Dnešní svět je propojený více než kdykoliv předtím a díky sociálním sítím můžeme sdílet své myšlenky, zážitky a objevy s přáteli po celém světě. Narazili jste u nás na něco zajímavého, překvapivého nebo zábavného? Podělte se o to s nimi! Nejde jen o zábavu - sdílením můžeme také informovat a vydělávat. Přemýšlejte o tom, jaký dopad může mít jedno kliknutí na tlačítko „sdílet“. Vaše známí se mohou dozvědět o věcech, o kterých by jinak možná nikdy neslyšeli. Sdílení zajímavých informací a zábavných momentů nás všechny sbližuje. Každý „like“ a každý komentář přináší pocit spojení, ať už jsme od sebe jakkoli daleko.
Korunová bankovka
Papírové peníze nemají tak dlouhou historii jako mince. Zatímco mince se používaly od 7. století před naším letopočtem, připomeňme si jen, kdy se na našem území začalo platit papírovými penězi - bylo to od roku 1762, tedy před 250 lety. Samozřejmě to nebyly úplně první papírové peníze na světě, ty se objevily v Číně údajně ve 12. století a jejich existenci dovezl do Evropy mořeplavec Marco Polo.
Když se řekne jednokorunová bankovka, tak je to v dnešní době už prakticky nepředstavitelné spojení. Ještě je třeba říci, že z formálního hlediska existovaly bankovky a státovky. V praktickém životě si tohoto rozdílu v názvu většinou nikdo nevšiml, ale přeci jen je zde jakýsi rozdíl. Mnemotechnickou pomůckou je to, že bankovku vydává emisní (cedulová) banka, státovku vydává stát (ministerstvo financí apod.). V historii Československa ale i dalších období jsme platili celou škálou hodnot, většinou od jednokorunových bankovek až po 5000 koruny.
Například první československá emise (mimochodem státovek) s datem 15. 4. 1919 byla tištěna v celé řadě tiskáren, různými tiskovými technikami a také na různé úrovni. Škála nominálů byla 1 Kč, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč.
Sady oběhových mincí České republiky
Dne 24. července emitovala ČNB 6 oběžných mincí s nominální hodnotou 20 Kč v sadě. Sadu tvoří 6 kusů standardních 20 korunových mincí uložených ve dvou řadách v transparentním plastovém blistru, který je součástí papírového kartonu s potiskem československých bankovek z různého období. Na rozdíl od letošní zimní a loňské podzimní emise nebylo možné sady koupit přímo na pobočkách ČNB.
Čtěte také: Vše o emisních normách
V první řadě jsou mince s portréty osobností podílejících se na vzniku československého státu (T. G. Masaryk, M. R. Štefánik a E. Beneš), ve druhé osobností podílejících se na vzniku československé měny (A. Rašín, V. Pospíšil a K. Engliš). Řady jsou nadepsány "20 Kč VZOR 2018, Významné osobnosti československého státu, Emise: 24. října 2018" a "20 Kč VZOR 2019, Významné osobnosti československé měny, Emise: 30. ledna 2019". Návrh je od akademického sochaře Vladimíra Oppla. Vyrobila Česká mincovna, a. s.
Oběhové mince z let 1990-1992
Posledních dvacet sedm měsíců existence Československa přineslo osm různých oběžných nominálů v sadách, které dnes představují numismatické završení téměř sedmdesátiletého příběhu československé měny. Mezi lednem 1990 a prosincem 1992 Československá státní banka vydala mince od 10 haléřů po 50 korun s motivy lipových listů, koruny a státního znaku. Osmičlenné sady přechodného období obsahují nominály 10, 20 a 50 haléřů, 1, 2, 5, 10 a 50 korun československých.
Naopak padesátikoruna zůstala vzácnější - v roce 1990 bylo vyraženo pouze 5 milionů těchto mincí s motivem koruny svatováclavské. Materiálové složení kopírovalo předchozí dekádu: haléřová řada z hliníku, koruna až pětkoruna z hliníkového bronzu a vyšší nominály z měděno-niklové slitiny.
Rubové strany mincí nesou tradiční lipové motivy - haléře zobrazují lipový list, korunové nominály lipovou ratolest s plody. Líci všech mincí zdobí státní znak Československé socialistické republiky se lvem a lipovými větvemi, doplněný nápisem „ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA". Rok 1991 přinesl změnu v označení na „ČESKÁ A SLOVENSKÁ FEDERATIVNÍ REPUBLIKA" včetně nového státního znaku. Rytec Otakar Španiel, autor těchto návrhů, vytvořil jednotný vizuální styl, který propojoval všechny nominály sadyčeských a slovenských symbolů.
