Ekologie Nábytkářských Firem v ČR

Dopady textilního průmyslu na životní prostředí může výrazně snížit recyklace textilního odpadu, která stojí v popředí zájmu vědců i textilních firem. I přesto, že se textil třídí, stále ho velké množství končí na skládkách nebo ve spalovnách. To potvrzuje Pavel Hendrichovský, předseda sociálního družstva Diakonie Broumov, které poskytuje pomoc lidem v sociální nouzi a zabývá se sběrem textilu.

Měsíčně vytřídí 400 až 500 t textilního materiálu, který využívá nebo dále zpracovává. „Do oběhu vrátíme přibližně 30 % oděvů a jiného textilu z domácností. Jen asi 3 % ale můžeme prodat v našich prodejnách v České republice, protože nemoderní oděvy si u nás skoro nikdo nekoupí. Nepoškozený a použitelný textil proto posíláme do zemí třetího světa, kde je módnost posunutá. K recyklaci umíme využít zhruba 50 %, ale zatím dokážeme recyklovat pouze jednodruhový textil, když odstraníme knoflíky, zipy, výztuže límečků a podobné složky. Zhruba 20 % stále končí na skládkách nebo ve spalovnách,“ říká Pavel Hendrichovský.

Jedná se o vícesložkový textil, například zimní oblečení složené z několika různých vrstev. To podle něj představuje denně 4 t textilního odpadu, které zbydou po vytřídění sebraného textilu. Množství textilního odpadu se navíc podle něj ještě zvýší, až v roce 2025 vstoupí v platnost zákon, že každá obec musí mít kontejner na tříděný textil. S požadavkem na efektivnější využití textilního odpadu přišli za libereckými odborníky právě zástupci družstva Diakonie Broumov, kteří navíc na řešení recyklace vícesložkového textilu v rámci společného projektu zhruba rok spolupracovali.

Ke spolupráci přizvali také odborníky z liberecké firmy Modeland, jež se zaměřuje na výrobu a potahování dílů z uhlíkových vláken. A protože navrhovaný technologický postup je v principu velmi podobný zpracování karbonových dílů, dala firma univerzitě k dispozici své prostory. Akademici a firemní odborníci pak společně pracovali na vyladění výrobního postupu a začátkem listopadu pak představili na tiskové konferenci novou unikátní technologii.

„Postupně jsme naši technologii přizpůsobili zcela novému materiálu, který se však od karbonových vláken dost liší. Jsou zde rozdíly v nasáklivosti, která je navíc ovlivněna tím, že se jedná o různorodou směs vláken a jiných materiálů. Rozdílná je rovněž pevnost. Zatímco karbonová vlákna jsou v tenké vrstvě velmi pevná, nový materiál potřebuje pro soudržnost a pevnost vrstvu vyšší,“ říká majitel firmy Tomáš Nový.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Podle vedoucího katedry hodnocení textilií FT TUL Romana Knížka je ovšem unikátnost nové technologie v tom, že se na rozdíl od standardní recyklace nemusí nic odstraňovat. „Celý oděv rozemeleme na malé částečky, vše zahřejeme na určitou teplotu a přidáme epoxidovou pryskyřici. Ta má funkci pojiva a rozředí sypkou směs na viskózní. Jedná se o dvousložkovou kapalinu, která ve směsi začne polymerovat a vytvářet tvrdý, chemicky odolný a tvarově stálý materiál, z něhož se ve vakuu vylisuje do formy pevná deska. Ve spolupráci s firmou Modeland jsme začali zkušebně lisovat desky letos na jaře a nyní lisujeme první prototypy, které lze použít v celku, nebo je možné z nich vyřezávat další produkty. Také můžeme místo lisování nalít viskózní směs do forem, a vyrobit tak komplikovanější tvary,“ říká Roman Knížek s tím, že nová technologie je již chráněna užitným vzorem.

