Ekologické pěstování rajčat: Postupy a strategie pro udržitelnou sklizeň

Pěstitelé rajčat stojí na prahu nové éry, v níž bude obtížnější než kdykoli v minulosti vypěstovat rajčata. Důvodem je migrace nových ras plísně bramborové z Mexika do Evropy. Nyní se tato choroba dokáže množit pohlavně.

Nebezpečí plísně bramborové

Plíseň bramborová (Phytophthora infestans) je velice nebezpečná choroba. Za příznivých podmínek dokáže během několika dnů sežehnout celý porost rajčat či brambor. Jako by se vám přes zahradu přehnal požár. Zůstanou jen zkroucené seschlé listy na hnědnoucích stoncích. Nedozrálé plody již nedozrají. Foto: Plíseň bramborová se na napadených rostlinách projevuje nejprve šedozelenými vodnatými skvrnami na listech či stoncích, které se rychle zvětšují a hnědnou.

Z historie víme, jak drastické dopady může mít plíseň bramborová na zemědělství i na celou společnost. Právě tato choroba způsobila v polovině 19. století hladomor v Irsku.

Epidemii plísně bramborové v Irsku způsobil zřejmě jeden jediný klon jednoho pohlavního typu plísně bramborové, který se v polovině 19. století rozšířil z Mexika do Evropy! Genetická rozmanitost choroby byla tehdy minimální. K pohlavnímu množení vůbec nedocházelo.

Dnes je situace horší v tom, že se patogen začíná množit pohlavně. Aby toho byl schopen, musejí být přítomny oba jeho známé pohlavní typy. Dlouho byl v Evropě přítomen pouze jeden pohlavní typ označovaný jako A1 a reprodukce probíhala čistě nepohlavně. To byl i případ Irského hladomoru. Druhý pohlavní typ A2 byl v Evropě detekován relativně nedávno v roce 1984. V České republice byl poprvé identifikován v roce 2003 výzkumným týmem v čele s Janou Mazákovou z České zemědělské univerzity v Praze.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Nepohlavní spory plísně bramborové (tzv. zoospory) mají velice krátkou životnost. Přežijí cestu z jedné rostliny na druhou, hnány vzdušnými proudy, ale zimu mohou přežít jen na živém rostlinném pletivu. Proto jakmile rajčata na konci sezóny odumřou, choroba záhy umírá s nimi.

Proto v minulosti, kdy se choroba množila jen nepohlavně, nebylo těžké chránit rajčata před plísní bramborovou. Stačilo používat neinfikovanou sadbu brambor, při sklizni ze země pečlivě vybrat veškeré hlízy, nepěstovat rajčata po bramborech a raději ani v jejich blízkosti. Nebylo tím sice možné zcela zabránit šíření spor z napadených rostlin v okolí, ale pěstitel měl alespoň jistotu, že sezónu začíná s nezamořeným pozemkem.

To ovšem neplatí pro oospory - mnohem odolnější silnostěnné spory, které jsou výsledkem pohlavního množení. Ty dokážou v půdě přečkat zimu i mimo bramborové hlízy. Protože pohlavní oospory jsou velmi odolné, dokážou přežít zimu i mimo hlízy brambor a zůstávají životaschopné několik let, přibývá a bude přibývat pozemků dlouhodobě zamořených plísní bramborovou. Například ve Švédsku je stále obtížnější udržet chorobu pod kontrolou. V některých částech Evropy již prakticky není možné pěstovat ve venkovních podmínkách rajčata nerezistentních odrůd.

Pohlavní množení posiluje genetickou variabilitu plísně bramborové, což má za následek rychlejší schopnost adaptace na nové podmínky či pěstitelská opatření. Situace je kritická i pro staré odrůdy rajčat, neboť většina z nich překvapivě postrádá rezistenci vůči plísni bramborové. Proto šlechtitelka Carol Deppe ve své poslední knize The Tao of Vegetable Gardening vyzývá ke křížení našich starých odrůd s rezistentními odrůdami, abychom byli schopni je vůbec uchovat pro budoucí generace.

