Daněk skvrnitý: Významný prvek české přírody

Daněk evropský (Dama dama), známý také jako daněk skvrnitý, je elegantní savec, který obohacuje zdejší lesní ekosystémy vzhledem i ekologickou rolí, a to už od 15. století. Ve své podstatě nejde o nic jiného než o obdobu evropského jelena s lopatovitými parohy. Dá se zaměnit s jelenem sikou. Ten, kdo by se chtěl dovtípit, jak má nazývat samici od daňka, tak jde o danělu.

Česká republika se může hrdě přihlásit k celkovému počtu 11 000 kusů žijících ve volné přírodě. Od 16. století až do 19. století byli daňci a daněli chovány výhradně v oborách. Teprve nedávno jim byla dána volnost a vypustili se na svobodu.

Popis a charakteristika

Daněk evropský dosahuje výšky 85 až 110 cm. Samice jsou z pochopitelných důvodů asi o 30 cm nižší. Délka tohoto živočicha odpovídá téměř dvěma metrům, ovšem jsou i jedinci, kteří nepřekročí hranici 140cm. Samice opět ztrácejí ve většinovém hledisku asi 30 cm na samce. Pokud by vás zajímala váha dospělého samce, tak ta se pohybuje kolem 40 - 95 kg. Samice váží 25 - 50 kg.

V létě se honosí červenohnědým zbarvením, přičemž po hřbetě se táhne černý pruh zakončený zrcátkem - tj. bílá plocha kolem řiti. V zimním měsíci se tento šat téměř mění na šedohnědou, nevýraznou barvu, kdy téměř daněk ztrácí bílé skvrny.

Původ a rozšíření

Daněk původně pochází z Malé Asie a oblasti Středomoří. Do České republiky se dostal až počátkem 16. století, kdy byl chován v oborách. První zmínky o výskytu daňků u nás pocházejí z roku 1465, z obory u Podivic na Vyškovsku. Právě obory a zámecké parky byly daňkům výhradním domovem až do konce 19. století, kdy začali být cíleně vypouštěni do přírody a úspěšně se v ní usadili.

Čtěte také: Daněk a environmentální filmy

Nejvíce to daňkovi svědčí v oblastech mírného podnebného pásu, tady je mu dobře především na Šumavě, v Jeseníkách či Krkonoších. Kromě smíšených a listnatých lesů se daňci často vyskytují na otevřených pastvinách a loukách, kde hledají potravu.

Chování a způsob života

Daněk evropský se nejraději zdržuje v blízkosti listnatých až smíšených lesů. Je velice plachý, takže na něj narazíte jen zřídka. Většinou o vás ví mnohem dříve, než vy o něm. Pokud ho spatříte v oborách, tak zde celkem v klidu vychází i na otevřené pole na pastvu.

Mladší samci žijí v oddělených stádech. Dospělí samci bývají samotářsky založení. V období říje si můžete povšimnout typicky chrochtavého zvuku. Samec daňka zvládne hned několik samic najednou, ovšem své družky si musí vybojovat v ostrém přetlačovacím souboji. Jen tak se zjistí, kdo má nejvíce síly a je hoden vytvořit novou generaci. Od jelena je celý proces posunutý o tři týdny.

Smysly daňků

Daňci, coby divoká zvířata, skvěle disponují svými vyvinutými smysly, což jim umožňuje i v drsnější přírodě přežít. A nejde jen o hledání potravy, detekci nebezpečí… Smysly daňkům slouží i ve vzájemné komunikaci. V období říje samci vydávají hlasité zvuky, takzvané „rochání“, aby přilákali pozornost samic a zastrašili své ostatní soky. Zároveň používají pachové signály, třeba značkování močí pro vymezení vlastního teritoria a informování ostatních: tady je daňkovo!

Jak jsou na tom s jednotlivými smysly? Daňci mají široké zorné pole, umístění očí jim dává vidět téměř 360° kolem sebe. Zrak je tedy přizpůsoben hlavně k rozeznání pohybu, už méně se však mohou spolehnout na ostrost vidění, pokud jde o detaily či rozpoznávání barev, to hlavně na dálku. Mimořádně důležitý je pro daňky sluch; jejich velké, pohyblivé uši jim umožňují zachytit i velice slabé zvuky z různých směrů. Disponují rovněž výborným čichem, pomáhá jim ve zmiňované signalizaci či při hledání potravy, kterou tvoří hlavně byliny, plody, listy, kůra stromů, ale rádi si přilepší i jetelem, řepkou, kukuřicí. Hmat se u spárkaté zvěře může jevit jako druhořadý, ale citlivá kůže, zejména kolem čenichu, daňkům výrazně pomáhá při prohledávání terénu a získávání potravy.

Čtěte také: Budoucnost mloka skvrnitého

Rozmnožování

Na jaře začínají samčí souboje o dominanci a právo pářit se se samicemi. Jde o fascinující a zároveň leckdy drsnou podívanou, protože daňci bojují o vyvolenou svým impozantním, tvrdým parožím. Po spáření samce se samicí dochází k její březosti, která trvá přibližně osm měsíců. Následně rodí laň jedno, vzácněji dvě mláďata. Ta jsou už od narození pokryta charakteristickými bílými skvrnami, které jim poskytují přirozené maskování. Prvních několik týdnů života tráví mláďata vleže schovaná v hustém podrostu, zatímco matka se vzdaluje hledat potravu. Parohy malým samcům začínají růst od jednoho roku věku a charakteristické lopaty se tvoří v roce třetím. Každé léto paroží přibývá na délce, lopaty mohutní, kmen parohu je tlustší.

