Ekologický Způsob Hospodaření: Definice a Význam

Nejvyšší cíle každé podnikatelské činnosti musí vždy stát na ekologické a sociální stabilitě. Základním motivem ekologického zemědělství je vize trvale udržitelného způsobu výroby kvalitních zemědělských produktů způsobem šetrným k přírodě a zdrojům.

Agrolesnictví: Důmyslný Systém Hospodaření

Agrolesnické systémy (ALS) jsou typem hospodaření, které kombinují pěstování dřevin s rostlinnou nebo živočišnou výrobou. Tento způsob zemědělského hospodaření využívající lesní dřeviny je důmyslný systém, který přispívá krajině především díky mimoprodukčním funkcím, jako jsou klimatická, vodoochranná, půdoochranná, zdravotně-hygienická a estetická.

Dřevo se získává těžbou stromů výhradně z hospodářských lesů. Dřevo je surovina budoucnosti. Přírodě blízké lesnictví odmítá pasečnou (zvláště pak holosečnou) obnovu porostů a cílí na maximální využití přírodních procesů, zejména na přirozenou obnovu dřevin, jejich autoredukci a diferenciaci pod vlivem horní stromové etáže.

Přírodě bližší lesní hospodářství definujeme jako „zastřešující lesnictví“ (umbrella) zahrnující všechny přístupy a terminologie, které pod záštitou udržitelného lesního hospodářství (SFM) podporují biodiverzitu, odolnost a adaptaci na klima v obhospodařovaných lesích a zalesněné krajině.

Terminologický Zmatek v Hospodářských Způsobech

Hospodářský způsob podrostní není (a ani nemůže být) jednoznačně definován, poněvadž shrnuje několik hospodářských forem. Patří sem bezesporu hospodářský postup využívající seč clonnou. I ta však má celou řadu forem a modifikací, zejména s ohledem na plošný rozsah seče (velkoplošná, maloplošná), časový průběh seče (krátkodobý, dlouhodobý - až s přechodem do permanentní výběrné seče), plošné rozmístění těžebního zásahu (pravidelné, nepravidelné), počet fází (zásahů) seče (od dvou výše - až s přechodem do početně neomezené výběrné seče).

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Patří sem proto i obnovní postupy s uplatňováním výběrů, jak o nich mluví zákon o lesích (§ 31, odst. 2). Ze smyslu znění tohoto ustanovení zákona i ze zmíněného již Staňkova výkladu (1996) nejde o těžební postup ve výběrném lese (jak by se mohlo zdát), ale o jednotlivý výběr stromů (výběrovou sečí) při zachování velmi dlouhé doby obnovní v lese pasečném.

"Femelschlag" je obnovní postup v podstatě známý již déle než 100 let - od doby působení K. Gayera, který své pokrokové myšlenky a praktiky publikoval v letech 1886-1895. Tento způsob hospodaření, později označovaný jako bavorský "Femelschlag" se poměrně rychle rozšířil (s různými obměnami) v celém jižním Německu a zásluhou Englerovou pronikl i do Švýcarska. Zdejší modifikace se označuje jako švýcarský "Femelschlag". Určitý přechod mezi těmito dvěma formami (modifikacemi) vytváří bádenský "Femelschlag".

Tento významný způsob hospodaření, ekologicky stojící na vysoké úrovni, se u nás označuje nejednotně a znemožňuje se tak pochopení jeho principů a správné systematické zařazení. Někdy se totiž zařazuje jako clonný způsob hospodaření, někdy jako způsob skupinovitý, někdy dokonce jako výběrný.

Ani ztotožňování termínů "Plenterwald" a "Femelwald" však není správné. Otto (1994) rozlišuje tyto typy lesa zcela přesně. Výběrný les (Plenterwald) je charakterizován výběrným způsobem hospodaření, s jednotlivým výskytem stromů všech věků v celém horizontálním i vertikálním prostoru. Tím se výrazně odlišuje od jedno- nebo několikaetážových lesů, má však určité podobné znaky s lesem, který je výsledkem skupinovitě clonného způsobu hospodaření (Femelwald, pro který nemáme odborný český termín).