Kromě běžných oběžných sad vznikly v tomto období také pamětní mince integrované do oběhu. Roku 1990 byla vydána stříbrná stovka k 70. výročí smrti Tomáše Garrigua Masaryka v nákladu 100 000 kusů, v roce 1991 následovala pamětní stokoruna k 750. výročí bitvy u Mohuče. Tyto kusy se staly součástí rozšířených sad a dnes patří mezi vyhledávané položky, zejména ve stavu neobíhaném. Cena kompletní sady s pamětními mincemi dosahuje trojnásobku hodnoty základní osmičlenné sestavy.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Pravé mince z tohoto období vykazují ostrý reliéf zejména u detailů lipových listů a státního znaku. Hmotnosti se pohybují od 0,6 gramu u desetihaléřu po 12 gramů u padesátikoruny. Padělky jsou vzácné kvůli nízké investiční hodnotě, ale objevují se imitace pamětních stokorun. Kontrolními znaky jsou kvalita ražby okrajových nápisů, preciznost lipových žilek a správné materiálové zabarvení.
Tabulka nákladu oběhových mincí dle ČNB
Zde je velkým vodítkem tabulka udávající počty mincí z obecných kovů vyrobených v jednotlivých letech na stránkách ČNB (tj. České národní banky), která je emitentem mincí do oběhu. Tabulka ČNB nás informuje o tom, jaký byl náklad mincí s daným letopočtem pro minci s daným nominálem. Dovídáme se tak např. že mincí s nominální hodnotou 50 Kč bylo vyrobeno v roce 2015 celkové množství 18023ks, což zrovna není mnoho a tuto minci lze jistě považovat za vzácnější, čemuž i odpovídá její tržní cena.
Samozřejmě neplatí, že zde v tabulce ČNB udávaný náklad vzácnosti mince a už vůbec ne její tržní hodnotě. Z hlediska vzácnosti mince platí, že není důležitý jen její náklad, ale také, jaké množství mincí se zachovalo v dobrém stavu a dostalo do sbírek numismatiků (sběratelů mincí). Nesmíme, ale zapomenout, že ČNB také vydává také tzv. sady ročníkových mincí s obvyklým nákladem 1000ks až 2000ks. Díky tomu, je obvykle pro sběratele dostatek daných oběhových mincí v mincovní kvalitě (MS nebo 0/0, tedy pokud to mincovna nezkazí, což se také občas děje).
Je i celá řada numismatiků - lovců, kteří se doslova baví stahováním vzácnějších ročníků mincí z oběhu. Se svými úlovky se pak chlubí v kolektivu dalších lovců. Ono je přece jen něco trochu jiného koupit si ročníkovou sadu 2005 a nalézt mince s nákladem tohoto ročníku mezi mincemi v peněžence. Jak je z tabulky patrné, zajímavý ročník je 2005. K tomuto ročníku ČNB uvádí, že s poměrně malým nákladem 17000ks byly raženy mince s nominální hodnotou 50 Kč, 10 Kč, 5 Kč, 2 Kč.
Vzácné mince a chyborazby
Velmi vzácné jsou pak mince, které vznikly jako tzv. zkušební ražby nebo chyboražby (i když tyto označení může být někdy nepřesné). Ty nejsou dostupné v ročníkových sadách a proto bývá obvykle zájem sběratelů, obzvlášť u mincí s dobrou zachovalostí, neuspokojen. Ceny těchto kusů proto obvykle rychle rostou, protože ani náklady nebývají vysoké. A pokud ano, je většina z nich zničena a zůstávají jen mince, které unikly (ať již omylem, nebo prostě krádeží) do soukromých rukou.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
U nominální hodnoty 10 Kč nenalezneme jen jednu vzácnou (vzácnější) minci, ale hned několik. Mezi "moderními" nominály je zde zaznamenáno nejvíce odlišností. různé chyboražby z let 1993, 1994, 1995, které jsou způsobeny údajně velkým opotřebením razidla a mince jsou vyraženy např.
