Ekologické zemědělství a udržitelné zemědělství v České republice

11.12.2025

Ekologické zemědělství (EZ) je moderní formou zemědělské výroby s historií sahající do začátku 20. století. Jeho smyslem je produkce zdravých a kvalitních potravin trvale udržitelným způsobem. V širším pojetí je tento pojem chápán jako alternativní model zemědělství, který si klade za cíl vyrovnat se s enviromentální krizí začleněním udržitelných procesů do svých zemědělských aktivit.

V podmínkách České republiky má své největší zastoupení zejména v podhorských a horských oblastech s vyšším podílem trvalých travních porostů. V České republice je ekologické zemědělství charakteristické především extenzivním chovem masného skotu, koz a ovcí v zemědělsky méně příznivých oblastech. Na trhu se pak uplatňují zejména maso, mléko a mléčné výrobky. Pozitivním trendem je sice pomalý, ale stálý růst ploch s rostlinnou výrobou.

Ekologické a regenerativní zemědělství jsou dva přístupy, jejichž cílem je zlepšovat zdraví půdy a zajišťovat udržitelnost zemědělských systémů. I když se tyto koncepty mohou zdát na první pohled odlišné, v jádru mají mnoho společného. Moderní ekologické zemědělství dokáže být regenerativním, ale s tím rozdílem, že nepoužívá herbicidy.

Ekologické zemědělství (resp. ekologická produkce) je legislativně pevně ukotvený systém s přísně nastavenými a kontrolovanými pravidly. Ekologické zemědělství v České republice i v celé Evropské unii je regulováno jasnými pravidly, která zahrnují pravidelné kontroly a proces certifikace. Tyto přísné směrnice jsou zde pro zajištění, že zemědělské produkty označené jako „ekologické“ skutečně splňují vysoké standardy udržitelnosti a životního prostředí. Naproti tomu regenerativní zemědělství, přestože má své výhody a cíle pro obnovu půdy a zlepšení biodiverzity, není v současné době podobně regulováno nebo standardizováno.

Ekologické zemědělství představuje udržitelnou alternativu ke konvenčnímu zemědělství, protože vyloučením syntetických chemických látek ve formě syntetických pesticidů minimalizuje negativní dopad na životní prostředí, včetně snížení rizika kontaminace vody, degradace půdy a poškození necílových organismů. K úrodnosti půdy přistupuje komplexně. Ke zlepšení a udržení struktury půdy, obsahu organické hmoty a dostupnosti živin využívá přírodní vstupy: kompost, hnůj, meziplodiny a krycí plodiny. Jeho postupy, jako je střídání plodin, pěstování meziplodin a podpora půdní biodiverzity, pracují v harmonii, vytvářejí zdravý a prosperující půdní ekosystém a přispívají k dlouhodobé úrodnosti půdy a jejímu celkovému zdraví, což je přínosné jak pro životní prostředí, tak pro zemědělskou produkci.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Regenerativní zemědělství sice sdílí některé postupy s ekologickým zemědělstvím, ale nevylučuje používání syntetických pesticidů. Ačkoli jeho principy upřednostňují zdraví půdy a odolnost ekosystému, syntetické pesticidy, tedy včetně herbicidů, mohou být stále používány, pokud je to nezbytné.

Do nedávna bylo jednou z hlavních výzev ekologického zemědělství omezení intenzivního zpracování půdy za účelem omezení tlaku plevelů. To v praxi představuje zejména hlubokou podzimní orbu bez následného setí ozimé plodiny a časté zpracování půdy, což může mít negativní dopad na půdní život, strukturu půdy a být zdrojem emisí skleníkových plynů díky zvýšené mineralizaci organické hmoty v půdě. Redukované zpracování půdy, které znamená minimalizaci zásahů do půdy ve formě omezování orby a snižování počtu následných operací umožňuje řešení těchto problémů. Redukované zpracování půdy musí být přizpůsobeno konkrétnímu stanovišti. Při přechodu na tuto technologii je cílem méně hluboko a méně často zpracovávat půdu, tím zvyšovat mikrobiální aktivitu v půdě a utvářet lepší půdní strukturu.

Aby bylo v ekologickém zemědělství možné úspěšně přejít od hluboké orby k redukovanému zpracování půdy, je nezbytné modernizovat zemědělské nářadí a nástroje i rozvíjet znalosti pěstitelů. Proto je zapotřebí cílit investiční podpory a vzdělávání na tyto nové technologie a praktiky tak, aby byli ekologičtí zemědělci schopni udržet si konkurenceschopnost, zlepšit udržitelnost svého hospodaření a naplňovat podmínky standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu. Poradenství a přenos znalostí budou pro zemědělce, kteří se chtějí přizpůsobit těmto novým způsobům pěstování, hrát klíčovou roli.

