Chov ovcí a koz patří mezi tradiční zemědělské činnosti, které mají významný přínos pro produkci masa, mléka, vlny a dalších užitečných produktů. Tyto zvířata jsou ceněna pro svou schopnost přizpůsobit se různým podmínkám prostředí a pro své relativně nenáročné požadavky na péči. Ovce a kozy jsou chovány jak na malých rodinných farmách, tak ve velkých komerčních provozech. Jejich chov přináší ekonomické výhody a podporuje udržitelnost zemědělské výroby, zejména v oblastech, kde je jiný druh chovu méně efektivní.
Ekologické zemědělství a chov ovcí a koz
Ekologické zemědělství (EZ) hraje v české krajině důležitou roli. S téměř 17% podílem na celkové zemědělské půdě představuje životaschopnou alternativu ke konvenčnímu zemědělství. Pro ekologické zemědělství jsou charakteristické šetrné zpracovatelské postupy při výrobě potravin s vyloučením použití chemicko-syntetických látek.
S podporou a rozvojem pastvinářství se objevuje i návrat tradičních druhů zvířat jako jsou ovce a kozy na naše pastviny. Ideální podmínky pro návrat těchto druhů užitkových zvířat skýtají právě ekofarmy a režim ekologického zemědělství. V roce 2023 bylo ekologicky chováno přes 70 tis. ovcí a 7 tis. koz. V evropském měřítku si Česká republika vede nadprůměrně v ekologickém chovu skotu (20 %), ovcí (39 %), koz (25 %) a koní (27 %).
Farmář nemůže ráno vstát a rozhodnout se, že ode dneška se to bude dělat ekologicky. Aby statek získal označení ekologického zemědělství, musí projít přechodným obdobím. Období trvá různě dlouho.
Chov zvířat hraje v rámci ekologického zemědělství nezastupitelnou roli. Uzavřený koloběh by se bez zvířat a bez produkce organického hnojiva těžko obešel. Nejpříznivější složení ekologického hospodaření je rostlinná výroba, která se skládá z orné půdy a TTP (trvalých travních porostů).
Čtěte také: Ekologické metody chovu ovcí a koz
Legislativní rámec a základní požadavky
Legislativa týkající se ECH zvířat je poměrně rozsáhlá. Dle předpisů ekologického zemědělství (NR (ES) č. 834/2007 čl. 11, čl. 14, čl. 15, NK (ES) č. 889/2008 kapitola 2) k dosažení do značné míry uzavřeného koloběhu látek mezi půdou, rostlinami a zvířaty, musí být chov zvířat v ekologickém zemědělském podniku vždy spojen s pozemky, které ekofarma obhospodařuje. Počet zvířat na jednotku plochy je omezen s cílem zabránění nadměrné zátěže půdy, spodní vody a povrchových toků, jak samotnými zvířaty, tak i statkovými hnojivy.
Při zahájení přechodu konvenčního podniku na EZ se mohou všechna zvířata, která podnik vlastní převést do ekologického zemědělství bez omezení. Při přechodu na ekochov (ECH) se musí veškerá půda pro pěstování krmiv obdělávat dle pravidel ekologického zemědělství. V systému ekologického zemědělství se v ČR mohou chovat pouze skot, koně, prasata, ovce, kozy, králíci, drůbež, ryby a středoevropské ekotypy včely medonosné. Ostatní druhy hospodářských zvířat je možno na ekofarmě chovat jako zájmové chovy, které však nejsou předmětem podnikání v ekologickém zemědělství. Osoby chovající zvířata v ekologickém zemědělství musí mít základní znalosti a schopnosti pečovat o potřeby, zdraví a životní podmínky zvířat. V rámci chovu musí být dodržovány zásady welfare zvířat. Ekologicky chovaná zvířata musí být vždy oddělena od zvířat konvenčních. Počty zvířat v ekologickém zemědělství je nutno stanovit tak, aby nebylo překročeno množství 170 kg vneseného dusíku statkovými hnojivy na 1 ha zemědělsky využívané půdy ekofarmy a rok. Nejvyšší přípustné počty zvířat na ha zemědělské půdy ekofarmy jsou uvedeny v příloze č. IV. NK (ES) č.
