Ekologické Odstraňování Amalgámových Plomb: Historie, Rizika a Alternativy

Už odedávna se lidé snažili bojovat proti ztrátě poškozených zubů nejrůznějšími výplněmi děr po zubním kazu. Používali k tomu korek, úlomky korálů, různé vosky a cementy nebo dokonce textil. Většina takových „plomb“ však vypadla během několika hodin, nanejvýš dnů. V osmnáctém století začali francouzští lékaři experimentovat s kovovými výplněmi a "vtepávali" do děravého zubu tenké fólie cínu nebo zlata malým kladívkem. Ani takové výplně však nevydržely dlouho.

Historie Amalgámových Plomb

V roce 1826 začal francouzský zubař Auguste Taveau spravovat zuby slitinou stříbra a rtuti. Stříbro vytvořilo s kapalnou rtutí středně tuhou pastu, se kterou se snadno vyplňovaly díry po odstraněném kazu, kde potom tato pasta ztuhla. Taveauovy plomby byly mnohem levnější než tehdy používané zlaté folie a snadněji se s nimi pracovalo. Měly však vážné nedostatky. Při tuhnutí tento první amalgám příliš nabýval na objemu.

Tehdy buď ze zubu přečníval a bránil dobrému skusu, protože v té době ještě neexistovaly vhodné nástroje pro jeho snadné zabroušení nebo dokonce zub vnitřním pnutím roztrhl. Proto dnes není doporučeno používat amalgám u křehkých mrtvých zubů. Taveauova "stříbrná pasta" nebyla tudíž mezi lidmi příliš populární. Protože se první amalgám v Evropě příliš neuchytil, napadlo dva zubaře - bratry Crawcoury - odjet s ním do země neomezených možností a otevřeli si ordinaci v New Yorku. Nebyli to údajně příliš dobří odborníci, ale spíš skvělí obchodníci, kteří vsadili na sílu reklamy. Zanedlouho slavili obrovský úspěch.

Konkurenceschopnost bratrů Crawcourových se však příliš nelíbila jejich kolegům, kteří je nejdříve veřejně obvinili z nemorálnosti a profesionální neschopnosti a označili je za pouhé šarlatány. To jim však příliš nepomohlo a tak zaútočili na materiál, který bratři k výplním používali. Oznámili, že amalgám se naprosto nehodí na plomby, protože je zdraví škodlivý a nesmí přijít do lidských úst. Zdůraznili skutečnost, že rtuť je jedním z nejjedovatějších kovů a jak postupně z plomby vyprchává, působí v těle obrovské škody. Po tomto útoku bratři Crawcourové opustili New York.

Důkladně zpranýřovaného amalgámu se již nedotkl žádný "slušný" zubař, aby nepoškodil své dobré jméno. Našli se však lékaři, kteří byli ochotni jít proti proudu a vyslovili názor, že amalgám je slibný materiál. Ještě v roce 1843 ale zástupci Americké zubařské společnosti prohlašovali, že kdokoli použije amalgám, bude obviněn ze zanedbání lékařské péče. Někteří zubaři byli dokonce vyloučeni z Lékařské společnosti, protože veřejně začali používat amalgám. Mnozí dokonce amalgám na veřejnosti odsuzovali, ale tajně ho pro své pacienty používali.

Čtěte také: Certifikace ekologických staveb

Situace se změnila až v sedmdesátých letech devatenáctého století, kdy jeden z nejslavnějších amerických zubařů Joseph Foster Flag se tehdy zcela jednoznačně vyslovil ve prospěch amalgámu. Prohlásil, že po mnoha letech pokusů s různými druhy této slitiny dospěl k závěru, že zuby vyplněné amalgámem vydržely mnohem déle než s jakoukoliv jinou výplní. Koncem devatenáctého století ovládl amalgám na mnoho desetiletí ordinace zubních lékařů a stal se jednoznačně nejpoužívanější výplňovou hmotou.

Složení a Vlastnosti Amalgámu

Amalgám je kapalná nebo pevná slitina rtuti s několika kovy - v současnosti s mědí, stříbrem a cínem, dříve také například se zlatem, zinkem, kadmiem či olovem. Vlastnosti původního amalgámu použitého ve Francii začátkem devatenáctého století byly samozřejmě značně vylepšeny, jeho základní složení se však v zásadě nezměnilo. Ve stomatologii se dnes používá stříbrný amalgám jako výplňová hmota a především do zadních poškozených zubů.