Ze všech našich definic hospodářských způsobů je zřejmé, že způsob hospodaření, označovaný v němčině jako "Femelschlagbetrieb" se u nás řadí většinou spolu s clonným způsobem do podrostního způsobu hospodaření, i když je mezi oběma způsoby významný rozdíl.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

V této souvislosti je třeba se ještě krátce zmínit o tzv. "přírodu sledujícím LH" (naturgemässe Waldwirtschaft), o jehož podstatě a cíli panují u nás dosti mlhavé představy. Jeho základní myšlenky vycházejí z lesa trvale tvořivého (Möller, 1921), jak jej definovali pod novým názvem "přírodu sledující hospodářský les" Krutzsch s Weckem (1935) ve své publikaci o hospodaření v borových lesích Bärenthoren.

V podstatě stejným způsobem definuje znovu (o 15 let později) přírodu sledující LH na území NDR Krutzsch (1950). Z politických důvodů (odlišení od hospodaření ve Spolkové republice Německo) se v NDR po roce 1950 opouští termín přírodu sledující LH a přechází se k označování tohoto způsobu hospodaření jako pěstování porostní zásoby či péče o porostní zásobu.

Ekologické Zemědělství a Bioprodukty

Ekologické zemědělství a bioprodukty jsou výsledkem snahy o radikální změnu chování člověka při výrobě potravin a při jejích spotřebě. Podle rozlohy zemědělské půdy, obhospodařované ekologicky v EU, vede SRN a Rakousko, následuje Francie a Velká Británie.

V ČR to je zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb., ve znění zákona č. 553/2005 Sb. a vyhláška MZe č.16/2006 Sb. V rámci EU platí Nařízení EU o ekologickém zemědělství č.

Základem je bohatá nabídka různých druhů obilných zrn a semen pro nakličování, čerstvá zelenina a ovoce. Tento převažující sortiment je dále doplňován ekologickými biopotravinami s vyšším podílem vložené práce, tedy již se nejedná o potraviny přímo z pole schopné přímého prodeje ze dvora zemědělské usedlosti anebo pouze po minimálním zpracování, t.j. po vyčištění, třídění a zabalení, ale již o potravinářské výrobky prošlé zpracovatelským procesem.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Problémem ekologického zemědělství a následně i biopotravin, jak již bylo naznačeno výše, bývá vyšší ekonomická náročnost. Náklady a tím samozřejmě i ceny na bioprodukty jsou v ČR vyšší podle oficiálních údajů MZe až o 30 %. V zahraničí dosahují rozdíly dokonce až 200 %, ale existují i plodiny s náklady a tím i cenou nižší o 20 % proti konvenčně vyprodukovaným potravinám.

Dalším ekonomickým problémem je to, že kromě vlastní produkce i zavedení ekologického zemědělství je finančně velmi náročné. Na konverzi 1 ha to představovalo na počátku devadesátých let částku téměř 9 tis. Kč.

Cena vs. Problém vyšší ceny bioproduktů spočívá také v tom, že za vyšší cenu není většinou nabízena vyšší kvalita. Zcela jistě je garantován způsob produkce anebo zpracování. Bioprodukt musí splňovat základní kriteria kvality požadované pro běžné potraviny, nic víc a nic míň.

Biopotraviny mají chránit před chemickými riziky, které se předpokládají u konvenčních potravin. Ekologické zemědělství a biopotraviny se musí zřící použití GMO. Lidský organismus musí zpracovat všechnu přijatou DNA, z biopotravin i konvenčních potravin. Riziko je tedy stejné a GMO jej nezvyšuje.

Biopotraviny, jak již bylo řečeno a jak se stále nutno opakovat, garantují určitý předepsaný způsob pěstování či chovu s omezeným použitím agrochemikálií, ale nechrání potraviny před sekundárním znečištěním, např. mykotoxiny, pokud není dodržen běžný předepsaný způsob skladování.

Snížená úroveň chemické ochrany a výběr zvlášť rezistentních plodin přináší často ignorované riziko většího výskytu přírodních toxických látek. Rezistence polních plodin totiž s sebou nese i schopnost obrany před škůdci a tato obrana může zasáhnout i člověka jako finálního konzumenta.

Možná že nejobjektivnější názor vyslovil Prugar, když uvedl, že některé organoleptické vlastnosti biopotravin (vzhled, tvar aj.) nedosahují vlastností konvenčních potravin, jiné (chuť, vůně aj.) jsou lepší.

České ekologické zemědělství a tedy i výroba biopotravin za dobu svého působení dosáhlo několika značných úspěchů. Především se podařilo výrobce sjednotit do dominujícího svazu PRO-BIO. Byla vybudována relativně velká síť prodejců. Podařilo se vyprodukovat kvalitní bioprodukty, které byly schopny se uplatnit na zahraničních trzích.

