Ekosystém: Definice a příklady

Ekosystém je jedním z klíčových pojmů ekologie, který poprvé definoval v roce 1935 A. G. Tansley jako soubor organismů a faktorů jejich životního prostředí v jednotě libovolné hierarchické úrovně. Od té doby prošlo používání termínu poměrně složitým vývojem.

Definice ekosystému

Dnes bývá ekosystém chápán v zásadě dvojím způsobem:

1. Jako účelově definovaná soustava živých a neživých složek, spjatých vzájemnými vazbami (v tomto pojetí nemusí mít ekosystém nutně konkrétní ohraničení v prostoru a jeho vymezení je dáno pouze účelem a metodami výzkumu).
2. Jako reálně existující, relativně samostatná funkční soustava živých a neživých složek, které jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací, vzájemně se ovlivňují a vyvíjejí se v určitém prostoru a čase.

V tomto pojetí hranice ekosystému objektivně existují a úzce souvisejí s dosahem koloběhu látek, toku energie a předávání informací v ekosystému. Tomuto pojetí dobře odpovídá také termín biogeocenóza, který se vždy váže k určitému území a má být konkrétním, reálně existujícím objektem.

Biocenóza a ekotop

Zásadním subsystémem biogeocenózy i ekosystému je biocenóza (společenstvo živých organismů), která žije na určitém stanovišti, tj. v subsystému svého neživého prostředí, tzv. ekotopu. Biocenóza je zpravidla chápána jako ústřední subsystém ekosystému.

Proto někdy do definic ekosystému vstupuje i podmínka přítomnosti tří funkčně odlišných složek biocenózy, a to:

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

1. Producentů, což jsou zejm. zelené rostliny, schopné vytvářet organické látky důležité pro výživu zbylých dvou složek biocenózy z jednoduchých anorganických látek.
2. Konzumentů, tedy především živočichů, kteří se živí ostatními organismy.
3. Dekompozitorů, kteří mj. rozkládají složité organické látky z těl odumřelých organismů a uvolňují látky jednodušší, které mohou být opět využity producenty.

Velikost a trvání ekosystémů

Ekosystémy mají různou velikost v prostoru; za největší ekosystém je považována biosféra, tj. soustava všech živých organismů této planety a jejich životního prostředí, i trvání v čase.

Sukcese

Zákonitý sled změn v druhovém složení biocenóz a energomateriálových tocích v ekosystému, vedoucí k postupným zákonitým změnám jedněch ekosystémů v jiné, se označuje jako sukcese.

Typy ekosystémů

Důležité je rozlišování ekosystémů přírodních a přírodě blízkých, které jsou prostřednictvím primárních producentů (autotrofních organismů typu zelených rostlin) závislé na sluneční energii jako zdroji energie a jsou regulovány na základě „přirozených“ biofyzikálních informací (sem patří les, jezero, rybník, louka nebo třeba oceán, ale také pole nebo „monokulturní“ smrkový les), a ekosystémů umělých (urban-industriálních), jejichž funkce v podstatné míře závisejí na energii získávané z fosilních paliv nebo atomového jádra (zelené rostliny tu nahradil člověk jako primární heterotrofní producent) a které jsou regulovány zejm. na základě informací produkovaných lidskou společností (jako příklady lze uvést akvárium, město nebo kosmickou loď).

Příklady ekosystémů

Ekosystém je obecné označení pro ucelenou část přírody (biosféry). Příkladem je např. ekosystém listnatého lesa nebo vlhké nekosené (nevypoužité) louky.

Ekosystémy mohou být uspořádány hierarchicky, tj. Lze tak postupovat z planetární, globální úrovně na úroveň kontinentální, regionální (na ploše měřitelné zhruba tisíci km²), chorickou (plocha tisíců ha, krajinná úroveň) a topickou (jednotlivé lokality).

