Ekologické problémy pouští a desertifikace

Kdo z vás, čtenářů, ví, co je to desertifikace? Možná si vzpomenete na středoškolské hodiny zeměpisu, v nichž byl tento pojem spojován s rozšiřováním pouští. Nakonec se během půlročního výzkumu ukázalo, že desertifikace je natolik neznámý a zároveň závažný fenomén, že považuji za až podivuhodné, jak málo se tímto tématem zabýváme.

Desertifikací rozumíme podle UNCCD „degradaci půdy v oblastech suchých, polosuchých a suchých-méně vlhkých (dry sub-humid), jež je výsledkem různých faktorů včetně klimatických variací a lidských aktivit“. Je zajímavé, že tato definice zcela vylučuje pouště, které již více degradovány být nemohou. Degradací půdy myslí UNCCD „redukci či ztrátu biologické nebo ekonomické produktivity a komplexity zavlažovaných půd, pohoří, pastvin a lesů v důsledku využívání půdy či procesů vycházejících z lidských aktivit“.

Degradace půdy tedy probíhá celosvětově, zatímco desertifikace zasahuje jenom oblasti suché (tzv. drylands). Jak tomu již v akademických kruzích bývá, na této definici se vědci neshodnou, nicméně od devadesátých let je všeobecně přijímaná. Následkem ukrutných such a hladomorů, které se ve 20. století, hlavně v 70. a 80. letech, objevily v Africe, vyzdvihovaly otázku desertifikace hlavně africké státy.

První snahy se objevily v 70. letech, kdy si v boji proti desertifikaci přislíbily pomoc a podepsaly nezávazný Akční plán na boj proti desertifikaci (PACD). Tento pokus však bohužel nevyšel. Za jeho krachem stál nejenom nedostatek financí, ale i zcela banální nezájem států se touto otázkou zabývat.

Zástupci zemí celého světa se sešli v roce 1992 na summitu v Riu, aby požehnali třem úmluvám, které měly řešit nejpalčivější environmentální problémy naší doby. Jednalo se o Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC), Úmluvu o biologické rozmanitosti (CBD) a Úmluvu OSN o boji proti desertifikaci (UNCCD). Od tohoto významného data se řešení těchto tří provázaných problémů rozběhlo po třech oddělených drahách. (Proč provázaných? Velice zjednodušeně, změna klimatu má vliv na desertifikaci, a ta následně na ztrátu biodiverzity, a opačně).

Čtěte také: České supermarkety a bio

Světová veřejnost je se změnou klimatu obeznámená a mnohé iniciativy, programy a konference se s větší či menší úspěšností snaží tento problém řešit. Ztráta biodiverzity je sice „profláklá“ méně, nicméně jedná se o diskutované téma a i jemu se věnují mnohé projekty (ať už mluvíme třeba o snahách hnutí Slowfood, jež se snaží zachovat potravinovou rozmanitost, či pozoruhodné vyhlášení třinácti národních parků v Gabonu v roce 2002).

Příčiny a důsledky desertifikace

Desertifikace však rozhodně marginálním problémem není. Vzniká v důsledku klimatických variací (vysoká evaporace, měnící se projevy srážek a nízká vlhkost půdy) či lidských aktivit (nadužívání půdy, spásání pokryvu půdy dobytkem, špatné zavlažovací techniky a kácení lesů). Nese s sebou nejenom environmentální, ale i sociální důsledky. Zemědělci, kterým již degradovaná půda nedává žádné výnosy, ztrácejí obživu, vlastní potravu i domovy a postupně začnou migrovat. Desertifikaci doprovází narušená potravinová bezpečnost, hladomory a nedostatek vody.

Podle odhadů UNCCD má desertifikace přímý dopad na 250 milionů lidí a potenciálně ohrožuje celou miliardu převážně chudých obyvatel rozvojových zemí. Suché oblasti se rozprostírají na 41 % zeměkoule a mají neskutečný potenciál. Tato suchá místa, na první pohled nehostinná, jsou biologicky a ekologicky velice rozmanitá a cenná i z ekonomického hlediska.

Problémy v řešení desertifikace

Proč se tímto závažným problémem tak málo zabýváme? Toť otázka. Pokud by člověk znal odpověď, dokázal by snad najít i efektivní řešení. Během účasti na třídenní konferenci UNCCD (úmluvu reprezentuje organizace téhož jména) v Bonnu jsem byla svědkem neshody dvou táborů, vlastně tří. Rozvinuté versus rozvojové země versus UNCCD. Výsledkem byl schválený štos dokumentů, přičemž reálná pomoc lidem ovlivněným desertifikací se rovnala téměř nule.