Nejvzácnější mincí je však desetikoruna z roku 1993 vyražená v tzv. zkušební sérii. Symbol KČ na zadní straně je menší a horní část písmen se pouze těsně dotýká vrchní linky a nepřekračuje ji, což jsme se snažili naznačit na obrázku. Do oběhu se jich z mincovny se dostala údajně jen tisícovka, což je ale neověřený údaj a těžko můžeme vědět, jestli jich nemá někdo v mincovní kvalitě doma několik stovek kusů a postupně je nebude několik generací jeho rodinných příslušníků rozprodávat.
U mincí 10 Kč z 90. let (údajně zejména ročníky 1993, 1994, 1995) může (zřejmě kvůli opotřebovanému razidlu) zcela či částečně chybět rok vydání (obecně se to ale může objevit u jakékoli mince v jakémkoli roce). Vzácná je i mince z roku 2000, která na rubu nemá motiv hodinového stroje, ale brněnský Petrov - do oběhu se jich dostalo jen několik tisíc kusů. Mezi neodbornou veřejnosti je ale častěji za vzácnou považována právě ta mnohem běžnější varianta, právě pro její odlišný vzhled.
Mince o nominální hodnotě 20 Kč byly také raženy ve dvou variantách (s hodinovým strojem a v klasickém provedení), obě mají však velmi vysoký náklad, tj. nad milion kusů. Vzácné tedy nejsou. Desetikoruna 10 kč z roku 2000 vz. Pozor, mince 10 Kč patří svým provedením rozhodně mezi náchylnější mince na poškození! Materiál, ze kterého jsou zhotoveny je ocel plátovaná a galvanicky pokovená mědí.
V roce 2018 a 2019 byly vydány sady 20 Kč mincí s názvem (a při příležitosti) Rok republiky 2018 a Rok měny 2019. Jedná se celkem o šest mincí (2x3) a jejich autorem je velmi známý autor Václav Oppl. Vzhledem k vysokému nákladu (více jak 100 000) je nelze považovat za vzácné, pravda ale také je, že značné množství těchto mincí je "staženo" příležitostnými sběrateli jako upomínka, dárek apod.
Častým dotazem je, zda existuje vzácná varianta mince 20 Kč s ročníkem 2000. Na to odpovídáme v samostatném článku, který se dvou existujícím variantám mince 20 Kč 2000 věnuje. Odpověď je ale jednoznačná a můžeme tedy říci, že vzácná varianta 20 Kč v daném roce neexistuje. Mince o nominální hodnotě 50 Kč je vyrobena z kombinace materiálu použitého na desetikoruně a dvacetikoruně.
Česká padesátikoruna vyhrála v roce 1995 cenu The Best trade coin, tj. v překladu nejlepší oběžná mince, kterou vydává velmi známý magazín World Coin News. Cenu této mince samozřejmě opět určuje trh, tj. nabídka a poptávka. V posledním katalogu Mince Československa 1918-1992, ČR a SR 1993-2020 je např.
Oběhové mince České republiky jsou raženy i v tzv. proof kvalitě. Jedná se použití specifického leštěného razidla. Ražba se realizuje výhradně pro ročníkové sady, které jsou pak nabízeny jako tzv. proof sady a mince se do oběhu samozřejmě nedostávají.
Něco zcela jiného jsou samozřejmě výrobní vady mincí. Jedná se např. o slabě vyražené číslice, nevyražený letopočet (např. v důsledku opotřebeného razidla, jak bylo zmíněno výše) chybějící tečka, pootočení mince, použití jiného střížku apod. Všechny tyto "drobnosti" mohou učinit běžnou oběhovou minci velmi zajímavým sběratelským artiklem a podle typu vady a zachovalosti mince se pak její tržní hodnota může pohybovat i vysoko nad tisíc korun. Pro tyto mince existuje odbyt v podobě, dnes již nikoli nepočetné, skupině numismatiků, kteří se věnují sběratelství zkušebních ražeb, nebo chybo-ražeb.
Mezi vzácné (či někdy spíše "hodnotné") mnice jsou řazeny i sběratelské mince ČNB. Jedná se jistě o mince, protože mají nominální hodnotu a jsou tak zákonným platidlem. Jejich nominální hodnota ale je hrubě pod hodnotou kovu z něhož jsou vyrobeny a tedy nelze očekávat, že by s nimi někdo rozumný platil a že by se tedy objevili v oběhu. Např. zlaté uncové mince emitované Českou národní bankou mají nominální hodnotu 10 000Kč, ale cena kovu, tj.