Alternativy k chemickým postřikům

Komerční pěstitelé rajčat používají proti plísni bramborové průmyslově vyráběné chemické postřiky. Bez nich obvykle nejsou schopni dosáhnout uspokojivých výsledků. Dokonce i v ekologickém zemědělství jsou povoleny některé fungicidy na bázi mědi. Dlouhodobým užíváním měďnatých postřiků se ovšem měď v půdě kumuluje a postupně stává toxickou. Měď je smrtelná pro mnohé organismy. Hubí žížaly a potlačuje aktivitu půdních mikrobů, což má negativní dopady na dlouhodobou úrodnost půdy. Měď, která patří mezi těžké kovy, má ve vyšších koncentracích podobně neblahé účinky na lidský organismus jako olovo či rtuť.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Málo se ví, že mnohé fungicidy, zejména kontaktní fungicidy na bázi mědi, ničí chloroplasty v ošetřených rostlinách, čímž brzdí jejich fotosyntézu. Problém je taky v tom, že účinnost komerčních fungicidů není dlouhodobě zaručena. Souběžně s výskytem druhého pohlavního typu plísně bramborové (A2) se začaly objevovat nové rasy této choroby, které jsou rezistentní vůči některým fungicidům. Například agresivní klon EU_13_A2, který tvoří v Evropě 36% populace, je rezistentní vůči fenylamidovým fungicidům. To vše jsou důvody, které nás vedou k otázce, jak se permakulturně, tedy dlouhodobě udržitelně, tedy bez průmyslových fungicidů, vypořádat při pěstování rajčat s plísní bramborovou.

Permakulturní postupy pro boj s plísní bramborovou

Spory plísně bramborové, jimiž se choroba šíří, klíčí po osmi až dvanácti hodinách ve vlhkém prostředí. Teprve potom mohou způsobit infekci. První principem ochrany před chorobou je proto udržovat rostliny v suchu. Pěstovat je na dobře prosluněném stanovišti. Zalévat přímo ke kořenům. Zalévat ráno či v průběhu slunného dne, aby rychle oschly. Osvědčeným postupem je pěstovat rajčata ve skleníku či na jižní straně domu pod přesahem střechy, kde jsou chráněna před deštěm.

1. Pěstování rajčat na opoře

Souvisí s prvním bodem. Rajče na opoře odolává plísni déle než rajče pěstované bez opory na zemi. Tyčkové rajče na opoře se svými listy nedotýká země, je lépe provzdušněné a rychleji osychá, takže spory plísně zde mají horší podmínky k vyklíčení.

2. Pěstování raných odrůd

Pěstování pozdních odrůd venku pod širým nebem je dle mých zkušeností problematické. Mnohdy na nich nestihne dozrát jediné pěkné rajče. Rané odrůdy naproti tomu zaplodí a poskytnou úrodu dříve, než je plíseň bramborová zcela zničí. Z raných odrůd se mi osvědčily zejména tyto tři: Latah, která je vůbec nejranější, Aurora a Stupické polní rané.

3. Zkoušení nových odrůd každý rok

Existuje obrovská rozmanitost odrůd rajčat, které se liší barvou či tvarem plodů, bujností růstu, velikostí semen, raností, chutí a samozřejmě také odolností vůči plísni bramborové. Zejména u starých odrůd mnohdy nevíme, které z nich jsou odolné vůči plísni bramborové. Většina sice rezistenci postrádá, ale některé ji mít mohou. Stojí za to zjistit, které to jsou.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

4. Pěstování více různých odrůd

Nezůstávejte u jedné osvědčené odrůdy. Vytvořte si fond alespoň pěti osvědčených odrůd a ty každý rok pěstujte (kromě nových dosud nevyzkoušených odrůd). Pohlavní množení plísně bramborové vede k její větší genetické variabilitě. Tím dochází k vývoji různých genetických linií této choroby, z nichž některé mohou být lépe adaptovány na konkrétní odrůdy rajčete, zatímco na jiných odrůdách přežívají hůře. Budete-li mít na zahradě více odrůd, je pravděpodobnější, že se mezi nimi najde odrůda rezistentní právě k té linii plísně, která se stane daný rok dominantní ve vašem kraji.

Irský hladomor možná nemusel vůbec nastat, nebo mohl být méně drastický, kdyby Irové pěstovali místo jedné dvou zranitelných odrůd brambor desítky či stovky odrůd, jako to po staletí činili andští farmáři v Peru, kde byl brambor domestikován. Biodiverzita funguje jako pojistka proti epidemiím.

Vaše oblíbené a spolehlivé odrůdy nemusejí být vždy dostupné. Mohou zmizet z nabídky semenářských firem či organizací. Mohou být nahrazeny hybridními odrůdami. Proto si z nich raději uchovávejte vlastní osivo. Semenaření rajčat je jednoduché a zvládne ho každý.

