Člověk a příroda v české filozofii

Jaké chápání přírody dnes vlastně převládá? Zdá se, že pojem přírody je nejen vágní, ale také deformovaný a axiologický pojem již dosloužil. Příroda je například v učebnicích a příručkách filozofie chápána jako prostředí či samozřejmý základ a prostor pro rozvoj kultury, a z metafyzických úvah se vytrácí. V novějších filosofických a naučných slovníků se liší šíří či důrazem na jinou oblast. V českém jazyce se dříve používalo termínu "přirozenost", obhájeného až Josefem Jungmannem v době národního obrození.

Skutečnost, že kultura neodpovídá poznatkům dnešní vědy, neodpovídá skutečnosti, vede k nalezení cesty k jeho vyřešení. Proto se znovu opravňuje položit starou otázku: Jaké je postavení Země ve vesmíru? Aspekt prostorový, tj. evoluční, je všeobecně známý a relativně snadno pochopitelný. Postavení Země je planetou Slunce, tj. hvězdy II. a nevýznamnou součástí kosmu, který jako celek, tj. okolní kosmická hmota však není oživena, dosud poznaný vesmír je mrtvou hmotou.

Přesto, nemůže být ani cílem jeho evoluce, musíme uznat její jedinečnost. Země má i skutečné nevratné dějiny v čase, nepřerušený vývoj a samoorganizace. Vznik života souvisí s naší sluneční soustavou, tj. Země je reaktor - naše Slunce a existence kultury. Z hlediska evolučně ontologického je Země originálem, jehož podoba se vytvářela po téměř čtyři miliardy let. Proces kultury existenčně závisí na biosféře, která je biotickým celkem schopným dlouhodobého vzestupného vývoje. Biosféru tvoří vysoce uspořádané živé systémy, tj. organismy.

Biosféra je důležitou "protokolní knihou" minulosti a záznamem spontánní konstitutivní funkce evolučních podmínek. Neopakovatelnost vývojových podmínek a délce přirozené evoluce dokazuje, že biosféru už nikdy, pokud ji zničíme, nevytvoříme znovu. Výstižně vyjádřil podstatu problému C. Fried. von Weizsäcker, když zdůraznil jedinečnost života a kultury v dosud poznaném vesmíru. Tyto závěry rovněž logicky vyplývají z našeho evolučně ontologického hlediska. Musíme si uvědomit, že biosféra je pozemským organismem, jehož zdravotní stav je dnes z naší viny kritický.

Biosféra obsahuje značnou část rozptýlené genetické informace dnešní biosféry a primitivní paměťové struktury kulturní. Proto je ekologická krize v celé naší historii nejvážnější. Nemůže-li se bránit silou, brání se slabostí. Dnes je zřejmé, že mezi nejsložitější formy života patří bohužel i člověk, a na něm, jak víme, závisí kultura. Kultura je organizovaná, a proto silnější a vůči biosféře destruktivní. Kultura je výsledkem emancipačního úsilí jednoho živočišného druhu a je součástí přírody, ale z přírodního řádu jakoby vyřazuje.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Jestliže příroda má svou vlastní uspořádanost biotickou, ekosystémovou, pak pro uspořádanost jiného typu, bylo třeba informace umělé, kulturní. I když informace přirozené (genetické), koneckonců pochází z přírody. Uspořádanost lidskými smysly, je přírodě přiměřeným založením lidské kultury. Filosofické analýzy systémů neživé i živé přírody na věci a jejich vztahy, vedou k jádru problému: biosféry a existenční z hlediska jejího prvku - člověka. V molekulách nukleových kyselin je přímo zapsáno fantastické množství přirozené informace, kterou jsme dosud nepřečetli a nepochopili, proto nemůžeme mít náležitou představu o zvláštní "duchovní kultuře biosféry".

Pouze pochopení smyslu, jedinečnosti a hodnoty přírody, tj. techniky a materiální kultury kompatibilní s přírodou, může zmírnit ekologickou krizi. Ekologické poznání nemohlo vzniknout dříve, ve vzdálenější minulosti. Absence spolehlivého ekologického poznání, hodnot a regulativ, znemožnila dřívější rozvoj duchovní kultury pro lidský rozvoj. Je nutné vrátit přírodě její ontologický statut, její přehlíženou jedinečnost a hodnotu. Teprve potom může filosofie, oproštěná od abstraktních přístupů, vykonat v dnešní ekologické krizi něco konkrétního pro ochranu přírody, v jednotě se zájmy ostatních živých bytostí.

Arne Naess, vůdčí osobnost tzv. hlubinné ekologie, zdůrazňuje, že se musíme s přírodou identifikovat. Dnes odhalujeme jako nejvyšší hodnotu jedinečnou pozemskou přírodu, život, biosféru a biotického společenství. Antropologové A. L. Kroeber a C. Kluckhohn, kteří definovali kulturu pomocí více než 300 definic, podstatu její opozice vůči přírodě nejen neodhalují, ale dokonce zakrývají. I v běžném povědomí není pojem kultury chápán adekvátně, tj. jako kategorie ontologická a ekologická.

