EON Radce: Třídění Odpadu v České Republice

Česká republika patří mezi státy, jejíž obyvatelé třídí odpad velmi poctivě.

V Česku už odpad třídíme docela poctivě, většina z nás však v třídění drobně chybuje. I přes velkou snahu se ale ne vždy dostane každý kus odpadu do toho správného kontejneru. Jedním z problémů je snaha recyklovat úplně všechno, takže spousta odpadků, která by měla skončit v koši na směsný odpad, je zbytečně ukládána do barevných kontejnerů. Chybně vytříděný odpad pak obsah kontejneru znehodnocuje a komplikuje jeho další zpracování.

Ze statistik z roku 2025 vyplývá, že v Česku pravidelně třídí odpad 75 % obyvatel, což je usnadněno hustou sběrnou sítí - průměrná docházková vzdálenost k nádobám na tříděný odpad je aktuálně 87 metrů.

Každý kraj či obec si nastavují vlastní pravidla třídění. Protože se tím šetří přírodní zdroje surovin a energie a zároveň se snižuje množství odpadu, který končí na skládkách (skládkování bude stejně v nejbližších letech zakázáno). Díky tomu se méně znečišťuje životní prostředí a materiály i energie se mohou znovu využít při výrobě nových produktů.

Jak Správně Třídit Odpad

I přes veškerou snahu, ne vždy je každý kus odpadu umístěn do správného kontejneru. Několikrát recyklovaný papír už dále použít nelze, patří proto do směsného odpadu. Do směsného odpadu je nutné ukládat také silně znečištěný papír - třeba použité krabice od pizzy. Použité krabice od pizzy není vhodné do modrých kontejnerů vkládat. Důvodem je znečištění - hlavně mastnota, která na nich ve většině případů ulpí.

Čtěte také: Více o třídění odpadu v básních

Ačkoli jsou zrcadla vyrobena ze skla, v žádném případě nesmí staré zrcadlo přijít do kontejneru na skleněný odpad. Důvodem je zrcadlová vrstva kovu na skleněné desce, která by mohla celý odpad při jeho dalším zpracování znehodnotit.

Chcete-li vyhodit polystyren, nebo si v restauraci necháte zabalit jídlo s sebou a zůstane vám po něm termokrabička, měli byste vědět, že ani jedno nepatří do koše!

Tužkové a jiné baterie mohou obsahovat toxické těžké kovy, v žádném případě je proto nevyhazujte do běžného odpadu. Staré baterie jsou pokládány za nebezpečný odpad, po vybití je odstraňte z dosahu dětí a postarejte se o jejich správnou likvidaci. Staré baterie vložte do červených kontejnerů na elektro odpad, na nichž je malý otvor přímo k vhazování baterií. V supermarketech nebo v prodejnách s elektronikou často najdete boxy, v nichž můžete staré baterie nechat.

Plastové víčko nebo brčko po konzumaci vhodíme do žlutého kontejneru na plast, ale samotný papírový kelímek třídit nemůžeme. Důvod je prostý, papír kelímku je potažený tenkou vrstvou plastu.

Možnosti zpracování odpadu

Jednoduše řečeno: když třídíme odpad, umožňujeme, aby se s ním dalo dál pracovat - stává se z něj materiál, který lze znovu prakticky využít. Existuje několik způsobů:

Čtěte také: Udržitelnost a McDonald's: Třídění odpadu

1. Recyklace

   Znamená zpracování odpadu tak, aby se z něj mohly vyrobit nové výrobky nebo materiály. Aby mohla recyklace vůbec proběhnout, je potřeba odpad roztřídit - to je první krok, který dělají lidé doma. Následně se odpad dotřiďuje a čistí v recyklačních centrech, poté se zpracuje - taví, drtí, lisuje nebo přeměňuje na surovinu, ze které vznikají nové produkty.

   Příklady recyklace:

   • z plastových lahví vznikají třeba výplně zimních bund, fólie nebo obaly, zahradní nábytek či zátěžové koberce,
   • z papíru se vyrábějí nové krabice, sešity, toaletní papír nebo plata na vejce,
   • z použitého skla se taví nové lahve a sklenice,
   • z kovů vznikají nové plechovky nebo části strojů.

