Vývoj pohybového aparátu u dětí a časté problémy

29.03.2026

Děti, od malých miminek až po adolescenty, může trápit mnoho problémů s pohybovým aparátem. Dítě není malý dospělý a jeho pohybový aparát se stále vyvíjí a roste až do 18. roku života, někdy i déle. O to víc musíme u dětí dbát a klást důraz na prevenci, případně včasnou diagnostiku problému a jeho následné okamžité řešení.

Jaká nejčastější onemocnění pohybového aparátu se vyskytují u dětí? Čeho by si rodiče při vývoji dítěte měli všímat a jaké varovné signály by určitě přehlédnout neměli?

Pohybový aparát dětí je dnes čím dál tím častějším tématem pro fyzioterapeuty v rámci rehabilitační péče. Mezi často řešené oblasti patří vadné držení těla, ortopedické vady, neurologická onemocnění, stavy po úrazech a operacích nebo přetížení pohybového aparátu.

Vliv rané vertikalizace na pohybový aparát

Téměř nikdo z nás si v dospělosti nedá do souvislosti například bolesti kloubů nebo krční páteře s tím, že nás rodiče, i když s tím nejlepším úmyslem, příliš brzy vertikalizovali. To znamená, že nás již od narození dávaly například do polohovacího lehátka, pasivně posazovali dříve, nežli jsme se do sedu dostali aktivně sami nebo dávali do chodítka, ačkoliv my sami jsme se k chůzi ještě neodhodlali.

Měli bychom více věřit a respektovat „matku přírodu“. Pokud by miminko bylo připraveno po narození hned sedět a chodit, jistě by to umělo. Takto má ale minimálně první rok na to, aby se vše postupně a v přesně definovaných po sobě jdoucích pohybových vzorcích naučilo. Pokud tří měsíční batole položíme do šikmého lehátka, nejen že ohrožujeme zdravý vývoj jeho páteře, ale brzdíme i jeho psychomotorický vývoj.

Čtěte také: Jak řešit neklidný spánek u dětí?

Dítě nás pravděpodobně odmění spokojeným výrazem, protože z lehátka má lepší rozhled a zábavu, ale motoricky na tuto pozici ještě není připraveno. Je důležité, aby se dítě již od narození do každé další, vývojově o stupeň vyšší, pozice dostalo samo aktivně.

Psychomotorický vývoj dítěte

Každý z nás přichází na svět s genetickými znaky a předpoklady, které dědíme po obou rodičích. Zjednodušeně můžeme říct, že daná genetická informace je během vývoje dítěte ovlivňována a formována podmínkami, ve kterých žije.

Je nutné představit si, že podněty z okolního prostředí jsou přijímány již od narození (a zřejmě už i dříve) všemi smysly (hmatem, čichem a chutí, zrakem, sluchem) a zpracovávány v centrální nervové soustavě (mozku). Zpracování všech přicházejících impulsů probíhá vždy na úrovni vývoje dítěte (jinak u novorozence než u dítěte tříměsíčního nebo tříletého), které zpočátku reaguje na podněty reflexně, ale později již můžeme z jeho reakce odečíst, zda mu jsou podněty libé či nepříjemné. Pohybový vývoj nelze oddělit od vývoje psychického, protože jeden systém dává předpoklady druhému v jeho rozvíjení a naopak, například lezení po čtyřech je spojeno s osamostatňováním se dítěte ve stejném období.

Co vytváří hodnocení psychomotorického vývoje obtížným, je ohromná rozmanitost, kterou nám děti ve svém vývoji předvádějí. Kontrola psychomotorického vývoje dítěte je zajištěna v současné době velmi dobře pravidelnými preventivními kontrolami u dětského a dorostového lékaře a zejména v nejčasnějších fázích vývoje funguje záchyt dětí s atypickým pohybovým vývojem. Na základě vyhodnocení ošetřujícího pediatra je kojenec odesílán buď k dalšímu vyšetření na dětské neurologii, nebo přímo do fyzioterapeutické péče, kde je dítě podrobně sledováno a rodičům je doporučena úprava prostředí dítěte (umístění postýlky, druhy podnětů a stimulace, způsoby manipulace s dítětem).

