Dopady Různých Forem Znečištění na Krajinu v České Republice

Současný stav přírody a krajiny v České republice určuje hned několik činitelů. Patří k nim zeměpisná poloha našeho státu, specifický reliéf, nečekaně pestré geologické podloží, podmínky podnebí a vývoj v poslední době meziledové, kterým tato část evropského kontinentu prošla a prochází. Obdobně jako na jiných místech Země v posledních stoletích ovlivňuje stav, změny a vývojové trendy přírody a krajiny v ČR zdaleka nejvíce člověk.

Dopady Změny Klimatu na Lesní Ekosystémy

Změny klimatu mohou bezesporu zásadně ovlivnit lesní společenstva a lesní porosty, a to jak z hlediska jejich ochrany, tak i z hlediska jejich obhospodařování. Z tohoto pohledu mezi nejrizikovější patří pasečně obhospodařované převážně smrkové lesy v nižších a středních polohách, a to většinou mimo oblast přirozeného výskytu smrku ztepilého (Picea abies). Začíná v nich působit řada patogenních hospodářsky významných organismů (škůdců) ovlivňující všechny věkové stupně lesa.

Přestože se dřevinná skladba lesů v ČR pozvolna mění a na úkor smrku se zvyšuje podíl listnatých dřevin a jedle bělokoré (Abies alba), zůstává současný podíl smrku (přibližně 53 %) i nadále vysoký. Vzniká tak značné nebezpečí rychlého spontánního rozpadu nevhodných smrkových monokultur mimo areál přirozeného rozšíření a další oslabení jejich ekologických a zejména dřevoprodukčních funkcí.

Nejvýznamnějším rizikovým činitelem pro lesní ekosystémy z hlediska klimatické změny zůstává sucho, které vyvolává řadu typů chřadnutí. Sucho mj. destabilizuje smrkové porosty na oglejených a vodou ovlivněných stanovištích. Jakýkoli pokles vodní hladiny způsobuje v obdobném prostředí přísušky, které vedou k infekci červenou hnilobou a ke snížení odolnosti smrkových porostů vůči působení větru. Jako červenou hnilobu označujeme poškození dřevní hmoty smrkových porostů houbou kořenovníkem vrstevnatým (Heterobasidion annosum).

Na oslabení dřevin potom reagují jiné ekonomicky závažné druhy (především podkorní hmyz) a další skupiny organismů (zejména endofytické houby, které se mohou projevovat jako vaskulární mykózy, vesměs přenášené podkorním hmyzem - Jankovský 2002). Riziko hroucení a následného velkoplošného kácení monokulturních porostů ohrožuje klimatickou funkci lesa (ochlazování a zvlhčování ovzduší, zvětšují se rozdíly teplot v průběhu dne). Dále může být vážně narušena vodohospodářská funkce lesa, protože se snižuje schopnost lesních porostů zadržovat vodu v krajině, což vede k rychlému odtoku i menších přívalových srážek, spojenému často s rozsáhlou erozí.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Na odlesněné půdě nastává rychlé vysoušení půdního povrchu, doprovázené větrnou erozí části nadložního humusu, rychlým odplavováním a mineralizací celého humusového horizontu. Současně bývá negativně zasažena půdní fauna a společenstva mikroorganismů, což se mj. projeví snížením jejich druhové bohatosti (počtu druhů). Na vzniklých holinách popsaný proces významně ztěžuje obnovu stinných listnatých dřevin či jedle. Přirozenou obnovu listnatých dřevin navíc omezuje rychlý a plošný rozvoj buřeně a v nemenší míře již tak přemnožená spárkatá zvěř.

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že stabilizace uhlíkových zásob v biomase lesních porostů je významnější než dobře míněná snaha o jejich maximalizaci. Pro zachování uhlíkových zásob v lesních ekosystémech je nutná postupná změna struktury lesů, a to především zvýšením podílu listnatých dřevin na úkor smrku. Uvedená snaha může vést k mírnému snížení objemových zásob dříví, což bude z hlediska uhlíkové bilance vyváženo vyšší hustotou dřeva listnáčů. Uhlík obsažený v půdě bude vlivem většího podílu listnáčů významněji zastoupen ve stabilnějším minerálním horizontu, zatímco jeho podíl v labilním humusovém horizontu se sníží.

