Emise uhelných elektráren v západních Čechách a studie o dekarbonizaci

Elektřinu z českých uhelných elektráren mohou v nejbližších letech dostatečně spolehlivě nahradit levnější zdroje z okolních států, vyplývá ze studie projektu Fakta o klimatu, kterou má ČTK k dispozici. Naopak v teplárenství se podle autorů studie bude v nejbližších letech uhlí dál spalovat a dekarbonizace bude pomalejší.

Drtivou většinu českých uhelných elektráren by podle analytického týmu Fakta o klimatu při zvýšení cen emisních povolenek nebylo ekonomicky výhodné provozovat. Z trhu s elektřinou by tyto elektrárny vytlačily levnější zdroje především z okolních států, jejichž kapacita je dostatečná i na pokrytí potřeb ČR.

Ze studie vyplynulo, že Česko potřebuje rozvíjet solární a větrnou energetiku, neboť by to mohlo snížit velkoobchodní ceny elektřiny a zároveň její dovoz. Nutné je také rozšiřovat sítě, aby bylo možné připojovat další obnovitelné zdroje. K zajištění spolehlivé a cenově dostupné dodávky elektřiny a tepla bude důležité dočasně udržet v provozu zbývající uhelné teplárny a k tomu nutnou těžbu uhlí, dokud nebudou k dispozici náhradní zdroje.

Mezi státy, které při dražší emisní povolence navýší export, patří Švédsko, Rumunsko nebo Itálie. Studie se zabývá dvěma způsoby, jak rozvíjet energetické zdroje do roku 2028. Rychlejší rozvoj má proti pomalejšímu, přirozenějšímu vývoji několik výhod. Bude potřeba méně dovážet elektřinu ze zahraničí, výroba elektřiny bude levnější a vznikne méně emisí. Rychlejší rozvoj zdrojů do roku 2028 v rozsahu uvedeném ve studii může velkoobchodní elektřinu v Česku zlevnit téměř o sedm eur (v převodu kolem 176 Kč) za megawatthodinu, uvádí studie.

Evropská unie se chce stát klimaticky neutrálním blokem do roku 2050, což vyžaduje odklon od uhlí, a tím snížit emise skleníkových plynů. Jedním z nástrojů je přechod na obnovitelné zdroje energie, což ukládají politické iniciativy v Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal).

Čtěte také: Vše o emisních normách

Názory na studii a rozvoj energetiky

Problém nastává, když nesvít, nefouká, nebo obojí. Jak se předpokládá řešit tento stav, mi není jasné. Budováním "flexibilních" zdrojů, které pojedou jen v tomto případě? Najděte mi investora, který by do toho šel, že bude produkovat = vydělávat, jen za "špatného" počasí. Tzn. dotace na OZE (investice + provoz) a dotace na záložní systém (investice + provoz). Zatím generuje jen zisk pro určitou skupinu.

Tak že to v nejbližších letech může být pouze plyn je celkem jasné. Problém ale je, jak z něj tu elektřinu vyrobíme. Bo že by se u nás stavělo nějaké hafo nových plynových zdrojů, to opravdu ne. A když k tomu připočteme jak douho u nás trvá něco postavit a jak moc se tohodle investoři pohrnou, tak škoda slov.

Rozvíjet fotovoltaiku nebo dokonce větrníky je nesmysl, protože elektřinu z nich budeme potřebovat v době, kdy nebudou nic vyrábět. A v tom to je. Mít zdroj po dobu, když OZE nefunguje. Z Německa víme, že mít takový energetický mix vede k nejdražší ceně elektřiny. Proto je cestou vyměnit politiky, kteří úmyslně přijímají zákony, které nám energie zdražují.

Snížení unijních emisí skleníkových plynů o 55 procent už do roku 2030 je podle německé studie možné jak ekonomicky, tak i technicky. Česká republika ovšem zatím patří mezi nejopatrnější země v EU a své emisní cíle pro rok 2030 měnit nechce. Podle expertů z německé organizace Agora by se ale Česku takový přístup nemusel vyplatit.