Ustájení a životní prostor
Celoroční chov zvířat bez ustájení je možný pouze ve vhodných klimatických oblastech, respektive bez jejich strádání. Co se týká stájí, nejméně polovina minimální ustájovací plochy musí být pevná, bez roštů, se suchou podestýlkou. Počty zvířat ve stáji by měly být takové, aby jim zaručily pohodu a spokojenost. Minimální velikosti prostor ustájení a výběhů pro jednotlivé druhy, respektive kategorie zvířat jsou uvedeny v příloze č. III. NK (ES) č.
U stájí pro ovce a kozy jsou nejrozšířenějším systémem stáje jednoprostorové (vnitřní plocha stáje je dále rozdělována na funkční celky v závislosti na období např. v chovu koz lze využít tzv. Perspektivním systémem samozřejmě však s ohledem na plemeno a jeho adaptabilitu (u ovcí) jsou tzv. nestájové chovy - s využitím lehkých přístřešků, např.
Legislativní předpisy nespecifikují plochu pro ovci s jehňaty ani pro kozu s kůzlaty, proto vycházíme z doporučení pro konvenční chovy, tj. pro bahnici do odstavu s 2 jehňaty - min. 2 m2, pro kozu s 2 kůzlaty - min. Eko legislativa podmínky ustájení plemeníků nepopisuje, proto vycházíme z předpisů pro konvenční zemědělství, kde plocha na individuálně ustájeného berana nebo kozla je min.
Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu
Krmení a výživa
Výživa a krmení zvířat v ekologickém zemědělství je upravena předpisy EZ NR (ES) č. 834/2007 čl. 5, 7, 14, 16 a 18, NK (ES) č 889/2008 čl. 19, 20, 21, 22, 25 j, 25 m, 26 a 43. Obecně je však možno konstatovat, že výživa v rámci ekologického zemědělství je spíše zaměřena na dosažení vysoké kvality produkce, než na její maximalizaci. V rámci ekologických chovů především platí, že základem výživy mláďat savců je mateřské mléko (minimální doba podávání mléka je od 40 dní do 3 měsíců, dle druhu zvířat) a že zvířata se musí krmit výhradně ekologickými krmivy nebo krmivy z přechodného období.
Býložravcům má být co možná nejčastěji umožněn pobyt na pastvě, přičemž objemná píce musí u těchto druhů reprezentovat minimálně 60 % denní krmné dávky v přepočtu na hmotnost sušiny. V případě zvířat chovaných k produkci mléka může však tento podíl, ve fázi začátku laktace, klesnout na 50 %. Taktéž drůbež a prasata musí být přikrmována čerstvou, sušenou nebo silážovanou objemnou pící. Dále je nutno doplnit, že jiné než ekologické krmné suroviny rostlinného, živočišného či minerálního původu a vedlejší produkty rybolovu se mohou ve výživě používat pouze v případě, že jsou uvedeny v příloze č. V. NK (ES) č. 889/2008. Ve výživě zvířat se také mohou používat doplňkové látky a činidla, která jsou uvedena v příloze VI. NK (ES) č. 889/2008.
Orientační spotřeba vody - koza 6 až 10 litrů na kus a den, u ovce 5 až 8 litrů na kus a den s tím, že např. maximální zatížení pastviny - bahnice, kozy - max. setrvání zvířat na jednom místě pastviny - max.
Zdraví a prevence
Elementárním předpokladem pro zabezpečení kvalitní a dostatečné produkce v rámci každého ekologického chovu je zabezpečení optimálního zdravotního stavu zvířat, přičemž péče o zdraví zvířat je v těchto chovech založena především na preventivních opatřeních. Vlastní prevence je v ekologickém zemědělství založena na celé škále opatření (výběr vhodných plemen, kvalitní krmiva, vhodné a čisté ustájení, dodržování welfare zvířat atd.), preventivní používání tzv. alopatických léčiv je však zakázáno.
Pokud, i přes preventivní opatření, dojde k onemocnění či poranění zvířete, musí být každé zvíře adekvátně ošetřeno, při ošetření však mají přednost fytoterapeutické a homeopatické léky a preparáty a povolené doplňkové a minerální látky a stopové prvky (viz přílohy V. a VI. NK (ES) č. 889/2008). Nicméně v nezbytných případech je povolena i aplikace antibiotik nebo chemických alopatických léků, přičemž aplikace veterinárních léčiv (přípravek, účinná látka, způsob a trvání ošetřování, ochranná lhůta), musí konkrétní podnik zaznamenávat v evidenci a předkládat kontrolní organizaci. Ošetřená zvířata či skupiny zvířat musí být jednoznačně identifikována a označena. Ochranná lhůta mezi prvním podáním chemického alopatického léku a získáním bioproduktu z ošetřovaného jedince se však zdvojnásobuje oproti ochranné lhůtě předepsané zákonem. Pokud však ochranná lhůta není jasně definována výrobcem léčiva, dodržovaná ochranná lhůta je minimálně 48 hodin. V případě, že zvíře či zvířata jsou ošetřeny chemickými alopatickými léky nebo antibiotiky více než třikrát v průběhu 12 měsíců nesmí se tato zvířata nebo jejich produkty, které jsou z nich získány, prodávat jako bioprodukty.
Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?
Kupírování s využitím pryžových kroužků či krvavou cestou, ořezávání zubů, krácení zobáků drůbeže, odrohování atd. se v ekologických chovech nesmí provádět, nicméně v případě závažných důvodů (zlepšení zdravotního stavu apod.) může MZe některé zásahy jednotlivým žadatelům předem povolit. Výjimky týkající se zacházení se zvířaty a také eventuálního vazného ustájení jsou uvedeny v „Metodickém pokynu MZe č. 2/10“, ze dne 1. dubna 2010 č.j.
Přechodné období a prodej produktů
Produkty z chovu zvířat je možné prodávat s označením BIO či EKO až po doběhnutí stanoveného přechodného období. Přechodné období obecně činí 24 měsíců. Nicméně například při aplikaci postupného zařazování jednotlivých chovů zvířat do ekologické výrobní jednotky může být přechodné období pro produkty, od nově zařazených druhů konvenčních zvířat, za určitých okolností podstatně zkráceno. Zkrácené přechodné období u různých druhů hospodářských zvířat a různých směrů užitkovosti, dle čl. 38, odst. 1 NK (ES), může činit od 12 měsíců, v případě skotu pro produkci masa až po 6.
Plemena a reprodukce
Při výběru plemen nebo užitkových typů je především nutno respektovat jejich adaptabilitu, vitalitu a odolnost. Seznam doporučených plemen však doposud neexistuje, v rámci výběru by však měla být preferována taková plemena, která jsou již přizpůsobena daným podmínkám a zvířata konstitučně pevná, odolná, s dobrými mateřskými vlastnostmi a v optimální kondici. Pokud však není možno zabezpečit reprodukci v rámci uzavřeného obratu stáda, nová zvířata by v zásadě měla pocházet z jiných ECH. V ekochovech se přednostně doporučuje pro rozmnožování zvířat aplikovat přirozenou plemenitbu, umělá inseminace je však přípustná.
Přeprava zvířat
Přeprava zvířat musí být co nejšetrnější a při jejím provádění musí být respektovány příslušné předpisy. Při nakládání, respektive vykládání zvířat se nesmí používat elektrické pomůcky k popohánění, před jízdou či v jejím průběhu je zakázána aplikace uklidňujících alopatických prostředků.
Vývoj ekologického zemědělství v ČR
V roce 1990 se v České republice nacházely v ekologickém zemědělství pouze 3 farmy. V roce 2013 jich bylo 3 926 se 496 896 ha a v roce 2016 již 4 243 farem hospodařilo na 506 700 ha a tvořily 9% všech zemědělských podniků. Dle těchto informací lze říci, že trend ekologického zemědělství v ČR pomalu roste. Obdobně to vypadá i v Evropě, kde se velké oblibě v současnosti těší produkty z ekologického zemědělství.
V roce 2013 dominoval v ekologickém zemědělství převážně chov skotu s 213 303 ks, následoval chov ovcí s 101 528 ks. Nutné je zmínit i zastoupení drůbeže s 36 610 ks. Poměrně nízký stav zaznamenal chov koz s celkovým počtem 7 701 kusů. V roce 2016 vzrostl chov skotu chovaného v ekologickém zemědělství na 247 684 ks. Chov ovcí zaznamenal mírný pokles na 101 022 ks na rozdíl od chovu koz, kde se počet chovaných zvířat zvýšil na 1942 ks.
Odlišnosti od konvenčního zemědělství
Odlišnost ekologického zemědělství od konvenčního je v mnoha aspektech. Jako první je třeba zdůraznit přístup ke zvířatům. Přístup chovatele není individuální, ale skupinový. Preferují se systémové přístupy a priority zdraví a pohody zvířat. Ty jsou kladeny na celé stádo, ne na jednotlivce. Všeobecně platí, že ekologické chovy vynikají důrazem na welfare. Tyto svobody provázejí kompletní chov zvířat. Další zásadou farmáře hospodařícího v ekologickém zemědělství je prevence. Nečeká až se daný problém/onemocnění vyskytne, snaží se mu v každém ohledu předcházet. Soustředí se také na výběr plemene dle klimatických podmínek farmy. Ve většině případů se nevybírají vysoce prošlechtěná plemena, která jsou směřována na vysokou užitkovost.
