Daňová exekuce komunálního odpadu v České republice

Článek se zabývá problematikou daňové exekuce v souvislosti s nezaplaceným poplatkem za komunální odpad, zejména s ohledem na specifika vymáhání tohoto poplatku. Poplatky za komunální odpad jsou většinou splatné v prvním pololetí daného kalendářního roku, v některých obcích se platí ve dvou splátkách za každé pololetí zvlášť. Přesný termín splatnosti je - stejně jako částka - uveden ve vyhlášce obce.

V případě, že má daňový subjekt (dlužník) vůči správci daně nedoplatek, může jej správce daně vymáhat: buď sám (daňovou exekucí) nebo prostřednictvím soudního exekutora, nebo tento nedoplatek uplatnit v insolvenčním řízení nebo jej přihlásit do veřejné dražby. Správce daně přitom zvolí takový způsob vymáhání nedoplatku, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku (§ 175 odst. 1 a 2 daňového řádu).

Nedoplatek je částka daně, která není uhrazena, a uplynul již den splatnosti této daně. Nedoplatek je rovněž neuhrazené příslušenství daně, u kterého již uplynul den splatnosti, popř. též neuhrazená částka zajištěné daně. Nedoplatek hradí dlužník jako svůj daňový dluh. Tomuto dluhu odpovídá na straně příslušného veřejného rozpočtu splatná daňová pohledávka (§ 153 odst. 1 a 2 daňového řádu).

K vymáhání nedoplatku přikročí správce daně v případě, kdy daňový subjekt nesplní své daňové povinnosti v rovině platební, popř. je mu nedoplatek předán v rámci dělené správy k vymožení podle § 161 daňového řádu. Správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením (§ 153 odst. 3 daňového řádu).

Nedoplatek může rovněž zaniknout, a nelze jej již vymáhat, po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí 6 let, a pokud je nedoplatek zajištěn zástavním právem, které se zapisuje do příslušného veřejného registru, uplynutím 30 let. Základní lhůtu 6 let lze prodloužit za podmínek stanovených daňovým řádem (§ 160 daňového řádu).

Čtěte také: Česká ekologická daňová politika

Správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora, popř. jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby. Správce daně, který evidovaný nedoplatek daňového subjektu vymáhá, je pak příslušný také k jeho vybírání (§ 175 odst. 3 daňového řádu).

Daňovou exekuci, která se nařizuje vydáním exekučního příkazu, lze provést těmito způsoby:

• srážkami ze mzdy,
• přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,
• přikázáním jiné peněžité pohledávky,
• postižením jiných majetkových práv,
• prodejem movitých věcí, nebo
• prodejem nemovitých věcí.

V daňovém řádu je obecně definována procesní stránka daňového řízení, jednotlivé způsoby provedení daňové exekuce a dále jsou zde upřesněny pravomoci správce daně, jakožto exekučního orgánu v oblasti vymáhání daňových nedoplatků.

Exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi a příp. dalším příjemcům tohoto rozhodnutí podle jednotlivých způsobů daňové exekuce a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky (§ 178 odst. 4 daňového řádu). Týká-li se daňová exekuce majetku patřícího do společného jmění manželů nebo majetku manžela dlužníka, má manžel dlužníka ohledně tohoto majetku stejné postavení jako dlužník. V pochybnostech se má za to, že majetek patří do společného jmění manželů (§ 185 odst. 1 daňového řádu).

Pro úplnost lze dodat, že částku nedoplatku, včetně exekučních nákladů, vymáhanou exekučním příkazem, může vedle dlužníka nebo ručitele zaplatit i třetí osoba, protože správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji zaplatil dlužník (§ 164 odst. 4 daňového řádu). Vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil, není přípustné.

Čtěte také: Více o ekologické daňové reformě

Daňový dlužník si musí být vědom toho, že v případě, že svůj dluh vůči správci daně nezaplatí řádně a včas, vznikají mu po nařízení daňové exekuce rovněž exekuční náklady. Ty spočívají v náhradě nákladů za nařízení daňové exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce. Exekuční náklady je dlužník povinen hradit vždy tehdy, pokud daňová exekuce nebyla provedena neoprávněně (§ 182 a násl. daňového řádu).

