Ekologie za socialismu: Skládky v lesích a devastace životního prostředí

Československo se v době státního socialismu pyšnilo mimo jiné i tím, že patří k prvním zemím světa, které mají péči o životní prostředí zakotvenou v nejvyšší právní normě. V ústavě ČSSR opravdu stálo, že se stát všestranně stará o přírodu, „aby tím vytvářel stále bohatší zdroje blahobytu lidu a vhodné prostředí, které by prospívalo zdraví pracujících a umožňovalo jejich zotavení“.

Skutečnost ale vypadala docela jinak. Nedařilo se snižovat emise oxidů dusíku, uhlíku, síry a těžkých kovů, čistit odpadní vody ani zastavit degradaci zemědělské půdy. Konkrétní informace o zdravotních následcích rozsáhlé devastace životního prostředí podléhaly utajení a občané neměli šanci ovlivnit přístup k nápravě škod.

Před důsledky masivní industrializace opatrně varovala studie o „společenských a lidských souvislostech vědeckotechnické revoluce“, kterou na žádost ideologické komise ÚV KSČ vypracoval v první polovině šedesátých let mezioborový tým vedený filozofem Radovanem Richtou. Když se během jarních a letních měsíců roku 1968 začalo otevřeně hovořit a psát o některých dlouhodobě zamlčovaných problémech, ekologie nepatřila k těm nejnaléhavějším tématům.

Na pořadu dne byly rehabilitace odsouzených v politických procesech padesátých let, ekonomické reformy, federalizace státu a také novinky, přicházející zpoza železné opony: populární hudba, film a móda. Pokud přece jen došlo na otázky životního prostředí, pak bývaly spojené s rozkrýváním odpovědnosti některých představitelů strany a vlády za hospodaření v uplynulých dvaceti letech.

Poté, co se na jaře 1968 přestala uplatňovat předběžná cenzura médií, odvážil se i Dikobraz uveřejnit něco dlouho nevídaného: karikatury vysokých stranických funkcionářů. Po aprílovém čísle se shovívavými kresbami některých protagonistů nedávno uzavřené éry Antonína Novotného, následovala obálka s Otakarem Šimůnkem, jenž v padesátých letech zastával post ministra chemického průmyslu.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

S nástupem normalizace taková kritika ze stránek Dikobrazu zmizela. Čtenářům se mohlo zdát, že domácí „nedostatky“ zastínily nesrovnatelně naléhavější problémy. Československou přírodu sice neohrožovalo bezprostřední nebezpečí válečného konfliktu, zato ji dost těžce sužoval oxid siřičitý a rozsáhlá kontaminace půdy, povrchových i spodních vod toxickými chemikáliemi, používanými v zemědělství.

S těmito „nešvary“ se v polovině sedmdesátých let pustilo do křížku hnutí Brontosaurus. Redakce časopisu Mladý svět vyhlásila v lednu 1974 „Rok ochrany a tvorby životního prostředí“ a ve spolupráci s Českým ústředním výborem Socialistického svazu mládeže naplánovala sérii akcí, které se postupně zabývaly znečišťováním vody a ovzduší, skladováním a likvidací odpadů nebo dopravní situací.

Svazáci začali pořádat osvětové přednášky a besedy, mapovali divoké skládky, organizovali sběr odpadků v lesích i kolem řek a na volných prostranstvích zřizovali „dětské plácky na hraní“. Nejlepšími výsledky se mohli pochlubit v péči o zeleň: jen za rok 1975 vysázeli brigádníci, kteří pracovali bez nároku na odměnu, půl druhého miliónu stromků.

Svazácké aktivity také celkem bezelstně a docela veřejně odhalovaly rozsah zanedbané státní péče o životní prostředí. K závažným případům patřilo zjištění „nepříznivé situace“ na železničních tratích, odkud se olej, unikající z dieselových lokomotiv, vsakoval do půdy a spodních vod. Ještě důležitějším odhalením skončil odběr vzorků vody v okrese Uherské Hradiště.

Do propagace ekologického hnutí se brzy zapojil rozhlas a televize. Populární hudebníci skládali písničky věnované akci Brontosaurus, fotografové pořádali tematické soutěže a do „boje za životní prostředí“ vytáhli rovněž karikaturisté. Vedle Vladimíra Jiránka, autora emblému celé akce - brontosaura, jenž údajně nepřežil proto, že „přerostl své možnosti“, publikovali vtipy na téma ochrany životního prostředí například Vladimír Renčín, Jiří Winter-Neprakta nebo Jan Vyčítal, kteří k ekologickým problémům dokázali přitáhnout pozornost široké veřejnosti.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Do kampaně za čistou přírodu zapadají i náměty „ekofórů“ Oldřicha Jelínka. Jeho kreslířský projev, oživený čerstvou vlnou americké „psychedelické“ grafiky, však z dobové produkce poněkud vyčnívá. Zatímco řada karikaturistů vyvinula určitý generický typ a opakovaně jej používala v nejrůznějších situacích, měly Jelínkovy figury nápadněji individualizovaný charakter. Jestliže Vladimír Jiránek přivedl (už během šedesátých let) na scénu přesvědčivou, ale jen zběžně načrtnutou postavu řadového občana, Jelínek s chutí kreslil nejrůznější moderní účesy a módní oblečení.

Proti tak okázalé manifestaci touhy po konzumním životním stylu, překračujícím rámec „základních potřeb“ vymezených stranou a vládou, se ostny normalizovaného Dikobrazu obvykle naježily stejně výhrůžně jako proti výletníkům, kteří o víkendech myli svá auta v rybnících a příměstské lesy zasypávali odpadky. V dobovém tisku bylo podobné chování popisováno a zobrazováno tak, jako by šlo o jeden z hlavních důvodů katastrofálního stavu životního prostředí. A není se co divit, protože na skutečné příčiny ekologických problémů bylo krátké i svazácké nadšení pro správnou věc.

Ačkoliv zákony na ochranu vody a ovzduší existovaly, neprosazovaly se důsledně. Například vodní zákon z roku 1973 ukládal všem podnikům a organizacím povinnost zajistit náležité čištění odpadních vod; orgány veřejné správy však pravidelně povolovaly nejrůznější výjimky a porušování předpisů stíhaly nepatrnými pokutami. K nápravě škod chyběly nezbytné informace i vhodné technologie. I když se aktivistům z hnutí Brontosaurus podařilo zastavit provoz spalovny v Technoplastu Chropyně, nikdo nedokázal říci, jak by se měl toxický odpad správně likvidovat. A co hůř, veškerá kritika se ventilovala pouze v rámci organizací kontrolovaných komunistickou stranou, která nakonec rozhodovala o tom, jaké právní normy se mají dodržovat a za jakých podmínek se mohou přehlížet.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #za #socialismu #skládky #v #lesích

Oblíbené příspěvky:

• Znečištěné ovzduší a zdraví
• Týn nad Vltavou: Životní prostředí
• Tuňák a ekologie
• Kompostování banánových slupek
• Obnovitelné zdroje v plastikářském průmyslu