Emise peněz banky: Definice a historický vývoj

Emise je vydání nové série mincí, bankovek nebo cenných papírů do oběhu centrální bankou, mincovnou nebo jinou oprávněnou institucí. V numismatice označuje emise soubor mincí ražených podle jednotného vzoru v určitém časovém období, lišících se od předchozích a následujících ražeb motivem, nominální hodnotou nebo technickými parametry.

Historický vývoj emise peněz

Pojem emise se v mincovnictví používá od starověku, kdy městské státy a říše vydávaly série mincí s jednotným designem. Řecké polis razily stříbrné tetradrachmy v emisích označených symboly magistrátů odpovědných za ražbu. Athénské sovy, korintské pegasy nebo makedonské státéry představovaly dlouhodobé emise s minimálními změnami, což zajišťovalo důvěru v měnu.

Římské císařství systematizovalo emisní politiku. Císařské mincovny v Římě, Alexandrii, Antiochii a dalších městech razily koordinované emise s portréty panovníků a propagandistickými motivy. Každá emise měla přesně stanovený objem, váhu a ryzost. Senát schvaloval emise měděných mincí označených SC (Senatus Consulto), zatímco zlaté a stříbrné ražby byly výhradním právem císaře. Devalvační emise za krize 3. století vedly k inflaci.

Středověké mincovní emise byly nepravidelné a závislé na dostupnosti drahých kovů. České denáry se razily v emisích podle potřeby panovníka, často při nástupu na trůn nebo před válečným tažením. Renovační emise 12. a 13. století znamenaly pravidelnou výměnu mincí několikrát ročně, což představovalo formu zdanění. Zavedení pražského groše roku 1300 představovalo revoluci v emisní politice. Václav II. stanovil jednotné parametry pro dlouhodobou emisi kvalitní stříbrné mince. Kutnohorská mincovna razila miliony grošů ročně v pravidelných emisích. Mincmistr zodpovídal za dodržení váhy 3,9 gramu a ryzosti 933/1000. Kontrolní značky umožňovaly identifikovat jednotlivé emise a období ražby.

Novověk přinesl plánované emise podle potřeb státní pokladny. Tolary 16. století se razily ve velkých emisích pro mezinárodní obchod. Každá emise měla přesně stanovený náklad, například jáchymovské tolary se razily v ročních emisích po 100 tisících kusech. Inflační emise během třicetileté války, kdy se snižovala ryzost a váha mincí, vedly ke krizi důvěry.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Marie Terezie zavedla systematickou emisní politiku v celé monarchii. Konvenční měna stanovila přesné parametry pro emise všech nominálů od krejcarů po dukáty. Vídeňská mincovna koordinovala emise provinciálních mincoven včetně Prahy. Roční emisní plány určovaly objem ražby podle ekonomických potřeb.

Devatenácté století přineslo vědecký přístup k emisní politice. Rakousko-uherská banka plánovala emise podle peněžní zásoby a ekonomického růstu. Zavedení zlaté měny roku 1892 vyžadovalo koordinované emise zlatých korun a stažení stříbrných zlatníků. Emisní statistiky se poprvé systematicky publikovaly.

Vznik Československa roku 1918 vyžadoval rychlou emisi vlastní měny. Okolkování rakousko-uherských bankovek představovalo provizorní emisi před zavedením československé koruny. První emise československých mincí roku 1921 navrhl Otakar Španiel. Státovky roku 1919 byly největší papírovou emisí v historii země.

Komunistický režim centralizoval emisní politiku. Pětiletky určovaly objem peněžních emisí podle plánované ekonomiky. Pamětní emise sloužily propagandě - stříbrné stovky k výročím komunistických událostí. Inflační emise osmdesátých let vedly k přebytku peněz bez krytí zbožím.

