Co patří do odpadu textil: Průvodce tříděním a využitím

Dnes je oblečení nepostradatelnou součástí našich životů a s rozmachem textilního průmyslu je právě oblečení typickým představitelem konzumního chování. Bez oblečení by to nešlo, tedy alespoň ne dnes… Doby, kdy po světě lidé běhali v rouše Evině, jsou dávno pryč. Lidé se začali oblékat z různých důvodů, primárně však proto, že oblečení bylo ochrannou vrstvou proti poranění a také poskytovalo teplo. Postupem času se stalo oblékání společenskou normou a také vyjadřovalo určitý status. Chudina se oblékala přeci jen jinak než šlechta… Ať to kdysi bylo jakkoli, ty doby jsou již dávno pryč, ale jedno zůstává - i oblečení se časem stane odpadem.

Přestože v ČR nejsou známy údaje o množství prodaného textilu, lze podle zahraničních zdrojů odhadnout, že každý z nás ročně zakoupí 10 až 15 kg těchto produktů. Starší nepoužívané věci často končí v popelnici. Textil je přitom možné využít mnoha způsoby.

Proč třídit textil?

Třídění textilu umožňuje znovu využít již vyrobené produkty a snižuje množství odpadu. Textilní odpad vzniká převážně z vyřazeného oblečení, domácích textilií nebo látek.

Odhady uvádějí, že výroba spojená s produkcí textilu stojí z 20 % za celosvětovým znečištěním vody. Děje se tak kvůli náročným zpracovatelským procesům a látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků. Zboží pak ještě čeká dlouhá cesta, než doputuje na pulty k zákazníkům.

Kam s ním? Kontejnery na textil

Třídění oblečení a jiných textilních výrobků je možné do sběrných kontejnerů na textil v různých barvách - setkat se můžeme se žlutými, zelenými, modrými, oranžovými. Nejvíce z nás si ale zřejmě vybaví červené kontejnery na textil, běžné jsou i bílé kontejnery na textilní odpad. Cílem těchto sběrných kontejnerů na textil je umožnit třídění textilu. Kontejnery na textil naleznete na ulicích, ve sběrných dvorech, ale i v areálech obchodních center. Tyto kontejnery mají různou barvu.

Čtěte také: Vše o kompostování

Co do kontejnerů patří:

• Čistý a suchý textil (veškeré oděvy, bytový textil, povlečení, deky).
• Boty, tašky, kabelky, batohy, šály a šátky, čepice a rukavice.
• Ložní prádlo.
• Do některých kontejnerů je možné třídit i obuv a plyšové hračky.

Co do kontejnerů nepatří:

• Mokrý textil.
• Matrace, molitan, koberce či jiné druhy komunálního odpadu.
• Znečištěný, mokrý, plesnivý nebo zapáchající textil.
• Ústřižky látek, netextilní materiály.
• Vyloženě obnošené kusy šatstva, roztrhané nebo jinak znehodnocené kusy.
• Spodní prádlo.

Seznam povolených věcí je uveden na každém kontejneru.

Zároveň vás prosíme, abyste vytříděný textil v žádném případě nenechávali vedle kontejnerů, ale vhazovali jej přímo do kontejneru na textil. Pro všechny však platí, že bychom do nich měli vhazovat textil čistý a v zavázaných pytlích, které usnadní další přepravu. Možná to bude znít neekologicky, ale všechny oděvy, ložní prádlo i obuv byste měli do kontejnerů na oděvy vkládat zabalené v igelitové tašce nebo sáčku.

Co se děje s vytříděným textilem?

Sebrané věci následně vybrané společnosti roztřídí a pošlou k dalšímu využití či k přepracování. Auta obsah kontejnerů svezou do třídírny. Zde se ručně roztřídí na desítky různých kategorií podle materiálu (může jich být až 150!). Vyřazují se nenositelné / nepoužitelné kusy.

