Historie Ekologického Právního Servisu a jeho Vliv na Českou Společnost

Vítězslav Dohnal se od studií na Právnické fakultě v Brně věnuje dobročinným aktivitám. Za své aktivity získal v roce 2020 ocenění Právník roku v kategorii PRO BONO.

Základem toho všeho byl vlastně Ekologický právní servis (EPS). Šlo o organizaci ekologických právníků, u jejíhož zrodu jsem stál já a tři další studenti právnických fakult. Tři z Brna a jeden z Prahy. Tím byl Jan Dusík, exministr pro životní prostředí na krátkou dobu, nyní je tam náměstkem. V Brně jsem to byl já, Pavel Doucha a Martin Prokop.

A pak záhy od roku 1995 právě přes Ekologický právní servis, který původně působil v prostorách Hnutí Duha, intenzivně s nimi spolupracoval, ale nikdy nebyl součástí. Tam jsem zjistil, jak to funguje v oblasti životního prostředí. A nějak se to mně i mým kolegům zalíbilo. Takže to byla motivace.

Ale vlastně jsme nechtěli při zakládání EPS usilovat o trvalou aktivitu. Měli jsme představu, že až skončíme na fakultě, půjde stále o studentskou neformální platformu. My se toho ale drželi a udrželi jsme. Já jsem tam byl činný až do roku 2008, kdy jsem se začal věnovat advokacii. EPS jsem zcela opustil a věnoval jsem se trochu Pro bono alianci, dostupnosti právní pomoci.

A EPS se časem zejména díky činnosti Martina Prokopa rozkročil i mimo tu environmentální oblast do oblasti lidskoprávní. Jedním z prvních neenvironmentálních témat bylo domácí násilí. Pak jsme se věnovali projektu Občanské právní hlídky, který se snažil monitorovat fungování policejních složek při veřejných shromážděních. S tím zase přišel jeden z našich mladších kolegů, Jiří Kopal. Všechny tyto aktivity se ale stále konaly pod značkou EPS.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Takže v jednu chvíli už to opravdu vypadalo asi divně a nesrozumitelně. Kolegové, kteří byli aktivnější v oblasti lidskoprávní, chtěli svou práci prezentovat pod značkou, u níž by nemuseli stále vysvětlovat, proč se ekologové věnují domácímu násilí. A tak nakonec se z Ekologického právního servisu vydělila Liga lidských práv.

Počátky Ligy lidských práv spadají do roku 2000, kdy její pozdější zakladatelé začali rozvíjet lidskoprávní aktivity v rámci nezávislé partnerské organizace Ekologický právní servis (v současnosti Frank Bold). Přelomovým obdobím byl však pro Ligu rok 2002, kdy se od EPS oddělila a ihned po svém oficiálním vzniku začala v Brně a Praze vyvíjet širokou škálu činností souvisejících s dodržováním lidských práv.

O dva roky později se vize Ligy začaly ubírat novým směrem. Zakladatelem a prvním předsedou Ligy lidských práv byl Jiří Kopal. Na jaře 2004 byla Liga přijata jako korespondující člen Mezinárodní federace lidských práv (FIDH), nejstarší mezinárodní organizace, která prosazuje všechna práva zakotvená ve Všeobecné deklaraci lidských práv.

V roce 2005 začala Liga rozvíjet právní pomoc v případech protiprávních sterilizací. V tom samém roce se Liga spojila s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC). V roce 2005 Liga odstartovala také projekt Férová škola, kdy provedla prvotní pilotáž v oblasti rovného přístupu ke vzdělání. Původní koncepce zaměřená pouze na etnickou odlišnost ve školách se rozrostla o další jinakosti, tedy o pomoc všem žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

Do roku 2006 se práce Ligy zaměřovala také na téma domácího násilí. Prostřednictvím telefonické linky pomoci a internetu odpovídali pracovníci Ligy na dotazy žen i mužů vystavených teroru ze strany partnera, stejně tak jim asistovali na úřadech či u soudů. Liga rovněž podpořila činnost dalších subjektů a vznik nových projektů. Jedním z nich je organizace Public Interest Lawyers Association (PILA), s níž se Liga společně zaměřuje na publikační aktivity a na zkvalitnění výuky na právnických fakultách.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Kromě toho organizuješ projekt Právníci v ulici, v rámci kterého se v Táboře konají veřejné besedy s významnými právnickými osobnostmi. Měla to být osvěta, ne primárně šíření právních znalostí mezi neprávníky. Hlavním cílem nebylo zvyšování jejich znalostí o právu, mělo to směřovat k tomu, jak funguje právní systém. V pozadí s myšlenkou zvyšování důvěry lidí v systém, a to tím, že budou znát lidi, kteří pomyslně stojí na vrcholu pyramidy. Snažil jsem se do Tábora, kde se akce konala, dovážet ty, o kterých si myslím, že svou práci dělají dobře nebo jsou inspirativní.

V rozhovoru pro E15 ses zmínil, že ses původně nechtěl věnovat aktivitám spjatým s neziskovým sektorem, ale že tě údajně ovlivnila ještě během studií brigáda pro Hnutí Duha. Já jsem na práva šel vyloženě proto, že tam nebyla matematika. Jsem původem z vesnice, měl jsem představu, že se budu věnovat trestnímu nebo obchodnímu právu. Řekněme, že jsem o tom nic nevěděl. Studium pro mě pak bylo hodně teoretické a reálný kontakt s živým právem byl přes dobrovolnictví v Hnutí Duha, kde se nás kolegové často ptali na právní věci a my jsem nic moc nevěděli a museli jsme to zjišťovat.