I když se v průběhu stopadesátiletého používání amalgámu vyvinula řada nových výplňových materiálů, má amalgám ve stomatologii stále významnou úlohu. Mnozí zubní lékaři se domnívají, že důvodem je především jeho nízká cena a snadná zpracovatelnost, která mnohé technické chyby lékařům „odpustí“. To ovšem nelze považovat za výhodu tohoto výplňového materiálu. U některých typů poškození zubu se amalgám dodnes osvědčuje jako vhodný výplňový materiál.

Kvalitně zhotovená a vyleštěná výplň z kapslovaného tzn. dózovaného „non-gamma 2“ amalgámu je mechanicky odolná a trvanlivá. Amalgám se dobře zpracovává, je velmi pevný, má antibakteriální účinky a v kavitě (otvor po vyvrtaném zubním kazu) se při tuhnutí mírně rozpíná - dobře tak utěsní její okraje proti průniku bakterií zubního kazu, aniž by vnitřním pnutím poškodil zub.

Rovnocenou alternativou k amalgámu je jen nákladnější zubní náhrada v podobě tzv. keramické inlaye, onlaye nebo korunky zhotovené pomocí CAD/CAM technologie CEREC nebo v zubní laboratoři. Nevýhodou amalgámu je - pomineme-li diskutabilní bezpečnost - především jeho kovový vzhled a při rozsáhlých výplních schopnost zbarvit vyspravený zub až do tmavošeda. Jako každý kov koroduje (hlavně starší typ amalgám s tzv.

Čtěte také: Příklady ekologických letištních budov

Diskuse o Škodlivosti Amalgámu

V současné době existují včetně amalgámu tři základní druhy výplňových materiálů pro přímé výplně a keramické inlaye/onlaye zhotovené v ordinaci pomocí CAD/CAM technologie CEREC nebo v zubní laboratoři. Oficiální medicína prohlašuje, že dopad amalgámových výplní na zdraví člověka je minimální - zastánci alternativní medicíny naopak tvrdí, že vliv amalgámu na vznik některých chronických chorobných stavů a nejasných zdravotních potíží je přinejmenším nezanedbatelný. Diskuse je velmi složitá a odborná.

Celý internet je plný různých článků, které jednou vyznívají jednoznačně pro a jednou zase proti amalgámu. Zajímavý je také článek od MUDr. Rudolfa Zemeka - Amalgámové plomby a naše zdraví. Amalgám je vzhledem k jeho dlouholetému používání (přes150 let) nejvíce prozkoumaným materiálem využívaným ve stomatologii. Řada oficiálních lékařských studií říká, že amalgámové výplně nelze obecně označit za zdroj pomalé otravy organismu, který v masovém měřítku způsobuje určitý typ chronického či akutního onemocnění.

Tyto výzkumy byly zaměřeny především na stanovení množství rtuti obsažené v krvi pacientů, jejichž chrup byl v různé míře ošetřen amalgámem. Ukázalo se, že majitelé amalgámových výplní mají v krvi hraničně vyšší množství rtuti než bezamalgámoví spoluobčané, ale studie tvrdí, že rozdíl je tak malý, že nemůže uspokojivě podložit tvrzení o různých zdravotních problémech, které jsou amalgámu s obsahem rtuti připisovány. Hladina rtuti v krvi těchto pacientů je prokazatelně v mezích současných norem...

Zastánci amalgámu se také opírají o tvrzení, že přímou souvislost mezi sloučeninami kovů použitých v amalgámu (rtuť, měď, stříbra a cín) a nejrůznějšími chronickými onemocněními, u kterých není jasná příčina, dosud nikdo jednoznačně neprokázal (pozn. autora: což ovšem neznamená, že tomu tak být nemůže…). Zastánci amalgámových výplní se tedy na přechod k novým technologiím (fotokompozitní pryskřice, keramika) nechystají. Tvrdí, že stačí, když zubní lékař přejde na modernější způsoby práce s tímto materiálem.