Čtěte také: Jak třídit kosmetiku

Vytříděné oděvy a textilní materiály nevyužitelné pro charitativní účely se dále používají pro výrobu čisticích hadrů, geotextilií pro využití v automobilovém, strojírenském a stavebním průmyslu. Nově se z odpadového textilu vyrábí recyklát pro venkovní použití (RETEXTIL), který ve spojení s LDPE plastovou fólií tvoří textilní kompozit vyznačující se pevností, nenasákavostí a bezúdržbovostí. A ty dále již nepoužitelné či znečištěné textilie musí být předány k likvidaci.

Charitativní sbírky textilu

Charitativní sbírky jsou organizovány na celém území ČR. Sběr textilu organizují charitativní či církevní organizace a v posledních letech se textil začal sbírat i do speciálních kontejnerů na ulici. K nejznámějším organizacím, věnujícím se tomuto odvětví, patří sociální družstvo Diakonie Broumov či společnost Dimatex (projekt Textileco). Existují ale i společnosti další. Některé organizace spolupracují s charitativními organizacemi, ale sami tuto činnost nevykonávají, jiné si prodejem darovaných věcí přivydělávají na svoji činnost.

Recyklace textilu

Textil nelze recyklovat zpět na původní materiály v běžném měřítku. Teoreticky to možné je, ale pouze ve velmi omezeném množství a ve specializovaných linkách v zahraničí. V praxi se proto pod pojmem recyklace textilu myslí především mechanická downcyklace - tedy rozvláknění a další využití v podobě hadrů, výplní, izolací nebo technických textilií.

Existuje několik důvodů, které brání jednoduché recyklaci textilních materiálů.

• Neochota výrobců používat recyklované materiály.
• Směsové materiály (např.
• Zásadním limitem je požadavek na vysokou materiálovou čistotu vstupní suroviny. Ve vstupním materiálu musí být často minimálně 90 % jednoho polymeru, což v praxi znamená velmi náročné třídění textilního odpadu.

Mechanická recyklace nevede k výrobě nových textilií vysoké kvality, ale k tzv. downcyklaci. Mechanická recyklace textilu neuzavírá cyklus, ale prodlužuje život materiálu v méně náročných aplikacích.

Čtěte také: Co s banánovými a citronovými slupkami?

Chemická recyklace je považována za jednu z mála cest, jak alespoň částečně snížit enormní množství textilního odpadu vznikajícího v důsledku tzv. rychlé módy. Cílem je rozložit syntetická vlákna na základní „stavební jednotky“ a následně z nich znovu vyrobit vlákno kvalitou srovnatelné s tzv. panenským materiálem.

Od roku 2025 však platí povinnost odděleného sběru textilu, vycházející z evropské legislativy. Problémem je, že funkční recyklační infrastruktura prakticky neexistuje. Výsledkem dlouhodobého neřešení problematiky jsou tisíce tun vytříděného textilu, který nebude možné efektivně zpracovat - a skončí buď energetickým využitím, nebo exportem do zahraničí.

Udržitelnost a textilní průmysl

Textilní průmysl zaměstnává přibližně 40 milionů lidí a ročně spotřebuje zhruba 90 milionů tun primárních materiálů, aniž by byl systémově zajištěn jejich návrat do oběhu. Podle řady zdrojů patří textilní průmysl mezi nejvýznamnější znečišťovatele životního prostředí. Stejně jako u jiných komodit je rozhodující kvalita sebraného materiálu. V České republice má použitý textil obecně nízkou hodnotu. Jsme do značné míry konfekční odkladiště a oblečení běžně prodávané na domácím trhu nemá vysokou materiálovou ani tržní cenu.

Nejúčinnější způsob, jak snížit dopady textilního odpadu, je opětovné nošení - tedy princip re-use. Ten dává největší smysl tehdy, pokud probíhá v rámci jedné země nebo regionu. Realita je však jiná. Obchod s použitým textilem často funguje přeshraničně a sebraný textil se prodává do jiných částí světa. Globálně se většina nepoužitelného textilu skládkuje nebo spaluje.

Alternativy: Slow Fashion a upcyklace

Už jste slyšeli o pojmu slow fashion? Jedná se o opak módy označované jako „fast fashion“ - projevuje se snahou respektovat tvůrce, pracovat s nadčasovostí, s kvalitními materiály a celkově klade mnohem větší důraz na udržitelnost textilního a oděvního průmyslu.