V roce 2023 vznikl v rámci aktivit ČTPEZ „Katalog technologií a postupů precizního zemědělství pro ekologické zemědělství“, který popisuje základní postupy a stroje potřebné pro přechod na redukované zpracování půdy v systému EZ. V roce 2022 bylo vytvořeno video zaměřené na uplatňování principů redukovaného zpracování půdy v ekologickém zemědělství, ve kterém jsou představeny jednotlivé typy nářadí, jako jsou stroje pro přímé setí, radličkové a diskové kypřiče, nebo podmítací pluh.

Na začátku června bylo vyhlášeno první kolo investičních dotací v rámci nového PRV, intervence 33.73 - „Investice do zemědělských podniků”. Projekty, které se budou týkat pořízení stroje s půdoochrannou funkcí, stroje nebo technologie, přispívající ke snížení emisí NH3 do ovzduší nebo zařízení pro precizní zemědělství, budou z hlediska preferenčních bodů zvýhodněny. Produktivní a environmentálně udržitelné zemědělství je zásadním předpokladem k tomu, abychom se mohli zbavovat kompromisů v otázkách zabezpečení produkce potravin, klimatických změn a degradace ekosystémů. V tomto smyslu představuje ekologické zemědělství multifunkční strategii zaměřenou na více cílů.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Co je ekologické zemědělství?

Ekologické zemědělství je moderní formou obhospodařování půdy bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Je založené na zásadách etického přístupu vůči chovaným zvířatům (welfare), ochrany životního prostředí, zachování biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů), šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace ale i udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově. Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí organickým hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům. Regulace plevelů se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě. Ekologičtí zemědělci nepoužívají průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy.

Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila tak, jak je jim od přírody vrozené. Ekologická farma se v ideálním případě snaží chovat jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na 1 kus. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí. Cílem je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh: zdravá půda - zdravé rostliny - zdravá zvířata - zdravé potraviny - zdraví lidé - zdravá krajina.

EZ umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny - biopotraviny. EZ je jedním z prostředků trvale udržitelného rozvoje a od roku 1994 je součástí zemědělské politiky Evropské unie.

Ekologický způsob zemědělství je schopen setrvale zajistit dostatečně vysoké výnosy i v období nepříznivých klimatických změn. Dále poskytuje celou řadu významných a vyčíslitelných ekosystémových služeb např. v podobě zvyšování retence vody v krajině či snižování nákladů na čištění vod, neboť nezatěžuje životní prostředí agrochemickými látkami. Zároveň svým přístupem zajišťuje nadstandardní životní podmínky chovaných zvířat, odpovídající co nejvíce jejich přirozeným potřebám. Výsledkem je pak produkce kvalitních biopotravin bez reziduí agrochemických látek, hormonů nebo léčiv.

Ekologické zemědělství nese i rozměr sociální. V rámci České republiky přispívá k zaměstnanosti a udržení obyvatel zejména v ekonomicky i geograficky okrajových regionech. Ministerstvo zemědělství proto podporuje ekologické zemědělce v rámci národních dotací i Programu rozvoje venkova. V jeho gesci je také příprava národní legislativy a strategických dokumentů pro rozvoj ekologického sektoru.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Bez trvale udržitelného zemědělství bude lidstvo jen těžko překonávat společenské i ekologické krize a narazí na planetární limity, za kterými už dochází k degradaci systémů, na jejichž fungování lidstvo závisí. Současné zemědělské systémy totiž stojí za většinou problémů, se kterými pak bojují.

Musíme přestat uvažovat o produkci potravin primárně jako o zdroji ekonomického zisku - tak by se dala shrnout hlavní podmínka trvale udržitelného zemědělství. Otázka udržitelného zemědělství je v době války na Ukrajině a související energetické krize ještě palčivější.

Studie vědců ukazuje také na příklad Česka, kde se zahrádkaření těší velké oblibě (věnuje se mu 40 % populace) - a kde domácí a komunitní zahrady vyprodukují více některých druhů čerstvé zeleniny a ovoce než komerční sektor. „Jednotlivec může dělat mnoho užitečných věcí, sám ale samozřejmě systémově nezmění nic, takže je třeba, abych těch aktivních jednotlivců bylo co nejvíc a aby se spojovali a kooperovali. Vědci zároveň upozorňují, že tradiční vnímání plodin, kultura s tím spojená, hraje také velkou roli. „V této době si už nemůžeme dovolit ignorovat výhody trvale udržitelného zemědělství,“ říká Petr Jehlička.