Alternativní medicína nás dále upozorňuje na některé skutečnosti, které ukazují, že nejde pouze o hladinu rtuti v krvi pacientů ošetřených amalgámovými výplněmi, ale že zde existuje také problém individuálních reakcí organismu na těžké kovy, které se z amalgámu uvolňují i když jen v malé míře. Pomocí alergologických a dalších speciálních testů lze například zjistit, zda imunitní systém určitého pacienta vykazuje na některou ze složek amalgámu alergickou reakci. Tyto testy mohou být důležité, protože organismus jedince vůči amalgámu naprosto necitlivého snese samozřejmě mnohem víc amalgámových plomb, než tělo jedince byť i mírně alergického na těžké kovy.

Čtěte také: Postup řešení ekologické zátěže

V běžné lékařské praxi je však bohužel zatím poněkud obtížné taková vyšetření provádět, vzhledem k jejich cenové náročnosti, nárokům na přesnost a komplexnost. Neexistuje totiž doposud žádný jednoduchý test, který by sám o sobě poskytoval stoprocentně směrodatné výsledky. Alternativní medicína se však na rozdíl od medicíny oficiální vždy zabývá lidským organismem jako jednotným celkem, kde "všechno souvisí se vším" a z tohoto hlediska má mnohem širší diagnostické možnosti.

Bere v úvahu i obtížně zjistitelné vlivy cizorodých látek (mezi které amalgám jako ostatně každá kovová slitina bezesporu patří) zakomponovaných do lidského organismu na celkové zdraví člověka. Odpůrkyně amalgámu Jutta Altmann-Brewe, ve své publikaci Amalgám - časovaná bomba uvádí: "Tvrzení, že o škodlivosti amalgámu neexistují žádné spolehlivé vědecké důkazy, jak tvrdí někteří zubaři, zdravotní pojišťovny i politici, není pravdivé!", dále tvrdí, že "Působením horké a kyselé stravy, jakož i důkladným kousáním, se z amalgámových plomb oddělují mikroskopické částečky kovů. Už sebemenší odchylky od předepsaného poměru jednotlivých částí mohou způsobovat zvýšené nebezpečí vylučování rtuti do těla."

Potenciální chronická otrava způsobená amalgámem tak může hrozit každému, v jehož ústech se nachází alespoň jedna výplň tohoto typu. Onemocnění způsobené amalgámem se může projevovat řadou symptomů: bolest hlavy, deprese, onemocnění žaludku, nervozita, oslabený imunitní systém a další. Vzhledem k tomu, že všechny tyto příznaky nepatří mezi neobvyklé, může se stát, že lékař diagnostikuje příčinu onemocnění chybně. Poté snadno dochází k tomu, že léčba nezabírá.

Jakmile dojde k podezření, že důvodem zmíněných potíží je chronická intoxikace způsobená amalgámovými výplněmi, přistupuje se k několika krokům. V první řadě je nutné odstranit výplně, které příznaky pravděpodobně vyvolaly. U mnoha pacientů stačí k zlepšení jejich stavu už tento zákrok. V obtížnějších případech je třeba z těla vyloučit zbytky toxinů, které se v něm usadily.

Rizika Rtuti a Bezpečné Odstraňování Amalgámu

Amalgám máte pravděpodobně v ústech i vy. Ve většině zubních ordinací patří k nejpopulárnějším výplňovým materiálům - snadno se zpracovává, dlouho vydrží a v mnoha zemích ho pacientům hradí zdravotní pojištění. Amalgám ovšem není bezpečný. Důvodem je 50% obsah vysoce toxické rtuti. Rtuť je toxická i v nepatrných množstvích a z toho důvodu pro lidské zdraví představuje významné riziko.

V roce 2005 varovala před rtutí Světová zdravotnická organizace (WHO): „Rtuť může mít škodlivé účinky na nervový, trávicí, dýchací a imunitní systém, na ledviny a může vyvolávat poškození plic.“ Rtuť se z amalgámových výplní při žvýkání, čistění zubů a pití horkých nebo kyselých nápojů uvolňuje ve formě páry s mnoha negativními dopady na zdraví. Z jedné amalgámové výplně se každý den uvolní až několik desítek mikrogramů (µg) rtuti.

Průměrná trvanlivost amalgámové výplně je 20 let. V praxi to představuje dlouhodobou intoxikaci organismu nízkými dávkami rtuti. Rtuť má navíc bohužel i schopnost bioakumulace, což znamená, že se shromažďuje a ukládá v tkáních. Právě amalgám je podle řady studií hlavním zdrojem rtuti v lidském organismu. Potvrzen je její vliv na rozvoj neurologických, autoimunitních i onkologických onemocnění.