Časté problémy u kojenců

Nejčastější příčinou odeslání dítěte k fyzioterapeutovi je nesouměrné držení těla kojence, většinou nejvíce patrné jako takzvané predilekční držení hlavy k jedné straně. Další komplikací predilekčního držení hlavy na jednu stranu může být takzvaná plegiocephalie (oploštění hlavy na straně, ke které je dítě většinu času otočené), což je na jedné straně problém estetický, ale zároveň to může být situace, která bude následně omezovat rozsah pohybu v krční páteři, protože bude pro dítě příliš těžké otočit hlavu ležící na oploštění.

Čtěte také: Podmínky účasti: Neočkované dítě a škola

Další větší skupinou dětí jsou kojenci s atypickým svalovým napětím. Jedná se o děti s nízkým svalovým napětím - hypotonií - nebo vysokým svalovým napětím - hypertonií, která je často spojena s vyšší dráždivostí dítěte. I zde je důležité, aby bylo dítě časně vyšetřeno a byly vytvořeny podmínky přizpůsobené individuálně pro potřeby dítěte. Nízké svalové napětí je pro pohybový vývoj dítěte nevýhodné. Je možné říci, že nízké svalové napětí je často spojené s větší laxicitou vazů, což způsobuje, že je pro dítě i dospělého obtížnější udržet polohu trupu, která je základem pro provedení kvalitního pohybu.

U dětí s vyšší dráždivostí (to znamená nadměrně reagujících na některé podněty nebo změny polohy) většinou nacházíme i vyšší napětí na některých svalových skupinách - zejména svalů zad a šíje, které jsou výrazně dominantní nad prací svalů přední strany trupu (břišních svalů), a kojenec reaguje zakloněním hlavy a trupu, což vzhledem k velikosti a tvaru hlavy způsobuje následně i asymetrii trupu. Reflexní mechanizmy způsobují, že nestačí jenom korigovat polohu dítěte do takzvaného klubíčka, protože pro velkou skupinu dětí je taková korekce podnětem k vyšší aktivitě již hodně dráždivých svalů a tím i ke zhoršení stavu.

Vadné držení těla u starších dětí

V batolecím, předškolním a i školním věku pak je nejčastějším důvodem indikace fyzioterapie takzvané vadné držení těla. Hledání příčin nekvalitního držení těla je opět založeno na podrobném vyšetření, zhodnocení pohybového režimu dítěte a zvážení vlivu dědičnosti.

Nelze hledat alibi pro neřešení stavu dítěte ve výmluvách typu „jeho tatínek má také nohy do X“ nebo „já mám taky slabé břicho“. Je třeba uvědomit si, že přestože máme dědičností dané tělesné znaky, tyto předpoklady budou ovlivňovány více či méně podmínkami a podněty, kterým bude dítě vystaveno. Pozitivní pohybovou zátěž můžeme chápat jako pravidelný věku přiměřený pohyb budující fyzickou kondici dítěte a zvyšující jeho připravenost pro neadekvátní statickou zátěž, kterou přináší dlouhodobé sezení nebo v pozdějším věku i jednostranná monotónní činnost.

Úkolem fyzioterapeuta je vyhodnotit všechny podmínky ovlivňující stav pohybového aparátu dítěte a pokusit se specificky ho ovlivnit. Ve většině případů není hlavním cílem posilování, ale harmonizace práce jednotlivých svalových skupin tak, aby se zvýšila ekonomičnost práce svalů. Jednou z nejdůležitějších podmínek korekce držení těla dítěte (ale stejně to platí i dospělého) je jeho schopnost vnímat polohu svého těla, provádět selektivně pohyby jednotlivých částí těla vůči sobě (to znamená bez velkých souhybů, jako například vytažení ramen vzhůru) a dokázat převést představu pohybu do praxe.

Čtěte také: Postupy v pripade Patrani Dite V Ohrozeni

Ploché nohy (pes planovalgus)

Často řešeným problémem je plochonoží (pes planovalgus) v dětském věku. Je třeba připomenout, že dítěti se vyvíjí klenba nožní až v průběhu zapojování se dolních končetin do pohybu, a tak první kroky dítěte mohou probíhat naprosto fyziologicky na dětsky plochých nohou. Právě zatížení plosek nohou ve stoji a chůzi a možnost dítěte s nohou spontánně pracovat v závislosti na druhu terénu a zaujímané poloze bude rozvíjet vytváření podélné i příčné klenby nožní.