V případě, že by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, nebo by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, může správce daně na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední povolit posečkání úhrady daně, popř. může povolit rozložení úhrady na splátky (§ 156 odst. 1 daňového řádu).

Po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení. Za dobu posečkání vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 157 odst. 1 a 2 daňového řádu).

Daňový subjekt může požádat o prominutí daně nebo jejího příslušenství podle § 259 a § 259c daňového řádu, příp. o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky podle § 259b daňového řádu. Správce daně může rovněž daňovou exekuci na návrh dlužníka nebo z moci úřední částečně nebo zcela odložit, zejména šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce, vyloučení předmětu exekuce ze soupisu věcí nebo podmínky pro posečkání úhrady nedoplatku (§ 181 odst. 1 daňového řádu).

Jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky (uvedené v § 181 odst. 2 daňového řádu), může správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci úřední daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastavit.

Čtěte také: Reverse charge – co to je?

Podání v daňových věcech, jako jsou oznámení, žádosti, návrhy, námitky apod., lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo datovou zprávou, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky, nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Písemná podání a podání ústně do protokolu musí být podepsána osobou, která podání činí.

Správce daně je správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. V postavení správce daně vystupují orgány moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti správy daní.

Dlužník se může bránit návrhem na její zastavení dle § 181 odst. 2 daňového řádu. Vedle toho se poplatníci vždy mohou pokusit dosáhnout prominutí poplatku prostřednictvím žádosti podle ustanovení § 16a zákona o místních poplatcích. Důvody pro prominutí se posuzují za každé poplatkové období samostatně. Vzhledem k výši poplatku není žádost o prominutí zpoplatněna. O žádosti musí obecní úřad rozhodnout bezodkladně poté, co dojde k shromáždění podkladů potřebných pro rozhodnutí.

Proti jakémukoli úkonu správce daně, ke kterému došlo při placení daní (tedy také v souvislosti s vymáhacím řízením), a proti kterému zákon nepřipouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku. Lhůta pro uplatnění námitky je 30 dnů ode dne, kdy se tato osoba o úkonu dozvěděla (§ 159 daňového řádu).

Podání lze učinit datovou zprávou, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky, nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Podání, které je učiněno prostřednictvím datové zprávy s využitím dálkového přístupu, se přijímá na technickém zařízení správce daně nebo prostřednictvím datové schránky správce daně. Účinky podání má rovněž úkon učiněný vůči správci daně za použití datové zprávy bez uznávaného elektronického podpisu nebo za použití jiných přenosových technik, které je správce daně způsobilý přijmout, pokud je toto podání do 5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně, potvrzeno nebo opakováno způsobem uvedeným v § 71 odst. 1 daňového řádu.

Důležité je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně a dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy (§ 6 odst.

Specifika vymáhání poplatku za komunální odpad u nezletilých

Ombudsman řešil dlouhodobě problém, kdy se mnozí mladí lidé ocitali v dluzích a na prahu dospělosti čelili exekuci. Příčinou byly neuhrazené platby za komunální odpad. Ty za ně měli platit rodiče. Nicméně až do roku 2013 prakticky nebylo možné tyto poplatky rodičům vyměřit a tedy je po nich ani vymáhat. Dalším případem byly děti z dětských domovů, za které neměl poplatky kdo uhradit. Ústavní soud nyní rozhodl, že nezletilým tyto poplatky neměly být do roku 2013 vůbec vyměřovány a nelze je tedy po nich ani nyní vymáhat. Exekuce musí být ukončeny. Toto rozhodnutí vítáme.

Mladí lidé, kterým v průběhu nezletilosti vznikly dluhy kvůli nezaplaceným poplatkům za komunální odpad, se nyní nacházejí ve dvou základních situacích:

1. Poplatek byl vyměřen za rok 2012 a léta dřívější. Tato rozhodnutí se na základě nálezu Ústavního soudu stala nevykonatelnými a nelze je vymáhat. Obecní úřady jsou povinny neprodleně zastavit exekuci nedoplatku, a to bez ohledu na to, vymáhají-li je samy v daňové exekuci nebo prostřednictvím soudního exekutora.
2. Poplatek byl vyměřen za rok 2013 a léta pozdější. Od roku 2013 do roku 2015 platilo, že obecní úřady mohly uložit placení poplatku za komunální odpad nezletilým nebo nově přímo jejich zákonným zástupcům. I v tomto období bohužel některé úřady vyměřovaly poplatky dětem. Na tyto situace se rozhodnutí Ústavního soudu bezprostředně nevztahuje a tyto děti tak později v dospělosti nejsou automaticky chráněny před exekucí.