V celé Evropské unii se mezi lety 1990 a 2018 podařilo snížit emise skleníkových plynů o 21 procent. Česká republika v tom ale jen mezi roky 1990 a 2014 pokročila mnohem více: emise tu klesly o 37 procent. „Je důležité, aby členské země začaly rychle transformovat své ekonomiky v souladu s cílem klimatické neutrality. Kumulativní účinek brzkého snižování emisí pomůže členským státům dosáhnout vyšších klimatických cílů pro rok 2030, a později také pro rok 2050,“ uvedl Patrick Graichen, který je jedním z autorů německé studie.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Podle německých expertů by mohlo členským státům pomoci také obchodování s ročními emisními příděly, tedy s mezními hodnotami emisí, které země musí každoročně plnit v oblastech, na něž se nevztahuje ETS, tedy v dopravě (vyjma letectví a mezinárodní námořní dopravy), zemědělství, budovách a odpadovém sektoru.

Významné investice do odklonu od využívání uhlí v Česku se v dlouhodobém horizontu vyplatí a vrátí, protože pomohou podnikům a domácnostem snížit jejich provozní náklady. Česko podle ní může do roku 2030 splnit záměr EU snížit emise skleníkových plynů o 55 procent proti roku 1990. Podle efektivního scénáře společnosti McKinsey by si to vyžádalo dodatečné investice ve výši 500 miliard korun, tj. „Nejdůležitějším krokem je přitom další výrazné omezení výroby elektřiny a tepla z uhlí.

Kromě toho je třeba zrychlit výstavbu obnovitelných zdrojů, podpořit přechod dopravy k alternativním palivům, zejména elektromobilitě, a pokračovat ve zvyšování energetické účinnosti budov. Pro dosažení takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050 by pak Česko podle studie muselo investovat další čtyři biliony korun a nasadit nové technologie, které zatím ještě nejsou v dostatečném měřítku dostupné.

Alternativy k uhlí v teplárenství

Navíc vzhledem k neustupujícímu tlaku na snižování emisí CO2 z Evropské unie se i v České republice přistoupilo na dekarbonizaci a útlum využívání uhlí. Nasnadě je několik variant, jakým směrem by se české teplárenství mohlo ubírat. Jedním z těchto směrů je nahradit současné uhelné teplárny a výtopny zařízeními spalující plyn, což se v roce 2021 zdálo být, vzhledem k rozhodnutí Evropské unie zařadit plyn za určitých podmínek mezi „zelené zdroje“, poměrně rozumné řešení.

Existuje i další cesta, po které se lze vydat. Tou je v tomto případě náhrada uhelných tepláren a výtopen zařízeními, která využívají teplo uvolňující se z jaderného štěpení. Jaderná energetika se na základě evropských rozhodnutí stává také za určitých podmínek „zeleným zdrojem“, což z jádra dělá zajímavou energetickou alternativu k plynu a obnovitelným zdrojům. A to nejen pro výrobu elektřiny a tepla v blocích o velkém výkonu, ale i v malých modulárních jednotkách - SMR.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Vzhledem k tomu, že tento zdroj nemá prakticky žádné emise CO2, by byla škoda nepřemýšlet o jeho dalším využití například v oblasti teplárenství. Podle staré koncepce z 80. let minulého století, neměla být dominantou Pardubicka Kunětická hora, ale jen pár kilometrů vzdálené chladicí věže jaderné elektrárny u Opatovic nad Labem. Projekt pro východní Čechy počítal se dvěma bloky, každý o elektrickém výkonu 1000 MW.

Ve prospěch většího využití tepla uvolňujícího se během jaderného štěpení hovoří již fungující projekt v jihočeském Týně nad Vltavou, kterému teplo dodává jaderná elektrárna Temelín. JE Temelín do Týna nad Vltavou dodává průměrně jednotky až desítky MW tepelného výkonu, v závislosti na poptávce města, a teplota dodávané vody se pohybuje kolem 125 °C.