Ekologický význam

Populace daňků se v tuzemsku za poslední desetiletí rozrostla. Přirozenými predátory jsou mu totiž jen vlk a rys, jejich stávající počet ale nedokáže tuto jelenovitou zvěř dostatečně regulovat. Jako jiní kopytníci pomáhá sám daněk regulovat vegetaci tím, že se živí rostlinami, trávami a mladými výhonky stromů. Přispívá k udržení biodiverzity, protože jeho přítomnost podporuje bytí rozmanité vegetace. Což je důležité mimo jiné proto, aby se předešlo přemnožení jedné dominantní rostliny, která by zničila ostatní druhy.

Významné jsou i daňčí exkrementy. Obohacují půdu o živiny, zemina je posléze zdravější a stromům i lesním rostlinám se v ní lépe daří. Příznivé podmínky pro život díky tomu mají i živočišné druhy závislé na tomtéž ekosystému. Ani tím pozitivní význam daňků nekončí. Roli hrají též v kulturním a ekonomickém kontextu. Jsou kupříkladu důležitým prvkem eko turistiky, protože jejich majestátní krása přitahuje do českých lesů i přírodních parků návštěvníky.

Daněk a myslivost

Doba lovu daňka evropského je v České republice stanovena od 1.7. do 31.1.. Ideální lov je tak od poloviny srpna do konce ledna ve volnosti. Nejlepším obdobím k lovu daňka evropského je jistě říje, kdy jsou daňci velmi aktivní a ozývají se rocháním. Díky tomu je lze nalézt dle zvukových projeví a došoulat je na loveckou vzdálenost. Také je možné daňky vábit pomocí vábniček, díky čemuž se lov stává ještě zajímavější.

Na druhou stranu maso daňka během říje není úplně nejchutnější a stejně tak jako u jiné spárkaté zvěře je ovlivněno hormony během říje, což snižuje jeho kvalitu ke konzumaci. Z denního režimu daňka je možný lov ráno i večer za soumraku. V některých lokalitách lze lovit daňka i přes den. Daňka evropského lze lovit individuálně a to buď na čekané nebo formou šoulání. K lovu daňka je zapotřebí kulové zbraně s ráží například řady 6,5 mm, 7 mm, 7,62 mm, 8 mm a 9,3 mm. Jinými slovy, dopadová energie střely musí být dle legislativy minimálně 1 500 J/ 100 m, ale pro lepší efektivitu střely se udává 2 000 J/ 100 m.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

U daňka je žádanou trofejí jeho paroží, které lovci připomíná lov. Trofej se většinou nechává s vybělenou lebkou a dává se na podstavec na zeď. Maso z daňka je jedno z nejchutnějších mas, která se vyskytují u zvěře. Maso je tmavě červené barvy s příznivě nízkým obsahem cholesterolu, nízkým obsahem tuku a vysokým podílem bílkovin v sušině. Svalovina je jemná s typickým nasládlým aroma. Zvěřina z daňka má i vysoký podíl obsahu železa a příznivých esenciálních aminokyselin. Hřbet s kýtou lze využít na pečení, smažení, dušení a to buď vcelku nebo i na plátky. Stejně tak lze využít plec. Na guláš je vhodné použít ořezy, nebo boky s kližkou. K dančí zvěřině se hodí jako příloha opečené brambory, různé omáčky či nakládané ovoce.

Management populací a srovnání lovu v Evropě

I když v menší míře než jelen evropský a srnec obecný, je i daněk široce rozšířeným lovným druhem, jehož celkový lov činí přibližně 610 000 kusů ve 24 zemích. Na Spojené království a Bulharsko připadá přibližně polovina tohoto celkového lovu, následuje Švédsko, Německo, Česko, Španělsko, Irsko, Slovensko, Maďarsko, Dánsko a Polsko, kde se lovy pohybují od 10 do 80 tisíc kusů.

Daněk je jedním z nejrozšířenějších druhů jelenovitých v Evropě. Do většiny evropských zemí byl dovezen nebo reintrodukován pro účely, jako je okrasa nebo produkce zvěřiny. Ačkoli se potrava daňka překrývá s potravou jiných druhů jelenovitých, je lépe přizpůsoben ke spásání travin. Stejně jako u jiných velkých druhů jelenovitých je management populace nezbytný pro udržení zdravé ekologické rovnováhy mezi počtem daňků a ekosystémem. Tento druh může být v některých oblastech zdrojem škod na polních plodinách a následným problémům se zemědělským hospodařením.

Zpráva "Úspěšný příběh udržitelného využívání evropského managementu volně žijících koptytníků" poukazuje na pozoruhodný úspěch myslivců v evropské ochraně přírody z pohledu udržitelného hospodaření s kopytníky prostřednictvím regulovaného lovu. K dalším významným druhům patří daňci, kterých bylo uloveno přibližně 610 000 kusů ve 24 zemích.

Údaje uvedené v této zprávě jsou možné díky úsilí myslivců, kteří na základě monitoringu vypracovávají plány hospodaření, stanovují kvóty lovu a podávají zprávy o své činnosti regionálním a národním orgánům. Myslivost tedy jednoznačně plní zásadní ekologické, sociální a ekonomické funkce. Lov slouží přírodě a podporuje zdraví ekosystémů, z čehož má prospěch volně žijící zvěř a biologická rozmanitost ve velkém měřítku.

Tabulka: Počty ulovených kusů zvěře v Evropě (odhad)

Poznámka: Uvedené údaje jsou odhady a mohou se lišit v závislosti na zdroji a roce.

tags: #daněk #skvrnitý #význam #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Sprchové odtoky: jak vybrat a nainstalovat?
• Pěstování rostlin doma
• Recyklace pilinové toalety
• Kompostování: Co do něj patří?
• Tipy pro výběr puzzle s přírodou