Emise znečišťujících látek do ovzduší: Co to je a jaké jsou dopady?

13.03.2026

Hlavní výrobní činnosti Skupiny ČEZ jsou spojeny s produkcí emisí znečišťujících látek do ovzduší a do vod. Společně s činnostmi distribuce elektřiny a tepla předpokládají nakládání s chemickými látkami, které by v případě jejich havarijního úniku mohly způsobit kontaminaci půdy a negativně ovlivnit jakost podzemních či povrchových vod. Emise do ovzduší a do vodních recipientů byly v rámci hodnocení dvojí významnosti vyhodnoceny jako významný dopad vyžadující řešení.

Environmentální cíle snižování znečištění

Skupina ČEZ dodržuje základní právní normy upravující hodnocení a řízení kvality ovzduší a jakosti vod vycházející ze směrnice o průmyslových emisích a rámcové směrnice EU o vodní politice, dalších směrnic z oblasti ochrany vodních zdrojů transponované do české legislativy. Monitorovány jsou látky stanovené v příloze č. II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 o zavedení Evropského registru úniků a přenosů znečišťujících látek (dále jen E-PRTR). Ambicí Skupiny ČEZ je realizovat opatření, která přispějí ke snížení vypouštěného znečištění. Významným příspěvkem v rámci této ambice jsou dekarbonizační cíle a opatření uvedené ve Zprávě, kapitole Změna klimatu.

V rámci VIZE 2030 byl v roce 2021 stanoven cíl snížení emisí SO2 a NOX do ovzduší. Cíle VIZE 2030 v oblasti znečištění naplňují Politiku ochrany životního prostředí, která deklaruje zmírnění negativních dopadů souvisejících se znečištěním ovzduší, vody a půdy. Tyto dobrovolné cíle ke snížení emisí vypouštěných do ovzduší jsou vázány na hlavní činnost Skupiny ČEZ, tedy na výrobu elektřiny a tepla. Cíle snižování emisí NOX a SO2 byly definovány na základě scénářů a informací popsaných ve Zprávě o udržitelnosti 2024, kapitole Tranziční plán. V časových řezech let 2025 a 2030 se předpokládá výrazné snížení množství emisí SO2 a NOX jako základních znečišťujících látek ze spalovacích zdrojů.

Účinnost přijatých opatření ke snížení emisí SO2 a NOX je na základě porovnání skutečně vyprodukovaného množství emisí a předpokládaných emisí dle cílů ověřována čtyřikrát ročně. Mezi lety 2019 a 2024 se Skupině ČEZ podařilo dosáhnout snížení emisí SO2 o 77 % a NOX o 52 %. Ve stejném období se podařilo snížit o 72 % i emise polétavého prachu (PM10) 5). Více informací lze nalézt ve Zprávě o udržitelnosti 2024.

Emise znečišťujících látek do ovzduší

Přehled vypouštěných emisí znečišťujících látek do ovzduší ze zařízení Skupiny ČEZ podle přílohy č. V roce 2024 byly splněny environmentální cílové hodnoty snížení emisí NOX a SO2, neboť v tomto roce dosahovalo znečištění NOX hodnoty 10,8 kt (cíl pro rok 2025 stanoven na 13 kt) a znečištění SO2 činilo pouhých 4,8 kt (cíl pro rok 2025 byl 6,5 kt). Vývoj emisí vybraných znečišťujících látek ze zařízení Skupiny ČEZ, u nichž byla překročena příslušná prahová hodnota stanovená v příloze č.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Látky vzbuzující obavy

V provozech Skupiny ČEZ pro technologii zařízení jsou používány látky vzbuzující obavy jen v nezbytně nutném množství. Skupina ČEZ není jejich producentem. Nakládání s těmito látkami je řízeno ve smyslu pokynů bezpečnostních listů a expozičních scénářů k řízení rizika expozice těchto látek pro člověka a životní prostředí. Zvláštní pozornost je věnována skupině látek PFAS, které jsou v rámci Skupiny ČEZ využívány v hasicích pěnách a podrobeny testování na přítomnost látky ze skupiny PFAS.

Znečišťující látky se do ovzduší uvolňují především řízeným vypouštěním odpadních plynů, a to komíny, výduchy odsávacích a vzduchotechnických systémů, výpustmi odlučovacích zařízení apod. Tento děj lze kvantifikovat hmotnostním tokem zjištěným měřením emisí. Druhý způsob vnášení znečišťujících látek do ovzduší představují tzv. fugitivní emise (z anglického fugitive =příležitostný, přechodný, náhodný, prchavý), které lze vzhledem k jejich povaze určit pouze bilančními výpočty.