Mince jsou vydávány ve dvou hlavních sériích: stříbrné mince a zlaté mince (příležitostně pak i tzv. bimetalové mince) a ve dvou provedení:, tj. Nejvzácnější mincí České republiky je samozřejmě mince o nominální hodnotě 100 000 000 Kč (ano, sto miliónů), která je vyrobena v jediném kuse. Váha této mince je 130 kg a autorem návrh je opět akademický sochař Vladimír Oppl. Vysokohmotnostní mince v nominální hodnotě 100 miliónů Kč vyražená do 130 Kg "střížku" v rámci oslav 100. let republiky.
Mezi vzácné české mince můžeme jistě zařadit i tuto zlatou pamětní minci ČNB o nominální hodnotě 10000 Kč s datem ražby 2018.
Nerealizovaná 200 Kčs bankovka vzor 1992
Po Sametové revoluci a pádu komunistického režimu v ČSSR vyvstala potřeba vytvoření nové emise bankovek. K tomu vedly nejen důvody ideologické, kdy většina tehdejších platidel ve své ikonografii více či méně zahrnovala symboliku padlého režimu, ale i nutnost výroby platidel s vyšší úrovní bezpečnostních prvků, danou zejména tehdejším rozmachem kancelářských kopírovacích zařízení. Na základě proběhlé anonymní soutěže došlo k výběru šesti výtvarníků, kteří byli vyzváni, aby vypracovali své návrhy pro bankovku s motivem J. A. Komenského o nezvyklém nominálu 200 Kčs.
Z předložených návrhů byl 24. 2. 1992 jako vítězný vybrán návrh Oldřicha Kulhánka a Státní banka československá (SBČS) přistoupila k její realizaci. Přípravy se dostaly až do stádia zkušebních tisků, mezitím však došlo k úmluvě o rozpadu ČSFR, příprava nové emise československých bankovek se ukázala být bezpředmětnou, naopak bylo ale potřeba zajistit výrobu platidel pro oba nástupnické státy. Česká strana se rozhodla, že se bude pokračovat dále v emisi podle návrhů O. Kulhánka.
Protože nebylo v silách Státní tiskárny cenin (STC) zajistit v krátké době asi jen půl roku kompletní výrobu celé emise, bylo rozhodnuto, že nejnutnější potřeby pokryje, stejně jako již několikrát předtím, prozatímní okolkování stávajících papírových platidel, která budou postupně nahrazeny novými bankovkami. Pro urychelní celého procesu byla jejich výroba svěřena specializované britské tiskárně Thomas De La Rue and Co., kde zhotovili bankovky v hodnotách 50, 100 a 500 Kč.
O půlnoci na 1. ledna 1993 zaniklo Československo a vznikly Česká a Slovenská republika. Staré československé peníze zatím platily beze změny. Zákonem z 2. 2. 1993 byla k 8. únoru oddělena od československé měny měna České republiky, tímto aktem vznikla po právní stránce koruna česká. Veškeré mince a dále bankovky v hodnotě 10, 20 a 50 Kčs stále platily beze změny, bankovky v hodnotách 100, 500 a 1000 Kčs byly okolkovány a bez kolku byla jejich platnost ukončena. 8. února byla do oběhu dána také nová bankovka 200 Kč s portrétem Komenského jako předzvěst nové emise, která je v ČR v oběhu s drobnými obměnami až do současnosti.
Některé detaily bankovky prozrazují spěch a dějinné změny, které její vznik provázely. Tak třeba soutisková značka má stále podobu spojených písmen CS, takto byla ovšem užívána na všech bankovkách až do roku 1996(!), než ji nahradila písmena ČR. V lemování bastionů půdorysu barokní pevnosti představující nizozemské město Naarden (místo Komenského skonu) se dosud opakují písmena SBČS, teprve s dalším vzorem z roku 1996 byl tento detail opraven na aktuální ČNB. Většina dvoustovek prvního vzoru má také v metalickém proužku zapuštěném v papíru opakující se text „200Kčs“, teprve ke konci tisku tohoto vzoru byl použit proužek se správným textem „200Kč“. Všechny tyto detaily jsou sice zajímavé, avšak s ohledem na výjimečnost okolností, za kterých 200 Kč bankovky vznikaly, jsou pochopitelné.