S družstvem Diakonie Broumov podepsala univerzita licenční smlouvu na výrobu desek a oba partneři společně podali i patentovou přihlášku. Recyklát z textilního odpadu plnohodnotně nahradí plasty.

Využití recyklátu z textilního odpadu

Recyklát z textilního odpadu najde uplatnění v řadě případů tam, kde se používají plasty. To ostatně už potvrzují dosavadní zkušenosti Diakonie Broumov, kde z vytříděného textilu, ze kterého jsou ručně odstraňovány netextilní prvky, lisují desky s podobnými vlastnostmi, jako má sádrokarton. „Naše recyklace je však limitována druhem vytříděných textilií, a proto vítáme novou technologii recyklace netříděného textilu, která celý proces výrazně urychlí a zjednoduší,“ říká Pavel Hendrichovský. V současné době na katedře hodnocení textilií FT TUL prověřují fyzikální vlastnosti desek a testují jejich další možné aplikace.

„Vše nasvědčuje tomu, že je bude možné využít jako stavební materiál, jako designovou stěnu, případně jako materiál pro výrobu nábytku nebo třeba oděvních figurín a různých interiérových doplňků. Také jsme z tohoto materiálu zkoušeli udělat kryt spalovacího motoru a zdá se, že vyhovuje i pro tuto aplikaci ve všech parametrech. To by mohlo automobilkám vyhovovat, protože toto řešení přinese další recyklovaný materiál, což se nyní v tomto segmentu řeší jako velké téma v celé EU,“ dodává Roman Knížek a poukazuje na velkou různorodost recyklátu. Jeho vlastnosti totiž určuje vstupní textil i pojivo. Kromě pryskyřice nyní testují jako pojivo i různé typy polyuretanů. Přednost nové technologie je v tom, že se nemusí textilní odpad třídit, a zpracuje se tedy vše bez ohledu na vlastnosti vstupního materiálu.

Nezáleží na tom, jestli jde o přírodní vlákna, nebo syntetiku. Klasickým příkladem je funkční zimní bunda s vodoodpudivou úpravou, která se v laboratoři celá najednou rozemele třeba i s polyurethanovou či jinou membránou, polystyrenovým nosičem, zipy, různými plastovými a kovovými doplňky, případně i s peřím. „Vlastnosti jednotlivých vláken neřešíme. Nehrají žádnou roli. Produkty, které z toho vyrábíme, jsou inertní k původním vlastnostem vláken. A to je skutečný unikát. Potřebnou hrubost mletí určuje použité síto v mlýnku. Vstupní materiál meleme v laboratoři na kousky standardně o velikosti do 10 mm, nebo vstupní materiál rozemeleme až na jemný pudr. Jako první ukázkový produkt byla představena šatní ramínka vyřezaná z desky recyklátu. Tím, že jsou vyrobena ze starých oděvů, zároveň ukazují na nutnost recyklace textilu.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Výrobu první série ramínek podpořily čtyři firmy: OutdoorKWAK, Deva FM, Direct Alpine a CityZen, které ramínka používají jako dárek pro své partnery, případně je prodávají koncovým zákazníkům. Smyslem je přiblížit produkt veřejnosti. „Pokud chceme být v textilní výrobě maximálně udržitelní, musíme takovéto produkty z textilního recyklátu hledat. Jako producenti máme přímo povinnost s odpady zodpovědně nakládat, a pokud z nich bude ramínko nebo něco jiného užitečného, tak toto řešení jedině vítám. Není prostě správné, aby tak obrovský objem textilu končil ve spalovnách nebo na skládkách,“ říká René Němeček, jeden z majitelů a zakladatelů oděvní firmy CityZen.