Projekt reflektuje tlaky a požadavky, se kterými se v posledních letech setkávají čeští zemědělci. Ti se střetávají s proměnlivou zemědělskou politikou státu, s potřebou zavádět klimatická adaptační opatření, s požadavky na celkové snižování skleníkových plynů při svém hospodaření a neuspokojivým poradenským systémem. Přidávají se i tlaky průmyslových odvětví na ukládání jimi vyprodukovaného uhlíku do zemědělské půdy. Na všechny tyto požadavky mají zemědělci mnohdy jen omezené prostředky a v řadě případů se k nim dostávají různé protichůdné informace zastupující zájmy jednotlivých stran.

Jedním z klíčových výstupů projektu bude cyklus odborných školení, který může usnadnit vstup zájemců o certifikaci. Důležitým nástrojem projektu bude také vznik nové online platformy, skrze kterou se budou moci snáze propojovat poradci v zemědělství s jednotlivými zemědělci. V rámci aktivit projektu zveme odbornou veřejnost k diskuzi o současném stavu poradenského systému a bariérách a příležitostech pro implementaci změn v zemědělské krajině.

Studie Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy a dalších institucí ukazují, že v České republice nepochybně dochází k výraznému utužování zemědělských půd, které vede k výraznému snížení jejich zasakovací schopnosti, ke zrychleným projevům eroze a snížení zásob podzemní vody. Zrychlený odtok vody z krajiny je třeba řešit a právě zemědělské subjekty v tom mohou vhodnými opatřeními, jako jsou například výsadba zeleně, zatravnění údolnic, budování hrázek, příkopů atd. výrazně napomoci k navrácení malého koloběhu vody a tím snižovat dopady extrémů počasí jako je sucho nebo povodně,“ vysvětluje Klára Petrásková.

Vědci z České zemědělské univerzity se v nedávné studii zaměřili na postavení ekologického zemědělství ve společenském diskursu. Zvláštní pozornost věnovali vztahu mezi alternativními proudy ekologického hnutí a konvenčním zemědělstvím. Studie se prováděla na území České republiky, která patří v otázce ekologického zemědělství k nejlépe hodnoceným zemím v Evropě.

Pokud se ovšem blíže podíváme na celosvětovou zemědělskou produkci, zjistíme, že podíl ekologického zemědělství je stále zanedbatelný. Stejně jako v jiných sektorech je i v zemědělství vysoká míra konkurence. Ekologické zemědělství v tomto prostředí soutěží s konzervativnějšími zemědělsko-potravinářskými modely. Koncept udržitelného zemědělství totiž nabourává pilíře konvenčního způsobu hospodaření, kde častokrát vítězí kvantita nad kvalitou. Myšlenka šetrného zemědělství tak pod tíhou maximalizace zisku ztrácí svou dynamiku. Je však potřeba zmínit, že i přes vysokou konkurenci dosáhlo ekologické zemědělství v posledních třiceti letech několika významných úspěchů. Bohužel je stále řadou odborníků považováno za původně úspěšnou strategii, které již není účinná.

Díky této geografické, socioekonomické a politické rozmanitosti je vytvořen široký prostor pro interpretaci, zda je ekologické zemědělství adekvátní danému prostředí, nebo není. Ve zmíněné studii vědci z ČZU zkoumali pohledy lidí, kteří jsou do ekologického zemědělství zapojeni. Výzkumný vzorek poté rozdělili na tři skupiny podle odlišného vnímání role ekologického zemědělství ve společnosti.

Ačkoliv má konvenční a ekologické hnutí společné dílčí cíle na bázi potenciálně sdílených hodnot udržitelnosti, názory jejich stoupenců se výrazně liší. Hlavně pokud jde o roli ekologického zemědělství ve společnosti. Kritika se snáší zejména na dlouhodobou skepsi vůči produkci ekologického zemědělství, které v porovnání s konvenčním zemědělstvím výrazně zaostává, co se produkce týče. Vysoké nároky jsou také kladeny na proces schvalování biopotravin před jejich distribucí. To logicky odrazuje potenciální zemědělce, kteří by chtěli do své aktivity začlenit alternativní a udržitelné způsoby zemědělství. V neposlední řadě je významným aspektem „a priori“ opoziční charakter vzájemného postavení ekologického a konvenčního zemědělství, jež by při dostatečné snaze mohlo dosáhnout chytré kombinace ekologických a konvenčních metod. Toto spojení by v budoucnu mohlo přispět k větší udržitelnosti zemědělství jako takového.