Chybotisk 200 Kč bankovky s proužkem Zaire
Zaire byl mezi lety 1971 a 1997 název středoafrického státu, který je dnes znám pod svým původním názvem Demokratická republika Kongo. V uvedeném období v něm jako diktátor vládl Mobutu Sese Seko, který změnil název státu na Zaire a zavedl v zemi vojenský totalitarismus. Po dvaceti letech jeho vlády se ekonomika státu potýkala se závažnými problémy a měna státu, nazvaná rovněž zaire, byla silně znehodnocená. Proto byla roku 1993 provedena měnová reforma, kterou byl zaveden tzv. „nový zaire“, měněný v poměru 1 nový zaire za 3.000.000 starých zairů.
Příprava bankovek nového zairu byla objednána v Evropě, kde v mj. ve specializovaném závodě v Německu vyrobili ochranný metalický proužek s textem „REPUBLIQUE DU ZAIRE“. Ve stejném podniku byl tehdy připravován i proužek pro české 200 Kč bankovky. Omylem se stalo, že do zásilky českých proužků se přimíchal také jeden zairský, který byl poté zapraven do papíru pro české bankovky. Část archů tak měla podle všech indicií první levý proužek ze čtyř chybný.
Tato závada nebyla během přípravy odhalena, bankovky byly vytištěny a rozdistribuovány na pobočky bank, odkud se jich část dostala do oběhu. Po zjištění existence těchto chybotisků byla distribuce okamžitě pozastavena a většina bankovek byla odhalena a poté úředně zničena. Malý počet exemplářů však mezitím bez povšimnutí obíhal s normálními kusy, část byla z oběhu stažena šťastnými a pozornými nálezci.
Platnost 200 Kč vzoru 1993 byla ukončena 31. 1. 2007, takže dnes je již vyloučeno, že by ji někdo ještě zachytil v oběhu, a šance, že se někde nachází nějaký kus bez povšimnutí zapomenutý, je rovněž zcela minimální. Lze se proto přiklonit k názoru, že v součastnosti známý počet exemplářů, jen asi okolo 30 kusů, je již víceméně konečný a do budoucna se příliš rozšiřovat nebude.
Zlaté mince Rakousko-Uherska
Roku 1892 došlo v rakousko-uherské monarchii k měnové reformě, při níž byly dosavadní zlaté a krejcary nahrazeny novou jednotkou - korunou dělenou na 100 haléřů. I přes jisté pokusy učiněné po roce 1918 tento měnový systém v českých zemích přečkal až do součastnosti. Nová měna byla navázána na bimetalický standard a 1 koruna byla definována jako 4,175 gr čistého stříbra, resp. 0,3048 gr čistého zlata. Nejvyšší hodnoty mincí - 10, 20 a 100 K - byly plánovány jako zlaté.
Po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867 byly mince raženy vždy ve dvou provedeních, lišících se svou ikonografií - variantě rakouské ražené ve Vídni a uherské ražené v dnešní slovenské Kremnici. Vzhled uherských zlatých korunových nominálů byl stejný, stojící celá postava císaře Františka Josefa I. na líci odkazovala na tradici proslulých uherských dukátů započatou již v 14. století. Na rubu byl pak ztvárněn velký uherský státní znak nesený na obou stranách dvěma anděly. Právě pro vyobrazení andělů byly uherské mince ještě v této době oblíbené mezi prostým lidem a nošené jako talismany, ostatně „čtyrák s andělíčky“ bylo po roce 1868 rozšířené označení pro tehdejší uherský čtyřkrejcar.
Z prestižních důvodů byly mzdy vyšších důstojníků a státních zaměstnanců vypláceny alespoň zčásti také ve zlatých mincích a zlaté desetikoruny a dvacetikoruny tak na přelomu století skutečně tvořily, alespoň ve velkých městech, poměrně běžnou součást peněžního oběhu. Je to sice s podivem, ale je známo, že se mezi lidmi zlaté mince netěšily přílišné popularitě. Pro své rozměry se prý pletly se soudobými drobnými mincemi, hrozila jejich snadná ztráta, pohodlnější tedy bylo platit papírovými bankovkami. Skutečně: zlatá desetikoruna měla stejný průměr jako bronzový dvouhaléř, přestože jeho hodnota byla 500x nižší!
