Podnikání vnímáme v první řadě jako velkou odpovědnost. Jaká bude budoucnost, záleží na nás všech. Společenská odpovědnost firem (CSR) už dávno není jen výsadou velkých korporací nebo součástí líbivého PR. Stává se klíčovým faktorem podnikání - a to nejen z etických důvodů. Firmám přináší hmatatelné výhody: zvyšuje jejich důvěryhodnost, posiluje konkurenceschopnost a pomáhá jim plnit nově vznikající právní povinnosti, zejména v oblasti ESG reportingu.
Společenská odpovědnost firem (CSR) představuje přístup k podnikání, který zohledňuje nejen ekonomický zisk, ale i dopady na společnost, zaměstnance a životní prostředí. Firmy nepůsobí ve vakuu. S okolním světem jsou v neustálé interakci, ale zároveň nejsou zodpovědné za všechny problémy světa.
Společenská odpovědnost firem je poměrně novým trendem, ke kterému se hlásí čím dál tím více organizací. Primárně stojí na myšlence provázání firem se společností, s jejich okolím. Žádný podnik totiž nemůže prosperovat v nefunkční společnosti, ani se nemůže rozvíjet bez silného hospodářství.
Společenská odpovědnost firem dnes hraje důležitou roli také při posuzování firem v rámci veřejných zakázek, výběrových řízení a investičních rozhodnutí. Například v oblasti stavebnictví nebo IT je již běžné, že zadavatelé hodnotí i environmentální a sociální dopady projektů (tzv. ESG kritéria). A firma, která se zapojuje do dobrovolnictví, usiluje o získání ekologické certifikace nebo nastavuje férový přístup k zaměstnancům může v tenderu získat rozhodující plusové body.
Pro dnešní pracovní trh (zejména pro generaci Z) už není mzda jediným rozhodujícím faktorem. Zaměstnanci stále častěji vyhledávají takové firmy, které jim dávají pocit smysluplnosti. Chtějí vědět, že jejich práce má pozitivní dopad a že jejich zaměstnavatel sdílí jejich hodnoty. Transparentní a hodnotově ukotvená firma tak snáze přiláká i udrží talentované pracovníky, čímž posiluje i svoji dlouhodobou konkurenceschopnost.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Společenská odpovědnost firem (CSR) představuje přístup k podnikání, který zohledňuje nejen ekonomický zisk, ale i dopady na společnost, zaměstnance a životní prostředí. Ačkoliv CSR zůstává převážně dobrovolnou aktivitou, díky evropské legislativě - zejména směrnici CSRD - se z ní postupně stává právní povinnost, alespoň pokud jde o reporting v oblasti udržitelnosti a ESG kritérií. Firmám přináší hmatatelné výhody: zlepšuje reputaci, usnadňuje přístup k veřejným zakázkám a investorům, snižuje právní rizika a zvyšuje loajalitu zaměstnanců.
Často se říká, že CSR je dobrovolná. To je do značné míry pravda, ale situace se mění. Směrnice Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD), která nahradí předchozí směrnici o nefinančním reportingu, zavádí od roku 2024-2026 povinnost pro velké firmy (a postupně i pro střední podniky) reportovat informace o udržitelnosti, sociálních dopadech a způsobech řízení rizik. CSRD tedy představuje zásadní právní krok směrem k větší odpovědnosti firem, i když samotné CSR jako pojem zůstává „měkkým“ konceptem.
Od začátku tohoto roku platí pro některé firmy povinnost takzvaného ESG reportingu. Účelem ESG reportingu je zvýšení transparentnosti firem v oblasti environmentální udržitelnosti, společenské odpovědnosti a správního řízení. ESG reporting také přispěje k lepšímu informování investorů a omezení greenwashingu.
Zkratka ESG (z anglického „Environmental, Social, and Governance“) shrnuje problematiku společenské odpovědnosti, environmentální udržitelnosti a správního řízení společnosti. Společenská odpovědnost firem není nic nového a řada velkých podniků již s touto problematikou pracuje. Současná legislativa ale do této oblasti zavádí tolik potřebný právní rámec, a hlavně i standardy.