Většinou se však proti těmto dluhům z dětství lze bránit a to v závislosti na konkrétním případu. Pokud zákonní zástupci opakovaně nehradí za nezletilé děti poplatek za odpad ani se proti platebním výměrům nebrání, účinně nechrání jejich práva. Doručoval-li obecní úřad platební výměry takovému rodiči (neustanovil opatrovníka), nelze doručení považovat za řádné pro střet zájmů. Úřad je povinen z moci úřední jejich vymáhání zastavit. Neučinil-li tak, může se sám poplatník bránit návrhem na její zastavení dle § 181 odst. 2 daňového řádu.

V případě, že nezletilému poplatníkovi vznikl dluh na poplatku za komunální odpad pouze za jeden kalendářní rok, nelze mluvit o opakovaném (dlouhodobém) zanedbávání rodičovské odpovědnosti při správě majetku dítěte, které by mělo vliv na řádné doručování a střet zájmů nelze konstatovat (5817/2014/VOP ). Neuplynula-li však lhůta pro stanovení poplatku (§ 148 daňového řádu), může poplatník podat podnět k zrušení platebních výměrů v přezkumném řízení. V podnětu může argumentovat popisovaným nálezem Ústavního soudu.

Na základě šetření ochránce obecní úřad přislíbil, že bude v jednotlivých případech posuzovat, zda je možné přistoupit k provedení daňové exekuce namísto předání vymáhání soudnímu exekutorovi. Za tímto účelem se zaměstnankyně obecního úřadu zúčastní školení zaměřeného na postup správce daně v rámci daňové exekuce.

Případová studie: Obec Holoubkov

Šetřením postupu Obecního úřadu Holoubkov ve věci vymáhání nedoplatku za komunální odpad za rok 2009 po nezletilé T. L., vedeného na základě podnětu paní N. L., zákonné zástupkyně nezletilé T. L., bylo konstatováno, že se obecní úřad dopustil pochybení, když vymáhání nedoplatku předal soudnímu exekutorovi, aniž by se zabýval tím, zda by mohl využít méně zatěžující způsoby vymáhání pro nezletilou, a to především s ohledem na výši nákladů exekuce. Naopak jsem ocenil praxi obecního úřadu, který podle svého sdělení ode dne 1. července 2012 vyměřuje místní poplatek za komunální odpad ve všech případech zákonným zástupcům nezletilých. Obecní úřad jsem rovněž požádal, aby zvážil možnost zpětně prominout poplatek za komunální odpad za rok 2009 vyměřený nezletilé T. B.

Obecní úřad především uvádí, že se ztotožňuje se snahou o ochranu práv nezletilých osob v situacích, kdy zákonní zástupci řádně neplní své povinnosti. Ve vztahu k místnímu poplatku za komunální odpad byla situace vyřešena novelou zákona o místních poplatcích s účinností od 1. Jiná situace je u místních poplatků vyměřených nezletilým poplatníkům do účinnosti předmětné novely. V těchto případech obecní úřad postupuje tak, že v roce dosažení zletilosti poplatníka poplatek vždy zpětně promine, a to i přesto, že do 29. října 2015 tento postup zákon o místních poplatcích neupravoval. V této souvislosti obecní úřad přislíbil, že i v posuzované věci místní poplatek za komunální odpad nezletilé T. L.

Obecní úřad argumentuje tím, že vedení daňové exekuce je finančně náročné a obec by musela přijmout dalšího zaměstnance, jehož plat by nemohl být pokrytý z příspěvku na výkon státní správy, a obec by musela využít jiných zdrojů financování.