Zlaté deseti- a dvacetikoruny byly raženy po většinu ročníků ve značných nákladech, z toho důvodu se jedná o mince běžně se vyskytující, se kterými se sběratel většinou poprvé setká již na začátku svého sběratelského snažení. I mezi těmito mincemi jsou však ročníky vzácné, ražené a dochované ve výrazně nižších nákladech, jejichž finanční hodnota je mnohem výše nad cenou kovu v nich obsaženého. Takovým případem je i uherská desetikoruna ročníku 1914, jejíž ražba probíhala v osudném prvním roce první světové války. Distribuce zlatých mincí ve válečné době byla záhy omezována a o rok později ražba zlatých mincí v kremincké mincovně skončila úplně. Další pokusy o zaražení zlatých mincí byly učiněny po nástupu císaře Karla na trůn, vzhledem k nepříznivé situaci však zůstalo pouze u zkušebních ražeb.
Stříbrná desetikoruna 1933
Stříbrná desetikoruna s letopočtem 1933 je nejvzácnějším ročníkem celé série 10 Kč 1930-1933. Oficiálně se mělo v roce 1933 vyrazit 915 000 kusů desetikorun - přesně tolik chybělo do plánovaného stropu 25 milionů mincí. Jenže když Kremnická mincovna 7. ledna 1933 dokončovala poslední dávku, velká část „přebytků“ skončila mezi tzv. cesáliemi (odpadními mincemi) a nikdy neopustila brány mincovny . To, spolu s pozdějším přetavením nepoužitých zásob, vysvětluje proč dnes odhady mluví o pár tisících kusů v libovolném stavu. V aukcích proto ceny stoupají.
Zajímavost: Výrobní deník pracoval s „literami“ A-E; každá litera představovala šest taveb po ~280 kg stříbrné slitiny. 2.-7. 1. Ministerstvo financí snižuje celkový limit stříbrných desetikorun na 25 mil. ≈ 210 000 ks - doložené vyražené a vytříděné do 31. 12. 5 000 ks - poslední „přebytky“ vložené mezi vadné mince (cesálie) 7. 1.
Niklová pětikoruna 1937
Niklová pětikoruna z roku 1937 nevznikla jako standardní emise. Šlo o nultou, „ověřovací“ sérii 8 000 kusů, raženou na podzim 1937, která měla otestovat čistý nikl místo dříve používané stříbrné slitiny Ag 50 % / Cu 50 %. Do oběhu se dostalo minimum exemplářů a většina jich zmizela v bankovních zásobách.
Problém stříbra - stříbrné pětikoruny (1928-1932) a další stříbrné mince přestaly být raženy během hospodářské krize ve 30. Legislativní krytí - změnu umožnil zákon č. Z archivních záznamů vyplývá, že niklové střižky dorazily do Kremnice koncem září 1937. Ražba však běžela jen na dvou švédských lisech Göppingen; ostatní stroje vyráběly akutně potřebné drobné nominály. Celých 8 000 kusů z nulté série se sice dostalo z lisů, ale část posloužila k zátěžovým testům a část pravděpodobně opustila mincovnu v kapsách zaměstnanců.
Pětadvacetník 1932
Pětadvacetník 1932 se do oběhu nikdy nedostal - vznikl jen jako zkušební ražba pro novou nominální hodnotu, kterou měla nahradit chronický nedostatek 5 haléřů. Většina kusů byla oficiálně zničena, a proto se dnes na trhu objevují jen výjimečně. Nejvyšší veřejně doložená cena dosáhla 9 000 € (≈ 225 000 Kč) v roce 2024, a trend je jasně rostoucí - přitom sběratelům pořád není jasné, kolik existuje „finálních“ odražků se správným průměrem 21 mm a upraveným státním znakem.
Pozor na typy: Nejčastěji vidíme „velký průměr 21,3 mm“ se slovenským křížem dotýkajícím se horní hrany štítu. Varianta s průměrem 21 mm a křížem odsazeným je patrně poslední schválený vzor z 14. 12. Kříž Slovenska - dotýká se hrany štítu (typ I) vs. Index československých drobných nominálů roste od 2015 průměrně 12 % p.
Pětihaléř 1924
Pětihaléř z roku 1924 je nejvzácnější oběžnou mincí první republiky. Dochovalo se maximálně několik desítek kusů a jejich ceny na aukcích v posledních letech raketově rostou - rekord drží prodej za 1,55 milionu Kč v roce 2023. 5 haléř 1924 je z numismatického hlediska naprostým klenotem mezi československými oběžnými mincemi. Jeho mimořádná vzácnost, nejasná historie ražby a minimální počet dochovaných exemplářů jej řadí na samotný vrchol sběratelského zájmu nejen v České republice, ale i mezi světovými sběrateli československé měny.
tags: #emise #20 #korunových #mincí #Česká #republika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]