Vzhledem k obtížně předvídatelnému vývoji parametrů klimatu je jednoznačně žádoucí pěstování lesa s maximálním využitím přírodních procesů, a to ve směru větší druhové a prostorové diverzifikace lesa zohledňující jeho potenciální přirozenou skladbu v přírodních společenstvech. Rozšíření podrostních a výběrných forem hospodaření i v ČR by mělo být odpovídající reakcí na tento požadavek. Pouze takové lesy budou díky své dynamice, rezistenci a resilienci schopné dostatečné adaptace na klimatické změny a mohou plnit všechny podstatné funkce, od produkce dřeva jako obnovitelného zdroje přes ekologicko-biologické funkce až po funkci prakticky nenahraditelného rekreačně-relaxačního prostředí pro daňové poplatníky (MA 2005, Schröter et al. 2005, Luque & Kallio 2009).

K tomu, abychom mohli lesy racionálně obhospodařovat a nebo provádět specifickou péči v chráněných územích přírody, je nezbytné zakládat reprezentativní soustavu lesů dlouhodobě ponechaných samovolnému vývoji a monitorovat v nich přírodní procesy, změny struktury a biodiverzity a dalších parametrů lesních společenstev. Bez těchto poznatků se neobejdeme a zvláště chráněná území, zejména národní parky a národní přírodní rezervace, v nich logicky musejí sehrávat klíčovou úlohu.

Pravděpodobné Dopady Změny Podnebí na Vodní Ekosystémy

Dopady změny klimatu na vodní bilanci krajiny se mohou projevovat zejména častějšími extrémními hydrologickými jevy, jako jsou povodně a sucha, změnami režimu povrchových i podzemních vod, zásobních objemů vodních nádrží a v neposlední řadě kvality povrchových vod.

Čtěte také: Čad čelí klimatickým změnám

Protože se zmenšuje jarní přímý odtok z tání i celoroční základní odtok, v letních a podzimních obdobích klesne zásoba vody v půdě, zvýší se četnost i intenzita nedostatku půdní vlhkosti (zemědělského sucha) i poklesu dodávek vody v důsledku zvýšené poptávky po ní (hydrologického sucha) a sníží se i celkový odtok z povodí po celý rok. Výjimku tvoří zimní období, kdy vlivem vyšších teplot bývá méně sněhu. Pokles celkového odtoku a drastické snížení minimálních průtoků povede k tomu, že v tocích nebudou zachovány minimální ekologické průtoky. Současný maximální jarní odtok se tak může posunout do zimního období, kdy nastane také největší pravděpodobnost vzniku povodní.

Změny průtoků řek budou mít vliv i na kvalitu vody, vodní dopravní síť a na zavlažování v zemědělské výrobě. V případě nárůstu teploty vzduchu a množství srážek se změna kvality vody nemusí projevit, v opačném případě pak může ve vodních ekosystémech dojít k poklesu množství kyslíku a větší mineralizaci dusíku. S rostoucí teplotou vody stoupá i biologická aktivita sinic a řas vytvářejících známý vodní květ. Růst teploty vzduchu proto bude mít vliv na zvýšení eutrofizace vodních nádrží (důsledky zvýšené koncentrace živin v prostředí) a na snížení samočisticích schopností vodních toků.

V údolních nivách může být pokles hladiny v tocích spojen se snížením výšky hladiny podpovrchovévody, zmenší se dotace vláhy v půdě vzlínáním podzemní vody, klesne vydatnost vodních zdrojů. V některých oblastech ČR se projeví nedostatek kvalitní pitné vody a bude docházet k průběžnému vysušování krajiny a zániku zranitelných mokřadů, zejména plošně omezených (EEA 2009). Klimatická změna může mít menší dopad na odtok v relativně odolných horských ekosystémech s velkými úhrny srážek a v povodích s velkou akumulační schopností (hydrogeologické struktury s velkou akumulací vod, např. chráněné oblasti přirozené akumulace vod; CHOPAV).

Nejhorší dopady s velkou pravděpodobností zaznamenáme a již zaznamenáváme v suchých oblastech, kde ani případné mírné zvýšení srážek nemůže vyvážit zvýšení teploty vzduchu (v Čechách je příkladem oblast Rakovnicka a Žatecka). Zejména v suchých oblastech se projeví negativní důsledky změny podnebí na člověkem intenzivně zemědělsky využívanou krajinu. Silně obhospodařované ekosystémy budou v letním období trpět dlouhodobým nedostatkem vláhy, takže se zvýší potřeba závlah. V době přívalových srážek naopak dojde k jejich rychlému odtoku. Ve srovnání s dnešní situací může nastat i výraznější eroze půdy.

