střechy je nedostatečná dimenze nosných konstrukcí, které krytinu vynášejí. Jedná se především o poddimenzované laťování a příliš velkou vzdálenost mezi podpůrnými trámy - krokvemi. Dalším problémem je napadení biologickými škůdci. Touto poruchou máme na mysli napadení dřevěných konstrukcí dřevokazným hmyzem a dřevokaznými houbami. Příčinou těchto napadení bývá zanedbaná údržba, která má za následek vytvoření vhodných podmínek pro množení těchto organismů - vlhkost, biologický odpad.

Čtěte také: Ochrana ovzduší a čištění plynů

Typy krovů a jejich specifické problémy

U historických staveb na našem území se nejčastěji setkáváme se dvěma hlavními konstrukčními systémy, v technické literatuře často nazývanými také krovové soustavy. Jde o krovy krokevní (hambalkové) a vaznicové. Rozdíl mezi nimi je zcela principiální a vyplývá nejen z odlišné geneze, ale i z naprosto odlišného konstrukčního uspořádání. Zatímco nosným základem a současně základní stavební jednotkou krokevního krovu je pár krokví ve vrcholu o sebe navzájem opřených, ideálně v podobě trojúhelníka tvořeného krokvemi a vazným trámem, u vaznicového krovu je tomu jinak.

Za normálních okolností je možné obě uvedené konstrukční soustavy rozlišit už při pohledu na střechu zvenku. Pro krokevní krovy je totiž charakteristické užívání tzv. námětků krokví, prvků různé délky, které svrchu kryjí přesahující zhlaví vazných trámů nebo krátčat a umožňují vysunout okapovou hranu střechy co nejdále od fasádního líce. Ve skutečnosti se v praxi objevuji často i krovy vykazující znaky obou konstrukčních systémů. Jako vaznicové krovy bychom ale správně měli označovat jen takové, kde mají podélné prvky skutečně nosnou funkci.

Krokevní krovy jsou citelněji než vaznicové poškozovány netěsnostmi střešního pláště. Když pronikne srážková voda pod krytinu, stéká voda po šikmé krokvi dolů a hromadí se v dlabu na konci vazného trámu. Přitom právě tento styčník má pro konstrukci uvedeného typu klíčovou roli. Pokud k zatékání dochází delší dobu, spoj může po nějakém čase zcela ztratit svou funkci.

Ochrana a opravy krovů

Ať už jde o poškození zaviněné dřevokaznými houbami či hmyzem nebo o „lidské“ chyby při opravách a úpravách krovů, vždy je důležité si uvědomit, které prvky a spoje ustálených konstrukčních typů jsou klíčové pro konstrukční stabilitu celku.

Možnosti oprav poškozených částí

Nápravy lze docílit tzv. protézováním. Protézování je nahrazení degradované části konstrukčního prvku částí novou - ze stejného materiálu a stejných průřezů, jako byl původní, ještě nedegradovaný prvek. Konstrukce bývají spojeny některým z tesařských spojů (např. plátováním) a zajištěny svorníky, šrouby nebo tradičními dřevěnými kolíky. Jedná se o velice šetrnou metodu kopie, která je hojně užívaná v historicky cenných konstrukcích. Je oblíbenou metodou památkové péče.

Čtěte také: Čištění odpadů - havarijní zásah

Příložkováním lze docílit původní únosnosti opravovaného konstrukčního prvku. Jedná se o zesílení prvku po stranách přídavnými dřevěnými nebo ocelovými konstrukcemi. Dřevěné a kovové nastavovací prvky lze připevnit hřebíky, vruty nebo svorníky. Dalším typem metody je plombování.

Konstrukční ochrana dřeva

Konstrukční ochranou máme na mysli zajištění přístupu vzduchu k dřevěným částem konstrukce. Nejvíce trpícími konstrukcemi jsou pozednice, zhlaví vazných trámů, obezděné krokve a námětky. Bezprostřední styk dřeva s vlhkým zdivem vede dříve nebo později vždy k závažnému napadení dřeva biotickými škůdci. U starších objektů je zkrátka nutné často celou pozednici nahradit novou dřevěnou, nebo betonovým věncem. Při výměně pozednice se celý krov mírně nadzvedne (3 cm). Místo pro novou pozednici důkladně vyčistíme a vyluxujeme od biologického odpadu a prachu a na styk pozednice s korunou zdiva nesmíme zapomenout dát asfaltovou hydroizolaci.

