Červené knihy, ekologická valence a co to je

Červené knihy jsou obsáhlé seznamy všech známých ohrožených nebo vzácných druhů. Tyto druhy vůbec nemusí být chráněny. Často dochází k omylům, když si někteří lidé vykládají smysl tvorby a existence červených knih nesprávně. Rozhodně to tedy nejsou seznamy všech zákonem chráněných druhů, ale mnohé druhy v nich zapsané samozřejmě zákonem chráněné jsou. Jejich význam spočívá v upozornění lidstva, že tento druh je v nebezpečí, a pokud se budeme k němu i nadále chovat stále stejně bezohledně, mohlo by se stát, že jednoho dne z naší planety zcela vymizí.

Všechny červené knihy, v současnosti jich je možná 5 nebo jsou "jen" 4, vychází z tzv. červených seznamů, pomocí nichž jsou podobně jako záchranné chovy ze záchranných programů vypracovány a sepsány. Rozdíl mezi záchranným chovem a Červenou knihou je však velmi značný a ne pouze v odlišnosti názvu. Oba se však podílejí na ochraně ohrožených druhů. Červené knihy nejsou na rozdíl od zákonné ochrany pro nikoho závazné.

Podle areálu výskytu ohrožených druhů rozlišujeme červené knihy mezinárodní (IUCN), kde můžeme nalézt pouze druhy ohrožené v celém svém areálu výskytu a červené knihy národní, kde jsou zaznamenány druhy ohrožené v národním měřítku. Prakticky to znamená, že druh zapsaný v národní červené knize například České republiky může být ohrožen jen na našem území, zatímco v jiné zemi je jeho populace kupříkladu stabilní nebo dokonce hojná či přemnožená. Je-li však daný druh zapsán v červené knize mezinárodní, klesá jeho populace na území všech zemí, v nichž se vyskytuje, nebo vyskytoval.

Kategorie ohrožení v červených knihách

Druhy v červených knihách jsou organizovány dle stupně jejich ohrožení. Na nejvyšším stupni se proto stejně jako v zákoně nachází druh ohrožený kriticky. Ač jsou tyto dva pojmy zdánlivě stejné, o totožné výrazy se rozhodně nejedná. Jak již bylo zmíněno výše, druhy obsažené v červených knihách nemusí být totiž ze zásady chráněny, zatímco druhy zaznamenané ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., k zákonu o ochraně přírody a krajiny jsou chráněny bez výjimky.

• Kriticky ohrožený druh: Podle červených knih je to druh ohrožený vyhubením v posledních 20 letech. Jeho populace je tedy silně nestabilní. Těmto druhům by měla být věnována nejvyšší pozornost, abychom je brzy neřadili mezi druhy vymizelé, které jsou v červených knihách rovněž zaznamenány.
• Vymizelý druh: Je označován každý druh, který v posledních 200 letech nebyl minimálně 20 let pozorován. Za takový druh byl nějaký čas považován takin zlatý, kterého je dnes možné vidět pouze v liberecké zoo a také v Číně, kde se vyskytoval původně.
• Ohrožený druh: Jeho populace se snižuje, a hrozí, že by se mohl stát druhem ohroženým kriticky.
• Vzácný druh: Patří sem mimo jiné endemity a relikty, jejichž výskyt je skutečně řídký i za normálních podmínek.
• Zachráněný druh: Jejich populace zaznamenala v posledních letech nárůst a poměrně se stabilizovala. Zde je však potřeba dlouhodobých pozorování k tomu, aby mohly být učiněny nějaké "konečné" závěry.
• Druh vyžadující další pozornost: Druhy, o nichž nemáme prozatím dostatek informací, abychom je mohli zařadit do některé z vyjmenovaných skupin. I zde je samozřejmě potřeba dlouhodobých pravidelných pozorování.
• Druhy ohrožené migrující: Sem je možné zařadit například mnohé druhy obojživelníků, jejichž biokoridory je často třeba chránit.

