Encyklopedie ochrany přírody: Průvodce světem biodiverzity a ekologie

01.12.2025

Ochrana životního prostředí zahrnuje především ochranu přírody, půd, nerostných surovin a podzemních vod. Předpokladem úspěchu je promyšlené územní plánování. Stále se zrychlující růst obyvatelstva Země, neustálý rozvoj techniky, rychle rostoucí výstavba sídlišť a průmyslu, zvětšující se spotřeba nerostných surovin, vyčerpávání přírodních zdrojů, rozsáhlé a staletí trvající odlesňování, rostoucí půdní eroze, šíření pouští, zvětšující se znečišťování povrchových toků i podzemních vod, znečišťování ovzduší i moří, rychle rostoucí objem odpadů všeho druhu (často toxického), to vše vedlo k zrychlujícímu se zhoršování životního prostředí. Proto dnes, zejména ve vyspělých zemích, se vynakládá velké úsilí napravit napáchané škody a zabránit dalším, tj. chránit životní prostředí. V oboru geologických věd zahrnuje ochrana životního prostředí především ochranu přírody, půd, nerostných surovin a podzemních vod. Předpokladem úspěchu je promyšlené územní plánování.

Chraňme naši planetu: Encyklopedie pro mladé ochránce přírody

Dalším tipem na zajímavé, ekologické čtení je encyklopedie "Chraňme naši planetu". Přehledná, netradiční a poutavou formou zpracovaná encyklopedie životního prostředí seznamuje v 6 hlavních kapitolách s tématy vzniku a vývoje planety Země, ochrany rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, ochrany před přírodními katastrofami, hospodařením s energiemi, ochrany přírodních zdrojů a boje proti znečišťování planety. Na 119 stranách seznamuje mladé čtenáře v 6 hlavních kapitolách s tématy vzniku a vývoje planety Země, ochrany rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, ochrany před přírodními katastrofami, hospodařením s energiemi, ochrany přírodních zdrojů a boje proti znečišťování planety. Tyto kapitoly jsou dále rozděleny na několik podkapitol, v nichž se autor podrobněji věnuje například obnovitelným zdrojům energie, změnám klimatu, zemětřesení, jaderné energii, zemědělství a geneticky modifikovaným plodinám nebo zpracování odpadů.

Dvojstrany věnované jednotlivým tématům jsou rozděleny do několika částí. V hlavním textu autor podává srozumitelný výklad k danému tématu, často jej doplňuje konkrétními příklady, statistickými údaji a zajímavostmi. Kratší texty opakujících se rubrik, jako například děti se ptají, info +, čísla nebo zoom, přinášejí bližší informace k tématu. Texty jsou v celé knize doprovázeny mnoha barevnými ilustracemi, názornými schématy, mapami, grafy a fotografiemi. Nechybí ani humorné ilustrace. U každého z témat přitom autor nezapomene uvést, co může v dané oblasti pro ochranu životního prostředí udělat jednoduchým způsobem každý z nás. Kniha nezbytná pro každého, kdo chce, aby nová generace přistupovala zodpovědně k životnímu prostředí a ochraně přírody.

BioLib: Internetová encyklopedie rostlin, hub a živočichů

Jedná se o volně přístupnou nekomerční a nevýdělečnou encyklopedii rostlin, hub a živočichů, která patří mezi největší projekty svého druhu na internetu. BioLib umožňuje uživatelům získávat informace o nejrůznějších druzích a skupinách organismů, ale dává jim i možnost přímo se na stránkách podílet. Představuje tak jeden z příkladů nového webu (web 2.0), jakými jsou například internetová encyklopedie Wikipedie a mnohé další. Na první pohled dva odlišně zaměřené webové projekty, ačkoli oba velmi bohaté na biologické informace, k sobě postupně našly cestu, dnes tvořenou několika vzájemnými vztahy. BioLib se tak do jisté míry stal cestou nálezové databáze k veřejnosti, ačkoli fakticky je cesta prošlapána především ve směru BioLib-ND.

Funkce a vlastnosti BioLibu

BioLib vznikl s cílem vytvořit nástroj, který by zájemcům umožňoval bez potřeby větší znalosti práce s internetem jednoduše zpracovat a prezentovat skupinu organismů, o kterou se zajímají, od taxonomického systému, vědeckých synonym přes národní názvy a texty v prakticky libovolném jazyce až po obrázky, odkazy či checklisty. Správcům nabízí řadu funkcí, které umožňují systém snadno rozšiřovat, aktualizovat a kontrolovat. Návštěvníci pak mohou tento systém procházet a prohledávat a mohou také sami přispět k rozšíření a zkvalitnění obsahu. Do rozšiřování encyklopedie se totiž může zapojit každý zaregistrovaný uživatel - má možnost nahrávat do BioLibu obrázky, ověřovat či měnit určení fotografií přidaných ostatními uživateli, přidávat chybějící taxony, synonyma, národní názvy či články o jednotlivých druzích. Veškerá takto přidaná data jsou však před přijetím do BioLibu kontrolována správci, čímž se podstatně sníží počet chyb, které by se jinak mohly do encyklopedie dostat. Obsah BioLibu tak vzniká společnou prací veřejnosti a odborníků. Nejedná se tedy o encyklopedii tvořenou úzkým počtem odborníků ani o plně otevřenou encyklopedii, kde by měl možnost do dat zasahovat doslova kdokoliv, jako je tomu například u Wikipedie, kde chybí institut správce. Autoři BioLibu spolupracují s řadou českých i zahraničních odborníků a fotografů. Stránky denně navštíví okolo 7 000 různých uživatelů a jejich počet stále roste. Využívají ho odborníci, studenti, pedagogové, sběratelé, chovatelé, překladatelé a další. Fotografové používají BioLib pro determinaci i propagaci svých fotografií, redaktoři zde hledají fotografie do českých i zahraničních časopisů a publikací. Funguje zde diskusní fórum, které je možné využívat pro obecné dotazy nebo například pro určování fotografií. Uživatelé mají řadu možností, jak si stránky nastavit podle vlastních potřeb, mají přehled o změnách od poslední návštěvy. Stránky jsou momentálně dostupné v českém a anglickém jazyce, plánuje se zprovoznění i dalších jazykových verzí.