Často se plošnými zdroji emisí znečišťujících látek stávají i dějiště přirozených přírodních procesů jako je vulkanická činnost, lesní požáry, větrná eroze apod. Příspěvek podává obsáhlou, komplexní informaci o současné legislativě v ochraně ovzduší ve vztahu k stacionárním zdrojům znečišťování. Popisy mechanizmu vzniku hlavních znečišťujících látek a jejich působení na ovzduší a zdraví člověka. Přímé praktické využití zde naleznou projektanti a provozovatelé kotlů.

Příspěvek přináší základní informace o mechanismu vzniku základních znečišťujících látek při spalování fosilních paliv, dřeva a biomasy, dále informuje o hlavních zásadách nové české legislativy v ochraně ovzduší se zaměřením na spalovací zdroje. Závěrečná část příspěvku je věnována přibližnému stanovení spotřeby spalovacího vzduchu a objemu vzniklých spalin a stanovení předpokládané koncentrace znečišťující látky, kterou lze porovnat s příslušným emisním limitem.

Při spalování fosilních paliv, ale i dřeva a biomasy, vznikají hlavní znečišťující látky, které podle současné legislativy v ochraně ovzduší patří mezi základní znečišťující látky. Tyto znečišťující látky jsou svým původem vzniku součástí paliva nebo okysličovadla a ve výše uvedené formě se do ovzduší dostávají v důsledku uvolnění tepla obsaženého v palivu spalovacím procesem.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Znečišťující látky v koncentrované podobě, tak jak vystupují ze zdroje znečišťování, u kotelny z komína, označujeme jako emise a jejich maximální povolená koncentrace je omezena podle zákona o ovzduší a navazujícími předpisy tzv. emisními limity. Znečišťující látky rozptýlené v ovzduší se v tzv. přizemní vrstvě, tj. vrstvě ovzduší, kterou dýchají lidé, zřeďují a jejich koncentrace se snižuje. Problematika imisí a dovolených imisních koncentrací je poněkud složitější a je zpracována v Nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Obecně platí, že čím delší expozice (doba trvání příslušné koncentrace znečišťující látky v ovzduší), tím nižší dovolená koncentrace této látky. Neomezené trvání koncentrace bez prokázaného vlivu na lidský organismus (zdraví lidí) je vyjádřeno tzv. ročním imisním limitem, nejvyšší přípustnou krátkodobou koncentraci znečišťující látky vyjadřuje tzv. 1 hodinová maximální koncentrace.

Kromě imisních limitů NV č. 350/2002 Sb. zavádí i tzv. meze tolerance jako hodnoty, o které mohou být příslušné imisní limity v daném roce překročeny. Pro účely ochrany zdraví lidí jsou imisní limity a meze tolerance stanoveny pro tyto látky: SO2, PM10 (frakce TZL menší než cca 10 µm), NO2, Pb, CO, benzen, Cd, NH3, As, Ni, Hg a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Pro ochranu ekosystémů jsou imisní limity stanoveny pouze pro NOx a SO2 ve formě ročních koncentrací.

Koncentrace emisí znečišťujících látek se vyjadřují buď hmotnostní koncentrací (mg.m-3, µg.m-3 nebo až ng.m-3 pro dioxiny) nebo u plynných znečišťujících látek objemovou koncentrací v ppm (1 ppm znamená 1 miliontinu celku, tj. 1 cm3 znečišťující látky v 1 m3 směsi, respektive koncentraci znečišťující látky 10-4 %).

Vznik oxidu uhelnatého je spojen s nedokonalostí spalovacího procesu, respektive s neúplnou oxidací uhlíku "C" (jako součásti hořlaviny paliva) na finální produkt CO2. Příčiny tohoto nedokonalého spálení uhlíku jsou jednak v tom, že není dosaženo ideálního míšení paliva a okysličovadla (nedostatečný přístup O2 k palivu), a jednak v nedodržení vhodných teplotových poměrů v pásmu probíhajících spalovacích reakcí.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Emisní limit pro oxid uhelnatý (CO) je u spalovacích procesů obecně velmi přísný. Důvodem této přísnosti není pouze snaha o co nejvyšší využití chemicky vázaného tepla v palivu, ale především to, že nízká emise CO zaručuje nízkou emisi uhlovodíků ΣCxHy (z nichž zejména vysokomolekulární často patří mezi karcinogenní látky), které při spalování tvoří hlavní část organických látek.

Oxidy dusíku vznikají třemi různými způsoby. Jedná se jednak o tzv. promptní (okamžité) oxidy dusíku vznikající v nejvyšších teplotách v počáteční fázi hoření (jejich podíl z celkové emise NOx je minimální), dále pak o oxidy dusíku termické, které vznikají v oblasti teplot nad 1100 °C z dusíku přítomného v okysličovadle (ve vzduchu) a následně pak v oblasti nejnižších teplot oxidy dusíku palivové, které vznikají z dusíku obsaženého v hořlavině paliva.