Připomíná, že tlak na zařazení textilu do cirkulární ekonomiky poroste. Zásadní je v tomto ohledu Strategie EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky, kterou by měly členské státy implementovat do 1. ledna 2025. Podle ní by veškerý textil měl mít dlouhou životnost, neměl by obsahovat nebezpečné látky a měl by být plně recyklovatelný. Řešení z liberecké univerzity ukazuje jednu z cest, jak velký objem recyklované textilní suroviny znovu vrátit do života a dát mu nový smysl, a zefektivňuje využití textilního recyklátu jako suroviny pro další použití. „Ramínko nám určitě vydrží déle než oděv, který na něj pověsíme. Kruh se uzavírá a ramínko je tak zároveň symbolem slow fashion, který klade důraz na udržitelnost v textilní výrobě,“ dodává Roman Knížek.

A připomíná bonus nového materiálu v tom, že je poměrně jednoduše znova recyklovatelný. Objem celosvětové textilní výroby se v letech 2000-2015 téměř zdvojnásobil, přitom doba životnosti oděvů se v tomto období snížila o 36 %. Očekává se, že celosvětová spotřeba oděvů se do roku 2030 zvýší o 63 % ze současných 62 milionů t na 102 miliony t. Přitom množství textilního odpadu na celém světě se už nyní pohybuje okolo 92 milionů t vyprodukovaných za rok a většina z toho končí na skládkách.

Výroba ramínek zatím probíhá ručně. I to je důvod, proč byla prodejní cena jednoho kusu stanovena na 450 Kč. Vývoj, který přišel zhruba na milion korun, nepodpořila žádná dotace a mohl být realizován jen díky tomu, že liberecká katedra našla partnery z textilního a oděvního průmyslu, kteří jsou vlastně zdrojem textilního odpadu, z něhož se ramínka vyrábějí. Výzkum finančně podpořili tím, že si je odkoupili. Výrobu první série recyklovatelných ramínek podpořila také chrudimská firma CityZen, která vyvíjí unikátní trička, na nichž není vidět pot a která odolávají špíně. Jako jediná bude ramínka prodávat, přičemž z prodeje bude katedra financovat vývoj nových aplikací. Ostatní partneři je použijí jako propagační materiál.

Univerzitní projekt zapadá podle spoluzakladatele společnosti René Němečka do firemní filozofie: „Chceme ukázat zákazníkům, že textil, včetně zbytků z výroby, je možné vrátit zpět do oběhu. Zároveň chceme přesvědčovat lidi, že musíme do ekologie investovat. Lidé si často myslí, že výrobky z odpadu budou levnější. To ale není pravda, zvláště pokud se něco vyrábí ručně. Technologie zpracování jsou zatím poměrně drahé a pracovní síla v Evropě také není nejlevnější. To jsou faktory, které cenu významně ovlivňují. Pokud chceme být ekologičtí, tak to zkrátka něco stojí. Ale není cesta zpátky. Každé dosud vyrobené ramínko je originál, který vydrží po generace. Má netradiční vzhled a při bližším pohledu jsou na mnohobarevném povrchu jsou vidět i zbytky kovových částí z rozemletého textilu. Jde o originální výrobek, jehož vzhledem jsou nadšení zejména designéři, ale v budoucnosti z ekonomického hlediska stačit nebude, a proto se hledají další možné aplikace.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Další možnosti využití textilního recyklátu

Textilní recyklát se dá použít v řadě odvětví. Ukazuje se, že má vyhovující pevnost a standardní životnost. Ve velkém se uplatní celé desky například ve stavebnictví - to ověřuje i družstvo Diakonie, které připravuje ve vlastním projektu výrobu desek z tříděného recyklátu. Podle předsedy Diakonie takové desky pohodlně nahradí 5- až 10cm vrstvu klasického izolačního materiálu. A nyní se pro širší využití testuje i možnost kombinace desek z Diakonie a z univerzity. Protože nový materiál odolává dešti a sněhu, lze ho použít i na venkovní části domů. Litím do forem lze také vyrobit různorodé tvary třeba pro interiéry automobilů, výplně dveří či díly automobilových sedaček. Podle použitého pojiva může být materiál tepluvzdorný i žáruvzdorný. Dalším produktem by podle René Němečka mohly být například sendvičové výplně a filtry, ale i doplňky, jako jsou stojany na šaty, květináče, dózy a podobně.