V úvodu svého vystoupení charakterizoval zaměření Společné zemědělské politiky (SZP) pro příští období v tom smyslu, že do svých principů implementovalo základní cíle Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal), k nimž patří mimo jiné i udržitelné zemědělství.

Hlavním cílem Green Dealu je dosažení klimatické neutrality do roku 2050, což znamená, že pro splnění tohoto klimatického cíle, by mělo dojít k redukci skleníkových plynů do roku 2030 na úroveň 55 procent oproti roku 1990 a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Zemědělské, lesnické a další využití půdy v celém světě se podílí na tvorbě asi 23 % celkových čistých globálních emisí skleníkových plynů. Přitom zemědělství v EU-28 je, podle údajů z roku 2015, zodpovědné za 9,58 % celkového objemu produkovaných skleníkových plynů, přičemž asi 5 % pocházelo ze sektoru živočišné výroby. Také v oblasti zemědělství EU se významně redukovaly emise skleníkových plynů.

Podle Martina Pýchy se během doby, to je již v loňském roce a letos, ukázalo, že přece jenom vznikla řada odborných studií, která se snažila nastínit praktické dopady Green Dealu do zemědělství a potravinářství. Pokud jde o studii amerického ministerstva zemědělství, tak, podle ní, by došlo ke snížení zemědělské produkce EU o 12 - 15 %. Přitom by se zvýšily farmářské ceny zemědělských produktů o 17 %. Zároveň by se snížil vývoz potravin a zemědělských produktů, mimo EU, o 20 %, načež by následovalo zvýšení dovozu potravin, ze zemí mimo EU, o 2 %. V případě studie zpracované Společným výzkumným střediskem EK (JRC) by se u obilovin projevil pokles produkce o 15 %, plocha by se snížila o 4 % výnosy by poklesly o 11 %. U zeleniny by nastal pokles o 12 8 s tím, že by rovněž poklesly i výnosy zemědělců. Objem produkce masa by se snížil o 14 % a dodávky syrového mléka na trh by klesly o 10 %. Výsledkem těchto změn by bylo, že Evropská unie by byla na světovém trhu méně konkurenceschopná. Značně by se snížil i příjem zemědělců - v odvětví obilovin by to bylo o 26 %, u zeleniny a trvalých plodin o 5 %, přičemž kvůli vyšším nákladům by vzrostla jejich cena o 15 %. Studie JRC dále předpokládá, že emise skleníkových plynů by se snížily o 20 % do roku 2030 a u metanu a oxidu dusného by došlo ke snížení o 14,8 %.

Studie univerzity v Kielu přitom vypovídá o tom, že strategie Farm to Fork není účinná proti změně klimatu, přitom dojde ke snížení skladování CO2 v odvětví LULUCF (tj. zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy) v EU o 50 milionů tun. Pokud jde o zprávu charity Oxfam, ta konstatuje, že by k naplnění klimatické neutrality do r. 2050, mělo dojít prostřednictvím regenerace lesů. Ovšem, jak studie dále ukazuje, dosažení „čisté nuly“, tedy klimatické neutrality, do roku 2050 by vyžadovalo vysazení nejméně 1,6 miliardy hektarů nových lesů, což je pětinásobek rozlohy Indie. V Evropské unii by to znamenalo zalesnění dodatečných 30 až 90 milionů hektarů půdy, to je až polovinu zemědělské půdy v Evropě.

Pokud jde o ekonomické dopady, ukazuje se, že výrazné propady produkce povedou ke značnému zvýšení nákladů na zemědělskou produkci a tím i ke zhoršení konkurenceschopnosti evropských zemědělců. V případě sociálních dopadů dojde ke zvýšení cen potravin pro spotřebitele, což povede ke snížení jejich kupní síly. Zároveň zhoršení ekonomiky hospodaření povede ke snížení příjmů zemědělců. To by poté vedlo i k sociální a politické nestabilitě společnosti.

