Ekologie jako vyučovací předmět

Ekologie zdůrazňuje myšlení ve vztazích, pozorování, poznávání přírodních celků a jejich změn, rozšíření organismů a vztahy mezi nimi. Vede k získávání odpovědného vztahu k přírodě, k životu, ke zdraví a k životnímu prostředí člověka.

Začlenění ekologie do vzdělávacího systému

Blok přírodovědných předmětů tvoří fyzika, chemie, biologie, základy ekologie, které jsou zařazeny podle rozhodnutí ředitele školy. Pokud nebude volen vyučovací předmět biologie, jehož součástí jsou témata z ekologie, ale fyzika a chemie, zařazují se základy ekologie jako povinný předmět na úkor volitelného předmětu.

Základy ekologie ale mohou být vyučovány i jako součást jiných vyučovacích předmětů mimo biologii, jako je občanská nauka a chemie. V těchto případech je účelné zvýšit rozsah uvedeného předmětu.

Vyučovací předmět podle regionálních potřeb volí vedení SOU podle požadavků regionu. Obsah teoretické i praktické složky přípravy je plně v kompetenci školy školy.

Učební plán lze upravit až do výše 10 % celkového týdenního počtu vyučovacích hodin v příslušném ročníku. K zařazování nových poznatků vyplývajících z rozvoje vědy, techniky a ekonomiky a s ohledem na lepší přizpůsobení učiva specifickým potřebám podniků a organizací, může ředitel využít možnosti úprav obsahu učiva až do výše 30 % jeho rozsahu.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Cíle a obsah výuky ekologie

Cílem předmětu je seznámit studenty s aprobací biologie s vědním oborem Obecná ekologie, její historií, významem a využitím. Kurs představuje vědní disciplínu Obecné ekologie, její náplň, terminologii a význam.

Hlavním cílem studia předmětu je osvojení si základních pojmů a definic z oblasti ekologie, získání základních znalostí o fungování ekosystému a vztazích mezi jeho základními složkami (producenti, konzumenti, destruenti - neživé prostředí) a o vlivu člověka na tento ekosystém.

Studenti získají základní znalosti o složkách životního prostředí a fungování ekosystému. Studenti si uvědomí provázanost vztahů mezi neživými a živými složkami životního prostředí a budou schopni nabyté poznatky tvůrčím způsobem aplikovat do oblasti ochrany životního prostředí.

Obsahová struktura předmětu:

• Úvod do problematiky ekologie - obsah a cíle předmětu ekologie, členění ekologie a návaznost na jiné vědní obory.
• Ekologická nika - definice; základní a realizovaná ekologická nika; ekologická média a ekologické faktory životního prostředí; ekologická valence a adaptace.
• Ekologické vlastnosti půdy, vody, ovzduší (vlastnosti pedosféry, hydrosféry, atmosféry vliv na život organismů).
• Populační ekologie - demekologie, hlavní atributy populace (natalita, mortalita, abundance, denzita, věková struktura, sexuální index); vnitrodruhové vztahy (teritorialita, kompetice, konkurence), mezidruhové vztahy.
• Společenstvo - biocenóza, synekologie - ekologie biocenóz, vlastnosti biocenóz, klasifikace a struktura biocenóz.
• Ekosystém - produktivita a produkce, potravní řetězce, stabilita ekosystému, důležité ekosystémy a struktura jejich společenstev.
• Biogeografie země, krajinná ekologie, biosféra, člověk a biosféra.

Metody výuky a hodnocení

Výuka předmětu je realizována formou přednášek (2 vyučovací hodiny týdně). Vyučujícím a studentům je k dispozici e-learningový systém LMS Moodle.

Mezi metody výuky patří pozorování, práce s různými zdroji informací, porovnávání, referáty, experiment, laboratorní práce, poznávací vycházky. Důraz je kladen na činnost, měření a pozorování, řešení problémových úloh, ale i diskuse, obhajoba výsledků, zpracovávání referátů a projektů a práce s informacemi.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Zkouška je ve formě písemného testu sestávajícího z 16 otázek. Pro získání klasifikace v rozsahu A-E je potřeba získání alespoň polovičního počtu bodů. Každá otázka je je bodována stejným počtem bodů.

Ekologie jako součást environmentální výchovy

Ekologie je také součástí průřezového tématu Environmentální výchova. Environmentální výchova vede žáky k upřednostňování obnovitelných zdrojů energie, k třídění a dalšímu zpracování odpadu a k ochraně životního prostředí.

Výuka předmětu je průběžně doplňována o programy CHKO, poznávací vycházky, besedy, exkurze a návštěvy výstav. Část výuky je směřována do terénu a mimo budovu školy. Při výuce dochází k využívání spolupráce s centry ekologické výchovy a součástí výuky jsou besedy a exkurze s přírodovědnou a ekologickou tématikou.

Týden ekologie

Týden ekologie probíhá na konci dubna. Vyučování v 1. - 9. ročníku je v tomto týdnu ve většině předmětů (alespoň v jedné hodině předmětu) orientováno ekologicky podle předem připravených témat. Součástí týdne ekologie je Den Země. Řešení problematiky odpadů umožňuje žákovi ve škole i doma konkrétní ekologické jednání.

Doporučená literatura

• Andreska J., Hanel L. (2009): Vybrané kapitoly z autekologie a demekologie živočichů.
• Odum, E.: Základy ekologie. Praha, Academia, 1977.
• Storch, Mihulka: Úvod do současné ekologie. Portál s. r. o. Praha. 2000. 156 s.
• Begon, Harper, Townsend: Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Universita Palackého Olomouc. 1997. 950 s.
• Duvigneaud: Ekologická syntéza. Academia. Praha. 1988. 320 s.
• Míchal: Ekologická stabilita. Ministerstvo životního prostředí České republiky. 1992. 243 s.
• Zlatník A. a kol.: Základy ekologie. SZN Praha, 1973.
• Wilson E.O.: Rozmanitost života.
• Cloudsley-Thompson J. 1988: Migrace zvířat.
• Sedlag U.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #jako #vyučovací #předmět

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana stromů v České republice
• Separace odpadu v ČR
• Likvidace odpadu Letňany
• Sopor a kóma u dospělých
• Houby a zákon