Ekosystém parků: Život na zemi a na stromech

Ekosystémy existují v mnoha formách a vzájemně se ovlivňují. Na začátek ale trocha opakování - co je to ekosystém? Je to soubor živých organismů, které žijí v určitém místě. Vždy se nějak navzájem ovlivňují a jsou na sobě závislé.

Ekosystémů existuje celá řada. Některé vznikly bez zásahu člověka, jiné s jeho výrazným přičiněním. Příkladem může být les, park, nebo třeba zahrada. Člověk může do ekosystémů zasahovat, aby se udržely v požadovaném stavu.

Půda - Základ života

Půda pokrývá povrch zemské kůry - tedy to, co máme pod nohama. Vznikla zvětráváním a rozpadem hornin a nerostů. Trvalo miliony let, než mohla vznikat právě půda, v takovémto množství, v jakém je na světě nyní.

Složení půdy

A jak vypadá složení půdy, co se nachází pod námi? Skládá se z několika vrstev (který se také říká půdní horizonty). Podorniční vrstva je prostě skála a kameny. V této vrstvě není moc života. Nad spodní půdou se nachází svrchní půda. Obsahuje kromě minerálů, ale také živiny, ale i zbytky rostlin a částečně i živočichů. Tyto živiny využívají rostliny a stromy ke svému růstu. Humus vytvářejí především rozkladači, houby a i někteří živočichové. Mezi nimi jsou mimo jiné i právě bezobratlí živočichové.

Bezobratlí živočichové žijící v půdě

Když se řekne živočich žijící v půdě, většinu napadne, většina odpoví žížala (kmen Kroužkovci). Po vydatných deštích, kdy se venku, různě po cestách se najednou objevilo relativně dost žížal. Je to tím, že žížaly dýchají celým povrchem těla, nemají plíce, ani žábry, vytvářejí a pomocí kterých se v ní pohybují. Tak se utopí, a proto vylézají na povrch. Najdeme je na zahrádkách na kompostech, naopak běžně v půdě je jen tak nenajdete.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Význam žížal

A proč jsou žížaly důležité? Pomáhají půdu kypřit a zkvalitňovat. Žížaly se živí organickými zbytky, které žížaly pojídají i se samotnou potravou. Žížaly jsou oblíbenou potravou krtků, ježků nebo rejsků.

Dalšími bezobratlými živočichy žijícími v půdě jsou Stonožky. Stonožky vyhledávají vlhká místa. Jinak se probírají k životu především v noci. Živí se především listím a dalšími zbytky odumřelých rostlin, čímž pomáhají tvorbě humusu.

Mnohonožky se také živí živočichy, ale i tak je jejich funkce v přírodě samozřejmě potřebná. Hmyz se živí především odumřelými zbytky rostlin. I když se v půdě nacházejí, neznamená to, že nejsou pro koloběh látek v přírodě důležití. Mšice většinou svou malou velikost vynahrazují počty.

Výčet živočichů a rostlin které se v půdě nacházejí, je dost stručný. Zase tak detailně si to tu rozebírat opravdu nebudeme.

Život na stromech

Stromů a lesů v české krajině už dvě století přibývá. Přesto mnoha druhům živočichů, rostlin a hub, které na stromech žijí, hrozí vyhynutí. Potřebují totiž stromy osluněné, staré nebo poškozené, například s dutinami. Jenže takových je v přírodě málo a mizí rychleji, než vznikají. Ochránci přírody, arboristé a přírodovědci proto vzali do rukou motorové pily a vznik dutin ve zdravých stromech výrazně urychlili. Podrobně pak sledovali, jaké zásahy jsou nejvhodnější.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Veteranizace dubů odstraněním kůry nebo vyříznutím dutiny do kmenů zdravých dubů v národním parku Podyjí. Foto | Lukáš Čížek / Biologické centrum AV ČR, v. v.

„Dříve stromy běžně zraňoval dobytek, oheň při vypalování pastvin i pravidelné osekávaní větví na otop či krmivo pro dobytek. To vznik dutin urychlovalo. Stromy rostly roztroušeně v zemědělské krajině a lesy byly světlé. I oslabené stromy tak měly šanci na dlouhý život,“ říká Karel Kříž z Českého svazu ochránců přírody Vlašim.

