Deklarace o boji proti znečištění ovzduší Rady Evropy

Evropská komise se rozhodla zahájit řízení o nesplnění povinnosti zasláním výzvy členským státům, které nesplnily své povinnosti podle práva EU. Tato rozhodnutí se týkají různých odvětví a oblastí politik EU a jejich účelem je zajistit řádné uplatňování práva EU v zájmu občanů a podniků.

Mnohostranné environmentální smlouvy

Česká republika je smluvní stranou několika desítek důležitých mnohostranných environmentálních smluv. Smlouvy, sjednávané velmi často v rámci mezinárodních organizací s environmentálním segmentem, jsou konkrétním projevem odpovědnosti států za stav a vývoj životního prostředí na globální, regionální a subregionální úrovni. Státy se ratifikací smluv závazně přihlašují k naplnění jejich cílů.

Česká republika svou angažovaností v mnohostranných mezinárodních smlouvách přispívá k řešení stávajících problémů environmentální dimenze udržitelného rozvoje v souladu s Cíli udržitelného rozvoje, Paktem pro budoucnost a příslušnými dokumenty EU a OECD.

Mnohostranné environmentální smlouvy mohou být členěny dle svého věcného zaměření. zaměřených na ochranu vodních toků či ovzduší.

Zdroje vydávané na ochranu životního prostředí a zdraví jsou limitované. Proto je nutné, aby byly využívány co nejlépe.

Čtěte také: Klíčové body Evropské klimatické deklarace

Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 3. října 1985 byla v Granadě přijata Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 24. června 1998. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 6. dubna 2000. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 3 téhož článku dne 1. srpna 2000.

Definice architektonického dědictví

Pro účely této Úmluvy se výrazem "architektonické dědictví" rozumí následující nemovité statky:

1. Památky: všechny budovy a konstrukce pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, včetně jejich vestavěného zařízení a výbavy.
2. Architektonické soubory: homogenní skupiny městských nebo venkovských budov pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, které jsou navzájem dostatečně spojité, aby představovaly topograficky vymezitelné jednotky.
3. Místa: kombinovaná díla člověka a přírody, jimiž jsou oblasti částečně zastavěné a dostatečně charakteristické a homogenní, aby byly topograficky vymezitelnými jednotkami, která jsou pozoruhodná svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem.

Identifikace statků, které mají být chráněny

Za účelem přesné identifikace památek, architektonických souborů a míst, které mají být chráněny, se každá Strana zavazuje vést jejich soupisy a v případě ohrožení dotyčných statků připravit příslušnou dokumentaci při nejbližší příležitosti.

Zákonné ochranné procedury

Každá Strana se zavazuje:

1. Přijmout zákonná opatření na ochranu architektonického dědictví.
2. Zajistit v rámci těchto opatření a prostředky specifickými pro daný stát nebo region ochranu památek, architektonických souborů a míst.

Průvodní opatření

Každá Strana se zavazuje:

Čtěte také: Boj proti znečištění ovzduší: Deklarace

1. Poskytnout prostřednictvím veřejných úřadů finanční podporu na údržbu a restaurování architektonického dědictví na svém území v souladu s celostátními, regionálními a místními pravomocemi a v rámci omezení dostupnými rozpočtovými prostředky.
2. Přistoupit v případě nutnosti k fiskálním opatřením na pomoc konzervace tohoto dědictví.
3. Podporovat soukromé iniciativy v oblasti údržby a restaurování architektonického dědictví.

V okolí památek, uvnitř architektonických souborů a v prostoru míst se každá Strana zavazuje prosazovat opatření k obecnému zlepšení kvality prostředí.

S cílem omezit fyzické chátrání architektonického dědictví se každá Strana zavazuje:

1. Podporovat vědecký výzkum za účelem zjištění a analyzování škodlivých účinků znečištění ovzduší a vymezení způsobů a prostředků ke snížení nebo odstranění těchto účinků.
2. Brát v úvahu specifické problémy konzervace architektonického dědictví v rámci opatření proti tomuto znečištění.