Vzhledem k významnému poklesu minimálních průtoků v letních a podzimních měsících lze očekávat značné problémy v kvalitě vody v tocích pod zaústěním čistíren odpadních vod. Předpokládané nižší ředění odpadních vod se projeví v kyslíkovém režimu, v již zmiňované zvýšené eutrofizaci a ve znečištění vody mikroorganismy. Největší dopad na kvalitu vody předvídáme na malých tocích, do nichž jsou vypouštěny odpadní vody, zejména pokud nejsou dokonale vyčištěny. Domníváme se, že při úpravě surové vody a v kvalitě výsledné pitné vody pro spotřebitele mohou nastat technologické a finanční problémy.

Čtěte také: Problémy spojené s palmovým olejem

Jsme přesvědčeni, že úvahy o výstavbě mnoha vodních nádrží není možné považovat za systémové řešení, které by napomohlo uváděná rizika odstranit nebo omezit na nejmenší možnou míru. Naopak se domníváme, že pouze koncepční změna ve využívání krajiny v povodích, která zahrnuje celou škálu krajinně-ekologických opatření - od revitalizace toků a mokřadů přes obnovu ekostabilizační infrastruktury v zemědělské krajině až po pěstování přírodě blízkých lesů, může být skutečně systémovým příspěvkem k žádoucí stabilizaci vodního režimu v krajině jako celku.

Pravděpodobné Dopady Změny Podnebí na Zemědělské Ekosystémy

V důsledku klimatické změny se pravděpodobně bude snižovat primární produkce rostlinného krytu a zvyšovat rozklad půdní organické hmoty, čímž se následně bude snižovat mikrobiální půdní aktivita a příjem skleníkových plynů rostlinami. Tyto procesy mohou zpětně podporovat následnou dezertifikaci. Avšak zvýšením koncentrace CO2v atmosféře dojde naopak ke zvýšení zdrojů pro fotosyntézu, a tím se následně zvýší účinnost spotřeby vody rostlinami.

Významnou roli sehrává i urychlení nástupu jednotlivých fenologických fází a prodlužování vegetačního období apod. Mezi pozitivní dopady očekávané změny klimatu proto můžeme zařadit zvýšení výnosů v převážné většině středních zeměpisných šířek. To je však podmíněno zajištěním dostatečné závlahy a vyloučením chorob a patogenů, což na druhou stranu bude velmi problematické. Na průměrné výnosy zemědělských plodin budou mít vliv nejen změna teplot a srážek, ale také zvýšení koncentrace CO2 v ovzduší.

Obhospodařované umělé ekosystémy mohou být ohroženy zejména v nižších oblastech ČR, kde je již nyní limitujícím faktorem dostupnost vody a kde je možné očekávat významný výskyt stávajících i nově migrujících patogenů. V důsledku prodloužení vegetačního období a vyšších teplot pravděpodobně dojde ke změnám ve složení rostlinných a živočišných společenstev, k vymizení zranitelných druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů osídlujících agroekosystémy či vymizení určitých biotopů.

Je naprosto zřejmé, že ohromné polní celky oseté širokořádkovými plodinami (kukuřice setá Zea mays, slunečnice roční Helianthus annuusapod.) v jednom dílčím povodí představují hlavní příčinu zvýšeného povrchového odtoku a smytí zeminy a zůstávají jedním z hlavních činitelů vzniku povodňových situací. Z ploch krytých porosty ozimých a víceletých plodin a tím spíše trvalými travními porosty odtéká při přívalových deštích daleko méně vod.

Těžba Břidlicového Plynu a Její Dopady

Hydraulické frakování vyvolává obavy z možné kontaminace zdrojů podzemní vody, nepříznivého ovlivnění kvality ovzduší, možných úniky plynů a jiných látek, zacházení s odpadními materiály a různých přímých i nepřímých zdravotních dopadů. Do kapaliny používané při hydraulickém štěpení se přidává asi 0,5 % chemikálií - mimo jiné látky pro snižování tření, látky zamezující korozi, látky likvidující mikroorganismy, gely a lubrikanty k chlazení vrtné hlavice atd.