Úmluva, jež vešla v platnost v roce 1996, existuje přesně 20 let. Za celou tu dobu se nepodařilo dosáhnout hlavního cíle, tedy zastavit desertifikaci a degradaci půdy. Objem vysoce degradované půdy dokonce během let 1991 až 2011 vzrostl o 10 % a zvýšil se i počet ohrožených lidí, a to ze 135 milionů v roce 1995 na nynějších 250 milionů. Z tohoto hlediska je UNCCD označována za neefektivní.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

V tom, aby se stala účinnější, brání nedostatek financí, vědecké spolupráce, nejasné nastavení konvence (definice, závazky, povinnosti), malá propagace problému a pokulhávající spolupráce s dalšími dvěma úmluvami. V současné době prochází organizace transformací a snaží se implementovat strategii na roky 2008-2018. Strategie by měla napomoci zlepšit podmínky zasažených populací a ekosystémů, nicméně zatím spíše pouze posílila byrokracii a administrativu.

Novinkou je i koncept takzvaného Světa s neutrální degradací půdy (Land-Degradation Neutral World), který by měl do roku 2030 zastavit veškerou degradaci půdy a zajistit obnovu zničené půdy tak, aby došlo k vyrovnání na bod 0. Koncept je to velmi ambiciózní a rétoricky atraktivní, nicméně aby se tyto cíle skutečně naplnily, vyžadovalo by to maximální nasazení, investice a hromadnou spolupráci.

V roce 2015 došlo ke schválení Cílů udržitelného rozvoje (SDGs), které nahradily Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs). Patnáctý cíl tohoto nového plánu přímo odkazuje na desertifikaci a klade si za cíl zcela ji do roku 2020 vymýtit. OSN kypí optimismem, avšak příliš často zůstává jenom u slov.

Možná řešení

Ačkoliv se řešení tohoto problému může zdát jako olbřímí úkol, je a není tomu tak. Na mezinárodní politické rovině vládne jistá apatie, takže koordinované řešení je komplikované. Na lokální úrovni však existuje mnoho jednoduchých a levných řešení a rovněž hodně lokálních, regionálních a několik mezinárodních organizací, které mají výborný know-how.

Zajímavá řešení představují i využívání plastových lahví v zahradách, různé zavlažovací techniky a návrat k tradičnímu zemědělství a chovu dobytka. Velké oblibě a podpoře se těší agrolesnické systémy kombinující hospodaření v lese a pěstování plodin. Krásným příkladem přeměny degradované oblasti v nyní rajsky úrodný les se může pochlubit iniciativa Agenda Gotsch z Brazílie, která se představila na summitu COP 21 v Paříži roku 2015.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Degradace půdy se netýká jen rozvojových zemí. Nevyhneme se jí ani v našich krajích. Oblast Středozemního moře sice považujeme za malebnou, ve skutečnosti však trpí nedostatkem vody a problémem se zavlažováním. Podobně a ještě hůře jsou na tom některé oblasti v Kalifornii. Čínské písečné bouře mají vliv na zdraví obyvatel v Koreji.

„Žijeme na stejné planetě. Neexistuje nic takového jako „NEZASAHUJ DO ZÁLEŽITOSTÍ NAŠÍ ZEMĚ“, pokud se bavíme o životním prostředí,“ moudře poznamenal účastník diskuse na stránkách Greenpeace India. Otázky desertifikace, změny klimatu a ztráty biodiverzity spolu úzce souvisejí, stejně jako stav přírody v každé zemi na světě ovlivňuje i další země.

Cílem je upozornit na to, že obnova produktivity degradované půdy a zlepšení prostředků obživy je základním předpokladem pro budoucnost lidstva. Letos navíc uplyne 25 let od sjednání této úmluvy, což vybízí k ohlédnutí za úsilím států řešit problémy spojené s degradací půdy, včetně sucha. Právě sucho je téma, kterému se Ministerstvo životního prostředí intenzivně věnuje už od roku 2014.

Aktuální stav sucha v České republice

Aktuálně se dle informací ČHMÚ letošní sucho vyvíjí následovně: téměř 46 % pramenů hlásí stav silného či mimořádného sucha. Koncem května došlo k mírnému vylepšení vlhkosti půdy, ale s postupným oteplováním se opět zvyšuje výpar.

Nejsušší oblasti se nacházejí na středním a horním povodí Vltavy, Berounky, Labe, na Tachovsku, a na Moravě v okolí Jevíčka. Podle vyhodnocení podzemních vod se 30 % mělkých vrtů pohybuje na úrovni silného až mimořádného sucha.

Celkově je hodnocen stav podzemních vod u mělkých vrtů v ČR jako mírně podnormální. Vzhledem k předpovědi počasí očekáváme mírný pokles stavu podzemních vod i půdní vlhkosti. Hladiny vod budou setrvalé nebo mírně klesající.

Opatření proti suchu v ČR

Pro opakované suché roky v řadě jsou klíčové projekty, které přinášejí okamžitý efekt. Dalších více než 200 tisíc lidí by to mělo být už letos. S připraveností na sucho pomáhá obcím i domácnostem také program Dešťovka. Aktuálně jde o 4 miliardy korun na boj se suchem.