Vedle již zmíněných produktů jde namátkou např. o bezpluchý oves, proso, amarant, cizrnu beraní, méně frekventované druhy zelenin (např. jakon, topinambury), ovoce a další produkty.

Zdravá Půda: Základ Ekologického Hospodaření

„Společnost, která ničí půdu, ničí sama sebe,“ jsou slova přisuzovaná Franklinu D. Rooseveltovi a význam půdy výstižně popisují. Půda je zdánlivě obyčejná hmota pod našima nohama, ve skutečnosti ale představuje jeden z nejdůležitějších a nejkomplexnějších ekosystémů na Zemi.

Jenže vznik půdy trvá tisíce let, zatímco vlivem eroze a nevhodného hospodaření ji dokážeme zničit během několika desetiletí. Proto se půda obecně považuje za neobnovitelný zdroj. Problém je, že v současné době ztrácíme půdu rychleji, než vzniká.

Mezi lety 1950-1990 bylo erozí na světě zničeno 30 % půdy a v současné době se ztrácí 6-10 milionů hektarů půdy ročně. Příčiny eroze, ale také např. sucha nebo povodní, jsou přitom dobře známy, je to špatná struktura půdy způsobená nevhodným zacházením s ní, a také špatná práce s krajinou.

„Zdravé rostliny je možné vypěstovat jen ve zdravé půdě,“ to je jedno ze základních hesel ekologického zemědělství už od jeho počátků. Péče o půdu je proto pro ekozemědělce klíčovou činností. Zjednodušeně se dá říct, že se snaží celou tu propojenou síť vztahů udržet zdravou a funkční.

Není přitom pravda, co se někdy uvádí, že spotřeba umělých chemických látek v zemědělství dosáhla svého maxima před revolucí a nyní se postupně snižuje. Právě naopak - např. množství použitých minerálních hnojiv od roku 1991 vzrostlo z 63 kg na hektar zemědělské plochy ročně na 141 kg v roce 2016.

I proto musejí zemědělci, kteří plánují na dříve konvenčně obhospodařované půdě pěstovat biopotraviny, projít tzv. přechodným obdobím. Po dobu dvou nebo tří let mají povinnost hospodařit podle zásad ekologického zemědělství (tedy bez chemických postřiků a umělých hnojiv) a půdu tak „vyčistit“.

Ekologický způsob hospodaření po počátečním propadu překonal ten konvenční. Martin Ott ve své prezentaci pěkně vysvětluje, proč ekologické zemědělství při počátečních srovnáních pokulhává za tím konvenčním.

Pojem udržitelnost je většinou natolik abstraktní, že nevyvolává téměř žádné emoce. Přitom v běžném životě je tomu úplně jinak. Představte si, že se nastěhujete do domku a v průběhu let jej zvelebujete. Opravujete, co se rozbije nebo porouchá. Anebo se můžete nastěhovat do stejného domku, který pak po letech opustíte zanedbaný či dokonce vybydlený, ale vám to bude jedno, protože vás za to nikdo nebude pronásledovat. Že vám to druhé připadá jako nezodpovědné a asociální? Ale přesně tak se z velké části s půdou dnes zachází.

Většina zemědělců u nás má půdu v nájmu, nevlastní ji. Nemají k ní tedy vztah a dlouhodobé důsledky špatného zacházení je nezajímají. Tím spíše, že ani při výrazném poničení půdy (vlivem postupů, které jsou považovány za špatné i podle standardů konvenčního zemědělství) se sankcí obávat nemusejí.

Ekologický zemědělec je naopak ten, který půdu zvelebuje. Jak říká ekozemědělec Martin Ott: „Dobré zemědělství je zemědělství, které existuje nějakou dobu, řekněme 20 let, a půda je potom lepší, než byla na začátku.

Ekologické Pěstování Ovoce

V mnoha ohledech je třeba konstatovat, že ekologické pěstování ovoce ČR má za celosvětovým vývojem zpoždění. vyspělé země cca před 20 lety. V posledních letech však u nás došlo v souvislosti s dotačními tituly k významnému nárůstu ekologických sadů.

Naše současná ekologická produkce ovoce má sice ve srovnání produkcí integrovanou význam minoritní, ale situace se může v souladu s vývojem v zahraničí a s přísunem informací v dohledné době změnit.

Pokud budou mít o tento způsob pěstování zájem, čeká zvládnutí některých úkolů, jako je osvojení nových přípravků a přístupů v ochraně a agrotechnice.