Zkušenosti ukazují, že plochonoží v dětském věku se nevyskytuje samostatně. U naprosté většiny dětí je plochá noha jen nejvýraznějším projevem neideálního držení těla. V oblasti samotné plosky nohy jsou všechny anatomické struktury uspořádány fyziologicky, ale zvýšený tlak na vnitřní hranu plosky nohy ve stoji způsobuje kontakt měkkých tkání v místech, kde by měl být oblouk podélné klenby.

Zvýšení tlaku na vnitřní hranu plosky nohy bývá způsobeno nedostatečným zajištěním držení těla proti gravitaci v oblasti trupu. Problémy zajištění držení trupu mohou mít mnoho příčin. Nejčastější je nedostatečná spolupráce svalů břišních a zádových (vystouplá břišní stěna a výrazná hyperlordóza v bedrech), což změní postavení pánve, která bude naklopena vpřed (břišní svaly ji nedokážou vytáhnout vzhůru), a tím bude omezena pohyblivost v kyčelních kloubech tak, že dolní končetiny budou vtáčeny koleny k sobě. Kolenní klouby tak budou zatěžovány zejména na vnitřní straně a váha bude přenášena na vnitřní hranu plosky nohou.

Skolióza

Ve školním věku se objevuje velmi závažná porucha držení trupu, kterou je skolióza. Jedná se o nefyziologické stranové zakřivení páteře, při kterém se objevuje jakoby úklon v některém úseku páteře. Fyziologické předozadní esovité zakřivení páteře ve smyslu krční a bederní lordózy a hrudní kyfózy se rozvíjí až od batolecího věku s nástupem chůze. Toto zakřivení páteře má důležitou funkci pro tlumení rázů kroku v chůzi a umožňuje optimální pohyblivost i v ramenních a kyčelních kloubech. Pokud však dochází k vychýlení osy páteře směrem ke straně, vždy je nutné co nejdříve zahájit terapii.

Spektrum příčin, které mohou vést ke skoliotickému držení a skolióze, je velmi široké a je třeba pečlivě zvážit všechny. Škála možných příčin začíná u mechanických příčin, u kterých například nestejná délka končetin může způsobovat zešikmení pánve s důsledkem vyrovnávání této asymetrie změnou zakřivení páteře, která vlastně kompenzuje a vyvažuje tuto původní poruchu. Mnohem obtížnější je hledat skutečnou příčinu, pokud je prvotním zdrojem asymetrie nedostatečná citlivost nebo naopak zvýšená dráždivost některého smyslového systému.

U skoliózy nedochází pouze ke stranovému vychýlení páteře z osy, ale i k rotaci jednotlivých obratlů a žeber, které budou při výraznější změně tvořit dokonce „hrb“ a na druhé straně omezovat prostor pro vnitřní orgány.

Doporučení a rady

Ve výše jmenovaných případech je žádoucí konzultovat situaci s dětským lékařem, který pomůže posoudit významnost pozorovaného klinického stavu a doporučí vhodný diagnostický a popřípadě i terapeutický postup. Rodiče mají možnost i přímo vyhledat konzultaci s fyzioterapeutem, ale hrazení fyzioterapeutické péče ze zdravotního pojištění je vázáno na poukaz od lékaře (dětského praktického lékaře, dětského neurologa nebo ortopeda).

U nejmladších dětí je naprosto stěžejní, aby první nabízený termín fyzioterapie byl v co nejkratším čase od rozeznání obtíží a nedošlo při čekání v rámci objednacích dob k zafixování neideálního držení těla kojence, protože jak už bylo řečeno dříve, čím dříve oslovíme vyvíjející se nervosvalový systém dítěte, tím účinnější a třeba i kratší fyzioterapie může být.

Dalším důležitým předpokladem úspěšné terapie v kojeneckém věku je možnost volby času návštěv fyzioterapeuta podle režimu dítěte (aby nebyla například v době pravidelného spánku), dostatek času pro adaptaci dítěte na prostředí ordinace a zejména dostatečné vysvětlení principů terapie samotným rodičům a následně instruktáž pro přiměřené domácí cvičení.

Vojtova metoda

Vojtova metoda je technika, která se využívá k léčbě hybných poruch u dětí a dospělých. Principem terapie je aktivace vrozených pohybových vzorů geneticky zakódovaných v centrálním nervovém systému. Tlakem na takzvané spoušťové body na těle, dochází ke stimulaci vrozených pohybů.

Kromě samovolné pohybové aktivity dochází během terapie k aktivaci bránice, tonizaci svalového napětí, pozitivní stimulaci nervových center a zlepšení mentální aktivity. Vojtova metoda je jedinečná především v tom, že při včasné diagnostice můžeme začít s léčbou pohybového systému již v novorozeneckém období a zabránit tak chybnému vývoji dítěte a jeho negativním následkům.