Jelikož mě začalo více lákat téma dostupnosti právní pomoci, právní infrastruktury pro ochranu lidských práv. Součástí práce advokáta by podle mě měla být nějaká malá část, různě velká, nějaké dobročinné činnosti. Pro většinu kolegů jde asi o menší části. Nemyslím tím jen přispívat na charitu. Samozřejmě i já přispívám na různé projekty, mimo to dělám různé aktivity. Jako například ten pochod. To je trochu sranda, trochu protože rád chodím na delší výlety. A vím, že mám spoustu kamarádů, kteří rádi přispějí na charitu a nestydím se je požádat. Domnívám se, že každý advokát by měl společnosti něco vracet i svou právní prací.

Navazuji na činnost v EPS, hodně se věnuju věcem ze stavebního práva, územnímu plánování, správnímu právu. Věnoval ses nebo věnuješ různým tématům - ekologii, správnímu právu, lidským právům, vzdělávání mladých právníků. Z toho všeho je to pro mě pořád Škola lidských práv. Celkově si myslím, že vzdělávání a práce s mladšími lidmi, klidně i mladšími, než jsou na vysoké škole, nebo minimálně tam, má největší smysl a největší dopad. Vnímám, že ze Školy lidských práv odcházejí do společnosti lidé, kteří pak dělají zajímavé a užitečné věci. Je jich spousta. I z těch, kteří byli na naší akci třeba v roce 2000 nebo 2010, se s některými absolventy potkávám a vidím, že jsou buď v neziskovkách nebo v nějakých veřejných funkcích, někteří jsou například soudci. A myslím si, že mimo jiné tento náš projekt, Týden s lidskými právy, je natolik intenzivní, neformální a zapojující je do toho dění, že je v dobrém slova smyslu navždy poznamenal.

Chtěl bych začít něco podobného, jako jsou Právníci v ulici, ale v tomto případě více vzdělávací aktivitu. Takové Street Law. Už jsem to jednou sliboval. Když jsem se sám stal Pro bono právníkem roku, což ale bylo v době, kdy přišel covid. Ale stále to mám ve svých dlouhodobých úkolech, že se k tomu musím vrátit. Věřím na práci s mladými lidmi, ale současně, což je vlastně i v těch neziskovkách, na práci na takové té nižší úrovni. Bude to opět v Táboře a budeme nabízet třeba lidem na sídlištích semináře či přednášky na právní témata, která by je mohla zajímat. Exekuce, insolvence, nájemní vztahy, možná něco s pracovním právem. Teď už máme skoro rok po covidu, tak jsem si říkal, že by bylo načase tu myšlenku oživit. Rád bych letos dva takové semináře zkusil.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Nadace Open Society Fund Praha slaví dvacáté výročí. Během těchto dvaceti let jsme usilovali o rozvoj tolerantní, otevřené a prosperující společnosti. Není jednoduché hodnotit vlastní práci, ale takové výročí si přece jen zaslouží, abychom bilancovali. Stejně jako celá Česká republika i Nadace OSF prošla za uplynulá dvě desetiletí velkým vývojem (viz historie OSF) a zabývala se mnoha tématy a oblastmi, ať už se jedná o vzdělávání, kulturu, sociální péči, nebo zdravotnictví.

Proto podporujeme od samého vzniku organizace, jako je Transparency International, Oživení, Ekologický právní servis, Liga lidských práv či z oblasti rovných příležitostí Fórum 50 %, které měly odvahu vrhnout se na tato těžká témata. Na všech a mnoha dalších tématech jsme spolupracovali se stovkami českých osobností a organizací. Všechno naše úsilí vždy směřovalo k rozvoji otevřené a demokratické společnosti v České republice.

Dnes byla v prostorách ministerstva životního prostředí zahájena putovní výstava, která má veřejnosti představit vítěze soutěže o nejlepší ekoporadenský projekt. Příkladem toho, jak může ekoporadna lidem pomoci s konkrétním problémem, je vítězný projekt soutěže. Na Ekologický právní servis (EPS) se v roce 2007 začali obracet lidé z Ostravy se stížnostmi a žádostmi o pomoc kvůli špatné kvalitě ovzduší, způsobené ocelárnou ArcelorMittal Ostrava. EPS také s vedením ArcelorMittal Ostrava vstoupil do jednání a společně začali hledat řešení, jak snížit emise znečišťujících látek do ovzduší.

Mgr. Vítězslav Dohnal je od letoška držitelem Ceny města Tábora za dlouhodobé aktivity směřující k formování moderní občanské společnosti a sounáležitosti občanské komunity města; za povýšení nezištné pomoci slabším a potřebným v době pandemie na jedno z hlavních pravidel civilizovaného a důstojného lidského soužití v moderní společnosti.

tags: #ekologicky #pravni #servis #historie

Oblíbené příspěvky:

• Recenze lahví šetrných k přírodě
• Proč si pořídit designový koš na tříděný odpad?
• Ohrožené druhy v České republice
• Jak používat rotační prohazovačku kompostu?
• Dopady změn klimatu v Arktidě