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Je možno definovat subekosystémy, jež jsou součástí ekosystémů vyššího řádu (rákosina v rámci ekosystému rybníka, smrkový porost v rámci lesního komplexu), popřípadě supraekosystémy, zahrnující naopak ekosystémy nižšího řádu (ekosystém krajiny zahrnující lesní porosty).

Struktura ekosystémů

Strukturu společenstev je možno členit i s ohledem na podobnou životní strategii - synusie, na stáří - kohorty, popřípadě na nároky na potravní zdroje - guildy.

V lesním ekosystému lze vylišit složku nadzemní části vegetace, podzemní části vegetace, v rámci které můžeme rozlišovat složku dřevinnou (stromovou, keřovou) a bylinnou. Dále se vylišuje složka nadložního humusu, vzdušného prostředí a půdy, eventuálně i složka živočišná. Přístupů je několik a výsledkem je např. vylišení jednotlivých složek, etáží a vrstev (v korunové části lesního ekosystému).

Zahrnuje veškeré živé organismy jako součást ekosystému. konzumenti, heterotrofní organismy(živočichové, houby, protista, saprofytické a parazitické rostliny, prokaryota), mezi kterými je možno dále vylišovat např. herbivory, živící se rostlinnou potravou (jinak konzumenti 1. řádu), predátory, živící se živočišnou potravou (konzumenti 2. řádu atd.).

Funkce ekosystémů

Základní funkce ekosystému jsou koloběh látek (tzv. biogeochemické cykly) a tok energie. Ze slunečního záření nebo formou energetického dodatku (z jiného ekosystému).

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Dynamika ekosystémů

Ekosystémy se tedy většinou nacházejí ve stavu dynamické rovnováhy. Přes obměnu složek ekosystémů, růst, vývoj a odumírání organizmů i přes značné energetické, látkové a informační toky ekosystémy zůstává struktura a funkce na zhruba stejné úrovni, nebo prochází v určitých periodách předpovídatelnými a vyrovnanými cykly.

Vliv abiotických faktorů

Abiotické faktory určují dostupnost vody, živin - chemických prvků nezbytných pro život organismů, dostupnost energie charakterizující okolní prostředí ale i potravní zdroje. Sluneční záření má dvě základní formy, které ovlivňují výrazněji charakter a fungování ekosystémů a které z těchto důvodů odlišujeme.

Teplo ovlivňuje produkční možnosti rostlin a možnosti přežití a aktivity živočichů a to i půdních. Rozklad organické hmoty v půdě, jako součást koloběhu živin, je určován především podmínkami pro možnosti života mikroorganismů.

Proudění větru je dáno pohybem vzdušných mas na základě rozdílných teplot. Z hlediska hodnocení tohoto faktoru v ekosystému jsou sice důležité průměrné roční teploty, délka slunečního svitu, ale především kolísání těchto hodnot, jejich výkyvy a rozdíly mezi dnem a nocí a mezi jednotlivými částmi roku, nebo vegetační doby.

Stabilita ekosystémů

Obecně se ekosystémy vyznačují tendenci bránit se vnějším vlivům vedoucím k jejich vnitřním změnám, vykazují větší či menší stabilitu. Je-li dosahován v podmínkách působení rušivých faktorů, je projevem ekologické stability.

Působí-li na ekosystém vnější vliv a tento přesahuje obvyklé rozpětí, ekosystém přejde k mobilizaci obranných a nápravných opatření a nachází se ve stavu stresu. Soubor vnějších podmínek ekosystému se může měnit i způsobem, jež neumožňuje jeho existenci v dosavadní podobě. Dochází pak k vývoji ekosystému, k sukcesi.

tags: #ekosystém #definice #a #příklady

Oblíbené příspěvky:

• About the "Ferda in Danger" project
• Znečištění přírodních vod
• Znečištění ovzduší ve městech
• Rizika spojená se skládkou azbestu
• Význam srnce obecného