Obnosené či nepotrebné oblečenie a zvyšky látok sa však dajú využiť aj ďalším spôsobom. Zhodnotiť zbyky textílií a starých odevov umožňuje textilná technika patchwork, ktorej korene siahajú až do ôsmeho storočia n. l. Touto metódou je možné vytvoriť nielen úplne nové kusy oblečenia, ale aj krásne a originálne deky, vankúše, závesy alebo batohy. No hlavne vďaka nej nájde ďalšie využitie množstvo látok odsúdených na vyhodenie. Zužitkovať sa tak dá množstvo textilu, ktorý sa nám doma hromadí, a ktorého sa občas vzdávame len ťažko: staré oblečenie po deťoch, obľúbené šaty, ktoré už vyšli z módy alebo rôzne iné kúsky, ktoré pre nás majú určitú sentimentálnu hodnotu.

Dopad textilního průmyslu na životní prostředí

Výroba spojená s produkcí textilu stojí z 20 % za celosvětovým znečištěním vody. Děje se tak kvůli náročným zpracovatelským procesům a látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků. Ekologická stopa textilu v souvislosti s vodou je značná i proto, že dle údajů EEA z roku 2019 skončí v oceánu každý rok cca 0,5 milionu tun textilních mikrovláken, která se uvolní při praní. Mikroplasty jsou obrovským problémem - neumíme je jednoduše odstranit a s vodou se stávají součástí potravního řetězce.

Mezi jednoznačně nejproblematičtější patří vedlejší efekt textilní výroby patří tzv. odpadní vody. Ty vznikají především v procesu, který se velmi poeticky nazývá „zušlechťování textilií“. Jen minimum vody se během těchto procesů (s výjimkou výroby páry) odpaří. Prakticky veškerá použitá voda se tak stává vodou odpadní. Tyto vody obsahují zbytky chemických látek, barviv, pomocných chemikálií a anorganických solí. Jsou často silně zabarvené, teplé a chemicky zatížené.

Textilní výroba je výrazně energeticky náročná. Spotřebovává elektrickou energii, zemní plyn i páru - a to jak při výrobě vláken, tak při jejich zpracování, barvení a sušení. Energetická náročnost textilní výroby tak významně přispívá k tzv. Dalším typem znečištění jsou emise do ovzduší. Jde především o tzv. olejové mlhy, těkavé organické látky (VOC), prach... a zápach. Textilka je z tohoto pohledu chemický provoz se vším všudy.

Významnou část tvoří také odpady ze samotných textilií - nitě, příze, odstřižky látek, výrobní zmetky a textilní prach. Mezi nebezpečné odpady patří zejména barviva, pigmentační chemikálie, tiskací pasty, impregnace a olejové kondenzáty ze sušicích procesů. Tyto odpady jsou většinou spalovány ve specializovaných zařízeních.

Dalším vážným problémem jsou mikroplasty, (popř. Aby bylo oblečení „funkční“, přidávají výrobci do syntetických textilií různá aditiva. Typickým příkladem je sportovní a funkční oblečení, kde se kvůli potlačení zápachu používají nanočástice stříbra. Ty se však při každém praní uvolňují do odpadní vody.

Jak správně třídit textil a ostatní doplňky? Proto nevhazujte do kontejnerů nenositelné, špinavé a zničené kusy.

Na závěr nutno dodat, že dle dostupných dat se na celém světě z vyřazených oděvů použije pouhé 1 % na výrobu nového oblečení. Nadměrné nákupy oděvů, nedostatečně udržitelný přístup při výrobě textilních výrobků a neefektivní zpracování textilního odpadu jsou příčinou mnohých připravovaných změn v legislativě států EU. Cílem je transformace textilního průmyslu v odvětví, které by díky změnám bylo v souladu s principy oběhového hospodářství. I když se to nezdá, spotřebitel je hybnou silou a také je jen na něm, jak skončí odpad, který vyprodukuje.

tags: #co #patří #do #odpadu #textil

Oblíbené příspěvky:

• plasty v největších řekách
• Projekt o energii pro školy
• Průvodce instalací kolena k vaně
• Zlatá přilba a doprava
• České zákony o emisích