Rtuť obsažená v amalgámu nejvíce škodí zejména dětem, těhotným ženám a obecně ženám v plodných letech života. Rtuť má totiž na dětský, vyvíjející se mozek škodlivý vliv, jak opakovaně potvrzuje celá řada studií. Rtuť prochází přes placentu, dostává se i do mateřského mléka. Množství rtuti je přitom přímo úměrné počtu amalgámových výplní.

Pokud zvažujete výměnu amalgámové výplně za bílou, ať už ze zdravotních nebo z estetických důvodů, věříme, že tyto řádky vaše rozhodování usnadní. Zároveň byste měli vědět, že při odstraňování amalgámu je z důvodu bezpečnosti nutné dodržovat určitá hygienická opatření. Během odstraňování amalgámové výplně se do vzduchu uvolní velké množství rtuťových par a hrozí nebezpečí jejich vdechnutí, ať už pacientem nebo lékařským personálem.

Protokol SMART pro Bezpečné Odstranění Amalgámu

Při odstranění amalgámu využíváme vysoce bezpečný protokol SMART, který chrání pacienta i personál. Protokol SMART zahrnuje následující opatření:

Z pohledu pacienta:

• Pacientovi se zakryje tvář, odhalená pokožka i oblečení, aby částečky amalgámu nepřišly do kontaktu s pokožkou nebo očima.
• Použije se bezlatexový kofferdam, který izoluje ošetřovaný zub a brání kontaktu částic amalgámu s ústní sliznicí.
• Vedle zubu se umístí výkonný odsávač pro odsávání vzduchu a chladicí vody.
• Pacient dostane nosní masku, která zabrání vdechování vzduchu z prostoru ordinace. Do masky se vhání čistý vzduch.
• Vrtání se provádí při nízkých otáčkách, takže vzniká méně tepla a vibrací, čímž se snižuje množství vzniklých rtuťových par.
• Amalgámová výplň se během odstraňování udržuje pod stálým chlazením, aby se zachovala nízká teplota a snížil se tlak par rtuti.
• Amalgámová výplň se rozdělí na menší kousky, aby vzniklo co nejmenší množství rtuťových par.
• Poblíž pacientovy hlavy se umístí speciální odsávací systém s vysokým výkonem, který sbírá vzduch v okolí úst pacienta a odvádí rtuťové výpary pryč z ordinace.
• Před umístěním nových výplní se odstraní bezlatexový kofferdam a dbá se na důkladné vypláchnutí úst pacienta.
• Po ukončení procesu odstranění amalgámu se provádí intenzivní větrání ordinace.
• Lze provést vitamínovou infuzi za účelem podpory imunitního systému.

Z pohledu zubního lékaře a personálu:

• Personál je vybaven respirátory se speciálnímí filtry zachycujícími rtuť.
• Personál používá plášť, bezlatexové rukavice a pomůcky na ochranu očí.

Legislativní Změny v EU a ČR

Od poloviny roku 2018 má v České republice začít platit zákaz zavádění amalgámových plomb těhotným ženám a dětem do 16 let. Těmto vybraným skupinám osob budou propláceny pojišťovnami plomby bílé. Do budoucna se hovoří o zákazu používání amalgámových plomb pro všechny tak jako v jiným zemích Evropy. Proč jsou amalgámové plomby najednou tak škodlivé?

Opatření, které má chránit zdraví vybraných skupin obyvatel, nařídila Evropská komise, která tyto plomby označila za jedovaté. Amalgám je totiž tvořen kombinací kovů, z nichž 50 procent tvoří rtuť a zbytek další kovy, jako jsou například stříbro, měď nebo cín v různých poměrech. Amalgám byl poprvé vytvořen před více než 150 lety. V té době šlo pochopitelně o závratný objev, který na dlouhou dobu ovlivnil zubní lékařství. Nicméně tehdy samozřejmě nebyla medicína na takové úrovni, a tak zkrátka nebylo možné zjistit, jak skutečně amalgám na lidský organismus působí.

