Čistý cíl pro nulové emise do roku 2050: Co to znamená?

Evropský parlament a Rada EU schválily v roce 2024 revidované znění směrnice o energetické náročnosti budov, které vstoupilo v účinnost na konci května 2024. Cílem revidované směrnice je podpořit snižování emisí skleníkových plynů z budov, aby do roku 2050 EU disponovala „fondem budov s nulovými emisemi“.

Motivací pro tvorbu těchto opatření byl podle Evropské unie fakt, že budovy ve státech EU spotřebovávají 40 % energie a produkují 36 % emisí skleníkových plynů, které souvisejí s energiemi.

Co to znamená pro budovy?

Od roku 2030 budou muset mít všechny nově postavené budovy nulové emise, od roku 2050 pak mají být klimaticky neutrální všechny stavby, včetně rodinných domů. Jenom památky mají výjimku.

Jako budovu s nulovými emisemi směrnice označuje budovu s velmi nízkou energetickou náročností, „která vyžaduje nulové nebo velmi nízké množství energie, produkuje nulové emise uhlíku z fosilních paliv na místě a produkuje nulové nebo velmi nízké provozní emise skleníkových plynů“.

Čtěte také: Dopady kvality ovzduší na zdraví

Bezemisní či klimaticky neutrální budova se nevztahuje ani tolik k produkci emisí, ale především ke spotřebě energie, což znamená, že je klíčové mít dobře zateplenou budovu. Musí mít především velmi dobře zateplenou fasádu, střechu i podlahy, aby potřeba energie na vytápění byla co nejnižší. Tu potom není problematické pokrýt zdrojem, který je šetrný k životnímu prostředí.

Budovy budou muset svou nízkou spotřebu energie z emisních zdrojů kompenzovat výrobou z obnovitelných, tedy bezemisních, zdrojů buď samovýrobou na úrovni budovy, nebo na úrovni komunity.

Pravidla pro stávající budovy

Dále mají členské státy zajistit, aby budovy procházející větší renovací splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost. Dodržet je dle směrnice musí, „pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné“.

Směrnice obsahuje také pravidla, která se týkají ostatních existujících budov, jež rekonstrukcí neprochází. Rozdílný postup přitom stanovuje pro obytné domy a pro jiné než obytné budovy.

Čtěte také: Výzvy pro Velkou Británii v dosažení nulových emisí

V případě jiných než obytných budov má členská země EU stanovit „minimální normy energetické náročnosti“, které jednotlivé budovy budou muset splňovat. U žádné z těchto budov nemá v roce 2030 energetická náročnost přesáhnout hodnotu spotřeby energie, kterou mělo 16 % energeticky nejnáročnějších budov v roce 2020. Od roku 2033 pak budou muset být normy ještě přísnější a jiné než obytné domy budou muset být méně energeticky náročné než 26 % energeticky nejnáročnějších budov z roku 2020.

Požadavky týkající se obytných budov směrnice formuluje obecněji. Říká, že si každý členský stát stanoví vnitrostátní trajektorii pro postupnou renovaci „fondu obytných budov“. Každá země má přitom zajistit, aby se průměrná spotřeba energie fondu obytných budov jako celku snížila do roku 2030 o 16 % oproti roku 2020 a do roku 2035 o 20 % až 22 %. Obecným cílem je, aby do roku 2050 státy disponovaly fondem obytných budov s nulovými emisemi. Směrnice ale neukládá členským státům konkrétní postupy, jak takového stavu dosáhnout.

Směrnice počítá s tím, že minimální normy energetické náročnosti mohou členské státy zavést i v případě obytných budov. Jejich zavedení ovšem v tomto případě není povinné.

Energetické štítky

V EU fungují už více než dvacet let a od roku 2009 se používají i v Česku. Certifikát je dokument, jenž popisuje, do které ze sedmi kategorií energetické náročnosti budova spadá. Do kategorie A spadají budovy s nejnižší spotřebou energie, do kategorie G naopak patří energeticky nejnáročnější budovy. Certifikát zároveň obsahuje doporučení, jak snížit energetickou náročnost domu.

Čtěte také: Nulové emise s Toyotou

Podle současné české legislativy potřebují průkaz energetické náročnosti všechny novostavby i budovy, u kterých proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Musí ho mít také nemovitosti při prodeji nebo pronájmu.

Co směrnice říká o prodeji a pronájmu?

Podle směrnice mohou státy požadovat, aby budovy splňovaly minimální normy energetické náročnosti k určitému datu nebo například „v rozhodném okamžiku na trhu, jako jsou prodej, pronájem, dar nebo změna účelu v rámci katastru budov“. O tom, zda musí budovy normy splňovat při prodeji či pronájmu, si rozhodne každý stát sám.

Dodržování minimálních norem mají státy zajistit pomocí vhodných opatření, mezi která patří „monitorovací mechanismy a sankce“. Ani v této části směrnice nenařizuje, že budovy, které normy poruší, nebude možné prodat či pronajmout.

Podle současné české legislativy může stát udělit pokutu v případě, že nejsou dodrženy české požadavky na energetickou náročnost při výstavbě nové budovy nebo při provádění větší renovace stávající budovy. Stavebníkovi nebo majiteli také hrozí pokuta, pokud si měl podle české legislativy opatřit „energetický štítek“ budovy, ale neučinil tak. Nicméně pro majitele, kteří svou stávající nemovitost ani neprodávají, ani zásadně nerekonstruují, žádný požadavek ani pokuta spojená s energetickou náročností budovy nejsou zavedeny.