Mezi projevy, které by měly vést k zamyšlení patří: Nesouměrné držení těla projevující se fixovaným asymetrickým držením hlavičky, dráždivost doprovázená vysokým svalovým napětím, záklon nebo uzavření rukou do pěstiček, komplikovaný nebo předčasný porod, dítě trpí nadměrnými zažívacími obtížemi.

Podiatrie

Podiatrie je obor, který se komplexně zabývá vadami nohou, v souvislosti k celkovém stavu pohybového aparátu. Porušení hlavních funkcí nohy, ať už vrozenými nebo získanými vadami, znamená nejen omezení pohybových aktivit, ale má negativní vliv i na zdravotní stav celého organizmu. Velmi důležitá je správná funkce nohy především u dětí, kdy chybná funkce chodidla může následně vést k ohrožení správného růstu celého pohybového aparátu.

Nejčastějším problémem řešeným u dětí je takzvané plochonoží. Dítěti se vyvíjí nožní klenba až v průběhu zapojování se dolních končetin do pohybu. Zatížení plosek nohou ve stoji a chůzi, v závislosti na druhu terénu, rozvíjí vytváření podélné a příčné klenby nožní. Nožní klenba bývá dokončena zhruba ve čtyřech letech věku, u většiny dětí dochází ještě k dalšímu vývoji do zhruba šesti let věku. U většiny dětí je plochá noha jen nejvýraznějším projevem vadného držení těla, tedy nedostatečným zajištěním držení těla v oblasti trupu.

Tyto projevy mohou mít řadu příčin. Nejčastější je nesouhra svalů břišních a zádových, tím se změní postavení pánve, která se naklopí vpřed, omezí pohyblivost v kyčelních kloubech a důsledkem toho budou kolenní klouby zatěžovány na vnitřní straně a váha přenášena na vnitřní strany plosek chodidla.

Kromě negativního vlivu na růst pohybového aparátu můžou být důsledkem nesprávného postavení nohy také bolesti achillovy šlachy, kotníku, paty či holeně nebo bolesti kolen, kyčlí, zad a krční páteře. Opět zde vidíme, jak moc jsou provázány jednotlivé části těla a je třeba vždy zapotřebí řešit vzniklé obtíže komplexně.

V rámci podiatrie pracujeme s dětmi od tří let věku. Podiatrické vyšetření obnáší komplexní vyšetření pohybového aparátu. Nejdříve na lůžku a poté postury ve stoji. Následuje vyšetření zatížení plosek pomocí přístroje podocam.

Vadné držení těla a fyziotrénink

Nejčastějším důvodem, proč rodiče vyhledají pro své dítě odbornou pomoc fyzioterapeuta, je opět takzvané vadné držení těla. Řešení nesprávného držení těla je založeno na komplexním vyšetření pohybového aparátu a zhodnocení pohybového režimu dítěte. Fyzioterapeut vyhodnotí všechny podmínky působící na pohybový aparát dítěte a v rámci následné korekce se ho pokusí ovlivnit. Hlavním cílem není posilování jednotlivých svalů ale harmonizace a opětovné navození rovnováhy svalových skupin a pohybových řetězců.

Dítě je zapotřebí naučit vnímat své tělo, provádět pohyby jednotlivých částí těla vůči sobě selektivně a převést představu pohybu do praxe. Následně může dítě navázat takzvaným fyziotréninkem. V rámci fyziotréninku dochází cvičením k nastavení, obnovení a následnému posílení pohybových vzorů, které jsou pro tělo přirozené a ekonomické. Od zvládnutí základních pohybových vzorů se dítě může postupně dopracovat k náročnějším modifikacím s využitím různorodých cvičebních pomůcek.

Důraz na fyziotrénink klademe u dětí, které nastupují na dráhu vrcholového sportu, a je s nimi zapotřebí kompenzovat jednostranné zatěžování, ke kterému během tréninků často dochází.

Mezi varovné signály patří: Předsunuté držení hlavy, vnitřní rotace dolních končetin v kyčelních kloubech.

Ve všech zmíněných případech je nezbytné konzultovat situaci s dětským lékařem nebo vyhledat konzultaci s fyzioterapeutem.

tags: #dite #uvnitr #tela #vyvoj