„V dnešních hustých lesích stromy mezi sebou tvrdě soutěží o světlo a vodu. Staří a oslabení jedinci proto mají problém přežít i v rezervacích. Mimo les je světla dost, ale stromů málo.“

Přízemní dutina vyříznutá do kmene mladého dubu. Foto | Lukáš Čížek / Biologické centrum AV ČR, v. v.

Stromové dutiny potřebuje spousta druhů hmyzu, hub, ptáků i netopýrů. Dutých stromů dnes vzniká méně, ale mizí rychleji než dřív. Organizmy, které je potřebují, proto rychle ubývají.

Z některých poranění prýští sladká míza, která láká mnoho hmyzu včetně sršní nebo ohrožených brouků roháčů. Míza ostatně chutná i lidem, v Kanadě z ní vyrábějí javorový sirup.

Míza ostatně chutná i lidem, v Kanadě z ní vyrábějí javorový sirup. Foto | Lukáš Čížek / Biologické centrum AV ČR, v. v.

„Jednou z možností, jak těmto ohroženým druhům pomoci, je veteranizace stromů, tedy cílené zásahy, které chybějící dutiny a další vhodná stanoviště na stromech vytvoří nebo urychlí jejich vývoj. Před půl stoletím s ní začali ochranáři v Severní Americe, používá se i v Austrálii pro vzácné vačnatce a ptáky. S veteranizací začal tým přírodovědců a ochránců přírody v národním parku Podyjí a ve středních Čechách. Do kmenů několika desítek mladých dubů vyřezali dva typy dutin nebo z části kmene odstranili kůru.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Zdobenec proměnlivý je zákonem chráněný brouk, jehož larvy žijí v dutinách dubů. Foto | David Hauck / Biologické centrum AV ČR, v. v.

„Poškozené stromy přitahovaly mnohem více brouků než stromy nepoškozené, mezi nimi i řadu ohrožených druhů, například roháče obecného. „Hlavní je samozřejmě sledovat, jak se budou zranění dále vyvíjet. Už teď je ale jasné, že jde o jednoduchý způsob, jak podpořit řadu ohrožených druhů a biodiverzitu v lesích obecně.

Zlatohlávek Protaetia affinis je vzácný obyvatel stromových dutin. Vyhovují mu hlavaté vrby, jejich ořezávání totiž přispívá k tvorbě dutin.Foto | David Hauck / Biologické centrum AV ČR, v. v.

„Ano, řezání do kmenů živých stromů v národním parku působí zvláštně,“ říká Martin Škorpík ze Správy Národního parku Podyjí. „Zásahy ale směřujeme na stromy, které nejsou biologicky ani jinak cenné a byly by stejně odstraněny například při těžbě nebo probírkách,“ vysvětluje Martin Škorpík. Navíc je podle něj třeba si uvědomit, že stromy po tisíce let usilovně poškozovali sekerami a ohněm už naši předkové a dlouho před nimi spousta velkých zvířat, která člověk většinou vyhubil.

Rozdíly mezi národním parkem a chráněnou krajinnou oblastí

Národní park představuje vyšší stupeň ochrany přírody než chráněná krajinná oblast. Co to ale znamená? V čem konkrétně se tyto dva přístupy odlišují? Podle zákona o ochraně přírody a krajiny (Zákon č. Na většině území národního parku by se tedy měly vyskytovat přirozené ekosystémy, jež by měly být ponechány samovolnému vývoji. To je však třeba chápat jako dlouhodobý cíl, ke kterému národní parky postupně směřují, neboť v současnosti tohoto stavu žádný národní park v ČR nedosahuje.