Dopady a výzvy pro Českou republiku

Většina obytných budov na území Česka požadavky směrnice nyní nesplňuje, což souvisí i se stářím našeho bytového fondu. Podle iniciativy Zateplujeme Česko 75 % rodinných domů postavených před rokem 1980 jsou jen částečně zateplené nebo nejsou vůbec. Na polovině bytových domů byly realizovány jen menší investice např. do nových oken. Podle webu Seznam Zprávy čeká rekonstrukci cca 700 tisíc domů.

Komplexní renovace čeká ještě na zhruba 955 tisíc rodinných domů z celkového počtu 1,7 milionů těch obydlených. Pro Česko to znamená zrychlit renovační tempo trojnásobně a zaměřit se také na komplexnost a kvalitu renovací. Na prvním místě je snížení energetické náročnosti budovy pomocí zateplení a následně doplnit nebo vyměnit zdroj energie za tzv.

Ministerstvo životního prostředí kvůli tomu letos rozšířilo dotační program Nová zelená úsporám. Ve spolupráci se stavebními spořitelnami také nabízí zvýhodněné úvěry v rámci akce Oprav dům po babičce v rámci programu Nová zelená úsporám. Ten je zaměřený na kompletní zateplení rodinných domů, které lze dále doplnit například výměnou zdroje tepla, instalací fotovoltaiky nebo využitím dešťové vody či realizaci zelené střechy.

Kompletním zateplením domu se dá uspořit až 60 % nákladů na vytápění, ročně klidně několik desítek tisíc korun. Splátku zvýhodněného úvěru tak bude možné v mnoha případech uhradit z těchto uspořených peněz.

Politické aspekty a různé pohledy

Luděk Niedermayer (TOP 09, EPP) je český europoslanec a místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu. Nepředložil alternativu ke Komisí navrženému snížení emisí o 90 % (oproti roku 1990), ale prostě jen navrhl, aby Unie pro rok 2040 žádný cíl neměla. Tento krok doprovodil výroky, které zpochybňovaly samotnou existenci klimatické změny, jak ji popisují tisíce vědců, data a analýzy. Tím se dostal do souladu například s postoji exprezidenta Václava Klause.

Logika poslance ze skupiny Patriotů je velmi podobná té, kterou slyšíme i od českých zástupců mezi konzervativci. Tvrdí, že máme cíl pro rok 2030 a konečný cíl pro rok 2050 (oba mimochodem vyjednané za Česko Andrejem Babišem). Právě konání šéfa hnutí ANO je zřejmě hlavním faktorem, který jim velí cíl pro rok 2050 příliš nezpochybňovat.

Ovšem pokud tito politici vycházejí z logiky, že máme dva cíle již určené, neměl by pro ně být zásadní problém mezi ně „posadit“ cíl třetí. Čistě matematicky vzato někde kolem 77,5% redukce emisí do roku 2040.

Cíl navržený Komisí je viditelně přísnější než jen „střed“ na cestě do roku 2050. Proč to tak Komise učinila, ukazuje pohled na data a analýzy, z nichž vychází.

První scénář počítá s takřka lineárním snižováním emisí a míří k poklesu o 80-85 % do roku 2040 (čistě lineární cesta by znamenala zmíněných 77,5 %). Druhý scénář předpokládá snížení o 85-90 % a třetí cílí na více než 90 %.

Zásadním aspektem, který lidé podobných názorů jako pan poslanec často nechápou, je prostý fakt, že pro snižování klimatického rizika není podstatné, jaký přesně bude cíl v roce 2040 či 2050, ale kolik skleníkových plynů během celého období vypustíme - my i další země.

Diletantská představa „teď snižování odložíme a doženeme to až před rokem 2050“ vede samozřejmě k výrazně horším důsledkům, a tedy i k vyššímu oteplení, než by nastalo při postupném snižování.

Druhým podstatným faktorem je, že rozdíly mezi scénáři s redukcí o 80-85 % jsou poměrně malé - jak ve struktuře opatření, tak z hlediska nákladů. Odhady dopadů dekarbonizace na ekonomiku jsou přitom pozoruhodné: jak na celkové úrovni, tak jednotlivých sektorů. Celkové dopady se dle sofistikovaných modelů pohybují v nízkých jednotkách procent (s výjimkou dvou sektorů - fosilních paliv a lesnictví) a rozdíly mezi scénáři 85 a 90 % jsou často jen v řádu desetin procent.

Scénáře s rychlejším snižováním emisí sice vyžadují větší investice, ale zároveň přispívají k nižším škodám. Posouvají tak ekonomický růst částečně od spotřeby směrem k investicím.

Za pozornost také stojí, že návrhu Komise předcházela veřejná konzultace. Zhruba dva tisíce respondentů jasnou většinou podpořily nejpřísnější cíl, stejně jako odborná veřejnost. Rozmanitější byly odpovědi firem: větší obvykle preferovaly střední scénář, zatímco malé a střední podniky byly rozdělené mezi S1 a S2.

Politická diskuse přitom zatím ukazuje převahu hlasů volajících po oslabení ambice před těmi, kteří by chtěli „přitvrdit“.

Rozhodnutí pana zpravodaje nebude fakticky hrát ve startující diskusi o klimatickém cíli EU pro rok 2040 podstatnou roli. Nicméně jeho postoj leccos ukazuje. Dává totiž smysl pouze z hlediska politického zisku u voličů, kteří o klimatu nic nevědí, nebo věří klimatickým bludům, jež dnes znovu nabývají na síle.

Což nic nemění na tom, že nalezení shody na cíli bude velmi složité, ačkoliv Komisí předložená data návrh na až překvapivě vysoký cíl pro rok 2040 podporují.

tags: #cisty #cil #pro #nulove #emise #do

Oblíbené příspěvky:

• Význam OZE v České republice
• Dopady silniční dopravy na životní prostředí
• Výroba koženky
• Zjistěte, co je prime znečištění
• Tipy pro snížení odpadu