Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Hlavním antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Jeho koncentrace v atmosféře rostou především kvůli spalování fosilních paliv, ale například i kácení pralesů nebo výrobě oceli a cementu.
Dalším významným skleníkovým plynem je metan (CH4), který do atmosféry uniká hlavně při těžbě fosilních paliv a chovu dobytka. V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Tato jednotka přepočítává množství různých skleníkových plynů na množství CO2, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu.
Klimatická změna závisí na celkovém množství skleníkových plynů v atmosféře, při srovnávání jednotlivých zemí je však také vhodné vyjádření na obyvatele. V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.
Jednotlivá hospodářská odvětví přispívají ke klimatické změně v různé míře. Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %. Podíl jednotlivých sektorů na emisích se liší jak v čase, tak napříč zeměmi.
V Česku jsou relativně vyšší emise z energetiky oproti ostatním zemím kvůli vyššímu podílu uhelných elektráren a skutečnosti, že Česko je vývozcem elektřiny. Mnohé přírodní jevy také uvolňují skleníkové plyny. Například dýcháním člověk vyprodukuje přibližně 300 kg CO2 za rok, podobně oxid uhličitý vydechují také jiné organismy. Dýchání však nepřispívá ke klimatické změně, neboť se jedná o uzavřený cyklus uhlíku: veškerý vydechovaný uhlík byl dříve pohlcen z atmosféry při fotosyntéze rostlin.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Silným skleníkovým plynem je vodní pára, avšak její cyklus v atmosféře je také uzavřený a množství vypařené vody je dáno teplotou. Na přibližně 70 % světových emisí skleníkových plynů se podílí oxid uhličitý. Globální oteplování je přibližně přímo úměrné celkovému množství emisí skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry. Pro zastavení klimatické změny je tedy nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality. Roli však nehraje pouze to, kdy skutečně snížíme množství vypouštěných plynů na nulu, ale také trajektorie, podle které toto snížení bude probíhat.
Množství emisí, které lze ještě vypustit, abychom nepřekročili určitou teplotní hranici, se označuje jako uhlíkový rozpočet. Pro zastavení klimatické změny je nutné přestat vypouštět skleníkové plyny, neboli dosáhnout tzv. net-zero či klimatické neutrality. Výraz „net-zero“ můžeme přeložit jako „čistá nula“ a je tím myšleno, že daný stát či firma je klimaticky neutrální, tedy odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako do atmosféry vypouští.
Tato situace je také označována jako klimatická neutralita nebo uhlíková neutralita s tím, že druhý z pojmů se většinou týká pouze oxidu uhličitého, nikoli všech skleníkových plynů. Podíl jednotlivých sektorů na emisích skleníkových plynů poskytuje užitečné vodítko pro zaměření mitigačních snah. Největších emisních úspor může Česko dosáhnout proměnou svého energetického mixu.
Emisní intenzita ekonomiky označuje množství skleníkových plynů vyprodukovaných na jednotku HDP a zpravidla se uvádí v gramech CO2eq na jeden dolar. Hospodářsky rozvinutější země mají zpravidla méně emisně náročné ekonomiky, neboť služby tvoří větší podíl jejich hospodářství. Oproti tomu v rozvojových zemích tvoří větší podíl hospodářství emisně náročné sektory: zemědělství, průmysl a stavebnictví.
Emise skleníkových plynů v Evropské unii
Emise skleníkových plynů ze zemí Evropské unie byly dle Eurostatu v roce 2023 sníženy o 7 %. Ve srovnání s rokem 2013 jde o 18% pokles. Jak uvedla Evropská komise, data Eurostatu vykazují, že celkové emise skleníkových plynů z průmyslu, firem a domácností v EU dosáhly v roce 2023 3,4 miliardy tun CO2e. To představuje 7% pokles ve srovnání s rokem 2022 a odráží dlouhodobý závazek EU snižovat své emise uhlíku.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Jak uvedla Komise, klíčovou hybnou silou tohoto snížení bylo úsilí napříč mnoha odvětvími - téměř všechna ekonomická odvětví vykazují pokles emisí. Nejvýraznější pokles zaznamenal sektor výroby a dodávek elektřiny a plynu, který snížil své emise o 43 % (odpovídá snížení emisí CO2 o 448 milionů tun). Z velké části napomohl rapidní nárůst využívání obnovitelné energie a přechod na jiné čistší zdroje.
