Čistota ovzduší v Československu za socialismu

V prvních fázích „budování socialismu“ se nepřipouštělo, že znečištění a jiné poškozování životního prostředí či ohrožení přírodních zdrojů může vůbec existovat v nejlepším ze všech politických a ekonomických režimů. Později o důležitých problémech vládcové prostě neinformovali. Občané Československa se mohli nanejvýš dozvědět, že zahnívající kapitalismus zachvátila další krize, jež přinesla nedostatek životně důležité suroviny a desetinásobné zvýšení její ceny, zatímco my máme a budeme mít ropy dost za stálé ceny a z nevyčerpatelných zásob bratrského Sovětského svazu.

Ve skutečnosti, právě proto že celá situace byla netransparentní, se lidé domýšleli horších důsledků a měli větší obavy o své zdraví, než by odpovídalo skutečné situaci (která ovšem byla opravdu špatná). Továrny dusily kraje. Přesné údaje podrobně známy nebyly, avšak celkový obraz byl jasný a zbytek si lidé dokázali domyslet. Nejhůře zasaženými oblastmi byla všechna velká města v čele s Prahou a Ostravou a především území pánevních okresů v Severočeském hnědouhelném revíru.

Zde se velmi často vyskytovaly smogové situace, kdy při teplotních inverzích kombinace mlhy a jedovatých zplodin chrlených komíny elektráren a továren dusila celý kraj. (Charakteristický detail: slovo smog se nesmělo užívat.) Například koncentrace nejvážnější škodliviny, oxidu siřičitého, dosahovala mnohdy hodnot, které si dnes už vůbec nedovedeme představit (až padesátinásobky hygienických norem).

Zejména v průmyslových oblastech, jako například Ostravsko, lidé dýchali v 80. letech výrazně více znečištěný vzduch než nyní. Ani dnes tady ale není situace dobrá. Údaje z nemnoha tehdejších stanic, které měřily znečištění ovzduší, se k lidem většinou nedostávaly. Jen málokdo přitom tušil, jaký vzduch opravdu dýchá. „Přestože první měřicí síť v severních Čechách vznikla již v letech 1968 a 1969, o zamoření ovzduší se moc nemluvilo a výsledky byly tajné. Částečně se to změnilo až v pozdních 80.

Nespokojenost vyvrcholila velkou demonstrací v Teplicích „za čistý vzduch“, která trvala od 11. do 13. listopadu 1989 a patřila k významným impulzům, ze kterých vzešel Listopad. Stalo se to necelý týden před tím, než se v Československu začal hroutit komunistický režim. V sobotu 11. listopadu 1989 už lidem v Teplicích došla trpělivost. Po publikování studie o ekologickém stavu Československa ztratili občané vůči režimu zábrany. Jejich nespokojenost vyvrcholila demonstrací „za čistý vzduch“ 11. až 13. listopadu 1989 v Teplicích, která byla předzvěstí sametové revoluce.

Čtěte také: Data o kvalitě ovzduší v Ústí

Všeobecná nálada ve společnosti se úspěšně projevila v široké podpoře všech opatření ke zlepšení životního prostředí. Byly zřízeny nezbytné instituce včetně mocné inspekce a státního fondu. Například ČEZ pod tehdejším osvíceným vedením investoval více než 40 miliard korun do odsiřovacích a dalších potřebných zařízení. Celkové výdaje dosáhly na konci 90.

Výsledkem mohutné veřejné podpory a velkého úsilí mnoha lidí bylo masivní zlepšení životního prostředí v průběhu první dekády nového režimu. Zejména se dramaticky zlepšila kvalita ovzduší, například emise oxidu siřičitého - tehdy nejnebezpečnější škodliviny - klesly o 85 procent. Od té doby nabyli lidé dojem, že se situace výrazně zlepšila. Průzkumy veřejného mínění u nás v poslední dekádě pak systematicky ukazují, že lidé jsou se svým životním prostředím spokojeni, vláda se dokázala o situaci postarat, fungují městské a jiné samosprávy.

Životní prostředí se do té míry výrazně zlepšilo, že lidé nabyli přesvědčení, že je v zásadě všechno v pořádku. Převážně soudí, že stav životního prostředí je u nás na takové úrovni, že vlastně není třeba nic vážnějšího řešit, a často považují snahy o radikálnější ochranu za „přehnané“ a kontraproduktivní. Skutečností ovšem je, že vše v pořádku není. Po masivním zlepšení v 90. letech se po roce 2000 situace celkově lepší jen velmi pomalu a v některých ukazatelích, jako je například znečištění ovzduší nebezpečnými jemnými prachovými částicemi či stav zemědělských půd, se stav dokonce mírně zhoršuje.

Neoprávněné sebeuspokojení je jen jedním z důvodů nepříznivé situace. Přispívá k tomu dále to, že zásadní omezení velmi masivního znečištění je na začátku celého procesu relativně snadné, ale odstranit relativně nízké, avšak pořád významné znečištění je mnohem náročnější. Svou roli hrají i další faktory, k nimž patří stále nízká úroveň environmentálního uvědomění.

Zatímco v 90. letech jsme mohli být na výkon České republiky co do zlepšování podmínek životního prostředí hrdi, dnes tomu tak rozhodně není. Řada případů z poslední doby, mezi něž patří třeba ochrana přírody na Šumavě či stav znečištění ovzduší, nám čest nedělá.

Čtěte také: Hodnocení kvality ovzduší Kroměříž

V roce 1983 nechal vypracovat souhrnnou zprávou o životním prostředí, Rozbor ekologické situace v Československu. Byl to expertní a interní vládní dokument, který byl poměrně kritický. Pracoval na něm mimo jiné ředitel Ústavu krajinné ekologie Emil Hadač. Rozbor ekologické situace se časem přes lidi z disentu dostal na západ. 7. ledna 1984 však publikoval pařížský Le Monde část rozsáhlého textu Rozbor ekologické situace v Československu. Analýzu si ve skutečnosti pro sebe vyžádal tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal, jejím zpracováním byla ve vší tichosti pověřena ekologická sekce Čs. biologické společnosti při ČSAV. Díky jejím kontaktům s Chartou 77 a s disidentským prostředím vůbec se však text podařilo propašovat na Západ a informační embargo tak bylo dramaticky prolomeno. Zprávu široce citovalo vysílání Hlasu Ameriky, Rádia Svobodná Evropa a významné deníky v Německu a jinde.

Čtěte také: Měření znečištění ovzduší Bystřice

tags: #čistota #ovzduší #socialismus #Československo

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění ovzduší způsobené masným průmyslem
• Diskuze o skládkování v ČR
• Praktické odpadkové koše
• Průvodce tříděním lepidel
• Důležitý faktor pro vytápění a recyklaci