Současná emisní politika České národní banky

Současná emisní politika České národní banky vychází z inflačního cílování. Emise oběžných mincí reagují na opotřebení a ekonomickou aktivitu. Pamětní emise zlatých a stříbrných mincí slouží sběratelským a investičním účelům. Každá emise prochází schválením bankovní rady, výtvarnou soutěží a kontrolou kvality.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Emisní proces začíná plánováním objemu a parametrů ražby. Centrální banka analyzuje peněžní zásobu, opotřebení oběživa a ekonomické prognózy. Emisní plán stanoví nominály, náklady a harmonogram. Výtvarný návrh prochází soutěží a schválením. Výroba razidel vyžaduje měsíce přesné práce rytců. Kontrola emisí zahrnuje sledování váhy, rozměru, ryzosti a vzhledu. Každá emise má toleranční limity, například běžná mince může mít odchylku 2 procenta od nominální váhy. Vadné kusy se vyřazují a přetavují. Dokumentace emise obsahuje přesné údaje o nákladu, použitém kovu a technických parametrech.

Stahování emisí z oběhu probíhá kontinuálně výměnou opotřebených kusů. Některé emise se stahují jednorázově při měnových reformách nebo změně designu. Demonetizace ruší platnost starých emisí. Zničení stažených mincí probíhá kontrolovaně s dokumentací.

Mechanismy emise peněz

• Mincovnictví a poklad: Plnohodnotné mince z drahých peněz, nedocházelo k znehodnocování, při nadbytku peněz se peníze stahovaly a vznikal poklad, který byl regulátorem peněz v oběhu. Problémem byly vysoké náklady na přemincování.
• Státně - rozpočtová emise peněz: Vydávání státovek ke krytí výdajů SR, původně se stát zavazoval, že je smění za zlato, k čemuž nedocházelo. Chybí regulátor množství peněz v oběhu, čili docházelo k znehodnocování peněz.
• Klasická bankovně - úvěrová emise peněz: Banky uschovávaly zlato a vydávaly dlužní úpisy (bankovky), které byly při předložení směnitelné za zlato. Později došlo ke změně zlatého krytí na směnečné krytí. Čili banky původně vykupovaly zlato a za něj vydávaly peníze. Teď odkupovaly směnky za peníze. Srážely si tzv. diskont.
• Modifikovaná bankovně - úvěrová emise peněz: Jsou pozměněny některé prvky klasického systému, ruší se vazba na zlato. Emisí peněz je pověřena pouze jedna instituce - centrální banka. Do oběhu se dostávají i bezhotovostní peníze.

Definice oběživa a peněz

Mankiw (1998, s. 525) ve svých Zásadách ekonomie definuje oběživo jako součást peněžního oběhu. Dle jeho názoru můžeme za oběživo považovat veškeré bankovky a mince, které se nacházejí v rukou veřejnosti. Revenda et al. (2005, s. 222) považují za oběživo hotovostní peníze, centrální bankou emitované peníze, popřípadě i mince a bankovky v domácí měně. Dle zmíněných zdrojů můžeme tedy prohlásit, že oběživo je synonymem pro hotovostní peníze.

Revenda et al. (2005, s. 22) vychází při definování peněz nejen z jejich podstaty, ale i z potřeb praktického měření jejich množství. Teoretická definice považuje za peníze v tom nej obecnějším vymezení jakékoliv aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení zboží či služeb. Podmínkou však je, že jej akceptují všechny subjekty společnosti.

Měnové agregáty

Měnové agregáty, které podle Revendy et al. (2005, s. 18) představují souhrn peněžních prostředků s určitým stupněm likvidity. Označují se písmenem M a číslicí. Je nutné si uvědomit, že měnové agregáty jsou produktem praktických potřeb měření vývoje množství peněz v oběhu, což znamená, že náplň různých agregátů může být v různých ekonomikách rozdílná. V České republice se užívají tři měnové agregáty - úzké peníze Ml, střední peníze M2 a široké peníze M3.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

• Úzké peníze (Ml): Zahrnují oběživo, tj. bankovky a mince, a také zůstatky, které lze okamžitě převést na oběživo nebo použít k bezhotovostní platbě, např. jednodenní vklady.
• Střední peníze (M2): Zahrnují úzké peníze (Ml) a navíc vklady se splatností do dvou let a vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců.
• Široké peníze (M3): Zahrnují M2 a obchodovatelné nástroje emitované sektorem měnových finančních institucí. Do tohoto agregátu patří některé nástroje peněžního trhu, zejména akcie či podílové listy fondů peněžního trhu a repo operace.

