Elektroodpad a jeho recyklace v Evropě: Výzvy a příležitosti

Podle každoroční zprávy Global E-Waste Monitor přibylo za loňský rok na světě bezmála 54 milionů tun elektroodpadu. V loni bylo na celém světě vyprodukováno rekordní množství elektroodpadu: závratných 53,6 milionu tun. Za posledních pět let to znamená asi 21procentní nárůst tohoto nebezpečného odpadu. Zpráva zároveň varuje, že v roce 2030 může toto číslo vyrůst až na 74 milionů tun.

„Loňská zpráva Světového ekonomického fóra zároveň odhadovala, že do roku 2050 by mohla roční produkce elektroodpadu dosáhnout dokonce 120 milionů tun, což je opravdu závratné číslo. Podle Global E-Waste Monitoru přitom aktuálně lidstvo zvládá recyklovat jen něco málo přes 17 procent staré elektroniky,“ komentuje problematiku David Vandrovec, generální ředitel společností REMA, které v tuzemsku zajišťují zpětný odběr a recyklaci elektrozařízení, baterií a akumulátorů a solárních panelů.

Evropa v čele produkce elektroodpadu

Na pozoru před záplavou vysloužilých elektrozařízení by se měla mít zejména Evropa, která vykazuje globálně největší spotřebu elektroniky. Evropské země za loňský rok dohromady vyprodukovaly 12 milionů tun elektroodpadu. To Evropu v globálním žebříčku staví na třetí místo za Asii a Ameriku, ovšem v přepočtu na obyvatele je na tom vůbec nejhůře - na každého Evropana včetně dětí připadá celých 16,2 kg vysloužilých elektrozařízení. V přepočtu elektroodpadu na obyvatele vede Evropa. Například na každého Čecha připadá 15,7 kilogramů elektroodpadu.

Nejvíce elektroodpadu z evropských zemí připadá na Rusko, a to 1,631 milionu tun, druhé místo patří Německu s 1,607 milionu tun, třetí příčku obsadila Velká Británie s 1,598 milionu tun. Na opačném konci pak stojí trojice Černá Hora (6,7 tisíc tun), Malta (6,8 tisíc tun) a Island (7,6 tisíc tun). Nejvíce vyprodukovaného elektroodpadu v přepočtu na počet obyvatele připadá Norsku, a to 26 kg. Naopak nejmenší průměr elektroodpadu per capita vykázalo v roce 2019 Moldavsko. V České republice bylo za rok 2019 vyprodukováno 167 tisíc tun odpadu, což v přepočtu na obyvatelstvo činí průměrně 15,7 kg.

Co se týče recyklace, nejlépe jsou na tom země severní a západní Evropy, kde je oficiální cestou recyklováno 59, respektive 54 procent elektroodpadu. To v globálním měřítku představuje vůbec nejvyšší hodnoty recyklace. V regionu jižní Evropy se daří oficiálně vysbírat a recyklovat asi 34 procent vysloužilých elektrozařízení. Nejhůře jsou na tom země východní Evropy, kde tento podíl činí průměrně pouhých 23 procent.

Čtěte také: Odpad a Elektroodpad

Ze všech 39 evropských zemí pokrytých v Global E-Waste Monitoru jich 38 má zavedenou národní legislativu pro nakládání s elektroodpadem, výjimkou je pouze Ruská federace. I ta však od roku 2017 odstartovala EPR program (EPR = extended producer responsibility; rozšířená odpovědnost výrobce) pro odpad z elektroniky).

Elektroodpad jako zdroj cenných surovin

V elektroodpadu, který byl globálně vyprodukován, se podle odhadů zprávy ukrývají znovupoužitelné suroviny v hodnotě kolem 57 miliard dolarů. Z oněch 17 procent recyklovaných vysloužilých elektrozařízení tak bylo možno získat suroviny zhruba za 10 miliard dolarů. Zvýšení využití druhotných surovin z odpadů obecně by v následujících letech mělo být jednou z priorit, neboť je tím možné výrazně snížit ekologické dopady těžby a nabízejí se i ekonomické benefity. Pouhé využití recyklovaného železa, hliníku a mědi ušetřilo asi 15 tun CO2, ekv., oproti jejich těžbě.