Tomáš Nový je přesvědčen, že nový recyklát má velký potenciál. Informoval o zájmu zástupců nábytkářských firem, kteří si umějí představit pracovní linky a skříňky v kuchyních vyráběných na zakázku. Pavel Hendrichovský si navíc myslí, že je nová technologie použitelná na zpracování obrovského množství textilního odpadu, který se hromadí na pouštích v zemích třetího světa. „Tato technologie si zřejmě poradí i s pískem, se kterým je textil promíchán, a pro nás je naopak toto znečištění výhodou, protože jiná technologie si se směsí písku a textilu neporadí. Výsledný recyklát s příměsí písku může mít pro stavebnictví lepší vlastnosti, například ohnivzdornost, a může se hodit na stavění domků ve třetím světě,“ uvažuje.

Podle Romana Knížka je na čase hledat a najít vhodné průmyslové partnery, kteří by měli zájem do nové technologie investovat a začít z tohoto recyklátu něco užitečného vyrábět. „My jako univerzita nejsme na výrobu uzpůsobeni a ani to není naše poslání. Do řešení jsme vložili svůj čas a know-how. Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci se využitím textilního odpadu zabývá dlouhodobě. Například profesor Jakub Wiener z katedry materiálového inženýrství FT TUL se mimo jiné zaměřuje na kompostování použitého textilu a jiných materiálů. Vědecký tým pod jeho vedením patentoval technologii, jak z odpadní ovčí vlny vyrobit pomocí speciálního alkalického roztoku kapalné hnojivo, použitelné i v hydroponii. Kompostovat lze podle něj veškerá vlákna na bázi celulózy - tedy bavlnu, len či konopí. „Kompostování je lepší než spalování, protože není třeba odpadní textilie nikam převážet a využijeme zkompostovaná vlákna jako hnojivo,“ říká.

Kompostovatelný textil ale musí podle něj splnit řadu požadavků: důležitý je výběr barviv, nesmí být použity polyesterové nitě a stejně jako u klasické recyklace ani nedegradabilní knoflíky, zipy a podobně. A právě tyto zásadní problémy při nové technologii odpadají. Proto je podle děkana Fakulty textilní TUL docenta Vladimíra Bajzíka potřeba v jejím vývoji a zdokonalování pokračovat a překonat tak argumenty, že se recyklace textilií ekonomicky nevyplácí. Mezi používané postupy zpracování textilního odpadu patří totiž v dnešní době stále i spalování - tedy recyklace uložené energie ve formě tepla. „Nutnost hledat nové možnosti zpracování textilního odpadu podporuje i to, že se plánuje zákaz spalování textilu.

Kronospan a recyklace dřeva

Společnost Kronospan, člen České asociace odpadového hospodářství (ČAOH), je průkopníkem při využívání dřevěného recyklátu, který používá při výrobě dřevotřískových desek již od roku 2006, v roce 2022 pak proběhla v jihlavském závodu instalace technologie na využití dřevěného recyklátu i při výrobě OSB desek. Jihlavská společnost Kronospan je odborníkem na zpracování odpadního dřeva a jeho přeměnu na vysoce kvalitní desky na bázi dřeva. Recyklovatelné dřevo vykupuje ze sběrných dvorů, společností zabývajících se odpadovým hospodářstvím, nábytkářských společností i ostatních společností produ­kujících recyklovatelnou dřevní surovinu.

Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství sdělil: "Dřevo je velmi dobrým materiálem pro recyklaci. Jako ČR máme štěstí, že v našem státě máme významnou recyklační kapacitu na tento druh odpadu. Kronospan je jedna z největších recyklačních firem v České republice a chtěl bych zároveň pocháválit aktuální brožuru, která všem původcům i sběrným dvorům ukazuje, jaké skupiny odpadního dřeva jsou a jak je lze využít, pokud budou dobře tříděny. Brožura bude k dispozici na webu ČAOH a společnosti Kronospan". Z dřevního odpadu Kronospan vyrábí materiál pro stavební nebo nábytkářský průmysl, který je možné později recyklovat a dále využít. Kronospan své dlouholeté zkušenosti na poli recyklace dřevního odpadu dále zdokonaluje.

