Věděli jste, že každý sedmý člověk na světě žije s poškozeným sluchem?
Hluk je každý nechtěný zvuk (bez ohledu na jeho intenzitu), který má rušivý nebo obtěžující charakter nebo který má škodlivé účinky na lidské zdraví. Hluk se vyjadřuje a měří nejčastěji jako ekvivalentní hladina akustického tlaku (LAeq), jednotkou je decibel (dB).
Lékařské i statistické studie dokazují, že hluk má nepříznivý vliv na lidské zdraví. Sluch prvotně slouží člověku především jako varovný systém. Organismus kvůli tomu reaguje na hluk jako na poplašný signál a spouští celou řadu mechanismů. Dochází například ke zvýšení krevního tlaku, zrychlení tepu, stažení periferních cév, zvýšení hladiny adrenalinu či ke ztrátám hořčíku.
Hluk má také poměrně významný vliv na psychiku jednotlivce a často způsobuje únavu, depresi, rozmrzelost, agresivitu, neochotu, zhoršení paměti, ztrátu pozornosti a celkové snížení výkonnosti.
Pro představu: tichý pokoj v domě vydává 20-30 decibelů (dB), mírný déšť 50 dB, auto na ulici 70-80 dB. Zvuk nad 140 dB způsobí téměř okamžité a naprosté ohluchnutí. Ale i dlouhodobé vystavování se hluku nad 85 dB může způsobovat nevratnému poškození vnitřních vláskových buněk v uchu.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Studie časopisu Royal Society Open Science (2014) odhalila, že ačkoli některé zvuky neslyšíme, hlasité nízkofrekvenční zvuky mohou mít na náš sluch negativní vliv.
Hluk ztěžuje řečovou komunikaci, obtěžuje, vyvolává pocit rozmrzelosti a nespokojenosti. Na současném stupni poznání je za dostatečně prokázané poškození sluchového aparátu, ovlivnění kardiovaskulárního systému a negativní poruchy spánku.
Při hodnocení konkrétní akustické situace je nutno o hluku uvažovat nejen z hlediska celého spektra atakovaných funkcí, ale i z hlediska fyzikálních parametrů hluku, místa a času působení. Obecně je možné přijmout tzv. NESPECIFICKÉ (extraauditivní, mimosluchové, systémové) - s účinkem na různé funkce organismu. CHRONICKÉ ÚČINKY (tzv.
Nespecifické účinky hluku se vzhledem k tomu, že se jedná o bezprahový škodlivý faktor, projevují prakticky v celém rozsahu intenzit hluku. Zahrnují ovlivnění neurohumorální a neurovegetativní regulace, biochemických reakcí, spánku, vyšších nervových funkcí, jako např. učení a zapamatování informací, ovlivnění motorických funkcí a koordinace.
Aktuální studie dánské onkologické společnosti, která zkoumala zdravotní rizika obyvatel v blízkosti rušných silnic, prokázala, že s každými 10 decibely navíc se zvyšuje nebezpečí vzniku infarktu o 12 %. Většinou těch, co bydleli v extrémně hlučném prostředí u silničních tahů. Dlouhodobý hluk způsobuje vyšší krevní tlak, únavu, deprese, bolesti hlavy, žaludeční a trávicí problémy, potíže se soustředěním.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Podle MUDr. Zdeňky Vandasové ze Státního zdravotního ústavu je dostatečně prokázáno, že hluk přes den také nepříznivě působí na osvojování řeči a čtení u dětí. V noci je příčinou změn fyziologických reakcí, poruchy spánku a zvýšeného užívání léků na spaní.
Vyplavuje stresové hormony, tím snižuje imunitu organismu, což může vést k řadě chorob. Ve výjimečných případech i k samovolnému potratu!
Autoři studie uvádějí, že více než 100 milionů obyvatel unie žije v oblastech, kde hluk překračuje 55 decibelů, což je unijní limit. „Problém je, že riziko stoupá s každými 10 decibely zvýšeného hluku,“ dodává Šuta.
Kanadští vědci v jiném výzkumu na milionu respondentů doložili zvýšený výskyt infarktů myokardu a srdečních selhání u lidí, kteří dlouhodobě pobývají v hlučném prostředí. „Čím větší je hluk, tam kde žijí, tím vyšší je riziko infarktu,“ shrnuje Šuta.
Důležitější než vzdálenost bydliště od silnice je hladina hluku, kterému jsme déle vystaveni. „Problém je především překračování hlukových hladin v noci, přes den sneseme větší hlukovou zátěž,“ vysvětluje odborník.
Čtěte také: Pracovní rizika
Podle Evropské agentury pro životní prostředí má více než 10 tisíc dětí, které bydlí kolem významných letišť, problémy s učením. V hlučném prostředí můžou mít potíže nejen školáci, ale třeba i batolata, která se učí mluvit. Špatně totiž rozumí svým rodičům.
Největším zdrojem hluku ve městě Opava je doprava. Nejproblémovějšími úseky silniční sítě jsou průjezdní úseky silnic centrem města. Z hlediska počtu stížností a počtu zasažených obyvatel je větším problémem hluk z hudebních produkcí na otevřených prostranstvích. Dalším zdrojem jsou různé výrobny a provozy.
Při dopravních špičkách, jejichž délka trvání a rozsah se každoročně rozšiřuje, se stává Opava velmi obtížně průjezdnou. Tvořící se kolony vozidel nejen svým hlukem, ale i exhalacemi a prašností velmi negativně působí na životní prostředí ve městě. Na některých úsecích komunikací jsou pravidelně překračovány hlukové limity. Jedná se o úseky ulic Krnovská, Hradecká, Olomoucká, Komenského, Hlavní, Ratibořská, Praskova, Kasárenská, Pekařská.