Ekologické zemědělství disponuje dvěma druhy ustájení. První je celoroční ustájení na pastvině, které je obvyklé hlavně v chovu masného skotu. Druhé povolené ustájení je ve stáji s přístupem do výběhu či na pastvinu. Tento systém se využívá hlavně u dojného stoku. Stáj musí být vybavena dostatečným prostorem k odpočinku. Místo odpočinku musí být suché a vystlané slámou nebo jiným přírodním materiálem. V ekologickém zemědělství není povoleno, aby zvíře bylo trvale uvázáno celý den. Krmit se smí pouze krmivem pocházejícího z ekologického chovu, což je ustanoveno od 1. 1. 2008. V nejlepším případě by měla být hlavní část krmné dávky složena z objemného krmiva přijímána pastvou.
Dále je zakázáno přenášení embryí, podávání stimulátorů růstu, využívání hormonální synchronizace říje a hormonálních preparátů na stimulaci říje a ovulace, zkracování ocásků a odstraňování zubů, odrohování rohů a zkracování zobáků. Zakázána je také preventivní nebo paušální aplikace antibiotik.
Postavení a význam chovu ovcí
Ovce jsou v současnosti druhým nejrozšířenějším hospodářským zvířetem na světě, když cca 90 % ovcí se chová pro masnou produkci a 10 % pro mléko. Obecně je možno konstatovat, že u nás je chov ovcí spíše považován za minoritní produkci, nicméně v rámci ekologického zemědělství patří tento chov mezi produkce dominantní, když v roce 2011 byly ovce chovány na 655 ekofarmách a jejich celkový počet na těchto farmách činil cca 80 000 kusů, což reprezentuje cca 30 % ovcí chovaných v současnosti v ČR.
Mezi nejvýznamnější pozitivní trendy, jež byly registrovány v českém ekochovu (ECH) ovcí v posledních deseti letech především patří postupné zvyšování počtu ovcí, jejich farem a chovatelů, relativně příznivé dotace (především pro chovy situované v LFA), postupné zlepšování užitkových parametrů a růst zájmu spotřebitelů o produkty z tohoto chovu. Pro stejné období jsou však také charakteristické i některé negativní trendy, a to především nízká cena vlny a její problematický odbyt a růst závislosti chovatelů na dotacích.
Vzhledem k především povlovnému nárůstu počtu ekofarem s chovem ovcí, respektive počtu ovcí zde chovaných v posledních letech je obecně možno konstatovat, že pozitivní trendy v domácím ECH ovcí převládají, což je dobrým znamením i pro budoucnost. Avšak aby byl tento chov ekonomicky zajímavý a tím i perspektivní, za předpokladu, že masná produkce ovcí bude dominantní i v budoucnu, je nutno stále zlepšovat reprodukční a produkční ukazatele. Nejlepší ekonomika je obecně registrována při aplikaci pastevního odchovu jehňat spolu s matkami. Nicméně i polointenzivní výkrm jehňat může být ekonomicky zajímavý.
Důležitým faktorem, který ovlivňuje současnost a jistě bude ovlivňovat i budoucnost ECH ovcí, je jeho mimoprodukční význam spočívající především v údržbě trvalých travních porostů v horských a podhorských LFA.
Zásady ekologického chovu
Odlišnost ekologického zemědělství od konvenčního je v mnoha aspektech. Jako první je třeba zdůraznit přístup ke zvířatům. Přístup chovatele není individuální, ale skupinový. Preferují se systémové přístupy a priority zdraví a pohody zvířat. Ty jsou kladeny na celé stádo, ne na jednotlivce. Všeobecně platí, že ekologické chovy vynikají důrazem na welfare. Další zásadou farmáře hospodařícího v ekologickém zemědělství je prevence. Nečeká až se daný problém/onemocnění vyskytne, snaží se mu v každém ohledu předcházet. Soustředí se také na výběr plemene dle klimatických podmínek farmy. Ve většině případů se nevybírají vysoce prošlechtěná plemena, která jsou směřována na vysokou užitkovost.