Nejvýznamnější organizací, která v ČR nyní zastřešuje ekologické pěstitele, je PRO-BIO.

Základní Principy Ekologického Zemědělství

Ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který klade značný důraz na opatření chránící půdu a přírodu, zajišťuje ohleduplné zacházení se zvířaty a nepoužívá syntetické pesticidy ani umělá hnojiva. Ekologické zemědělství, v němž je striktně zakázáno použití umělých chemických látek, nabízí řešení jak omezit množství nebezpečných látek v potravinách na minimum.

V ekologickém zemědělství jsou využívány přirozené metody ochrany před škůdci, plevely a nemocemi. Kvalitní půda pomáhá rostlinám vytvářet přirozenou odolnost proti napadení. Na ekologických farmách jsou vítanými pomocníky přirození predátoři, jako ptáci, netopýři, brouci a slunéčka sedmitečná, živící se škodlivým hmyzem.

Odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Je vnímáno také jako alternativa pro řešení problémů vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby a částečně i pro řešení nerovnoměrnosti regionálního rozvoje.

Dodržování stanovených pravidel je v systému ekologického zemědělství přísně kontrolováno na všech úrovních, od vstupů do zemědělské výroby přes zpracování bioproduktů až po prodej konečnému spotřebiteli. Na základě výsledků kontrol se provádí certifikace bioproduktů a biopotravin vydáním tzv. "Osvědčení o původu bioproduktu (biopotraviny)" a jejich označení ochrannou známkou BIO - Produkt ekologického zemědělství.

Je možné vnímat bioprodukt a biopotravinu jako odlišné pojmy. Zatímco bioprodukt je surovina (nebo přímá poživatina), která může být rostlinného nebo živočišného původu, vzešlá z ekologického zemědělství, biopotravina je většinou zpracovaným bioproduktem.

Zemědělci (zejména země západní Evropy, USA, Japonsko) mají snahu hospodařit "biologicky". Usilují o tak hospodaření zcela nebo jen s omezeným využíváním průmyslových hnojiv a chemických prostředků na ochranu rostlin. Současně se sleduje požadavek vyrábět biologicky hodnotné produkty s minimálním obsahem reziduí cizorodých látek a dusičnanů.

Organické zemědělství je systém zemědělské výroby zamezující používání syntetických hnojiv a pesticidů, založený na střídání plodin, obohacování půdy organickými složkami (chlévská mrva, veškeré anorganické, zelené hnojení), zvýšeném podílu jetelovin a vikvovitých rostlin, na mechanické kultivaci a zvyšování kyprosti půdy a na biologické ochraně proti škůdcům a chorobám.

Alternativní hospodářství mají větší spotřebu lidské práce na jednotku produkce, avšak nižší náklady na energii a různé materiály. Produkty jsou často prodávány rovnou z farem.

Trvale udržitelné zemědělství je otázkou politické volby v oblastech výroby a spotřeby a technologického pokroku.

Trvale Udržitelné Hospodaření v Lesích

Lesy jsou přírodním zdrojem zásadního významu a jsou i významným ekonomickým faktorem. Dobře zachovalé a trvale udržitelně obhospodařovávané lesy významnou měrou přispívají k biologické rozmanitosti a k rozvoji venkova. Trvale udržitelné obhospodařování tvoří bariéru proti degradacím lesů a lesním požárům.

Trvale udržitelné hospodaření je dáno správou a využíváním lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnosti a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti a budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a mezinárodní úrovni, a které nepoškozují ostatní ekosystémy.

Certifikace lesů je proces, v rámci kterého nezávislá organizace vydává certifikát potvrzující, že hospodaření v lesích splňuje předem stanovená kritéria trvale udržitelného hospodaření v lesích. Nezávislou organizací se myslí certifikační orgán, který je pro tuto činnost akreditován u Českého institutu pro akreditaci.

Zemědělství a Lesnictví: Tvůrci Krajiny

Zemědělství a lesnictví jsou tvůrci krajiny. Jsou částí národní ekonomiky a bez nich dochází k destrukci života na venkově, ohrožení potravinové bezpečnosti a k destabilizaci sociální struktury země.

tags: #ekologicky #zpusob #hospodareni #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana čmeláka zemního
• Pracovní Příležitosti v Ochrane Přírody
• Projekty na ochranu ohrožených druhů v ČR
• Změny v ochraně přírody a krajiny
• Definice obnovitelných a neobnovitelných zdrojů