Na přírodě blízké projekty zaměřené na přirozené funkce krajiny, zadržování vody v krajině a zlepšování bilance podzemních vod ještě do roku 2020 poputují čtyři miliardy korun z evropských fondů. Přes sedm miliard investic již rezort životního prostředí investoval na vybudování tůní, mokřadů, nové zeleně, rozlivů řek, úpravy toků a dalších více než šesti tisíc projektů.

Příklady desertifikace ve světě

Pouštní oblast Mu Us nacházející se na severu Číny dnes pokrývá plochu přibližně 40 000 kilometrů čtverečních. Nedávná snaha zastavit tu proces desertifikace výsadbou stromů došla svého naplnění, ale za cenu přečerpání zdrojů podzemní vody. Velká zelená zeď tak může do budoucna být velmi nestabilní záležitostí a ne zrovna ukázkou ekologické obnovy rozsáhlého území.

Charakteristika i rozloha pouštní oblasti Mu Us se v posledních dekádách silně měnila: byla totiž řídkou stepí s pastvinami, polopouští, vyprahlou pouští i rozvolněným lesem. Momentálně nese na svém území všechny tyto celky, s proměnlivým zastoupením. Nejdramatičtěji se na jejím vzhledu podepsalo pětatřicet let intenzivní pastvy, které jí od poloviny minulého století připravily o většinu travnatého povrchu a otevřely cestu pro postup pouště.

V návaznosti na desertifikaci zahájila Čína masivní zalesňovací projekt. Velká zelená zeď stromů měla vytvořit bariéru vyprahlé pustině. A s enormním nasazením se to podařilo. Od roku 2002 v regionu přibývá již stabilizované stromové vegetace a poušť tu ustupuje. Mu Us se tehdy stala ukázkovým příkladem velkoplošné ekologické obnovy.

Zatímco před výsadbou se zdejší zásoby podzemní vody doplňovaly tempem 7 milimetrů za rok (a těsně po výsadbě, i díky příhodně deštivým rokům, až 9 milimetrů), žíznivé stromy dnes odsají z půdního rezervoáru 16 milimetrů ročně. „To je přibližně 21 kilometrů krychlových vody ročně,“ říká Zhao. „Což nám dává prostor pro přehodnocení stanoviska o úspěšnosti této praxe, alespoň z hlediska ochrany vodních zdrojů.“

Stromy sice učinily někdejší poušť Mu Us zelenější a zpomalily její postup, ale rozhodně ji neučinily vlhčí. Velicogna dodává, že do budoucna se tedy jeví účelněji takové zalesňovací projekty, které větší měrou kladou důraz na pomalejší přirozenou obnovu porostů, namísto jednorázových a rychlých masivních výsadeb.

Další metody boje s desertifikací

Mezi hlavní metody boje s desertifikací patří půdní inženýrství a také chemické a zemědělské metody. Inženýrská metoda zabraňuje rozšiřování písku s pomocí budování fyzických bariér, například slaměných a písečných blokád. Při použití chemické metody je na písek nastříkán olej, konkrétně bitumen a latex, aby povrchová vrstva ztuhla.

Návrh „půdyfikace“ čínských inženýrů ale slibuje přesně to: přeměnu písčitých oblastí v půdu. Tato působivá proměna byla umožněna díky objevu, o který se v roce 2002 zasloužila skupina čínských vědců vedená Ji Č´-ťienem a Čao Čchao-chuaem. Ti zjistili, že mechanické vlastnosti půdy a její ekologické charakteristiky spolu úzce souvisí.

Vědci experimentují s proměnou pouště v kultivovatelnou oblast už od roku 2013 na dvou místech v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na severu Číny, kde simulovali pouštní podmínky. První oblast měla rozměr 550 m2, druhá 420 m2. Aby vědci svůj experiment ověřili, vysázeli plodiny v poušti Ulan Buh.

Zároveň ale varují, že rozsáhlá „půdyfikace“ by mohla zasáhnout zásoby podzemní vody. Tým pracovníků olomoucké univerzity pod vedením prof. Šarapatky dnes pracuje na stanovení indikátorů kvality půdy s tím, že je nezbytné postihnout co nejvíce souvislostí, které ji podmiňují.

Výsledky výzkumů by měly být promítnuty do zemědělské praxe tak, aby se začalo s půdou zacházet šetrněji, dokud je ještě čas. Na kvalitní zdravé půdě závisí život rostlin, živočichů a v konečném důsledku člověka samotného. Závisí na ní náš život!

tags: #ekologické #problémy #pouští

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce pro začátečníky k životu bez odpadu
• Ekologická likvidace vánočního stromku
• Workshopy hudebních nástrojů z odpadu
• Nerezové nášlapné koše
• Ochrana ohrožených savců