Na rozdíl od většinou málo rozpustných nebo nerozpustných síranů (např. CaSO4) jsou dusičnany většinou vodou rozpustné látky (např. dusičnan amonný NH4NO3). Podle NV č. 350/2002 Sb. Tuhé částice (oficiální zákonné označení pro částice, které jsou za teploty a tlaku v komíně, výduchu, výpusti nebo v místě měření přítomny v odpadním plynu v pevném skupenství) se dostávají do ovzduší jako emise jednak z paliv, která obsahují popeloviny, jednak jako saze u spalovacích procesů, u kterých dochází k tvorbě amorfního uhlíku při rychlém ochlazení hořících částic uhlíku (tuhá paliva) nebo nezplyněných uhlíkových řetězců u kapalných paliv.

Z hlediska vlivu na zdraví obyvatel je limitována koncentrace tzv. frakce PM10 (tj. částice, které při měření imisní koncentrace projdou velikostně selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 µm odlučovací účinnost 50 %). Podle NV č. 350/2002 Sb. platí pro frakci PM10 pro ochranu zdraví lidí tyto imisní limity: 24-hodinová maximální koncentrace 50 µg.m-3, roční maximální koncentrace 40 µg.m-3.

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 55 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 385/2005 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 180/2007 Sb., zákona č. 25/2008 Sb. a zákona č. 483/2008 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 5 odst. 12, § 9 odst. 10, § 11 odst. 4, § 15 odst. 22 a § 17 odst.

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č.

Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů.

U zvláště velkých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřeného jako oxid dusičitý a oxidu uhelnatého, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2.

Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn. Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak.

Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 jsou kdykoliv přístupné příslušným orgánům ochrany ovzduší, výstupy z nich se zpracovávají denně. V poslední den kalendářního roku se zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který je uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm.

Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 6 písm.

Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů vedou průběžně evidenci o provozu zdrojů, a to včetně dokladů umožňujících prokázat správnost těchto údajů. V provozní evidenci se zaznamenávají stálé a proměnné údaje podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

Kvalita ovzduší v Praze

I přes dlouhodobý pokles základních znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů stále přesahují měrné emise v hlavním městě celorepublikové průměry. Kvalitu ovzduší hodnotíme podle celkového množství emisí vybraných základních znečišťujících látek, kterými jsou tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěné do ovzduší je vykazováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

V hlavním městě je zaznamenáván trvalý dlouhodobý pokles emisí tuhých látek, oxidu siřičitého i oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů (REZZO 1-3). Tento příznivý vývoj je důsledkem jednak snižováním spotřeby paliv (nárůst využití tepla z tepelného napaječe Mělník - Praha, který zásobuje většinu objektů v pravobřežní části města, dále úspory ve spotřebě tepelné energie u odběratelů, snížení objemu průmyslové výroby po roce 1990 apod.), jednak vlivem změny skladby spalovaných paliv (nahrazování tuhých paliv plynnými palivy) a účinností provozu (rekonstrukce a modernizace kotelního fondu). Významnou příčinou je i tlak ekonomicko - legislativních opatření na snižování emisí z těchto zdrojů.

Za posledních deset let se emise tuhých látek a oxidu siřičitého snížily šestnáctkrát, oxidů dusíku 2,5krát a oxidu uhelnatého téměř 9krát.

Mobilní zdroje znečišťování ovzduší (REZZO 4) zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava.

Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. A i když u emisí REZZO 1-3 zaznamenáváme v posledních letech pokles, u emisí REZZO 4 dochází v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě SO2 a CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

Znečišťování ovzduší v Ostravě

Znečišťování ovzduší (emise) je v Ostravě vážný a diskutovaný problém. Část území má průmyslový charakter s vysokou emisní vydatností. Jedná se především o hutní výrobu, která v takovém rozsahu nemá v republice obdobu. Vypouštění látek znečišťujících ovzduší (například výfukové plyny, oxidy uhlíku, popílek, lehký polétavý prach, oxidy dusíku, oxidy síry) do atmosféry.

Při posuzování emisí se v České republice plošně sleduje celkové množství vypouštěných částic, takzvaných tuhých znečišťujících látek (TZL). Mezi nejvýznamnější faktory znečištění patří nejjemnější, okem nepostřehnutelné částice TZL. Právě míra a doba jejich výskytu v ovzduší nepříznivě ovlivňuje lidské zdraví i stav životního prostředí.

Významné zdroje znečišťování často vypouštějí emise komíny se stavební výškou nad sto metrů, takže neovlivňují ovzduší ve svém bezprostředním okolí, ale stávají se spíše zdroji dálkového přenosu. Dalším zdrojem znečišťování jsou lokální topeniště. V Ostravě má vytápění pevnými palivy tradici, navíc je vinou socioekonomické situace jisté, že domácnosti často spalují odpady. Emise z lokálních topenišť znamenají - podobně jako v celém kraji - plošnou zátěž.