Kritéria pro hodnocení ohrožení druhů

Početnost druhu sledujeme především z hlediska početnosti na hodnoceném území. Pozorování vývoje na tomto areálu muselo proběhnout přibližně v posledních 20 letech, aby údaje z něj vyplývající odpovídaly skutečnému stavu populace sledovaného druhu. Jedná-li se o červené knihy mezinárodní, je samozřejmě nezbytné spojit naměřené údaje z celého místa výskytu, a na základě těchto měření vypracovat odpovídající celkové informace o daném druhu.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Rozšíření druhu je bráno jako zhodnocení výskytu pozorovaného druhu na hodnoceném území. Důležité je rovněž postavení hodnoceného území vůči celému areálu výskytu. Významnou roli zde hraje také disperze populace sledovaného druhu na sledovaném území vůči celému areálu.

Ekologie druhu je poměrně rozsáhlé kritérium, které je třeba hodnotit pečlivě a jako všechna již výše zmíněná kritéria také dlouhodobě. Do ekologie druhu se započítává mimo jiné ekologická valence druhu, výskyt biotopů vhodných pro daný druh na dané území, vývoj těchto biotopů v posledních 20ti letech, natalita, mortalita, denzita, a mnohé další ekologické faktory.

Každý živý tvor obývá nějaký biotop. Představuje pro něj v rámci možností přirozené prostředí, v němž je zvyklý žít, lovit, rozmnožovat se, odpočívat a udržuje v něm tedy jakousi homeostázi, jak tohoto životního prostředí tak i homeostázi své vlastní populace. Poškození biotopu, v němž se sledovaný druh vyskytuje, znamená tedy dříve či později také poškození populace tohoto druhu. V případě, že víme, jaké biotopy daný druh vyhledává či upřednostňuje, je pro nás mnohem snazší takový biotop najít a chránit, a umožnit tak nejen danému druhu lepší možnost přežití.

Význam antropogenních faktorů. Tato tři slova již sama o sobě vypovídají mnohé, a proto je nehodlám příliš rozepisovat. Antropogenní faktor není však při hodnocení kritérií ohrožení brán v potaz pouze z pohledu na lidstvo jako na ničitele všeho živého, ale otevírá se zde také otázka dostupnosti informací o daném druhu a o jeho biotopu pro nás. Při nedostatku informací, nemůže být logicky žádný druh správně ochraňován ani zařazen od červených knih. Je proto skutečně důležité hledat odpovědi na nezodpovězené otázky, provádět odbornou vědeckou a výzkumnou činnost, informovat veřejnost, spolupracovat a hlavně nacházet spojitosti v přírodě a ty pak využívat k její ochraně.

Posledním hodnoceným kritériem je význam ochrany druhu. Zde je zkoumána majoritně hodnota druhu pro daný ekosystém nebo hodnota druhu jako zdroje například potravy, obživy, aj. Podíváme-li se do jakékoliv červené knihy, zjistíme, že je zde možno nalézt téměř každý nám dosud známý druh značený zde jako druh ohrožený nebo dokonce druh ohrožený kriticky.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Základní pojmy v ekologii

• Ekologie: Věda, zabývající vztahy mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem. Zakladatelem je E. Haeckel a jako samostatný obor se rozvíjí až ve 20 století.
• Biotop (stanoviště): Místo, které organismům (druhu) poskytuje podmínky vhodné pro život, je vymezený podmínkami neživého prostředí.
• Společenstvo - biocenóza: Soubor různých populací na určitém biotopu.
• Ekosystém: Soubor organismů a neživé prostředí, ve kterém žijí= cenóza + biotop. Je základní jednotkou přírody. Charakterizují ji potravní vztahy, koloběh látek a tok energie.

Ekologická valence

Ekologická valence je rozmezí podmínek prostředí, ve kterých je organismus schopen žít a přizpůsobit se. Vždy je vymezena: minimem a maximem.

• Stenovalentní (stenoekní) druhy: Druhy s úzkou ekologickou valencí - bývají vzácné, žijí na speciálních stanovištích, bývají méně rozšířené.

