Co dělat k zabránění změn klimatu

Změna klimatu mění vzorce počasí a mění ekosystémy po celém světě. Na některých místech znamená změna klimatu příliš mnoho vody; v jiných způsobuje sucho. Výrazné oteplování je však již tady.

Globální opatření

Je třeba přijmout globální opatření k omezení využívání fosilních paliv, zpomalení nárůstu teplot a zabránění nejhorším dopadům.

Adaptace měst na změny klimatu

Města budou muset reagovat a některá již podnikají odvážné kroky. Každé z těchto tří měst nabízí jiný plán adaptace, který obsahuje poučení pro další místa po celém světě.

Milán: Výsadba stromů

Například v Miláně se pracuje na výsadbě stromů po celém městě, nejen v nejbohatších oblastech. Stejně jako mnoho měst je Milán „tepelným ostrovem“: teploty jsou o 4 °C až 8 °C vyšší než v okolních venkovských oblastech. Je to proto, že budovy, silnice a další infrastruktura absorbují a zpětně vyzařují teplo ze slunce lépe než lesy a vodní plochy.

Aby město čelilo této hrozbě, zahájilo partnerství veřejného a soukromého sektoru nazvané ForestaMi - neboli Forest for Milan -, jehož cílem je do roku 2030 vysadit 3 miliony stromů a keřů. Do roku 2024 vysadilo více než 610 000 stromů a keřů.

Čtěte také: Vše o poplatcích za komunální odpad

Iniciativa sázení stromů je součástí většího klimatického plánu. Ve světě městského plánování je sázení stromů oblíbenou strategií zmírňování klimatu. Stromy a další vegetace snižují teploty tím, že nabízejí stín, absorbují a rozptylují teplo lépe než dlažební kostky a uvolňují vlhkost do vzduchu.

Výsadba stromů může mít i další výhody. Nahrazení dlažby půdou může městům pomoci absorbovat více dešťové vody a snížit záplavy. Ale výsadba stromů má i svá omezení. V červenci 2023 zasáhlo Milán náhlé krupobití a pokácelo 5 000 stromů za pouhých 15 minut.

Zatímco bouře, jako je tato, jsou v Miláně vzácné, město bude v budoucnu čelit větším záplavám i suchu, což znamená, že bude potřebovat směs stromů, které takové podmínky vydrží.

Jakarta: Stěhování hlavního města

Jakarta, megaměsto zhruba osmkrát větší než Milán, čelí příliš malému i příliš velkému množství vody. Jakarta byla postavena během nizozemské koloniální éry kolem řady kanálů, které nikdy zcela nepojaly přitékající řeky. Od roku 1990 se počet obyvatel Jakarty více než zdvojnásobil, což dále zatěžovalo městskou infrastrukturu.

Protože Jakarta nemůže svým obyvatelům poskytnout dostatek pitné vody, majitelé jak výškových bytů, tak neformálních chatrčí kopou nelegální studny k čerpání podzemní vody. Toto čerpání pomohlo udělat z města jednu z nejrychleji se potápějících oblastí na světě; některá místa se noří o 10 centimetrů za rok!

Čtěte také: Jak chránit životní prostředí

Rizika se neomezují pouze na pobřeží. Kombinované účinky vzestupu hladiny moře a vyčerpání podzemních vod uvedou do roku 2100 pod hladinu moře celé město, jak předpovídá modelování. Aby získali nějaký čas, plánovači Jakarty již staví a zpevňují hráze.

Dalším krokem má být vybudování shluku 17 ostrovů ve tvaru obřího ptáka. Vědci však varují, že ani obrovská hráz záplavám nezabrání, pokud bude nadále klesat půda vlivem odčerpávání podzemní vody.

Aby se hlavní město Indonésie udrželo nad hladinou moře, bude muset zakročit proti nelegálním vrtům a zabezpečit alternativní zdroje vody, což může trvat roky. Existuje ještě další krok, který by mohl zmírnit odčerpávání podzemní vody v Jakartě: hromadné přemisťování.

V roce 2019 Indonésie oznámila plány přesunout své hlavní město z Jakarty do nového města Nusantara na ostrově Borneo. Výstavba začala v r. 2022, hotovo má být v r. 2045. Projekt si klade za cíl, stejně jako podobná relokace v Brazílii a Nigérii, přemístit hlavní město z koloniální éry na nové centrálnější místo v zemi.