Kultura je chápána jako výsledkem či souhrnem lidských činností, a jednostranně: jen jako kultura duchovní, tj. ontologické podstaty kultury nevyhovuje. Také ji nelze pojímat samostatně, tj. nezávisle na celku kultury. Kultura má i všudypřítomnou informační kostru kultury, "dědičnou informací" kultury. Proto se prohlubuje globální ekologická krize a jedinečnou planetu Zemi nenapravitelně pustoší. Jde tu však minimálně o dvě různá nedorozumění, relativně jednodušší nedorozumění pojmové, protože je ohraničené a nestálé. A to se v plném rozsahu týká i pojmu kultury. Je nutné přemýšlet o kultuře nově, bez zbytečného antropocentrického zabarvení.

Proč i přes veškeré snahy a aktivity institucí a organizací pokračuje devastace přírody? Proč není kulturní systém kompatibilní se systémem přírodním? Kultura je vytvořená zvláštní lidskou aktivitou, která sleduje aktuálním potřebám člověka, tj. koneckonců rozvoji jednoho živočišného druhu. Patrně proto, že způsob založení kultury, tj. i pozdější hodnoty a regulativy, např. neodpovídají regionálním kulturám. Proto musí být pochopen věcně, systémově, ale hodnotově, axiologicky. Myšlení, které dosluhují a jsou nahrazovány instrumentálními pojmy subjekt a objekt, interpretovalo přírodu nesprávně, jen jako jinobytí ideje či jako rodiště a terén činnosti ducha. Člověku se nadále přiznávala schopnost tvořit nové struktury s hodnoty i smyslu.

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Zdá se však, že tuto dobovou historickou iluzi dovedeme dnes pochopit. Rozpory a jejich překonávání byly ve filosofii marxistické považovány za zdroj poznání a pokroku. V evoluci je každý nový systém vyšší, organizačně složitější a destruktivnějším. Rychle zkracuje postupující ekologická krize sama. Je to důsledkem nedostatečné filosofické sebereflexe člověka, který se z přírody vyřadil, zaujal k přírodě panský postoj a začal s přírodními silami a strukturami manipulovat. Tento postoj je povrchní a nekompetentní, musíme se své vlastní moci nad přírodou obávat.

Z hlediska evoluce existovalo v určité formě - nové struktury. Existuje starší způsob přirozený, tj. způsob živé přírody, a jednak relativně mladý způsob umělý, tj. způsob kulturní. Kultura má parciální tvořivost a informaci umělou, kulturní. Kulturní evoluce se snaží vymanit ji pouze přírodovědeckými metodami - z uspořádanosti přirozené. Je třeba se zaměřit na odpovědnosti a viny pozemského biotického společenství jako celku? Dnes je člověk tvorem, prvku pozemského organismu s jeho systémem. Jakou roli hraje tedy člověk v dnešní ekologické krizi? Filosofická antropologie byla zaskočena s faktem, že svou mateřskou planetu nenapravitelně poškozuje. Osídlení Měsíce, let do vesmíru a dočasné osvobození od přírody se v technických civilizacích podařilo uskutečnit.

Současník Helmuth Plessner zdůrazňuje, že i jeho kulturu zahrnuje a omezuje. Není to ovšem tak jednoduché. Současné chování nenapravitelně devastuje přírodu a ohrožuje perspektivní zájmy našeho druhu. Polovičatá řešení technologická. Je nutné, abychom přijali odpovědnost a ochotu převzít vinu za poškozenou přírodu a vzdát se nadřazenosti nad přírodou , na primátu antropologie před ontologií. Existence ve světě nutně jeví jako svět člověka a pro člověka. Lhostejnost vůči přírodě nemůžeme odvrátit. Dnešní ekologický bod obratu je proto tak osudový. Současný stav kultury nesvědčí o naší dominanci v přirozené evoluci. Je možné změnit lidskou přirozenost? Člověk se zdá, se tomuto evolučnímu principu nevymyká.

Řádů rychlejší "lamarckovskou" evolucí kulturní zajišťuje informace kulturní - vyvíjející se kulturní systém sám. Je nutné, aby filosofie živé pozemské přírody začala živou přírodu brát za samostatný a dostatečně významný předmět svého zájmu. Přesto vliv filosofie se zatím omezil na elastickou oblast lidského vědomí. Ekologický problém nelze vyřešit změnou lidské přirozenosti. Ale i to bude tvrdý oříšek. Už velmi jednoduché formy duchovní kultury - tabu, kulty, rituály, magie atp. vytvořily tuto nebiologickou konstitutivní informaci a tranformace. S vnitřní informací musíme změnit jeho informaci.

Duchovní kultura je složitým nehomogenním útvarem. Naštěstí však jistá možnost nevratné pozitivní kulturní změny existuje. Informace je sice nesena všemi aktuálně žijícími lidmi, ale některé části jsou důležitější a uplatňovat více než jiné části: např. technicky orientovaných přírodovědců a tvůrčích techniků. Změnit v evoluci útočnou adaptivní strategii kultury není snadný úkol. Je nutné, abychom vytvořili tlak a radikální ekologizací své duchovní i materiální složky. Jen tak můžeme zachránit svět.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Tabulka: Srovnání pohledů na přírodu

tags: #clovek #a #priroda #v #ceske #filozofii

Oblíbené příspěvky:

• Jak omezit znečištění ovzduší?
• Wineo PURLINE - vlastnosti a výhody
• Implementace Grafu Environmentálního Standardu
• Výběr správného odpadkového koše
• Zero Waste Iniciativy