Ustájení v ekologickém chovu
Ekologické zemědělství disponuje dvěma druhy ustájení. První je celoroční ustájení na pastvině, které je obvyklé hlavně v chovu masného skotu. Druhé povolené ustájení je ve stáji s přístupem do výběhu či na pastvinu. Tento systém se využívá hlavně u dojného stoku. Stáj musí být vybavena dostatečným prostorem k odpočinku. Místo odpočinku musí být suché a vystlané slámou nebo jiným přírodním materiálem. V ekologickém zemědělství není povoleno, aby zvíře bylo trvale uvázáno celý den.
U stájí pro ovce a kozy jsou nejrozšířenějším systémem stáje jednoprostorové. Vnitřní plocha stáje je dále rozdělována na funkční celky v závislosti na období např. v chovu koz lze využít tzv.
- Plocha choulu je min. délka setrvání v individuálním kotci / choulu - max.
- Legislativní předpisy nespecifikují plochu pro ovci s jehňaty ani pro kozu s kůzlaty, proto vycházíme z doporučení pro konvenční chovy, tj. pro bahnici do odstavu s 2 jehňaty - min. 2 m2, pro kozu s 2 kůzlaty - min.
- Eko legislativa podmínky ustájení plemeníků nepopisuje, proto vycházíme z předpisů pro konvenční zemědělství, kde plocha na individuálně ustájeného berana nebo kozla je min.
U ovcí jsou perspektivním systémem tzv. nestájové chovy s využitím lehkých přístřešků.
Krmení v ekologickém chovu
Krmit se smí pouze krmivem pocházejícího z ekologického chovu, což je ustanoveno od 1. 1. 2008. V nejlepším případě by měla být hlavní část krmné dávky složena z objemného krmiva přijímána pastvou.
- Maximální zatížení pastviny - bahnice, kozy - max.
- Setrvání zvířat na jednom místě pastviny - max.
- Orientační spotřeba vody - koza 6 až 10 litrů na kus a den, u ovce 5 až 8 litrů na kus a den.
Zdraví a pohoda zvířat
Každý chovatel ví, že jen zdravé zvíře může mít náležitou užitkovost, že se zdraví zvířat projeví v ekonomice podniku a je významné i z hlediska bezpečnosti potravin. Lze doporučit odborný veterinární dohled nad stádem, který zajistí kontinuální monitoring a náležitou veterinární péči.
- Kontrola zdravotního stavu - min.
Zakázána je také preventivní nebo paušální aplikace antibiotik. V případně nutnosti použití musí být dodržena dvojnásobná ochranná lhůta, než v konvenčním zemědělství.
Chov koz - specifika
Jen prostě vypustit pár koz na chudou pastvinu za stájí a mít profit z jejich mléka a masa? Tak snadný chov koz není, kozy jsou totiž náročné - především mají-li dosáhnout nějaké užitkovosti. Základem chovu jakéhokoli zvířete je krmení. Mají-li kozy dosahovat vysoké užitkovosti, třeba ve formě nadojeného mléka, musí dostávat dobrou základní krmnou dávku; čím více mléka mají dávat, tím lepší musí být kvalita krmiva.
Kozy, zvláště rohaté, potřebují místo a vnitřní uspořádání, aby mohly žít ve vzájemném souladu. Z hlediska struktury stáda je totiž nutné, aby níže postavená zvířata mohla ustoupit výše postaveným a vyhnout se tak konfliktům. Ve svém původním životním prostoru se kozy pohybují například ve skálách, které jim slouží jako úkryt i jako příležitost ke šplhání; ve stáji bychom jim měli takové prostředí pokud možno nahradit. Jak toho dosáhnout? Jednou z možností je vytvořit o 10-20 % více krmných míst, než kolik je zvířat, a krmná místa oddělit, aby na sebe kozy navzájem neviděly a mohly se v klidu věnovat žraní. Pomoci může i samozavírací krmná mříž. Užitečné jsou dále možnosti k lezení, chráněná lehací místa, prkna na stěnách nebo optické zástěny z prkenných palisád, za nimiž se zvířata mohou skrýt - to vše obohacuje prostředí stáje.
Kromě toho je třeba zabránit, podobně jako u ustájení dojnic, výskytu úzkých míst: chodby nesmí být užší než 1,5 m a je třeba vyvarovat se slepých uliček. U všech těchto opatření však nelze zapomínat na ekonomiku práce. Chovatel by měl jedním pohledem přehlédnout všechna zvířata a neměl by být nucen hledat kozy za všemi možnými úkryty.