Oblasti biosféry

Biosféra zahrnuje 3 oblasti:

• Sladkovodní biocyklus: Vznik obratlovců. Živočichové sladkovodního biocyklu mohou pronikat do mořské vody= tahy ryb.
• Mořský biocyklus: Největší, nejobjemnější. Problém v šíření organismů je rozdílná teplota mořských proudů, hloubkový tlak a salinita.
• Přechod mezi sladkovodním a mořským biocyklem jsou brakické vody: Při ústí řek do moří. Pronikají do něho ryby z moří i řek - rybolov. Ryby regulují obsah solí v těle pomocí osmoregulace.

Poznámky k suchozemským ekosystémům

• Opadavý listnatý les: Lepší teplota, srážky a vzdušná vlhkost.
• Vždyzelený subtropický a tropický les: Vyšší teplota, nevýrazné rozdíly mezi létem a zimou.
• Step: Travnaté společenstvo mírného pásma - rozsáhlé bylinné patro, nízké srážky nestačí na les.
• Savany: Tropická travnatá společenstva - roztroušené skupiny stromů, vyšší srážky než step.
• Pouště a polopouště: Horké pásmo subtropů, srážky pod 250mm ročně. Mohou být kamenité nebo písčité, max.

Areál - soubor stanovišť druhů na Zemi (kde druh žije a rozmnožuje se). Soubor všech fyzikálních a chemických faktorů působících na organismy.

Faktory prostředí

Sluneční záření - hlavní zdroj energie pro život na Zemi. Závislost na světle je přímá, nepřímá a nezávislá. Podle nároků na světlo rozlišujeme rostliny: světlomilné, stínomilné, temnomilné.

• Infračervené záření - nejvýznamnější zdroj tepla pro organismy.
• Poikilotermní (studenokrevní)- teplota je závislá na teplotě okolí.
• Homoiotermní (teplokrevní)- schopni regulovat svou tělesnou teplotu- ptáci, savci. U některých klesá tělesná teplota- dochází ke snížení tělesné teploty. Umožňuje překonat období nedostatku potravy.
• Přizpůsobení nepříznivým podmínkám- zimní (hibernace) a letní (estivace) spánek. Dochází ke snížení tělesné teploty.

Voda - nezbytná pro život, součástí těl organismů, zajišťuje transport látek v těle, umožňuje tepelnou regulaci atd. Sladká - pouze 3% (2% v ledovcích). Podle nároků na vodu rozlišujeme organismy hygrofilní (vlhkomilné), xerofilní (suchomilné) a mezofyty (středně vlhké vody).

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Činnost vnějších geologických sil - projevuje se přetvářením zemského povrchu. Zvětrávání hornin - postupná přeměna v průběhu času, způsobena sluncem, větrem, vodou, rostlinami, lidmi… (slunce-> změna teploty, voda zamrzá, vítr přenos částic co obrušují skály, lidé= doly, tunely, kyselý déšť) =mechanická.

Populační ekologie

• Populační ekologie= demekologie.
• Hustota= denzita, vyjadřuje počet jedinců nebo množství biomasy žijící najednotce plochy nebo objemu. Maximální hustota je dání nosnou kapacitou prostředí- K. Minimální hustota je dána nejmenším počtem jedinců nutných na rozmnožování.
• Růst populace- projevuje se kolísáním počtu jedinců v populaci. Rozhoduje vzájemný poměr mezi natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností).

Souhrnné prostorové a funkční zařazení organismů do ekosystému (úloha organismu ve vztahu k jiným druhům životního prostředí). Vertikální- rozdělení do pater, tzv.

Některé organismy se dají požít na boj proti škůdcům. Také různé prostředky se dají použít proti škůdcům. Slunéčko sedmitečné-> mšice, pivo-> slimák, ale také živočichové jako ještěrky, ježci, žáby, brouci a ptáci.

tags: #ekologicke #knihy #ekologicka #valence #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Co je pochod v přírodě?
• Nutnost okamžité akce v boji proti změně klimatu
• České startupy a ekologie
• Pouště mírného klimatu – charakteristika
• Letiště Václava Havla a ekologie