Pokud se tedy již na území národního parku přirozené ekosystémy vyskytují, musí je národní park zachovat a chránit a pokud se tam dosud nevyskytují, musí pracovat na jejich obnovení. Druhým cílem národního parku je pak “zachování nebo postupné zlepšování stavu ekosystémů, jejichž existence je podmíněna člověkem, a které jsou významné z hlediska biologické rozmanitosti, na zbývajícím území národního parku”. Jde o to, že v našich zeměpisných šířkách je veliký počet vzácných druhů rostlin, živočichů a hub závislých na lidské činnosti.

Typicky jsou to třeba louky a mokřady, na něž je vázáno mnoho druhů hmyzu, ptáků, plazů a dalších organismů, ale které musí být pravidelně koseny, neboť jinak by odsud tyto vzácné druhy vymizeli. Pokud se tedy na území národního parku takovéto druhově bohaté biotopy nacházejí, tak je cílem národního parku tyto biotopy zachovat a nadále provádět všechny lidské zásahy, které jsou k jejich zachování nezbytné.

O území chráněné krajinné oblasti (CHKO) však toto říci nelze, neboť toto území je primárně využíváno k ekonomickým účelům. Součástí CHKO jsou běžně města i vesnice s veškerou dopravní, energetickou, sociální a další infrastrukturou. Funguje zde průmysl, zemědělství i lesnictví a to zcela na komerční bázi. V tom tedy spočívá hlavní rozdíl mezi národním parkem a CHKO.

Lesní hospodaření v národních parcích a CHKO

Abychom si to ještě trochu přiblížili, tak se podívejme na to, jak v národních parcích a CHKO funguje lesní hospodaření. Je třeba si uvědomit, že původní prales, který kdysi pokrýval většinu našeho území, se výrazně lišil od současných hospodářských lesů, které dnes tvoří velkou většinu lesních porostů v ČR. Většina původních lesů byla tvořena dominantně bukem a jedlí s příměsí javoru, jilmu a dalších druhů dřevin. S klesající nadmořskou výškou by přibývalo dubu, habru, lípy, jasanu a dalších teplomilnějších dřevin. Naopak se stoupající nadmořskou výškou by vedle buku a jedle přibývalo smrku a ve vysokých horských polohách bychom se dostali až k čistým smrčinám a porostům kleče.

Původní prales byl navíc rozrůzněn i věkově a prostorově. Vedle sebe tu stály stromy nejen různých druhů, ale také různého stáří a různé výšky. Les byl místy podstatně řidší s bohatě rozvinutým keřovým a bylinným patrem, jinde byl zase hustý. Tyto hospodářské lesy přitom tvoří velkou většinu lesních porostů dokonce i v samotných národních parcích a CHKO. To je dáno tím, že většina lesů v národních parcích je ve skutečnosti tvořena bývalými hospodářskými lesy, jež byly vysázené za účelem produkce dřeva. A totéž samozřejmě platí i o CHKO.

Národní parky se tyto lesy snaží postupně transformovat na lesy přírodě blízké tak, aby je jednoho dne bylo možné ponechat přírodě. Oproti tomu CHKO žádnou takovou ambici nemá. V CHKO bývá požadavek na původní druhovou skladbu omezen zpravidla jen na 1. a částečně třeba i na 2. zónu CHKO, ale to jsou zpravidla právě ty lesy, které již přírodě blízkou druhovou skladbu mají. Avšak většina lesů, tvořena typicky opět smrkovými a borovými monokulturami, je obhospodařována zcela konvenčním způsobem. V tom spočívá jeden z hlavních rozdílů mezi národními parky a CHKO.

Jedním z hlavních důvodů, proč byl na některých území v minulosti vyhlášen národní park nebo CHKO, byla skutečnost, že se zde nacházejí lesy s druhovou skladbou blízkou původnímu pralesu. V každém národním parku a v každém CHKO bychom proto nalezli nějaké přírodě blízké lesy, i když takovéto lesy tvoří zpravidla jen malý podíl rozlohy lesů v chráněném území. I v případě těchto přírodě blízkých lesů se přístup národních parků od přístupu CHKO diametrálně liší.