Manažer nákupu recyklátu Josef Čech uvádí: „ Díky publikaci můžeme prezentovat komplexní balíček informací týkající se nákupu a využití dřevěného recyklátu naší společností. Materiál obsahuje detailní vysvětlení požadavků a možností třídění dřevěného odpadu vč. K důležitosti vydání brožury se vyjadřuje i ekolog Kronospanu Ing. Habán: „Nově zpracovaný materiál poskytuje nejen informace o ekologických přínosech recyklace dřevního odpadu, ale také podrobně popisuje, co všechno recyklovat lze a naopak, které materiály do výroby jít nemohou. Tento manuál je důležitý pro nastavení pravidel pro příjem materiálu a je určen nejen firmám, které dodávají dřevní odpad k recyklaci, ale také obcím a městům. Kromě ekologického přínosu by měla být motivací i finanční výhodnost, protože díky důslednému třídění využitelných složek z komunálního odpadu mohou obce získat tzv.

Trendy v nábytkářském průmyslu

Trendy v nábytkářském průmyslu můžeme vnímat ze dvou pohledů - z pohledu výroby nábytku a z pohledu samotného výrobku. Prvním trendem je využití virtuální reality při návrhu. Čím dál častěji si zákazník pod vedením zkušeného obchodníka může do svého vlastního prostoru navrhnout svůj individualizovaný nábytek dle svého přáni. Je možné navrhnou vlastní tvar, barvu, rozměry jednotlivých zařizovacích prvků. S tím souvisí další trend - nábytek se už nevyrábí tzv. na sklad, ale přímo jako zakázková výroba. Software převede navržený nábytek na výrobní dílce, včetně konstrukčních detailů. Pokyny jednotlivých CNC strojům jdou zcela automaticky. Každý dílec je opatřen čárovým kódem, který má v sobě ukryt pokyn pro tvarové, konstrukční opracování. Pomocí čteček zaměstnanci nábytkářských firem vědí o daném dílci maximum informaci.

Dalším z trendů, tak jako v mnoha dalších obrech je robotizace, částečně se tím nahrazuje chybějící pracovní síla. Probíhá vývoj nových materiálů, hlavně směrem k ekologickému aspektu. Lisují se materiály z papíru, kávových sedlin, džínovin a dalších recyklovatelných materiálů. Nábytek se individualizuje a personalizuje, většinou se vyrábí na míru a přání zákazníka. Využívá se a digitální plošný tisk, jak na tapety, potahové látky, tak na povrch velkoplošných materiálů pro výrobu nábytku. Vzhled je upraven dle přání zákazníků.

Novým trendem je dostat do interiéru více barvy, na rozdíl od předchozích let, kdy převládala bílá barva. Pro každý rok je vyhlašován barevný trend roku. V malometrážních bytech se uplatňují multifunkční prvky, které vyžívají prostor co možná nejúčelněji - sklopné postele, stolky, úložné prostory, které jednoduchou manipulací změní svou funkci. Design není jen o vzhledu, ale i o funkci, často se nyní komponují do nábytku různé prvky techniky (nabíječky, měření tepu, matrace s monitoringem dechu, potu, atd.). Velkým tématem je i udržitelnost. Recyklace a upcyklace je vnímaná spíš jako koníček než prostor pro business. I když je použitá stará věc, z hledisky ekologie tato přeměna vyžaduje spoustu nákladů na energie, spotřebu vody, nátěrových hmot, časů….

tags: #ekologie #nábytkářských #firem #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Prach a stromy: Který je šampion?
• Jak zabránit hnití kompostu
• Management ohroženého hmyzu
• Využití Odpadu Vsetín
• Aktuální stav ovzduší Hranice