Co je na současném trendu nového je to, že frakování se začalo aplikovat na velmi dlouhé horizontální vrty, často až několik kilometrů dlouhé. Pokud je ložisko mělké, zdá se pravděpodobně, že umělé trhliny by mohly zasáhnout do mělčích vrstev, které obsahují aquifery pitné vody. Chemikálie používané při frakování by potom zdroj pitné vody kontaminovaly.

Ukázalo se, že pokud těžební vrt není pomocí geofyziky (karotáž) dobře lokalizován, hrozí při hydraulickém rozpukání vznik kruhových tzv. „zřícených komínů“, které se šíří od vrtu stovky metrů daleko.

Jedna ze společností těžících v Barnett Shale se v červenci 2010 dobrovolně rozhodla tato složení zveřejnit, a to pro každý ze svých vrtů. Těžba břidlicového plynu znamená nevyhnutelný zábor volné krajiny v oblasti těžby, působí změnu původní tváře krajiny, kterou mění na krajinu industriální a to s ohledem na hustotu vrtů výrazným způsobem.

Výše popsaný zábor volné krajiny a nárůst těžké nákladní dopravy znamená také dopady na terestrické ekosystémy, které v krajině existují. Dochází k jejich fragmentaci a plošnému úbytku, hrozí zábor cenných lokalit významných pro zachování biodiverzity. Díky vyvolanému nárůstu nákladní automobilové dopravy lze očekávat i větší množství usmrcených živočichů při střetech s vozidly.

Pro těžbu břidlicového plynu je třeba velkých objemů vody, což může v oblastech těžby potenciálně ohrozit její dodávky. Každá jednotlivá operace frakování vyžaduje až 16 milionů litrů vody, na jednom vrtu je přitom nutné uskutečnit až 10 operací frakování. Podle výpočtů by voda, spotřebovaná na frakování na jednom vrtu, stačila na jeden rok pro 10 000 Evropanů.

Při použití technologie hydraulického štěpení hrozí úniky škodlivých látek do podzemních i povrchových vod, a to jak z důvodu havárií (špatná cementace vrtu v úrovni zvodní, průniky škodlivin podél vrtu ze spodních nezacementovaných úseků vrtu, úniky z nádrží, netěsnosti a koroze potrubí), tak v důsledku nepředpokládaných průniků štěpné vody horninovými vrstvami, puklinami a zlomy v důsledku štěpení. Stejně jako v jakémkoli procesu těžby může znečištění vzniknout také mnoha jinými způsoby, například při požáru nádrží a techniky na vrtech, explozích vrtů, dopravních nehodách, únicích metanu, zemního plynu a dalších chemických látek.

V oblastech těžby břidlicového plynu lze nalézt zvýšené koncentrace benzenu a jiných potenciálně toxických uhlovodíků včetně ethylbenzenu, toluenu a xylenu. Ty mohou způsobovat podráždění očí, bolesti hlavy, dýchací potíže a vyšší riziko rakoviny.

Studie uvádějí, že investice do břidlicového plynu by měly negativní dopad na rozvoj obnovitelných zdrojů. Vysoká hustota zalidnění v Evropě a pravděpodobná blízkost břidlicových vrtů k obydleným oblastem představují hrozbu pro životní prostředí, zdraví i bezpečnost.

V souvislosti s frakováním byla zaznamenána zvýšená seismická aktivita včetně menších zemětřesení. Otřesy jsou způsobeny zřejmě samotným procesem frakování nebo vháněním odpadní vody do vrtů. Spojené státy registrují od roku 2008 čtyřnásobný nárůst počtu zemětřesení o síle 3 nebo více stupňů Richterovy stupnice v centrální oblasti země.

Degradace Zemědělské Půdy

Kvalita zemědělské půdy v Česku i na mnoha místech ve světě dlouhodobě klesá. Je to způsobeno zejména lidskou činností, především intenzivním modelem hospodaření, který je optimalizován na co možná nejvyšší, krátkodobé výnosy, ale nehledí na dlouhodobé zdraví půdy a její další (neprodukční) funkce.