Noví a noví lidé se stále stěhují do Jakarty. Nusantara to hned tak nezmění, ale časem může přijít úspěch. Nusantara má také cíle v oblasti výsadby stromů, které jsou pravděpodobně ještě ambicióznější než ty Milánské. Nové město bude stát na pozemcích, které byly dříve využívány pro průmyslové zemědělství; cílem je znovu zalesnit 83 000 hektarů deštného pralesa.

Čtěte také: Tipy pro zlepšení kvality ovzduší

San Diego: Recyklace odpadní vody

Zatímco nízko položená Jakarta bojuje se záplavami, vyprahlé San Diego se potýká se suchem. San Diego je na tom lépe než mnohá jiná města, protože jeho adaptace na klima začala už před desítkami let. Když se Kalifornie v roce 1990 potýkala se suchem, dodavatel vody v San Diegu, Los Angeles Metropolitan Water District, dočasně snížil dodávky vody ve městě na polovinu.

Od toho okamžiku začali zavádět iniciativu nízkoprůtokových toalet s cílem snížit spotřebu vody v domácnostech, a ta inspirovala podobné snahy po celé zemi. Za posledních 30 let město zatáhlo téměř za všechny dostupné páky, aby snížilo poptávku po vodě.

Od té doby, co okres San Diego zahájil úsilí o ochranu přírody, snížil úspěšně spotřebu vody na hlavu na polovinu a snížil svou závislost na vodě z Los Angeles. Ale ochrana vody sama o sobě nestačí. Nelze se zcela zachránit před suchem, vody bude stále potřeba.

Vzhledem k tomu, že hojnost oceánské vody ve městě kompenzuje nedostatek podzemní vody, investovalo San Diego do největšího odsolovacího zařízení v zemi, a to v současné době dodává přibližně 10 % vody v regionu. Tváří v tvář pravděpodobnosti většího sucha se město dále snaží dělat více.

San Diego proto opět hledá inspiraci. Během příštího desetiletí plánuje recyklovat odpadní vodu zpět do městských kohoutků. Místo toho bude San Diego posílat vyčištěnou odpadní vodu zpět do městských zdrojů pitné vody.

Okres San Diego očekává, že do konce roku 2045 bude z recyklované vody pocházet 18 % městské vody. Pro San Diego, stejně jako pro Milán, Jakartu a Nusantaru, však nebude jediný projekt všelékem. Potřebné budou různé přístupy.

Světový den vody a klimatická změna

Mottem letošního Světového dne vody je „Klimatická změna“. Ta se odráží nejen ve změně vodního režimu v krajině, nýbrž (a možná především) i ve změně krajiny. S těmito faktickými změnami je třeba se naučit žít, snažit se je zpomalit, zastavit, zvrátit tendence.

Názory odborníků

Pan RNDr. Petr Kubala promýšlí úlohu vodního živlu v širokých souvislostech. S ohledem na téma letošního Světového dne vody jsem se na něj obracel jako na předsedu Svazu vodního hospodářství, člověka, který se účastní mnohých jednání mnoha komisí.

Kubala: Příčina klimatické změny? Je zřejmé, že příčin klimatické změny je určitě několik, a ne vždy se jedná o ty příčiny, o kterých je v různých typech médií hodně slyšet. Takže příčina nebude určitě jedna, ale bude se jednat o výsledek vzájemného působení přírodních, civilizačních a dalších různých vlivů. Jedním z vlivů může být samozřejmě i globalizace, která nám přináší „určitá ulehčení a možné ekonomické výhody“, ale zároveň vytváří či napomáhá vzniku mnoha problémů, které se následně rychle projevují v podstatě celosvětově.

Spolu s hledáním příčiny klimatické změny je třeba se i adaptovat na její dopady, na nové podmínky.

Kubala: Určitě nás čeká zejména ideová změna v přístupu, jak se chovat k naší krajině a ujasnění si priorit. Je a bude potřeba realizovat systémová adaptační opatření konečně již v praxi. V mnohém se budeme muset přiblížit našim předkům v postupech hospodaření v krajině, samozřejmě s využitím současného poznání a technologických a technických možností.

Tím samozřejmě tato krajina lépe odolávala různým extrémům v podobě povodní, sucha či větru a vytvářela vhodné podmínky pro retenci vody v krajině, kterou lidé vhodně využívali. Takový přístup v minulém režimu padl, byla upřednostněna kvantita nad kvalitou a potrvá nám ještě dlouho, než opět připravíme a zrealizujeme taková opatření v krajině, aby zase mohla plnit svoji funkci.