Pro zdraví zvířat je významné také správné stájové klima: do stáje musí mít přístup vzduch a světlo a stáj by měla být suchá - nejen shora, tedy chráněná před deštěm, ale vlhký vzduch musí ze stáje také odcházet ven. To funguje nejlépe při systému větrání okap-hřeben, u něhož proudí do stáje ze stran čerstvý vzduch a nahoře u hřebenu střechy pak může odcházet ven. Důležitá je také volba střešní krytiny.
Celoroční pastevní chov mléčných koz není možný - kozy totiž nemilují vlhké počasí a za deště žerou velmi nerady, nebo dokonce žrát úplně přestanou. Od dubna do října je lze chovat na pastvině vybavené odpovídajícím přístřeškem.
Nemoci koz
K typickým onemocněním patří artritida a encefalitida koz (CAE), což je chronické kloubní onemocnění virového původu, které způsobuje tuhnutí kloubů a s tím spojené silné bolesti. Proto by měl chovatel zvláště při nákupu zvířat dbát na to, aby prodejce předložil potvrzení dokládající, že u daného kusu není podezření na výskyt CAE. Další nemocí je pseudotuberkulóza, která je bakteriálního původu a způsobuje otoky a hnisavé vředy na lymfatických uzlinách. Tyto vředy mohou prasknout a infikovat jiná zvířata, důležitá je zde proto náležitá stájová hygiena a management. I u této nemoci se v Německu provádí sanace, což znamená, že se proti ní strategicky postupuje, a i v tomto případě je vhodné kupovat zvířata, u nichž není podezření na nákazu pseudotuberkulózou.
Velkou výzvou při pastevním chovu koz je zvládání parazitů. Kozy jsou na ně zvlášť citlivé. Pobyt na pastvě (tj. právě v prostředí s koncentrací parazitů) přitom v podstatě neodpovídá jejich přirozenosti, neboť ve původních podmínkách kozy žerou spíše s nataženým krkem, na keřích, shora dolů, a krmení si vybírají - nejprve žerou listy a květy a až nakonec trávu. Lesní prostředí by jejich přirozenosti odpovídalo více.
Ošetření paznehtů by se u mléčných koz mělo provádět pravidelně jednou až dvakrát ročně - vzhledem k intenzivnější látkové výměně podmíněné krmením odpovídajícím užitkovosti koz rostou mléčným kozám paznehty rychleji.
Ekonomika chovu
Zda se chov koz podniku vyplatí, tedy zda je rentabilní, nebo ne, na to nelze paušálně odpovědět. V praxi existují podniky, které se 30-40 kozami, vlastní sýrárnou a přímým prodejem generují rodinné příjmy, ale také podniky, které chovají až 1 200 koz.
Pro dosažení dobré ekonomiky ECH ovcí zaměřeného na masnou produkci, by měla být naplňována následující kritéria:procento oplodnění - minimálně na úrovni 90 %,průměrná plodnost - minimálně 150 %,mortalita jehňat by neměla přesahovat hranici 10 %, denní přírůstky jehňat při aplikaci pastevního výkrmu by neměly být nižší jak 230 g,jehňata by měla být tržně realizována v optimální jatečné hmotnosti,cena jehňat při prodeji by měla činit minimálně 50 Kč/kg v živém, respektive minimálně 110 Kč/kg JUT. Za velmi perspektivní a ekonomicky zajímavou je možno také považovat i mléčnou produkci ovcí. Na druhou stranu je však nutno dodat, že i když je pro optimální ekonomickou výkonnost mléčné farmy potřebný nižší počet bahnic, než je tomu v případě masné produkce, další výraznější rozvoj této produkce v našich podmínkách je především tlumen poměrně vysokými počátečními investicemi do zpracovatelských technologií, a to vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti neexistuje v ČR mlékárna, jež by vykupovala ovčí mléko. Pro dosažení dobré ekonomiky ECH ovcí zaměřeného na mléčnou produkci, by měla být naplňována následující kritéria:tržní produkce mléka za laktaci - minimálně 120 l/ovci,průměrný obsah tuku a bílkovin za laktaci - minimálně 7 % a 5 %,výtěžnost sýra - minimálně 25 kg na 100 l mléka,procento oplodnění - minimálně na úrovni 90 %,průměrná plodnost - vyšší jak 150 %,cena za 1 kg sýra - minimálně 250 Kč/kg,cena jehňat při prodeji by měla činit minimálně 50 Kč/kg v živém, respektive minimálně 110 Kč/kg JUT