Každá Strana se v rámci svých dostupných pravomocí zavazuje, že zajistí, aby se porušení zákona chránícího architektonické dědictví setkávala s náležitou a přiměřenou odezvou ze strany příslušného úřadu. Tato odezva může za náležitých okolností obnášet závazek pro pachatele zbourat nově postavenou budovu, která nevyhovuje požadavkům, nebo uvést chráněný statek do původního stavu.

Vývoj ochrany životního prostředí v rámci Evropské unie

Politika ochrany životního prostředí prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Ve smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství nebyla o životním prostředí žádná zmínka a EHS nebyly v této oblasti svěřeny žádné kompetence ani rozpočtové zdroje. Nepřímou zmínku o ochraně životního prostředí obsahovala smlouva o Euratomu, ale pouze v souvislosti s ochranou proti ionizujícímu záření. Jako samostatnou politiku zavedl ochranu životního prostředí až Jednotný evropský akt v roce 1987.

V současné době má Evropská unie na světové úrovni vedoucí postavení v boji za ochranu životního prostředí, a to především v boji proti změně klimatu.

Čtěte také: Stanovisko Jihočeského kraje

Principy ochrany životního prostředí v EU

Základními principy ochrany životního prostředí v ES jsou:

• Princip „platí znečišťovatel" - ekonomické náklady na odstranění znečištění životního prostředí by neměla hradit celá společnost, ale specifičtí původci znečištění.
• Princip udržitelného rozvoje - byl definován jako „rozvoj uspokojující požadavky současnosti bez toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby". Tento princip se stává obecným principem ochrany životního prostředí ve všech členských státech.
• Princip vysoké úrovně ochrany - při přijímání evropských norem ochrany životního prostředí by se mělo vycházet z tradic „přísnějších" členských států a nejnovějších technologií a metod ochrany.
• Princip prevence - je levnější a účinnější vzniku poškození životního prostředí zabránit, než řešit poškození, až když nastane.
• Princip ochrany co nejblíže u zdroje znečistění - škodě na životním prostředí má být zabráněno co nejblíže původci škody, a ne až na dalších stupních řetězce znečištění.
• Princip integrované ochrany - při ochraně životního prostředí se musí přihlížet ke všem možným dopadům, tj. znečištění ovzduší a vody, ochrana živočišných a rostlinných druhů, ochrana rázu krajiny atd., nelze sledovat jen jeden aspekt ochrany životního prostředí a opominout ostatní.
• Princip subsidiarity - je společný pro všechny koordinované politiky ES a týká se rozdělení pravomocí mezi ES a členské státy.

Mechanismy ochrany životního prostředí v EU

Ochrana životního prostředí je v rámci EU regulována závaznými i nezávaznými mechanismy. Základem závazné regulace ochrany životního prostředí je Smlouva o EU, podle které musí být ochrana životního prostředí integrována do všech politik Evropského společenství s důrazem na udržitelný rozvoj.

Mezi nezávazné mechanismy EU patří zejména dokumenty typu akčního plánu pro ochranu životního prostředí, které stanovují základní cíle EU pro životní prostředí a navrhují kroky k dosažení těchto cílů.

Hlavními institucemi aktivními v oblasti evropské ochrany životního prostředí jsou orgány EU, specializované evropské agentury pro ochranu lidských práv i nezávislé lobbyistické skupiny. V rámci Evropské komise je hlavní role přisouzena Generálnímu ředitelství pro životní prostředí, kde se připravuje většina evropských norem týkajících se životního prostředí.

Šestý akční program pro životní prostředí

Cíle v oblasti životního prostředí pro období 2001 až 2010 jsou stanoveny v 6. akčním plánu s názvem Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba. Hlavním cílem je zajištění efektivnější aplikace zákonů o životním prostředí v členských státech EU (k tomu slouží mimo jiné mezinárodní síť inspekčních orgánů zemí EU nazvaná IMPEL), dále pak začlenění problematiky životního prostředí do dalších oblastí hospodářství a podněcování občanů i podniků k intenzivnějšímu úsilí o lepší životní prostředí.

Akční plán se zaměřuje zejména na boj proti změně klimatu, na ochranu biologické rozmanitosti, což představuje ochranu přírodních systému, zabránění půdní eroze a znečišťování, dále na snižování dopadů znečištění životního prostředí na zdraví a lepší využívání přírodních zdrojů a odpadové hospodářství.