Je mimo jiné třeba podporovat zejména retenci vody v krajině a opatření vedoucí k obnově a ochraně vodního režimu v zemědělsky využívaných oblastech a v lesích. V případě hospodaření s vodou musíme vycházet z několika úhlů pohledu.

Kubala: Budeme-li hovořit o zdrojích vody, tak se naše „zajetá praxe“ bude muset, ať se nám to líbí, nebo ne, změnit. Jak ukazuje několik posledních suchých let, tak vidíme, že zdroje podzemních vod se neobnovují, případně se obnovují velice pomalu, a to zejména v případě kvalitních hlubinných zvodní.

Musíme tedy vodu, která odtéká a neudrží se v krajině, zadržet v nádržích, abychom s ní mohli v období sucha a jejího nedostatku nakládat ve prospěch člověka i přírody. Právě uplynulá suchá období ukazují velký význam vody zadržené v přehradách, a to nejen pro zásobování obyvatel pitnou vodou, pro energetiku, ale díky zajištění minimálních zůstatkových průtoků i pro vodní a na vodu vázané ekosystémy v korytech vodních toků a přilehlých údolních nivách pod těmito nádržemi.

Abychom zajistili zásobování obyvatel pitnou vodou, musíme začít propojovat vodárenské soustavy, aby bylo možné dostat vodu k našim spoluobčanům tam, kde jí bude zrovna nedostatek. A to jak povrchové, tak podzemní. Nedílnou součástí zajištění dostatečného množství vody bude i propojování vodohospodářských soustav.

Retence vody v krajině je základem a akumulaci povrchové vody v přehradách potřebujeme pro její využití zejména v období sucha a nedostatku vody. Jsou to dvě různé věci, které doplňují jedna druhou.

Kubala: S ohledem na uplynulá suchá období, kdy zásobování ze zdrojů podzemních vod je čím dál více problematické z důvodu neobnovování těchto zdrojů vody, tak je snaha orientovat se více na zásobování ze zdrojů povrchových vod, které jsou stabilní a v podstatě zabezpečené. Musíme využívat prioritně vodu zadrženou v přehradách, která by jinak z našeho území bez užitku odtekla, a zdroje podzemní vody se budou šetřit jako „železná rezerva“.

Kubala: Výchova a vzdělávání je absolutní prioritou. Je zcela nezbytné docílit toho, aby ve společnosti byla voda konečně vnímána jako alfa a omega, bez které není život a není ani myslitelný udržitelný rozvoj společnosti. Proto je potřeba věnovat se intenzivní osvětě o nenahraditelném významu vody již od útlého věku nejmladších dětí, a to doma i ve škole.

Kubala: Nejprve je třeba přijmout potřebnou legislativu, která umožní realizovat konkrétní opatření. V prvé řadě se jedná o opatření ve prospěch retence vody v krajině, změně obhospodařování zemědělských pozemků, opatření k zamezení eroze, opatření vedoucí k obnově a ochraně vodního režimu v zemědělsky využívané krajině a v lesích. Nesmíme zapomínat ani na vědu a výzkum a na uplatňování nových poznatků a technologií.

Alternativní pohled na klimatickou změnu

Ing. Jan Pokorný v rozhovoru s Markétou Šichtařovou zmiňuje:

• IPCC nezmiňuje, co se stane, když na planetě zmizí každý rok 120 000 kilometrů čtverečních lesů a je degradováno 200 000 kilometrů čtverečních půdy.
• Klimatická změna je, protože odlesňujeme, odvodňujeme a sluneční energie, namísto toho, aby šla na tvorbu ekosystémů, výpar a tak dále, tak nám ohřívá ty suché plochy - a my potom máme sucho.
• Je potřeba do všeobecného nebo do základního vzdělání zařadit to, co se děje se sluneční energií.
• Pokud je to beton, tak se tam nevypaří voda, nezmizí ty 2 kWh ve vodní páře, ale ten beton se ohřeje, od betonu se ohřeje vzduch - a ten stoupá nahoru. A to my děláme s tou krajinou. Pak ztrácíme i tu schopnost přenosu energie ve vodní páře do chladných míst a vyrovnávání.
• Ve funkčním lese je v těch letních teplotách 25 stupňů a vlhkost vzduchu kolem 80 procent. A když les uschne, tak je tam teplota 40 stupňů. Takže ta zeleň, která přibyla na satelitních snímcích, nemusí být funkční pro ochlazování, což poznáme i tak, že nad ní nejsou mraky?
• Pokud jde o dekarbonizaci, tak ta pomoci nemůže. Zaprvé není prokázané měřením, že CO2 zvyšuje globální teplotu. Zadruhé, i kdyby to byla pravda, tak my to nezmůžeme. Ale ona to pravda není. Ten problém je vážnější. Ten problém je v tom, že máme ohromné suché a odlesněné plochy a nevypařuje se voda.