Ať už vzhledem k historicky vybrané lokalitě vhodné pro umístění jaderného zařízení (vhodné z hlediska geologického průzkumu, hydrologie, meteorologie, klimatologie atd.) nebo vzhledem k nutnosti vyřešit otázku náhrady uhelných zdrojů tepla, v tomto případě Elektrárny Opatovice a.s. Teplárenství, na rozdíl od výroby a rozvodu elektřiny, má lokální charakter a přenos tepla nelze provádět na takové vzdálenosti jako rozvod elektřiny.

Do soustavy východočeské SCZT (Hradec Králové - EOP - Pardubice, Chrudim), by z lokality Tetov mohlo být dodáváno až 1000 MWt. Zapojení JE Tetov do elektrizační sítě a teplárenských soustav Východních Čech - SCZT EOP a Středních Čech (Kolín až Praha) ukazuje též obrázek plánu rozvodné elektrizační soustavy. Koncept vyvinutý ve spolupráci CIIRC ČVUT v Praze a FEL ZČU v Plzni předpokládá využití již známého a ověřeného jaderného paliva z reaktoru VVER-440 s nízkým efektivním obohacením.

TEPLATOR je projektovaný s tepelným výkonem od 50 MW, nejvyšší verze TEPLATORu do budoucna uvažuje o tepelném instalovaném výkonu do 170 MW (s výstupní teplotou kolem 180 °C). Teplator je tedy vhodným potenciálním kandidátem pro přechod k bezuhlíkové výrobě tepla. Pokud bychom uvažovali o náhradě centrálního zdroje tepla Elektrárny Opatovice (o maximálním tepelném výkonu 698 MW) Teplatorem, bylo by teoreticky potřeba umístit místo současného zdroje minimálně čtyři jednotky TEPLATORu o výkonu 170 MW.

Vzhledem k těsné blízkosti Pardubic, Bohdanče a Chrudimi by také bylo možné instalovat pouze jeden TEPLATOR o výkonu cca 100 MW. V případě požadavku na diverzifikaci záložních zdrojů by mohly být současné plynové záložní zdroje (ZZ) zachovány, protože při současné koncepci transformace teplárenství přechodem z uhelných zdrojů na plynové, splňují stávající ZZ požadavek transformace. Zde je však dobré vzít v úvahu i veřejné mínění.

Avšak pokud by nebylo možné umístit TEPLATOR v blízkosti Hradce Králové nebo Pardubic, mohla by se do hry vrátit lokalita historicky plánované jaderné elektrárny Tetov. To by nemělo být překážkou, jelikož podobně dlouhý horkovod je současně ve výstavbě z JE Temelín do Českých Budějovic, kde vzdálenost budovaného horkovodu má být 26 km. Teplator je koncipován jako jaderná výtopna a prozatím v jeho projektu není výroba elektřiny uvažovaná.

Emise skleníkových plynů v České republice

Velké podniky v Česku vypouštějí jen asi polovinu emisí skleníkových plynů. V oblasti Západních Čech je nakumulována většina zařízení určených k výrobě elektřiny a tepla, zatímco v Moravskoslezském kraji jsou hlavními emitenty podniky určené k výrobě železa a oceli.

Prakticky všechny zobrazené zdroje emisí produkují pouze CO2, jen rafinerie mohou vedle CO2 vytvářet další skleníkové plyny. Evropský ETS byl spuštěn v roce 2005 jako první mezinárodní systém pro obchodování s emisními povolenkami a pokrývá přibližně 40 % emisí skleníkových plynů v EU, především v sektorech energetiky, těžkého průmyslu a letectví.

Tabulka 1: Největší zdroje emisí skleníkových plynů v ČR

tags: #emise #tepelné #elektrárny #západní #Čechy #studie

Oblíbené příspěvky:

• Evropská unie a CFSP
• Nenechte se překvapit absencí složenky za odpad
• Problémy se žhavicími svíčkami
• Příklady ekologických programů
• Vlastivěda: Chráněná příroda