Oprava krokve

Při velkém zatížení, které překročilo únosnou mez, nebo při lokálním hnilobném napadení může dojít k závažnému poškození krokve. V rámci úspory lze danou krokev v mnoha případech zachovat a spravit. Prasklou krokev pomocí zvedáku vyrovnáme a zafixujeme. Následně pomocí příložek krokev v poškozeném místě vyztužíme. Poté pomocí kovových svorníků, prostrčených vyvrtanými otvory, krokev důkladně stáhneme.

V případě zatékání nahnilou část krokve odstraníme a nahradíme dřevěnou protézou nebo celou krokev vyměníme. Před výměnou krokve je potřeba v místě napadené krokve odstranit krytinu a odříznout latě nad středem sousedních krokví. Při výměně vaznice nebo sloupku je potřeba před odstraněním poškozeného prvku nahradit jeho funkci prozatímní konstrukcí, která zajistí stabilitu celé konstrukce. Například u výměny sloupku vložíme do jeho blízkosti sloupek náhradní, který zespodu vyklínujeme tak, aby veškeré zatížení bylo přeneseno z vyměňovaného sloupku na sloupek náhradní.

Přidání konstrukčních prvků do krovu

Někdy dochází k tomu, že byl krov dimenzován na krytinu lehčí, než je ta, kterou nese nebo kterou plánujeme na střechu umístit. Velká část starších venkovských staveb byla například dimenzována na dřevěné šindele, které jsou mnohem lehčí než pálená krytina. V případě, že na pálené krytině stavebník trvá, je potřeba počítat s přidáním krokví někdy až mezi každé dvě sousedící krokve. V minulosti se častokrát podobné krovy pálenou krytinou přetížily a krov tak po letech vykazuje velké množství statických poruch. Zesílení krovu a zvětšení jeho únosnosti je proto vhodným a elegantním řešením. Nejjednodušší je však krytinu nahradit krytinou podobně těžkou. U nahrazení dřevěných šindelů to může být jedna z mnoha šablonových krytin na trhu.

Čtěte také: Čištění trubek bez chemie

Zároveň s krokvemi je vhodné přidat i kleštiny, které jsou v podstatě novějším typem hambalku. Při mnoha rekonstrukcích dochází k tomu, že k poddimenzovaným historickým krovům, mezi které patří například Ránkův typ krovu, přijde statik a sdělí Vám, že je potřeba krov udělat nový. Obrázky v této kapitole dokazují, že k tomuto problému lze přistoupit ekonomičtějším a k historickým konstrukcím daleko šetrnějším způsobem. Počet krokví byl u krovu na obrázcích takřka o polovinu navýšen a byly přidány i kleštiny, čímž došlo k potřebnému ztužení krovu.

Impregnace dřeva

Tyto úpravy mají za cíl impregnovat dřevo proti povětrnostním vlivům, dále chrání dřevěnou konstrukci proti dřevokazným houbám a hmyzu, a některé dokonce chrání dřevo před vznikem požáru. První a nejdůležitější úprava povrchu je broušení a očištění. Před aplikací tekutých impregnací je nutné zajistit kvalitní hladký povrch. Broušení a čištění se provádí standardně brusnými papíry na dřevo, houbičkami nebo brusnými vatami.

• Impregnace olejem je jednou z nejstarších povrchových úprav dřeva, která má za cíl odpudit vodu. V interiéru i v exteriéru se používá prakticky na všechny dřevěné konstrukce. Není jedovatý, je snadno biologicky odbouratelný a je tedy ekologický. Máme k dispozici oleje lněné, piniové, směsi a další.
• Impregnace voskem je tradiční metodou a je hojně používána právě při šetrných úpravách historických konstrukcí. Používá se včelí vosk, který má impregnační efekt.
• Pro venkovní úpravy máme na trhu k dispozici širokou škálu lazur jak syntetických, tak i vodou ředitelných a akrylátových.

Preventivní opatření a údržba

U dřevěných stavebních konstrukcí má zcela zásadní význam správná údržba a preventivní péče. Opomíjená drobná závada, například poškozený hřeben střechy nebo lemování komína, může zůstat nějaký čas bez následků, pokud ale dojde k hromadění vody v konstrukčně důležitém uzlu, mohou být dopady zanedbané údržby fatální. Podobně jako v minulosti je třeba věnovat pozornost dostatečnému provětrávání půdního prostoru.

tags: #čištění #odpadu #z #krovu

Oblíbené příspěvky:

• Dopady Evropské úmluvy na ovzduší
• Více o ekologii vnímání
• Inspirace přírodou pro vaši zeď
• Ochrana přírody dálkově
• Sběr a třídění odpadu v Lázních