Díky tomu firmy vědí, zda se jich tato povinnost týká nebo bude týkat, naopak investoři, zadavatelé zakázek mohou s transparentními a standardizovanými ESG reporty lépe pracovat. Rozhodně nejde o nějakou další byrokratickou zátěž, jak by se mohlo na první pohled zdát. ESG reporting pouze rozšiřuje běžné povinné finanční výkazy o další důležité nefinanční ukazatele.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Pravidla ESG reportování vymezuje směrnice Evropské unie o nefinančním reportování s názvem CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive), které vešla v platnost v roce 2024. Směrnice také vymezuje, koho se ESG reporting týká nebo bude týkat.
V současnosti jde o firmy:
Rok 2024 je zcela závazný pouze pro největší české podniky, které už od roku 2018 musí reportovat nefinanční zprávy dle dřívější evropské směrnice NFRD - jde zejména o velké společnosti a banky. Podle nové směrnice CSRD by se ale měl ESG reporting nyní týkat přibližně tisícovky firem.
Od roku 2025 se tato povinnost dotkne také dalších větších podniků, které splňují alespoň dvě ze tří podmínek výše. Od roku 2026 se bude ESG reporting týkat všech velkých a středních firem kotovaných na burze. Hovoří se ale o možném povolení odkladu ESG reportingu až na dva roky.
Jedním z hlavních ukazatelů, který budou muset vykazovat takřka všechny firmy, jsou emise skleníkových plynů (GHG).
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Důležitým ukazatelem jsou také takzvané zamezené emise. Jde o úspory emisí, ke kterým dochází sice mimo životní cyklus nebo hodnotový řetězec výrobku či služby, ale v důsledku jejich používání. Jedná se o emise, které při porovnání s používáním podobného produktu nebo technologie vůbec nevzniknou. Například při použití plynového kotle se vyhneme nadbytečným emisím, které by vznikly při spalování uhlí. Tento ukazatel tedy vypovídá o tom, jak firma přispěla k celkovému snížení emisí, a kolik pomohla ušetřit ekvivalentních tun CO2.
Nejde však jen o emisní ukazatele. Mezi další součásti ESG reportu patří také spotřeba vody, spotřeba energie a energetický mix, ale také různé sociální a governance metriky. Mezi ně patří třeba platové rozdíly, a to jak celkové, tak mezi muži a ženami, nebo zprávy o případné korupci a popis protikorupčních mechanismů.
Firmy nezavádějí principy společenské odpovědnosti do každodenního fungování jenom proto, aby udělaly dobrý dojem. Jedná se o strategické rozhodnutí, které jim může přinést řadu konkrétních a měřitelných výhod - a to jak z hlediska byznysu, tak i právních a lidských.
Na koncept CSR nahlížím jako na dlouhodobou strategii, která by měla být integrována do firmy jako celku. Účinné přístupy se nezaměřují jen na image firmy, ale primárně na podstatu její činnosti. Funkční vztah mezi firmami a společností vede k tzv. win-win efektu. Mám tím na mysli úzké propojení projektů společenské odpovědnosti s cíli, cílovými skupinami a zájmy firmy.
Firmy budou mít vždy větší zájem podporovat CSR aktivity, které budou mít krom pozitivního dopadu na společnost také pozitivní dopad na ně samotné. Nezapomínejme, že pokud podniky nebudou vytvářet zisk - tedy nebudou naplňovat hlavní důvod své existence - nebude žádná společensky odpovědná koncepce dlouhodobě udržitelná. Pokud organizace dělá CSR projekty tak, aby byly přínosné i pro ni samotnou, bude je dělat dlouhodobě.
I zaměstnanci se čím dál více zajímají o to, jestli je firma, ve které pracují nebo se ucházejí o místo, společensky odpovědná a o svém podnikání uvažuje na úrovni trvale udržitelného rozvoje.
V českém prostředí zastřešuje oblast společenské odpovědnosti firem nejviditelněji Asociace společenské odpovědnosti. Tato nezisková organizace sdružuje firmy, instituce a jednotlivce, kteří se snaží naplňovat principy udržitelného rozvoje a přispívat k naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN (tzv.
V České republice se v oblasti CSR angažuje zejména Asociace společenské odpovědnosti, která firmám nabízí podporu, vzdělávání a příležitost ke spolupráci. Členem Asociace společenské odpovědnosti se mohou stát jak malé a střední podniky, tak i velké korporace.
tags: #emise #společenská #odpovědnost