Není jasné, jestli se plíseň bramborová může přenášet osivem. Starší studie přenos této choroby v osivu, které prošlo procesem fermentace a sušení, odmítaly; novější studie ho nevylučují, i když šíření infekce usušeným osivem dosud nebylo prokázáno.

V posledních letech se zejména v zahraničí objevují odrůdy s rezistencí vůči plísni bramborové. Obvykle se jedná o hybridní odrůdy, které se nedají snadno semenařit. Pokud se Vám ale osvědčí, dají se odhybridizovat a nadále udržovat klasickými semenářskými postupy. Návod najdete v již zmiňované knize The Tao of Vegetable Gardening od Carol Deppe.

I když většina starých odrůd nemá rezistenci k novým liniím plísně bramborové, jsou mezi nimi světlé výjimky, které mohou být částečně rezistentní. I částečná rezistence je užitečná. Může například způsobit, že rajče bude o pár týdnů déle odolávat chorobě. Částečně odolná odrůda může být odolná vůči jedné linii plísně bramborové. V letech, kdy tato linie převažuje, může dát hodně úrody.

Komerční odrůdy rezistentní vůči plísni bramborové mají svou odolnost často odvozenou z divokých rajčat druhu Solanum Pimpinellifolium. Jedná se o jiný druh, než je Solanum Lycopersicum, pod který spadá většina klasických odrůd. Divoká rajčata jsou přirozeně odolná vůči plísni, mají menší a chutnější plody a snadno se pěstují. Existuje mnoho různých odrůd divokých rajčat.

5. Použití přírodních výluhů

Vyzkoušejte česnekový či přesličkový výluh, mléko naředěné vodou v poměru 1:5 nebo vodní výluh z vrbové kůry, která obsahuje fungicidní látky a salicin, který po aplikaci v rostlinách vyvolává tzv. indukovanou rezistenci.

6. Eliminace infikovaných rostlin

Naučte se rozpoznat příznaky plísně bramborové. „Na všech nadzemních částech vznikají nejprve šedozelené vodnaté skvrny, které se rychle rozrůstají a postupně hnědnou. Na listech jsou nejčastěji lokalizovány na okrajích, na spodní straně listů se na okrajích skvrn vyskytuje za vlhkého počasí nebo ráno šedobílý porost tvořený sporangiofory se sporangiemi. Skvrny postupně zasychají a během krátké doby usychají celé listy. Objeví-li se začátkem sezóny ojediněle na jedné či několika rostlinách příznaky plísně bramborové, vytrhněte infikované rostliny a uložte je někam, kde se z nich nemohou uvolňovat spory. Čiňte tak s chirurgickými rukavicemi a pečlivě očistěte veškeré nářadí, které jste přitom použili.

7. Zamezení šíření choroby z infikovaných brambor

I když dnes existují i jiné zdroje nákazy, jsou infikované brambory stále důležitým přenašečem choroby na rajčata. Proto raději používejte certifikovanou sadbu brambor. Pokud chcete vlastní sadbu, je důležité dodržet základní pravidla selekce, udělat při sklizni oddělené hromádky pro každou rostlinu a vybrat jen opravdu zdravé hlízy ze zdravých rostlin. Ať už použijete vlastní či koupenou sadbu, rozhodující je nesázet infikované hlízy. Poznáte je podle nenápadných hnědých až olověně šedých skvrn, které jsou lehce propadlé. Po rozkrojení má hlíza pod skvrnami rezavě hnědé zbarvení.

Další tipy pro pěstování rajčat

• Předpěstování: Rajčata se předpěstovávají v březnu či začátkem dubna, protože potřebují teplo a nesnesou mrazy.
• Výsadba: Výsadba na finální místo probíhá až po odeznění posledních nočních mrazů, obvykle od 12. do 15. května.
• Zálivka: Zalévat vždy ke stonku, ideálně dešťovou vodou ohřátou na okolní teplotu.
• Hnojení: Doporučuje se hnojit organickými hnojivy, jako je kopřivová nebo kostivalová jícha.
• Odstraňování listů a výhonků: Pravidelně odstraňovat postranní výhony u tyčkových rajčat a spodní listy, které se dotýkají země.

Tabulka odrůd rajčat

tags: #ekologické #pěstování #rajčat #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožené vydry a řešení
• Recepty pro vaření v přírodě
• Složení a aplikace hovězího hnoje
• Vliv klimatu na Liberecký kraj
• Ubohá Myšička a Zlá Sova