Další názory a řešení

• Bjørn Lomborg kritizuje to, že se to s líčením vážnosti okamžitých dopadů změn klimatu přehání.
• Lomborg zpochybňuje i například zavádění „nových“ obnovitelných zdrojů pro výrobu energie. Myslí tím hlavně sluneční a větrné elektrárny.
• K omezování skleníkových plynů by se místo dotací a různých zákazů měla použít uhlíková daň, tedy daň z vypouštění oxidu uhličitého, a to ve správné výši.

Debaty odborníků

• Ondráš Přibyla zmiňuje, že se dá dokonce předpokládat, že by emise měly po roce 2030 začít z ekonomických důvodů klesat.
• Martin Tengler doplňuje, že to neznamená, že se emise na vrcholu zastaví, znamená to jen, že přestanou růst.
• S oteplováním souvisí také proměna složení lesů, ve kterých nebudou růst určité druhy rostlin, a naopak s lepšími podmínkami pro množení škůdců jako je například kůrovec.
• O něco složitější už je stav v průmyslu, kde lze emise řešit postupnou elektrifikací. Nejde to ale všude. Například chemikálie jako jsou dusíkatá hnojiva, se vyrábí pomocí fosilních paliv. Evropská unie teď začíná nařizovat využití zelených paliv a zeleného vodíku v určitých oblastech, například právě ve výrobě hnojiv.
• Ke snížení emisí by také přispělo omezení chovu hovězího dobytka a spotřebě masa a mléčných výrobků, což je ale stále příliš neprůchodné kvůli přístupu společnosti obecně ke změnám svých návyků.
• Snížit podíl uhlíku v atmosféře by také mohlo pomoci větší zachytávání pomocí lesů, pokud by došlo k jejich rozšíření nejen v Česku, ale celosvětově. Rostliny totiž uhlík pomocí fotosyntézy zabudovávají do sebe.
• Jak upozorňuje Martin Tengler, vodík by se dal použít pro dekarbonizaci výroby vodíku samotného, která dnes tvoří dvě procenta emisí celosvětově.
• Podle Ondráše Přibyly je v Česku oproti jiným zemím stále nevyužitý potenciál větrných elektráren a soustředit bychom se měli také na přebudování tepelných elektráren na kombinaci: plyn, tepelné čerpadlo a biomasa.

Konference COP30

COP30 je konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která zavazuje svět k „zabránění nebezpečné změně klimatu“, aniž by specifikovala, jak toho dosáhnout. Letos se COP poprvé vrací ke svým kořenům v Brazílii, a to do amazonského města Belém. Změna využívání půdy změnila klima. Nyní klima mění půdu: Satelitní monitorování však ukazuje, že tento vztah je obousměrný. Samotná změna klimatu stále více vede ke ztrátě a degradaci lesů, pastvin, mokřadů, řek a dokonce i farem, čímž vytváří nebezpečnou zpětnou aktivitu.

Klimatický šok

Termín klimatický šok označuje bod, kdy klimatický systém už není stabilní - další zvyšování koncentrace skleníkových plynů nepřinese lineární růst teploty, ale spíše dramatický skok. Klimatologové upozorňují, že některé systémy - jako arktické moře, permafrost nebo tropické deštné lesy - už vykazují známky oslabení či zpětné vazby, které by mohly být klíčovými spouštěči.

Doporučení

• Okamžité a zásadní snížení emisí skleníkových plynů - zejména uhlíku a metanu.
• Investice do zachytávání uhlíku a obnovy ekosystémů - mokřady, pralesy, oceány jsou zásobárnami uhlíku, pokud jsou zdravé.
• Mezinárodní kooperace - změna klimatu nezná hranice.

tags: #co #dělat #k #zabránění #změn #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické výzvy v Itálii
• Živočichové a rostliny
• Ekologické problémy Agrofertu
• Trendy v automobilovém průmyslu
• Spalování odpadu: principy a budoucnost