„Potenciál elektroodpadu pro cirkulární ekonomiku je opravdu velký, a proto je kriticky důležité naučit se suroviny recyklované z vysloužilého elektra opravdu využívat. To, že u nás sběr elektroodpadu rok od roku roste, je skvělé. Je ale potřeba se zaměřit na podporu skutečné recyklace a použití recyklátu jako druhotné suroviny,“ říká David Vandrovec.

V Česku v půlce září odstartuje další kolo parlamentních jednání o nové odpadové legislativě, která se samozřejmě bude týkat i elektroodpadu. „V této souvislosti bych rád zmínil, že se zanedlouho znovu rozběhne jednání Parlamentu ČR k nové odpadové legislativě. V té dosud chybí právě nástroje a motivační prvky pro podporu recyklace a využití druhotných surovin. V předložených návrzích neexistuje jediný nástroj, který by tyto odpady přiklonil k recyklaci a zajistil jak faktické provedení OEEZ, tak následné uplatnění recyklovaného materiálu na trhu. Již přes rok se v rámci pracovní skupiny RecHelp v reakci na připravovanou novelu aktivně snažíme tuto podporu prosadit. Prozatím bohužel neúspěšně, ale zůstávám optimistou, že se nám to podaří,“ dodává David Vandrovec. Odborníci se shodují, že je potřeba do budoucna co nejvíce podpořit jeho recyklaci a využití na trhu druhotných surovin.

Recyklace elektroodpadu v praxi

Každý rok na světě vznikne více než 60 milionů tun elektroodpadu. Pokud se trend nezmění, do roku 2030 překročí celosvětová produkce hranici 75 milionů tun. Jen necelá čtvrtina tohoto množství je oficiálně recyklována - zbytek mizí v šedé zóně nebo na skládkách rozvojových zemí. Podle odhadů OSN tak každoročně přicházíme o více než 57 miliard dolarů ve formě zlata, stříbra, mědi a vzácných zemin, které by mohly být znovu využity v nových výrobcích. Přitom jen z jednoho milionu recyklovaných mobilních telefonů lze získat 35 kilogramů zlata, 350 kilogramů stříbra a 15 tun mědi.

Čtěte také: Odpadové hospodářství

Elektroodpad není jen „odpad“ - je to zásobárna kritických surovin, na nichž stojí moderní ekonomika. V notebooku, chytrém telefonu či elektromotoru se nacházejí desítky prvků z evropského seznamu kritických surovin (CRM), jako jsou kobalt, lithium, palladium nebo neodym. Podle dat Evropské komise je Evropa z více než 90 % závislá na dovozu kritických surovin z Číny. Recyklace elektroodpadu tak představuje nejen ekologickou, ale i geopolitickou otázku. Každý recyklovaný mobil či počítač snižuje závislost na dovozu a přispívá k surovinové bezpečnosti.

Proces recyklace elektroodpadu

1. Sběr elektroodpadů: Existují různé možnosti sběru, jako jsou recyklační střediska, místní sběrné dvory, speciální kontejnery nebo dokonce organizované sběrové akce.
2. Třídění a demontáž: Po sběru se elektroodpad přepraví do zpracovatelského zařízení, kde probíhá jeho další třídění a demontáž.
3. Recyklace kovů: Kovy, jako například měď, hliník, železo a zlato, se z elektroodpadu získávají prostřednictvím různých technických procesů.
4. Recyklace plastů: Plastové části elektroodpadu se nejprve semelou na menší kousky a potom se čistí, třídí a recyklují.
5. Odstraňování nebezpečných látek: Elektronická zařízení obsahují i nebezpečné látky, jako jsou rtuť v některých typech žárovek a freony v chladničkách a klimatizacích.
6. Restaurování a opětovné použití: Některá elektronická zařízení, která jsou ještě v dobrém stavu a fungují správně, se můžou restaurovat a znovu použít.