Z hlediska počtu stížností a počtu zasažených obyvatel je větším problémem hluk z hudebních produkcí na otevřených plochách - diskotéky a koncerty v parcích, náměstích, hřištích. Tato hlučnost v nočních hodinách přesahuje mnohdy limity o více než 10 dB, k čemuž se připojují ještě rušivé projevy hostů, bouchání dveří aut, apod. Tento hluk je ovšem ze zákona postihnutelný pouze jako rušení nočního klidu. Významným zdrojem hluku jsou také hudební produkce v uzavřených objektech, zejména těch, které nemají dostatečné stavební protihlukové úpravy.
Zvýšené riziko výskytu kardiovaskulárních onemocnění lze pak očekávat především v oblastech s hlukovou zátěží nad 70 dB ve dne. Rovněž byla provedena analýza a výpočet počtu obyvatel bydlících v domech, které, alespoň částí leží v pásmu s hlukovým zatížením ve dne nad 70 dB.
Ochrana lidského zdraví před hlukem je zakotvena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Limity pro hluk jsou pak podrobně stanoveny nařízením vlády č.
Město Opava podobně jako jiná města nemá příliš možností k omezení hlukové zátěže. Nejúčinnějšími nástroji jsou především eliminace příčin a následků hluku - tedy snížení dopravní zátěže, vybudování protihlukových stěn, výsadba zeleně podél komunikací či výměna povrchu vozovek. Méně účinná jsou opatření na odstranění následků hluku. Mezi nejčastější patří výměna oken za protihluková či dispoziční změny v bytě (např.
Hranice „bezpečného“ pobytu v hluku o intenzitě 80 decibelů je 8 hodin denně. Každé další tři decibely však zkracují tento čas na polovinu. Ale i dlouhodobé vystavování se hluku nad 85 dB může způsobovat nevratnému poškození vnitřních vláskových buněk v uchu.
Zaměstnavatel je také povinen znát a hlídat míru hluku na svém pracovišti. Zkuste na svůj chytrý telefon nainstalovat aplikaci Hlukoměr nebo Zvukoměr. Ten by vám měl dát přibližnou představu o míře decibelů, s nimiž trávíte svou pracovní dobu. Pokud vás odbyde a nevyjde vám vstříc, máte ještě šanci obrátit se na orgán ochrany veřejného zdraví, kterou je místní Krajská hygienická stanice.
Važte si svého sluchu. Záliby spojené s expozicí silnému hluku, jako je pravidelný poslech hlasité reprodukované hudby, časté návštěvy koncertů, diskoték nebo filmových představení s hlasitým elektronicky zesíleným zvukem a používání zábavní pyrotechniky může ohrožovat sluchový aparát a vést k postupné ztrátě sluchu. Účinky hluku na sluch nezávisí na tom, jak zvuky subjektivně hodnotíte a zda se Vám líbí.
Snižte hlasitost při poslechu hudebních přehrávačů, televize a radia. Je vhodné volit kvalitní spotřebiče s originálními sluchátky, které mají dobrou kvalitu zvuku i při nízkých hlasitostech. Pro poslech v hlučnějším prostředí např. v dopravních prostředcích slouží sluchátka s funkcí odstínění okolního hluku, aby hlasitost poslechu nebylo třeba zvyšovat.
Nevykonávejte hlučné činnosti v malém prostoru. Buďte ohleduplní ke svým spolubydlícím a sousedům. Nezpůsobujte hluk zbytečně. Po skončení poslechu rádia či televize je nezapomeňte vypnout. Pokud jsou hlučné činnosti v domácnosti nezbytné, přesuňte je na denní dobu.
Světová zdravotnická organizace doporučuje redukovat roční průměrnou expozici ze všech zdrojů volnočasových aktivit pod LAeq 70 dB. Hranice bezpečné expozice je např. 75 dB po dobu 40 hodin týdně, nebo 85 dB po dobu 4 hodiny týdně nebo 90 dB po dobu 1 hodiny týdně. Je třeba si uvědomit, že působení na sluch se sčítá ze všech zdrojů hluku v pracovním i životním prostředí a z volnočasových aktivit.
Když jsme dlouhodobě vystaveni hluku z dopravy, má to neblahý vliv na náš zdravotní stav. Rozsáhlý výzkum univerzity v Oxfordu, založený na datech o půl milionu lidí ze tří různých evropských databází, teď potvrdil výsledky dřívějších studií, které spojují hluk s obezitou.
Tabulka slouží ke stanovení průměrné expozice hluku. V záhlaví tabulky (označeno modře) můžete vyhledat velikost expozice hluku v decibelech. V levém sloupci potom vyhledejte čas, po který trvá příslušná expozice. Číslo v tabulce příslušné k danému řádku a sloupci potom udává průměrnou expozici hluku, které jste vystaveni, pokud ve zbývajícím čase pobýváte v tichém prostředí (do 40 dB).
Hodnoty odpovídající tomuto doporučení jsou v tabulce označeny zeleně. Červeně jsou označeny hodnoty nebezpečné pro sluchový aparát.
Podle rozhodnutí Evropské komise (2009/490/EC) (2) musí osobní přehrávače hudby obsahovat varování před rizikem, které představuje používání přístroje. Přehrávač by měl upozornit na riziko při expozici 80 dB po dobu 40 hod. týdně nebo 89 dB 5 hodin týdně.
RUŠÍ VÁS HLUK? ZKUSTE SE BRÁNIT. DOPORUČUJEME PĚT KROKŮ:
tags: #decibely #ohrožení #zdraví #studie