Podle Martina Pýchy, ekonomická udržitelnost rovněž znamená rovné podmínky v rámci Společné zemědělské politiky a současně i pečlivé zvážení dopadů nastavení SZP. Podle něho by měly být dováženy pouze ty potraviny, které plní stejné podmínky produkce (uhlíkové vyrovnání, ale i stejné povinnosti u welfare, atd.). Potřebná je i podpora lokální ekonomiky, což znamená i vyjasnění si otázky zajištění prodeje lokálních potravin v supermarketech a hypermarketech obchodních řetězců.

Pokud jde o sociální udržitelnost, je to otázka společenské smlouvy. Načež připomněl, že Green Deal bude znamenat značný propad v příjmech zemědělců, což se negativně odrazí i v životě celé společnosti na venkově. Proto Zemědělský svaz ČR požaduje, aby, na základě znalostí dopadů, byly připraveny sociální programy a zároveň s tím i vzdělávací programy.

V závěru Martin Pýcha konstatoval, že Zemědělský svaz ČR souhlasí s cílem zaměřit se na udržitelnosti zemědělství. Je ale nezbytné zpracovat komplexní posouzení dopadů návrhů EK a zvážit, zda předkládané nástroje k dosažení stanovených cílů jsou správné. Podle vedení Zemědělského svazu ČR musí být komplexní a nezávislý na politickém tlaku.

Na některé způsoby ekologického hospodaření půjdou vyšší sazby dotací. Dodávky ovoce, zeleniny a mléka do škol budou distribuovány kratší cestou. Digitalizace záznamů o používání přípravků na ochranu rostlin se zjednoduší.

Pro ekologické zemědělce se zvýší sazba některých dotací, omezí se byrokracie a budou mít jednodušší podmínky při žádosti o dotaci. Nově už například nebudou muset dokládat produkci na standardní orné půdě. Žadatelé také nebudou muset odevzdávat evidenci o výnosech za předcházející rok. Zjednodušení je připraveno i pro zemědělce, kteří pěstují více druhů zeleniny na malých plochách do 6 hektarů. Nyní postačí, když v žádosti o dotaci uvedou, že pěstují směs zeleniny, už není nutné, aby konkrétně vypisovali jednotlivé druhy. Tito malí zemědělci zároveň dostanou vyšší dotaci, stejně jako pěstitelé víceletých pícnin, trav na semeno a travního porostu na orné půdě.

Zjednodušení je připraveno i pro zemědělce, kteří pěstují více druhů zeleniny na malých plochách do 6 hektarů. Nyní postačí, když v žádosti o dotaci uvedou, že pěstují směs zeleniny, už není nutné, aby konkrétně vypisovali jednotlivé druhy. Tito malí zemědělci zároveň dostanou vyšší dotaci, stejně jako pěstitelé víceletých pícnin, trav na semeno a travního porostu na orné půdě.

Celkem je pro ekologické zemědělství na roky 2023-2027 vyčleněna podpora přibližně 11,3 miliardy korun, z toho 7,4 miliardy z národních zdrojů a asi 3,9 miliardy ze zdrojů EU. Ročně podají zemědělci v rámci tohoto opatření 5,2 tisíce žádostí o dotaci na výměru 570 tisíc hektarů.

Záznamy týkající se používání přípravků na ochranu rostlin (POR) se budou od začátku roku 2026 v celé EU vést už jen elektronicky. Každý zemědělec má povinnost zanést záznam o použití POR do 30 dnů od aplikace přípravku do elektronické podoby. Elektronické prostředky pro vedení záznamů zajišťují větší spolehlivost záznamů, usnadňují jejich shromažďování, ověřování příslušnými orgány a účelnější kontroly. Novela také zavádí povinnost pro zemědělce obhospodařující více než 200 hektarů pravidelně poskytovat Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému záznamy o použití přípravku nebo pomocného prostředku.

Nařízení specifikuje distribuční kanály pro dodávky mléka, ovoce a zeleniny do škol. Nově došlo k upřesnění pravidel pro krátké dodavatelské řetězce, tedy že od výrobce se musí potraviny dostat do škol maximálně přes jednoho obchodníka/zprostředkovatele. Tím se podpoří udržitelné zemědělství i využití převážně místních zemědělců, čímž se sníží zatížení životního prostředí. Rovněž se urychlí schvalování doprovodných vzdělávacích opatření souvisejících s projektem. Termín oznámení o jejich schválení se posune z 31. srpna už na 15. srpna, takže vzdělávací akce mohou začínat už od září. Zářijový termín je vhodný například pro exkurze žáků do sadů, protože právě v tomto období vrcholí sklizeň ovoce.

Nově budou žáci dostávat zdravé svačiny od listopadu místo od září.