Legislativa v České republice

V České republice je oblast elektroodpadů legislativně upravena zákonem č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (VUŽ), a prováděcí vyhláškou č. 16/2022 Sb. Zákon rovněž definuje pojem „kolektivní systém“, tedy subjekt, který jménem více výrobců plní jejich zákonné povinnosti. Z aktuálních dat MŽP a agentury CENIA vyplývá, že v roce 2023 bylo v České republice uvedeno na trh 318 359 tun elektrozařízení, což znamená mírný pokles oproti předchozímu roku (321 888 t). Úroveň sběru se zvýšila z 57,0 % na 61,7 %, přičemž cíl stanovený evropskou směrnicí OEEZ činí 65 %. Čili požadované úrovně zpětného odběru se Česku v roce 2023 nepodařilo dosáhnout. V přepočtu na obyvatele to znamená 16,8 kilogramu elektroodpadu, což je více než čtyřnásobek požadovaného evropského minima (4 kg/obyvatele).

Od roku 2006, kdy bylo v ČR sebráno pouhých 2,2 kg na osobu, tak došlo k více než sedminásobnému nárůstu. Rekordní nárůst potvrzuje, že český systém zpětného odběru je funkční. Přesto zůstává část elektroodpadu mimo oficiální evidenci - odhaduje se, že 10 až 15 % zařízení končí v komunálním odpadu nebo je neformálně vyváženo do zahraničí.

Hmotnostně nejvýznamnější kategorií elektrozařízení zůstávají velká zařízení kromě solárních panelů (skupina 4a), tedy především spotřebiče běžné domácnosti - pračky, sušičky, myčky, elektrické sporáky, varné desky, lednice nebo kopírky. Tato skupina představovala v roce 2023 více než 118 tisíc tun zařízení uvedených na trh, což odpovídá přibližně 37 % celkového objemu. Z hlediska odpovědnosti výrobců jde o skupinu, která vyžaduje komplexní logistiku - velké spotřebiče se kvůli své hmotnosti obtížně přepravují a často končí mimo oficiální sběrné kanály. Na druhé straně však poskytují i největší recyklační potenciál.

Zcela specifický vývoj sledujeme u solárních panelů (skupina 4b). V roce 2023 bylo na český trh uvedeno 52 930 tun panelů, což je meziročně o 10 403 tun více. Tento nárůst odráží boom fotovoltaických instalací z posledních let a zároveň otevírá novou kapitolu odpadového hospodářství - recyklaci obnovitelných technologií. Zatímco většina panelů má životnost 20-30 let, už nyní se začínají vracet první generace instalací z počátku tisíciletí.

Čtěte také: Postupy pro elektroodpad

Významnou část trhu tvoří rovněž malá zařízení (70 582 tun) - to znamená vše od vysavačů, mixérů, fénů až po elektrické hračky. Malé elektrospotřebiče představují paradoxní problém: jsou lehká, skladná a často tak končí v běžném odpadu.

Na čtvrtém místě se umístila kategorie zařízení pro informační technologie a telekomunikace (51 701 tun) - počítače, tiskárny, notebooky, monitory a mobilní telefony. Tyto přístroje jsou nejen symboly moderní doby, ale i nositeli cenných kovů.

Skupinu uzavírají osvětlovací zařízení (10 013 tun) - zářivky, LED panely či výbojky.

Základem českého systému zpětného odběru elektrozařízení je 13 kolektivních systémů, které zajišťují komplexní proces od sběru po recyklaci. V roce 2023 nejvíce elektrozařízení „uvedl na trh“ ASEKOL a.s. s celkovým množstvím 115 310 tun, přičemž zpětně odebral a zrecykloval 61 756 tun. Druhou nejvýznamnější roli sehrál ELEKTROWIN a.s., specialista na tzv. bílé elektro, který zaznamenal nejvyšší objem skutečně odebraných elektroodpadů - 63 910 tun. Specifické postavení má EKOLAMP s.r.o., zaměřený na světelné zdroje, který v roce 2023 dosáhl nejvyšší míry sběru - 71,2 %. Naopak nejnižších hodnot dosáhla RETELA s.r.o.