Čtěte také: Postup vyrozumění spolku

BioLib nabízí poměrně mnoho různých funkcí pro prohlížení dat v encyklopedii, snaží se však přitom být jednoduchý a přehledný. Má význam i pro autory s vlastními internetovými stránkami o přírodě - lze ho používat například ke kontrole vědeckých názvů a systému. Z BioLibu mohou na jejich stránky vést odkazy, což jim přivede nové návštěvníky, a uživatelům BioLibu to umožní najít maximum relevantních a aktuálních informací. Kterékoliv stránky se naopak mohou odkazovat na profily druhů v BioLibu, kde návštěvníci mohou najít fotografie, názvy v cizích jazycích, zařazení v systému, příbuzné druhy, odkazy na další stránky a řadu dalších informací. Stránkami, které tuto vlastnost BioLibu dnes velmi intenzivně využívají, je právě nálezová databáze AOPK ČR.

Struktura BioLibu

BioLib tvoří především tři hlavní bloky: taxonomický systém, fotogalerie a mapovací aplikace. V případě nálezové databáze (resp. Informačního systému ochrany přírody, ISOP) jsou tyto složky přítomny také, ovšem jejich poměr je odlišný a zcela jiný je také přístup k jejich budování. Taxonomický systém na BioLibu není omezen na Českou republiku, některé skupiny jsou zpracovány celosvětově, jiné jen pro Evropu nebo jen pro ČR, systém se však neustále doplňuje a aktualizuje, průběžně se doplňují citace a odkazy na specializované stránky a pracuje se synonymy i národními (nejen českými) názvy. Správci sledují změny v datech, vyhledávají a kontrolují podezřelé názvy či duplicitní taxony, porovnávají taxony v BioLibu se seznamy z jiných zdrojů. Navíc každý uživatel může upozornit na nedostatky. V případě nálezové databáze jsou taxonomické seznamy rigidnější, jsou často vázány na publikované seznamy a omezeny pouze na Českou republiku, pouze výjimečně pracují se synonymy či českými názvy. Je proto logické, že flexibilnější situace v BioLibu může mnohdy rychleji reagovat na novinky, či poskytovat rychlejší odpovědi než taxonomické číselníky ND. Na druhou stranu ND přispěla BioLibu několika číselníky.

Fotogalerie BioLibu

Ve fotogalerii BioLibu se nachází přes 110 000 fotografií a každý den přibývají desítky dalších. Uživatelé si zde mohou budovat vlastní autorské galerie, jsou automaticky informováni, pokud někdo navrhne změnu určení jejich fotografie v galerii nebo změní jejich určení cizí fotografie. BioLib často navštěvují redaktoři různých časopisů a publikací, takže mnoho fotografií z BioLibu se po dohodě s autory objevuje v nejrůznějších knihách, učebnicích, časopisech či na jiných internetových stránkách u nás i v zahraničí. Informačnímu systému ochrany přírody odpovídá funkčně nejspíše fotoarchiv, zde jde však především o vnitřní nástroj AOPK ČR. Ve fotoarchivu je pak přítomnost fotografií jednotlivých druhů doposud spíše minoritní, nelze ho tedy používat jako identifikační pomůcku při práci s nálezovou databází. Tuto úlohu však pro ND dnes plní právě fotogalerie BioLibu, uživatelé ND tak mají dnes již možnost jednak rychle si ověřit vzhled druhu pomocí linku na BioLib jak v aplikaci NDOP (aplikace pro sběr nálezových dat), tak i při prohlížení ND na adrese portal.nature.cz.

Mapování výskytu druhů

BioLib dále slouží jako platforma pro provoz různých nástrojů a akcí. Nejvýznamnější z nich je aplikace pro mapování výskytu některých druhů živočichů na území ČR se zapojením veřejnosti (mapovani.biolib.cz). Ve spolupráci s Národním muzeem (RNDr. Milošem Anděrou, CSc.) probíhá na BioLibu mapování našich savců, ve spolupráci s Muzeem přírody Český ráj, Českou herpetologickou společností a AOPK ČR se mapuje výskyt obojživelníků a plazů. AOPK ČR dále pomocí BioLibu získává od veřejnosti informace o vybraných druzích některých našich ohrožených či naopak invazních bezobratlých živočichů. Přidaná data zkontrolují a ověří specialisté - správci mapování jednotlivých druhů - a jejich přijetím se údaje automaticky promítnou do faunistických map na BioLibu. V současnosti došlo i k faktickému propojení dat z tohoto mapování s nálezovou databází pomocí automatických importů. Pokud tedy dnes kdokoli zaznamená výskyt sledovaného druhu do mapovací aplikace BioLibu, jeho údaj je správný a zkontrolovaný správcem (je např. možné přidat pro ověření určení fotografii), je při automatickém importu záhy viditelný v nálezové databázi AOPK ČR, a tak přímo k dispozici i všem institucím, které používají databázi při výkonu své činnosti, tedy například i orgánům ochrany přírody.

Čtěte také: Výuka ochrany přírody na ZŠ

Čtěte také: Analýza dopadů nového zákona

tags: #encyklopedie #ochrany #přírody