V národním parku jsou přírodě blízké lesy přesně tím typem lesa, který bychom chtěli mít na většině jeho území a který postupně přenecháváme přírodě, protože už není důvod do něho výrazněji zasahovat. Oproti tomu v CHKO jsou i tyto přírodě blízké lesy určeny k vytěžení. Zde je třeba si uvědomit, že v přírodě se stromy dožívají dosti vysokého věku. V pralese se běžně vyskytují mnohasetleté stromy a také velké množství mrtvého dřeva. Oproti tomu v hospodářských lesích najdeme stromy staré maximálně 120 let.

Toto stáří totiž zhruba odpovídá mýtnímu věku, po jehož dosažení jsou stromy pokáceny a dřevo odvezeno z lesa. Existuje však řada druhů hmyzu, ptáků, netopýrů, nebo také mechorostů, lišejníků, hub a dalších organismů, které se evolučně přizpůsobily životu na starých stromech a mrtvých kmenech. Tyto lesní organismy jsou dnes silně ohroženy a chceme-li je zachránit před vyhynutím, musíme se zasadit o to, aby starých lesů, kterých je dnes zoufale málo, postupně přibývalo. Jedině tak se zdecimované populace těchto ohrožených druhů budou moci zotavit a stabilizovat.

Nechat lesy stárnout není pro národní park žádný problém, neboť lesy jsou spravovány přímo správou národního parku, a pro tu není nic jednoduššího než se o ně přestat starat. V CHKO je to naopak veliký problém, protože lesy jsou zde spravovány lesními podniky. Často se jedná o státní podniky Lesy ČR nebo Vojenské lesy a statky, ale stejně tak to mohou být obecní lesy, církevní lesy a samozřejmě soukromé lesy. Ale ať už je vlastníkem kdokoli, les má zpravidla od toho, aby mu vydělával peníze a nikoli od toho, aby v něm chránil přírodu.

Samozřejmě, že i správa CHKO má určité nástroje, jak do lesního hospodaření zasahovat. Území CHKO je rozděleno do několika zón, pro něž správa CHKO definuje různě přísná pravidla. Správa navíc spoluschvaluje lesní hospodářské plány jednotlivých lesních podniků, které se pak jimi musí řídit. Co však limituje možnosti správy zdaleka nejvíce je nutnost vyplácet lesním podnikům finanční kompenzace.

Každé opatření na ochranu přírody, které si správa CHKO vymíní, je totiž chápáno jako omezování vlastníků lesa v hospodaření, za něž musí být podnik plně odškodněn. Za každý nepokácený strom, či mrtvý kmen ponechaný k zetlení je tedy třeba zaplatit, a stejně tak za každé další opatření, které podniku snižují příjmy nebo zvyšují náklady oproti konvenčnímu způsobu hospodaření. Kompenzace za tzv. Vzhledem k tomu, že rozpočet CHKO není neomezený, správa je pod tlakem, aby vlastníky lesů omezovala jen ve “skutečně odůvodněných případech”. Zachránit před těžbou je tak možné jen vybrané malé lokality nebo skupiny stromů, za něž je ještě únosné danou kompenzaci zaplatit.

Jak už bylo řečeno, území národních parků slouží primárně k ochraně přírody a biodiverzity. Lesy v národních parcích spravuje přímo správa národního parku za účelem ochrany přírody. Lesy silně pozměněné člověkem se v národních parcích zvolna transformují na lesy přírodě blízké. Lesy, které se svou druhovou skladbou blíží přirozenému lesu, mohou v národních parcích plošně zestárnout. Přírodě blízké lesy v CHKO jsou určeny k vytěžení.

Ochrana lesních ekosystémů v národních parcích spočívá v ponechání lesů přírodě, v transformaci hospodářských lesů na lesy přírodě blízké či v cílených zásazích na podporu biodiverzity. Národní parky mohou chránit přírodu na celém svém území.

tags: #ekosystem #park #ziji #na #zemi #a

Oblíbené příspěvky:

• Plzeňský Prazdroj a životní prostředí
• Mince s portrétem T.G. Masaryka
• Zvířata a jejich přirozené prostředí
• ČIŽP Vyškov a ochrana ovzduší
• Proces eliminace spalin