Mezi další sektory, které zaznamenaly výrazné snížení emisí, patří těžba a dobývání (-25 %), služby (-20 %) a zpracovatelský průmysl (-17 %), což odráží především implementaci opatření na zvyšování energetické účinnosti - rovněž tyto činnosti totiž aktivně přispívají k celkovému snížení emisí. I emise skleníkových plynů z domácností klesly v roce 2023, a to o 14 %, což představuje snížení o 110 milionů tun CO2e. To lze přičíst například vyšší energetické účinnosti domácích spotřebičů, lepší izolaci budov a rostoucímu zavádění obnovitelné energie v obytných prostorách.
Ne všem ekonomickým odvětvím se ale podařilo celkové emise snížit. Například sektor dopravy zaznamenal podstatný nárůst, a sice o 14 % ve srovnání s rokem 2013. Přetrvávající závislost na fosilních palivech a pouze pomalý přechod na elektromobilitu jsou hlavními problémy, které brání dekarbonizaci tohoto odvětví.
Je důležité podotknout, že Evropské unii se rovněž podařilo snížit emisní intenzitu své ekonomiky. To v praxi znamená, že na jednotku ekonomického výkonu připadlo méně emisí skleníkových plynů. Od roku 2013 do roku 2023 se totiž emisní intenzita ekonomiky snížila o 32 %, což znamená, že ačkoli ekonomika EU vzrostla o 19 %, dopad činností na životní prostředí se snížil. Některé země, jako je Estonsko, Irsko či Slovinsko, vedly se snížením o 61 %, 50 % a 41 %.
Emise skleníkových plynů v České republice
Česká republika v roce 2023 vypustila do atmosféry 99 miliónů tun emisí skleníkových plynů. Vyplývá to z národní inventarizace skleníkových plynů, jejíž předběžné výsledky Ministerstvo životního prostředí poslalo Evropské komisi. Poprvé od roku 1990 se tak celkové emise ČR dostaly pod hranici 100 miliónů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %, což v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 miliónů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20. století.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
V sektoru energetiky se emise meziročně snížily o sedm miliónů tun. Průmysl a stavebnictví k tomuto snížení přispělo třemi milióny tun a další dva milióny tun ušetřilo vytápění budov. V neposlední řadě se významně zlepšila emisní bilance české krajiny. Ta se v posledních několika letech potýkala s důsledky rozsáhlé kůrovcové kalamity, se kterou byly spojené významné emise skleníkových plynů z lesních porostů.
Emise za zařízení zahrnutá do systému emisního obchodování (EU ETS) se meziročně snížily o více než 10 miliónů tun a celkově o 43 % oproti roku 2005. Od roku 1990 se tak již emise snížily o 47 % a ČR je na dobré cestě k dosažení cíle snížení emisí o nejméně 55 % do roku 2030, který je v souladu s evropskými cíli zelené transformace.
Na modernizaci ekonomiky a zejména energetiky může Česko do roku 2030 čerpat až 1,2 bilionů korun z evropských zdrojů. Příkladem úspěšného financování ochrany životního prostředí je program Nová zelená úsporám, který pomáhá s úsporami energií díky zateplení nebo výměně zdroje tepla v kombinaci se zvýhodněným úvěrem.
Vývoj emisí v jednotlivých sektorech ČR
Národní inventarizace skleníkových plynů nám řekla ,že jsme snížili CO2, meziročně o 15%. V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní České republiky 196,9 mil. tun CO2eq. V roce 2023 to bylo 103,5 mil. tun. To znamená, že během tohoto období klesly emise ČR o 47 %. Většina tohoto poklesu, zhruba o čtvrtinu, však proběhla během devadesátých let.
- Výroba elektřiny a tepla: Objem emisí z výroby elektřiny a tepla klesl oproti roku 1990 o 38 % na 33,72 milionů tun CO2eq ročně. Tyto emise pochází především ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách a v posledních desetiletích spíše stagnují, a to i přesto, že v roce 2002 byla spuštěna Jaderná elektrárna Temelín. Výraznější pokles je patrný až v několika posledních letech v souvislosti s nárůstem cen emisních povolenek.
- Průmysl: Emise z průmyslu klesly od roku 1990 o 67 % na 25,86 mil. tun CO2eq ročně. V této kategorii jsou zahrnuty tři druhy emisí. Za prvé jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně). Za druhé jde o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu - například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu. Za třetí jde o úniky skleníkových plynů související s průmyslem - například úniky F-plynů při jejich používání v chladících průmyslových produktech nebo úniky metanu při těžbě uhlí či v plynárenské infrastruktuře. Útlumem těžkého průmyslu v první polovině devadesátých let došlo k výraznému snížení emisí ze spalování fosilních paliv. Konkrétně emise ze spalování při výrobě železa a oceli klesly do roku 2000 o dvě třetiny a v roce 2023 se pohybovaly pod 9 % oproti úrovním z roku 1990. Emise z (nespalovacích) průmyslových procesů přitom spíše stagnují. Například emise z výroby skla, cementu, vápna nebo amoniaku a z petrochemie se pohybují na podobných úrovních jako na začátku devadesátých let.