Dlouhodobé sledování kvality půd ukazuje, že v mnoha částech světa vlivem dosavadního hospodaření půda postupně degraduje - snižuje se zejména množství obsažené organické hmoty - a klesá tak její schopnost plnit produkční i ekosystémové funkce. Pokud se nic nezmění, může v nejbližších sto letech téměř polovina konvenčně obdělávaných půd světa tyto funkce ztratit úplně - z kdysi úrodné půdy se stane v podstatě písek.

Významná část zemědělských půd v Česku je více či méně degradovaná a totéž platí o půdách i jinde v Evropě. To znamená, že tyto půdy postupně ztrácejí svou strukturu, ubývá v nich půdní biodiverzity a organické hmoty, a v důsledku toho nejsou schopny dostatečně plnit své produkční a ekosystémové funkce (což mimo jiné vede i k výraznému poklesu cen půdy a snižování hodnoty majetku vlastníka).

Intenzivní hnojení syntetickými hnojivy, aplikace různých pesticidů, využívání těžké techniky, velkoplošné pěstování jedné plodiny (monokultury) a rozsáhlé lány patří mezi hlavní faktory, proč půda ztrácí své kvality a přestává být zdravá.

Ztráta organické hmoty a s tím související pokles množství organismů v půdě vede k rozpadu půdní struktury (už zmíněných půdních agregátů). S úbytkem organické hmoty a souvisejícím rozpadem půdní struktury se půda stává náchylnou k tomu, že ji odplaví voda nebo odnese vítr. Spolu s ornicí odnáší voda (nebo vítr) také organickou hmotu a živiny. To má hned dvojí negativní efekt: jednak tyto živiny v půdě chybějí a jednak se snadno dostávají do vodních toků, kde mohou způsobovat nežádoucí přemnožení řas a sinic (toto obohacování vod živinami se nazývá eutrofizace a má další negativní důsledky).

K okyselování půdního prostředí přispívá do velké míry hnojení, zejména použití dusíkatých hnojiv. Roli hrají také kyselé deště a imise síry a dusíku. Navíc se některé klíčové prvky, jako například hořčík nebo fosfor, v kyselém prostředí hůře rozpouštějí, a stávají se tak pro rostliny nedostupné. Růst rostlin je pak omezený a tyto prvky jsou vymývány do podzemních i povrchových vod.

K utužování půdy dochází zejména využíváním těžké techniky na polích (velké traktory, kombajny a podobně) s hmotností mnoha tun, které vytvářejí na půdu značný tlak. Utužená půda je kompaktnější a ztrácí svou pórovitost. Nedokáže pak dobře absorbovat vodu, čím se zvyšuje riziko vodní eroze (voda se nevsákne a pouze steče po povrchu, přičemž odnáší i ornici, viz výše).

Znečišťující látky (polutanty) se do půdy dostávají například z emisí z průmyslu nebo dopravy, mohou unikat při různých haváriích (např. při přepravě chemikálií), z nedostatečně zabezpečených skládek odpadu nebo při těžební činnosti. Významný podíl mají také chemikálie využívané v zemědělství (syntetická hnojiva a pesticidy).

Podíl zastavěné plochy v Česku dlouhodobě roste (za posledních 50 let se zastavěná plocha zvětšila dvojnásobně). Rozšiřování obytných částí i potřebné infrastruktury vede k úbytku zemědělské půdy, navíc často dochází k zastavování právě nejkvalitnějších půd. Při zástavbě je půda do velké míry mechanicky narušena a pokryta nepropustnými materiály (beton, asfalt aj.). Takto znehodnocená půda ztrácí veškeré své produkční i ekosystémové funkce.

Důsledky Těžby Nerostných Surovin

Těžba nerostných surovin a využívání litosférických zdrojů znamená vždy významný zásah do geologických poměrů území. Těžbou jsou přitom ohrožena jednak ložiska sama, jednak přírodní prostředí. Ke škodám a devastaci přírodního prostředí docházelo těžbou již ve starověku a středověku, jak o tom svědčí dosud zachované „doly“ na pazourky.

Negativní dopad těžby je také ve vlivech na hydrosféru a atmosféru. Dochází zejména ke změnám hladiny podzemních vod a v jejich důsledku k degradaci a destrukci půdních profilů a ke znečištění povrchových i podzemních vod. Při haváriích pronikají znečišťující látky do podzemních vod. Pronikání ovlivňují hlavně vlastnosti hornin, propustnost a velikost zrna. Nebezpečné jsou zejména štěrky a porušené zeminy zasahující na povrch v místech zvýšené hladiny spodní vody.