Zákon č. 542/2020 Sb. v příloze č. 3 přesně stanovuje minimální úrovně využití a recyklace elektroodpadů podle jednotlivých skupin zařízení. V roce 2023 Česká republika splnila všechny požadované cíle a ve většině kategorií je dokonce překročila. Například u velkých zařízení (skupina 4) byla dosažena úroveň využití 95,5 % a recyklace 94,9 %, zatímco požadavek úrovně využití činí 85 % a recyklace 80 %. Podrobnější struktura toků odhaluje, že materiálové využití tvořilo 67,3 % všech zpracovaných elektroodpadů, zatímco energetické využití (např. spalování plastových částí s energetickým ziskem) představovalo 0,05-4 %.

Data CENIA potvrzují, že elektroodpad z České republiky nezůstává jen v domácích závodech. V roce 2023 bylo 40 335 tun materiálu vyvezeno do států Evropské unie a dalších 1 519 tun mimo EU. Hlavním cílem těchto exportů je materiálové využití - tedy zpracování kovů, plastů a dalších surovin. Z hlediska skupin elektrozařízení dominují velká zařízení (18 070 t) a malá zařízení (10 763 t).

Při pohledu zpět do roku 2006 je zřejmé, jak dalekou cestu Česká republika urazila. Tehdy se v tuzemsku sebralo jen 22 170 tun elektroodpadu, což představovalo zmiňovaných 2,2 kg na obyvatele. O necelých dvacet let později je situace zcela jiná. V roce 2023 bylo sebráno 182 417 tun elektroodpadu, což znamená nárůst o více než 720 %. Za tímto úspěchem stojí nejen legislativa, ale i praktická infrastruktura: v Česku dnes funguje více než 14 000 sběrných míst pro elektroodpad, od velkých sběrných dvorů až po malé kontejnery v obchodních centrech. Systém kolektivní odpovědnosti výrobců se osvědčil jako funkční a ekonomicky stabilní.

Budoucnost recyklace elektroodpadu

Výzvy však přetrvávají: rychlý technologický vývoj přináší nové typy zařízení, které vyžadují jiné metody zpracování. Evropská unie stanovuje poměrně ambiciózní kvóty na sběr elektroodpadu. Jenže z hlediska udržitelnosti je žádoucí, aby spotřebiče vydržely funkční co nejdéle. A pokud se prodlužuje životnost, znamená to, že starších přístrojů je méně k recyklaci a sběrné systémy pak logicky nemohou naplnit tak vysoké cíle. Podle nás by měla být metodika nastavena realističtěji, aby nešla proti základní myšlence udržitelnosti.

Když zůstaneme u evropské regulace, často se mluví o takzvaných „free riderech“, internetových prodejcích, kteří se vyhýbají povinnostem. Dopad je obrovský. V Česku se jedná o desítky milionů korun ročně, v rámci celé Evropské unie pak o desítky milionů eur.

V posledních letech se ukazuje, jak moc je Evropa závislá na dovozu kritických surovin, zejména z Číny. Geopolitické napětí a obchodní bariéry vedly k tomu, že EU prosazuje větší soběstačnost. Z elektroodpadu se proto stává strategický zdroj, který by se měl zpracovávat především v Evropě.

Elektrowin, který letos slaví 20 let od svého vzniku, je největším kolektivním systémem pro sběr elektroodpadu v Česku a za dobu své existence recykloval více než 42 milionů spotřebičů o hmotnosti přes 730 tisíc tun.

tags: #elektroodpad #recyklace #v #evrope

Oblíbené příspěvky:

• Grilování selete: na co si dát pozor?
• Závislost živého na neživém
• Ohřívané odpadní potrubí: přehled
• Recyklace informací v muzeu
• Definice ekologické újmy