- Doprava: Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 75 % na 20,94 mil. tun CO2eq ročně. V detailním grafu napravo je po roce 2007 patrný dočasný pokles emisí v důsledku globální finanční krize a následné ekonomické recese. Od roku 2014 (s výjimkou roku 2020) lze opět sledovat růst emisí. Emise skleníkových plynů v dopravě vznikají primárně spalováním fosilních paliv v motorech silničních dopravních prostředků - v roce 2023 to bylo 94 % všech emisí z dopravního sektoru, 5 % tvořila letecká doprava. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích.
- Budovy: Emise klesly oproti roku 1990 o 71 % na 8,62 mil. tun CO2eq ročně. Jde o topení a ohřev vody v domácnostech, kancelářích a institucích (pokud energie není dodávána z teplárny) a také o vaření plynem. Průmyslové budovy jsou zahrnuty v kategorii Průmysl.
- Zemědělství: Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 54 % na 8,13 mil. tun CO2eq ročně. Emise pocházejí především z chovu hospodářských zvířat a z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O. K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy. Omezení chovu dobytka však může mít i negativní dopad na kvalitu půdy, dostupnost přírodního hnojiva atd.
- Odpadové hospodářství: Emise z odpadového hospodářství od devadesátých let setrvale rostou. Do roku 2023 stouply o 68 % na 5,58 mil. tun CO2eq ročně. Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.
Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP - national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC. Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny.
Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické - zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je to tedy pravděpodobně podhodnocený údaj (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha-Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam-New York se započtou Nizozemsku).
Role společností a vykazování emisí
Škodlivé dopady globálních emisí skleníkových plynů jsou všude kolem nás. Častější a závažnější přírodní katastrofy způsobují ztráty na životech, ničí domovy a vytěsňují lidi a volně žijící živočichy. V komunitách po celém světě způsobují látky znečišťující ovzduší související s emisemi respirační a kardiovaskulární onemocnění. Snížením vlastních emisí skleníkových plynů hrají společnosti napříč odvětvími klíčovou úlohu při ochraně lidského a planetárního zdraví.
Společnosti vytvářejí inventury skleníkových plynů, které identifikují zdroje a kvantifikují emise ve všech třech oblastech působnosti. Emise kategorie Scope 1 jsou přímé emise ze zdrojů, které společnost vlastní nebo kontroluje. Emise v rozsahu 1 zahrnují palivo spotřebované firemními aktivy, jako jsou kotle nebo vozidla vozového parku, a také emise z výrobních procesů na místě. U společností poskytujících veřejné služby zahrnují emise kategorie 1 rovněž spalování fosilních paliv v energetických rozvodných sítích, zejména u veřejných sítí, které vyrábějí elektřinu prostřednictvím uhlí, zemního plynu nebo ropných elektráren.
Emise kategorie Scope 2 jsou nepřímé emise v důsledku nákupu energie společností od poskytovatelů veřejných služeb. Emise rozsahu 2 zahrnují veškerou elektřinu, vytápění, chlazení a páru nakoupenou a používanou v budovách společnosti, aktivech a výrobních procesech.
Emise kategorie Scope 3 jsou všechny ostatní emise a obvykle představují největší podíl na celkové uhlíkové stopě společnosti a také největší příležitost ke snížení emisí uhlíku. Většina větších firem již reportuje o rozsazích 1 a 2. Emise z používání zboží a služeb prodávaných společností (např. Požadavky na vykazování emisí v rozsahu 1, 2 a 3 se liší podle země, jurisdikce a odvětví. Vykazování emisí v rozsahu 1 a 2 je často vyžadováno pro určité typy a velikosti společností a jiných subjektů.
Vyžadování vykazování emisí v rozsahu 3 je méně časté, ale je na obzoru v navrhovaných právních předpisech a regulačních změnách. Směrnice Evropské komise o podávání zpráv o podnikové udržitelnosti (CSRD) vyžaduje podrobné zveřejňování údajů o udržitelnosti, včetně vykazování emisí skleníkových plynů. Podle zákona o ochraně životního prostředí (EPL) a souvisejících předpisů jsou společnosti povinny vykazovat emise v rozsahu 1, zejména v odvětvích, na která se vztahuje čínský národní systém obchodování s emisemi.