Peněžní zásoba je zprostředkujícím kritériem v postupu založeném na regulaci množství peněz v oběhu. Pokud dochází k regulaci množství hotovosti v oběhu, označujeme měnovou bázi za operativní kritérium měnové politiky.

Funkce peněz

Jílek (2013, s. 27) uvádí, že peníze obecně plní dvě základní funkce - jsou prostředkem směny a prostředkem uchování hodnoty. Soukup et al. (2018, s. 120) přidává ještě jednu funkci, a to sice peníze jako účetní jednotku.

• Prostředek směny: Schopnost zprostředkovat transakce mezi subjekty, které o ni mají zájem.
• Uchovatel hodnoty: Schopnost uchovat hodnotu do budoucna.
• Účetní jednotka: Možnost vyjádřit cenu zboží a služeb v peněžních jednotkách.

Podle Poloučka (2005, s. 40) považují někteří ekonomové za nutné vymezit další dvě funkce peněz. Jako čtvrtou uvádí funkci peněz jako platebního prostředku vyplývající z použití peněz jako prostředku směny, při kterém slouží k umoření dluhu.

Vývoj peněz

Za historicky první peníze se považují plnohodnotné zlaté nebo stříbrné mince, neboli také komoditní peníze, které se objevily v 7. až 6. století př. n. 1. v Malé Asii. Nej starší mince - dumpy - byly vyrobeny z přírodní slitiny zlata a stříbra zvané „elektrum".

Vzhledem k nedostatku drahých kovů pro výrobu mincí byli panovníci nuceni hledat jiné možnosti platby a začaly se tak objevovat papírové peníze v podobě státovek. Podle Revendy et al. (2005, s. 33) měly tyto peníze v porovnání s mincemi nesrovnatelnou výhodu - jejich oběh odstranil nákladovost a těžkopádnost spojenou s transakcemi v mincích. Poprvé se státovky objevily v 10. století v Číně.

Jejich vznik se podle Szkorupové (2013, s. 9) pojí s rozvojem kapitalismu. banky. Prvním způsobem emise bankovek byl eskont obchodních směnek.

Formy peněz

Peníze se vyskytují v několika formách:

• Hotovostní: bankovky a mince
• Bezhotovostní: peníze na účtech u bank (šeky, cestovní šeky, platební karty, inkasní a úhradové příkazy, cenné papíry v podobě depozitních certifikátů)

Platební karty

Platební karta je elektronicky uchovávaná peněžní hodnota vyjádřená pohledávkou za vydavatelem, vydaná proti přijetí peněžních prostředků za účelem provádění platebních transakcí.

Nejrozšířenějším platebním instrumentem jsou v naší zemi tzv. debetní karty. Mezi úvěrové platební karty patří kreditní a tzv. charge karty. Jednoznačnou výhodou je, že její majitel může snadno nakupovat, aniž by měl na bankovním účtu nějaké peníze.

Vývoj československé měny

Počátky československé měny sahají do roku 1918, kdy se projevoval akutní nedostatek oběživa. Bylo rozhodnuto o vydání nouzových platidel - poukázek, které zněly na koruny směnitelné za bankovky Rakousko-uherské banky. Jejich emisí byla pověřena Zemská banka království Českého. Pro výtvarné zpracování byly vybrány návrhy Alfonse Muchy.

Na přelomu února a března 1919 došlo k měnové odluce. Jednalo se o organizačně složitou akci spočívající mimo jiné v uzavření hranic, zastavení přeshraničního pohybu osob, mezinárodního poštovního styku a ve vypsání národní půjčky. Polovina obíhajících platidel byla zadržena, bankovky vyšších hodnot okolkovány a některé při té příležitosti staženy z oběhu.