V současnosti se používají dva druhy amalgámových plomb - dózované a kapslové. V prvním případě si zubař připravuje plombu sám v ordinaci, druhá je již připravena v kapsli. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je působení amalgámu, především uvolňování rtuti v něm obsažené, člověku škodlivé. Na lidský organismus působí toxicky, ovlivňovat může zejména nervový systém, trávicí a imunitní systém nebo plíce. U jedinců, kteří jsou na amalgám citlivější, se může projevit otrava řadou symptomů. Nejčastější jsou bolesti hlavy, deprese, nervozita nebo žaludeční onemocnění. Projevy jsou nárazové a většinou chronické.

Informace o škodlivosti amalgámových plomb není úplná novinka. Například v roce 1991 už na tento problém Světová zdravotnická organizace upozorňovala, že amalgám představuje potenciálně závažný zdroj expozice rtuti. Jak již bylo řečeno, amalgám se skládá z poloviny z rtuti a zbytek je kombinace jiných kovů. I když se plomby zdají velmi tvrdé, mohou vylučovat nebezpečné výpary. Je to způsobeno tím, že chemické vazby mezi rtutí a jednotlivými kovy nejsou natolik silné a stabilní. Při zahřátí se slabší vazby rozpojují a toxické látky se dostávají do těla.

V České republice se dentální amalgám stále využívá, zejména proto, že je odolný, dlouho vydrží a pro zubaře je vcelku nenáročný na výrobu. Hlavním důvodem je však jeho cena. Jedná se totiž o nejlevnější možnost, jak prostor po zubním kazu vyplnit. Jako jedinou ji proplácejí zdravotní pojišťovny, takže je amalgám umisťován do úst hlavně těm, kteří si nemohou nebo nechtějí za péči o zuby připlatit.

Jiné země na zákaz amalgámu přistoupily dávno. Amalgámové plomby už od roku 2008 neaplikují zubaři v Norsku a od roku 2009 ve Švédsku. Výrazně jsou omezeny v Dánsku, Estonsku, Finsku a Itálii. Další země pak přestávají používat amalgám u těhotných žen, dětí a lidí s různými onemocněními.

Alternativou ke klasickým plombám jsou u nás především tzv. bílé plomby. Jsou dražší, ale z důvodu jejich barvy také estetičtější, zavádění je šetrné k zubům. Zásadní výhodou ale je, že neobsahují škodlivou rtuť. Na jejich výrobu se používají tzv. kompozitní pryskyřice nebo speciální cementy. V České republice se o zákazu amalgámových plomb stále více diskutuje, v příštím roce by k němu mělo dojít alespoň u některých rizikových skupin.

Alternativy k Amalgámovým Plombám

S odchodem amalgámu se mění i systém úhrad. Děti do 15 let, těhotné a kojící ženy mají nárok na plně hrazenou výplň z materiálu, který není amalgám. Obvykle se jedná o výplňový cement (vhodný pro dočasné zuby) nebo chemicky tuhnoucí kompozit. U dospělých v postranním úseku chrupu (stoličky) pojišťovny zpravidla nehradí vysoce estetické fotokompozitní výplně. Plně hrazené jsou pouze základní materiály. Dříve amalgám, nyní často jen chemicky tuhnoucí plastické výplně s nižší estetikou a odolností.

Kompozitní výplně jsou zlatý standard moderní stomatologie. Jsou vysoce estetické, odolné a šetří zubní tkáň. Výplňové cementy se často využívají u dětí i jako dlouhodobá provizoria. Jsou tolerantnější k vlhkosti a uvolňují fluoridy.

Závěr

Žádná bílá amalgámová plomba neexistuje. Cena fotokompozitní výplně (často v řádech tisíců korun) neodráží jen cenu materiálu. Platí se také čas specialisty, technologie a know-how. Zatímco amalgám bylo možné zhotovit za pár minut, kvalitní bílá plomba vyžaduje vrstvení, modelaci, použití matric, případně kofferdam. Není třeba celou situaci vnímat jako důvod k panice, ale příležitost k přechodu na šetrnější a estetičtější stomatologii.

Tabulka: Srovnání Amalgámových a Kompozitních Výplní

tags: #ekologické #odstraňování #amalgámových #plomb

Oblíbené příspěvky:

• Zábavné kvízy o recyklaci pro malé ekology
• Informace o odpadech
• Více o surikatách a jejich ohrožení
• Více o recyklaci polystyrenu
• Podpora energie z obnovitelných zdrojů