Vykazování emisí v rozsahu 2 a rozsahu 3 není povinné, ale Národní komise pro rozvoj a reformy (NDRC) a Ministerstvo pro ekologii a životní prostředí (MEE) vydávají pokyny, které důrazně podporují zveřejňování. Národní environmentální management: zákon o kvalitě ovzduší (NEMAQA) vyžaduje, aby různé společnosti podávaly zprávy o svých emisích v rozsahu 1 a 2. Společnosti jsou rovněž povinny platit uhlíkovou daň z emisí kategorie Scope 1, které emitují.
Požadavky na zjednodušené vykazování energie a uhlíku (SECR) pověřují konkrétní organizace, aby podávaly zprávy o své spotřebě energie a emisích uhlíku, včetně emisí kategorie 1 a kategorie 2. Pracovní skupina pro finanční informace týkající se klimatu (TCFD) vyzývá společnosti po celém světě, aby zveřejnily své emise v rozsahu 1, 2 a 3 jako součást svých finančních informací týkajících se klimatu.
Pro kvantifikaci emisí v rozsahu 1 a 2 je většina dat, která společnost potřebuje, přístupná ve svých systémech ERP. Emise kategorie Scope 1 generuje přímo společnost, takže transformace interních operací bude mít největší dopad na snížení tohoto rozsahu emisí. Postupy, které snižují emise v rozsahu 1, budou mít rovněž dopad na emise kategorie 2 (jako jsou postupy v oblasti energetické účinnosti v rozsahu 1, které snižují nakoupené náklady na energii v rozsahu 2 společnosti). I společnosti, které se snaží překonat složitost měření emisí kategorie Scope 3, mají stále velké možnosti, jak je výrazně snížit.
Bez ohledu na výzvy je možné dosáhnout snížení ve všech třech oblastech působnosti. Podle tří výše uvedených osvědčených postupů položí silný základ pro účinné započítávání a snižování emisí v rozsahu 1, 2 a 3:
- Nasazení řešení zaměřeného na ERP pomáhá společnostem využívat všechna transakční obchodní data - napříč všemi obory podnikání - pro vykazování a snižování emisí uhlíku.
- Spojení údajů o emisích a finančních dat v zelené knize pomáhá společnostem lépe porozumět korelaci mezi jejich snížením emisí a finanční výkonností.
- Snížení podnikové a produktové uhlíkové stopy v měřítku také vyžaduje použití pokročilých a vysoce granulárních výpočtů uhlíku v měřítku.
Kritika a kontroverze kolem emisních povolenek
Mezi nejhlasitější odpůrce vysokých plateb za emise patří také česká vláda. Také premiér Andrej Babiš (ANO) považuje za hlavní úkol své vlády vybojovat v Evropské unii změny emisních povolenek. Babiš ve svém prohlášení před několika dny označil systém povolenek za absolutní katastrofu, na které Česko dosud tratilo téměř 160 miliard korun. Babiš svůj požadavek zmínil i v dopise, který napsal unijním lídrům před neformálním summitem EU v polovině února.
Proti drahým povolenkám se stále hlasitěji ozývají také zástupci evropského průmyslu. Hlavně energeticky náročná odvětví, tedy ocelářství, chemický průmysl, sklářství, papírenství či výroba stavebních hmot, jsou prý na hraně kolapsu. Téma cen energií a povolenek bylo prioritou na programu únorového setkání reprezentantů evropského průmyslu v Antverpách. Účastnilo se jej 900 společností a 391 byznysových asociací a svazů.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. Například, huť Liberty se spojenými provozy ještě v roce 2020 "produkovala" 2,34mil tun CO2. Na konci roku 2023 se podnik propracoval k úpadku. V roce 2024 a i dnes se tak její "příspěvek" limitně blíží nule a její produkci nahrazují ocelárny v zemích mimo EU a dosah Greendealu. Stejně bychom mohli mluvit o "útlumu" výroby umělých hnojiv, cementu, plastového granulátu atp.
Závěr
Česko si vede velmi dobře, co se týče snižování dopadu ekonomických činností na životní prostředí a je na dobré cestě k dosažení cíle snížení emisí o nejméně 55 % do roku 2030, který je v souladu s evropskými cíli zelené transformace. Je však nutné zajistit, aby se nejednalo pouze o přechodný výkyv, ale trvalý trend dekarbonizace energetiky a celého hospodářství, bez negativních dopadů na konkurenceschopnost a obyvatele.
tags: #emise #skleníkových #plynů
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]