Centrální banka a emise peněz

Rozvoj peněz je v posledních staletích nerozlučně spojen s vývojem bankovního sektoru včetně vzniku centrálních bank. První centrální banky se začaly objevovat již v 17. století. Hlavním důvodem jejich vzniku bylo poskytování úvěrů státní pokladně a vedení účtů pro panovníka.

Centrální banka nastavením svých měnověpolitických sazeb ovlivňuje, za jakou úrokovou sazbu si komerční banky mezi sebou likviditu navzájem půjčují. Od mezibankovní úrokové sazby se poté odvíjí úrokové sazby klientů bank z úvěrů i vkladů. Prostřednictvím nastavení úrokových sazeb tak centrální banka realizuje měnovou politiku.

Centrální banka množství peněz v oběhu přímo nekontroluje. Toto množství se pružně přizpůsobuje potřebám ekonomiky. Nastavením úrokových sazeb však centrální banka nepřímo množství peněz a rychlost jejich oběhu v ekonomice ovlivňuje tak, aby dlouhodobě dosahovala svého 2% inflačního cíle.

Alternativy k penězům centrálních bank

Novodobá snaha o vytvoření alternativy k penězům centrálních bank vedla ke vzniku digitálních kryptoaktiv (např. bitcoin, ethereum). Z pohledu ČNB se však jedná o investiční nástroje, nikoli měny. Nesplňují totiž klasické charakteristiky měn (funkce účetní jednotky, prostředku směny a uchovatele hodnoty).

Jak vznikají a zanikají peníze v moderním bankovním systému

Peníze prvotně vznikají a zanikají v obchodních bankách v podobě účetních peněz. K emisi většiny peněz dochází, když banky poskytují nebankovním subjektům úvěry. Peníze se také tvoří při úročení vkladů a dalších závazků bank vůči nebankovním subjektům, při výplatách dividend akcionářům bank (pokud jsou to nebankovní subjekty), při výplatách mezd, odměn a tantiém zaměstnancům a členům statutárních orgánů bank a konečně při nákupech majetku a služeb bankami od nebankovních subjektů.

Největší objem peněžní zásoby se stahuje, když nebankovní jednotky splácí bankám úvěry a úroky z nich. V menší míře nastává zánik peněz při prodeji majetku a služeb bankami nebankovním subjektům.

Odchylkou od pravidla, že peníze vznikají a zanikají primárně v podobě účetních peněz, jsou případy, kdy dochází k okamžité hotovostní platbě i zaúčtování přes pokladní hodnoty. Jde kupříkladu o poskytnutí nebo splacení úvěru v hotovosti.

Tvorba a zánik peněz jsou ve všech případech výsledkem účetních operací založených na vztahu mezi bankami a nebankovními subjekty (klienty, zaměstnanci, akcionáři nebo členy statutárních orgánů banky). Jsou-li takové operace (kupříkladu výplaty dividend) prováděny mezi dvěma nebankovními subjekty, k tvorbě či zániku peněz nedochází - buď se peněžní prostředky pouze přelévají z jednoho účtu na druhý, anebo je mezi subjekty předána hotovost.

Poskytují-li si kupříkladu banky úvěr, přelévá se jen likvidita, přičemž její celkový objem v bankovním sektoru zůstává ceteris paribus konstantní. U operací založených na vztahu mezi centrální a obchodní bankou - typicky u repo operací, jež jsou hlavním nástrojem měnové politiky - se velikost peněžní zásoby také nemění, centrální banka jen ovlivňuje objem likvidity.

tags: #emise #peněz #banky #definice

Oblíbené příspěvky:

• Výběr správného odpadkového koše
• Apus apus: Vše, co potřebujete vědět
• Brousitelné lepidlo: detaily a aplikace
• Značení čerpacích stanovišť dle platné legislativy
• Prevence ohrožení zvířetem