Při těžbě a úpravě surovin dochází k rozsáhlému znečišťování atmosféry. Většina se usadí v blízkém okolí zdroje, ale aerosoly a částice menší než 0,005 mm zůstávají v ovzduší trvale a dostávají se do vzdálenosti až 2000 km od zdroje. Jejich celková produkce se odhaduje na 3. 105 tun za den.

Souborné vyhodnocení vlivu opuštěných důlních děl (hlavně po těžbě stavebních materiálů, rud, uhlí, uranu) na životní prostředí ČR (Lhotský in Pašava et al. 1995) ukázalo, že z 2000 důlních děl v ČR 79 % neovlivňuje prostředí vůbec, více než 20 % jen nepatrně a bez dlouhodobějších následků. Jen 0,5 % je kritických, s nebezpečnými odpady, struskami, kontaminanty apod.

Těžba by neměla být považována za zločin na přírodě, ale nesmí být ani bezohledným využíváním přírody (Reichmann 1994). Je zcela nezodpovědné těžit přírodní suroviny k účelům, pro které by stačily méně hodnotné.

Od roku 1990 došlo v České republice k výraznému omezení těžby nerostných surovin, zejména rud a uranu. Známé zásoby mnoha surovin stačí jen na několik málo roků. Jsou proto hledány nové zdroje a také nové a netradiční suroviny.

Světelné Znečištění

To, že někdo nevidí proto, že mu něco svítí do očí, se paradoxně řeší přidáním dalšího světla místo toho, aby se upravilo to oslňující. Je důležité směrování světla tak, aby byla osvětlena pouze plocha k tomu určená a nesvítilo se do oken domů nebo do krajiny. A zhasínat, když světlo není potřeba.

Světelné znečištění totiž vzniká rozptylem světla v ovzduší. Definovat ho lze jako umělé světlo vyrobené člověkem a rozptýlené v atmosféře. V naprosto tmavém prostředí jsme na obloze očima (bez dalekohledu) schopni spatřit na 3 000 hvězd. Na našich horách to jsou 2 000, na venkově kolem 1 500, ve městech stovky, v Praze, Brně a Ostravě někdy jen desítky. Každý si tak vlastně jednoduchým způsobem může stanovit, v jak světelně znečištěném nočním prostředí se nachází.

V první řadě je to světlo, které vyšleme směrem vzhůru, tedy do atmosféry, kde se pak může rozptýlit a působit nám světlejší noc. Ale i když budeme svítit sebelépe, směrově a jen tam, kam je potřeba, světelné znečištění bude díky odrazu světla od povrchu vznikat, i když v menší míře. Poslední roky se podle nejnovějších znalostí řeší také barva světla. Čím je světlo bělejší až namodralé, tím obsahuje více krátkovlnné modré složky světla, která se více v ovzduší rozptyluje, vnímáme tak oblohu nad sebou světlejší.

Světlo se v atmosféře může šířit až 300 km. Běžně desítky kilometrů. To má samozřejmě velký vliv na krajinu, už z dálky 60 až 100 km vnímáme Prahu před sebou. V České republice už nenajdeme krajinu dokonale tmavou - buďto v ní svítí lidská sídla nebo za horizontem vidíme čepice světla. Dokonce ani na evropském území už nenajdeme nepoškozené noční životní prostředí.

Velkým zdrojem světelného znečištění bývají průmyslové zóny - zatím na ně neexistuje regulační vliv a mohou poškozovat světlem prostředí až k vedlejšímu městečku. Je zde třeba dbát na účelnost svícení a směrování světla, v Rakousku mají normou zavedeno, že každé svítidlo je třeba zdůvodnit.

Ideální hodnota světla v noci - ačkoliv to bude znít divně - je nula. Ani foton. Ani lux. Světlo je v noci cizorodou látkou. Kromě účelu osvětlování prostoru má totiž vedlejší biologické účinky. Vše, co je nad hodnotu nula, je kompromis, taková jednostranná smlouva s přírodou, případně s lidským zdravím.

tags: #dopady #různých #forem #znečištění #na #krajinu

Oblíbené příspěvky:

• Moderní technologie v Moravskoslezském kraji
• Harmonické bytí: Inspirace z přírody
• Populárně naučná literatura pro děti
• Obory pro milovníky přírody
• Pozitivní vliv přírody