Zamezení změny klimatu

Na celém světě panuje stále větší shoda v tom, že pokud rychle nezačneme jednat, hrozí naší planetě nezvratná změna klimatu. Využívání fosilních paliv, tedy uhlí, zemního plynu a ropných produktů v domácnostech, dopravě i v průmyslu představuje příliš velkou zátěž pro životní prostředí. Zemská atmosféra není schopna absorbovat emise oxidu uhličitého z těchto paliv, aniž by nedocházelo ke zvyšování teploty.

První strategii na snížení emisí oxidu uhličitého přijala Evropská komise v roce 1991. Podpisem Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách zavázala EU snížit do roku 2008-2012 emise skleníkových plynů o 8 % oproti úrovni v roce 1990.

Evropský systém obchodování s emisemi

Základním kamenem politiky EU v oblasti změny klimatu je Evropský systém obchodování s emisemi, jenž byl spuštěn v roce 2005 jako první svého druhu na světě. Vlády členských zemí EU stanovily limity množství CO2, které mají elektrárny a energeticky náročné podniky povoleno každoročně vypouštět do ovzduší. Toto množství představuje téměř polovinu celkových emisí CO2 v EU.

Díky Evropskému systému obchodování se emisemi lze emise omezovat tehdy, kdy je to nejlevnější, čímž se snižují celkové náklady na jejich snižování.

Klimaticko-energetický balíček

V roce 2008 přijali vrcholní představitelé evropských zemí tzv. klimaticko-energetický balíček s řadou návrhů na konkrétní opatření a sérií ambiciózních cílů.

Evropa se zavázala snížit do roku 2020 celkové množství emisí skleníkových plynů alespoň o 20 % oproti hodnotám z roku 1990 a je odhodlána zvýšit procentní podíl na tomto snížení až na 30 % za předpokladu, že k podobnému omezení přistoupí i další průmyslové země.

Česko-polská deklarace o boji proti přeshraničnímu znečištění ovzduší

Ministr životního prostředí Petr Hladík podepsal s polskou ministryní klimatu a ochrany životního prostředí Annou Moskwovou společnou deklaraci, která potvrzuje připravenost obou stran realizovat opatření k omezení přeshraničního přenosu znečištění ovzduší. Deklaraci iniciovalo a připravilo Ministerstvo životního prostředí ČR. Kroky na obou stranách hranice ke snížení znečištění ovzduší je nezbytné vzájemně koordinovat.

„Přeshraniční znečištění ovzduší je velký a v Evropě doposud nedostatečně řešený problém, který zdaleka nepostihuje pouze Česko nebo Polsko, ale probíhá v celé EU a přispívají k němu i regiony mimo území Unie. My jsme dnes nicméně s Polskem jasně vyjádřili, že nám přeshraniční znečištění ovzduší a jeho řešení není lhostejné a jsme odhodláni společně přispět k jeho omezení. V ČR je nejsilněji přeshraničním přenosem zatížen Moravskoslezský kraj, který zároveň společně s polskou částí Slezska patří mezi nejvíce znečištěné regiony EU.

Deklarací stvrzují partneři své odhodlání realizovat klíčová opatření identifikovaná ve strategických nástrojích obou zemí. Jedná se zejména o Národní program snižování emisí a jeho polskou obdobu Krajowy program ograniczania zanieczyszczenia powietrza. Ministři také deklarují, že pro ochranu ovzduší zajistí adekvátní financování, včetně prostředků na realizaci regionálních programů zlepšování kvality ovzduší. To je velmi důležité, jelikož klíčovým opatřením i do budoucna bude výměna zastaralých kotlů na pevná paliva na obou stranách hranice, která bez adekvátního financování nemůže být úspěšně realizována. V neposlední řadě je deklarace zaměřena na pravidelnou výměnu informací o plánovaných opatření prostřednictvím mezistátní expertní skupiny.

tags: #deklarace #o #boji #proti #znecisteni #ovzdusi

Oblíbené příspěvky:

• Cestování autem v přírodě: Průvodce
• Studie o vlivu přírody
• Kontroverzní inscenace "Odpad, město, smrt"
• Divy naší planety
• Požadavky na námořníky