Považuji proto za vhodné vyjádřit se k povaze příspěvku na výkon státní správy, který zakotvuje zákon o obcích. Příspěvek totiž není určený k pokrytí všech výdajů spojených s výkonem státní správy, nýbrž má sloužit pouze k jejich částečné úhradě. Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů výslovně v § 9 odst. 1 písm. c) zakotvuje, že se z rozpočtu obce hradí i výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je obec pověřena zákonem. Podle mého názoru příspěvek na výkon státní správy nemá pokrýt všechny výdaje obce spojené s plněním úkolů v přenesené působnosti obce. Naopak zákon předpokládá, že se na nákladech na výkon státní správy budou obce podílet i svými dalšími zdroji příjmů. Z téhož důvodu nemohu souhlasit s obecním úřadem v tom směru, že by využití jiných prostředků příjmů obce na výkon státní správy bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a účelného nakládání s veřejnými prostředky.

Zásada hospodárnosti upravená zákonem o obcích je obecným pravidlem pro postup obce při nakládání s majetkem. Naproti tomu daňový řád upravuje v § 175 speciální pravidlo, kterým stanovuje povinnost správce daně volit takový způsob vymáhání, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.

Pro zvážení, zda je takový postup obhajitelný i v případě Obecního úřadu Holoubkov, nemám v tuto chvíli dostatek poznatků. Obecní úřad v souvislosti s náklady exekučního řízení uvádí, že soudní exekutor v případě bezvýslednosti exekuce neuplatňuje vůči obci své náklady. Kritérium ekonomické výhodnosti z hlediska samotné obce však nemůže takový postup ospravedlnit. Je třeba vzít v úvahu i dopady na výši nákladů vymáhaných na poplatníkovi. Jak jsem již vysvětlil výše, obecní úřad je povinen zvolit nejméně zatěžující postup pro povinného poplatníka (byť pro obec finančně náročnější). Opačný postup je v rozporu se zákonem a může zakládat odpovědnost obecního úřadu za nesprávný úřední postup.

Zásadně pak nemohu souhlasit s postupem obecního úřadu, který při podání exekučního návrhu využívá právní zastoupení advokátem. Ve svém vyjádření obecní úřad uvádí, že advokát vykonává své služby zcela bezplatně v rámci dalších právních služeb. Odměnou advokáta jsou pouze případně vymožené náklady oprávněného, které u bagatelních sporů činí částku ve výši 484,- Kč včetně DPH.

Shrnuji, že využití prostředků z rozpočtu obce na výkon svěřené státní správy spočívající v provádění daňové exekuce naplňuje legitimní cíl, kterým je zabezpečit vymožení pohledávek bez nadměrné finanční zátěže pro povinného.

Statistiky a platby poplatku za komunální odpad

K datu 4. 8. 2014 splnilo svoji poplatkovou povinnost 342 000 osob z celkového počtu 385 000 poplatníků (z celkového počtu poplatníků odečten počet osvobozených poplatníků). Na úhradu poplatku za komunální odpad bylo vybráno celkem 229 milionů Kč. Tato částka tvoří 88 % z celkové částky 259 mil. Kč.

Rozdělení plateb:

• Pokladnami prošlo 52 % této částky (120,6 mil. Kč),
• bankovními převody z účtů 46 % plateb (104,3 mil. Kč),
• poštovními poukázkami poplatníci zaslali 2 % plateb (4,1 mil. Kč).

Každý poplatník, který nesplnil poplatkovou povinnost ve lhůtě splatnosti, se vystavuje možnosti zvýšení nedoplatku až na jeho trojnásobek.

Správce poplatku vede v rámci přenesené působnosti exekuční řízení na důchody, sociální dávky, mzdy, účty a podává návrhy na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí k městskému soudu, stejně jako přihlášky do insolvenčního řízení ke krajskému soudu. Každoročně tak provede až desítky tisíc exekucí s přínosem kolem 8 milionů Kč.

tags: #daňová #exekuce #komunální #odpad

Oblíbené příspěvky:

• Zjistěte více o příčinách znečištění vod
• Možnosti využití kuřecího odpadu
• Ohrožení a ochrana mořských ekosystémů
• Dopady ekologické daně na teplo v ČR
• Materiály plastových košů