   Recyklace tak snižuje potřebu těžby nových surovin a spotřeby energie při výrobě. Například recyklací hliníku se ušetří až 95 % energie oproti výrobě z bauxitu (rudy, ze které se hliník získává), přičemž recyklovaný hliník si zachovává stejnou kvalitu jako nový.

2. Upcyklace

   Je to způsob, jak starým nebo nepotřebným věcem dát nový život - a často i větší hodnotu, než měly původně. Na rozdíl od recyklace, kde se materiál rozkládá a zpracovává na nový, při upcyklaci se výrobek přetváří přímo.

   V praxi to znamená, že například:

   Čtěte také: Recyklace v Česku

   • z dřevěné palety vznikne nový kus nábytku,
   • ze starého textilu taška nebo kobereček,
   • a z prázdných sklenic třeba stylové dózy na potraviny.

   Kreativní nápady tak nejen snižují množství odpadu, ale zároveň podporují udržitelnost a šetří přírodní zdroje. Navíc to má i pozitivní společenský dopad - upcyklaci často využívají lokální tvůrci nebo sociální podniky, které dávají práci lidem znevýhodněným na trhu práce.

3. Re-use

   Představuje opakované použití nějaké věci, aniž by se měnila na nový materiál nebo jiný výrobek. Jde vlastně o nejpřirozenější způsob, jak s odpadem nakládat - věci se nepřetvářejí ani nerozkládají, jen se používají znovu pro stejný nebo podobný účel.

   Příklady re-use přístupu:

   • skleněné sklenice od džemů nebo okurek se využijí jako nádoby na potraviny nebo na skladování,
   • oblečení se daruje charitě nebo do second-handu,
   • staré knihy si lidé vymění mezi sebou nebo je darují knihovnám či do knihobudky.

   Takový přístup prodlužuje životní cyklus výrobků a podporuje princip cirkulární ekonomiky, kdy se materiály a produkty v oběhu udržují co nejdéle a nevzniká zbytečný odpad. V praxi se re-use přístup rozvíjí i díky takzvaným re-use pointům - místům, kam lidé odevzdají věci, které už nepotřebují, ale jsou stále použitelné. Například nádobí, hračky, knihy, nábytek nebo třeba sportovní vybavení. Tyto věci si pak může někdo jiný zdarma nebo za symbolickou cenu odnést. V Česku se taková re-use centra postupně rozšiřují - často fungují při sběrných dvorech, někde i jako malé second-handy provozované městy nebo neziskovkami.

4. Repair

   Oprava je další způsob, jak odpadu dopředu předcházet a prodloužit život věcí, které už máme. Místo toho, abychom rozbitý výrobek vyhodili, můžeme ho opravit - sami nebo s pomocí odborníků.

Energetické využití odpadu (ZEVO)

Odpad, který už nejde znovu použít ani recyklovat, se dá alespoň energeticky využít - ve speciálních spalovnách ZEVO se z něj vyrábí elektřina i teplo a objem odpadu se tím zmenší až o 90 %.

Odpad, který již nelze recyklovat ani jinak dál využít, putuje do spalovny. I přesto může být tato cesta šetrná k přírodě, pokud se odpad energeticky využije - tedy spálí za účelem výroby elektřiny nebo tepla. K tomu slouží speciální spalovny známé jako ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadu). Moderní ZEVO dokáží získat z odpadu energii efektivně a zároveň minimalizovat škodlivé emise. Často využívají takzvanou kogeneraci, tedy současnou výrobu tepla i elektřiny.

Prakticky to funguje tak, že energii z odpadu využijí k výrobě páry, která pohání turbínu a generátor pro výrobu elektřiny. Zbylé teplo se pak využívá k vytápění domácností a objektů.

Spalování s výrobou energie snižuje objem odpadu až o 90 %, takže výrazně klesá tlak na skládky - to je významné hlavně u materiálů, které se rozkládají až stovky let a při rozkladu uvolňují skleníkové plyny.

První moderní zařízení na energetické využívání odpadů v Česku bylo vybudováno na konci 80. let minulého století v Brně. Jeho stávající kapacita je asi 248 tisíc tun odpadu ročně, což znamená pokrytí roční spotřeby tepla pro 40 tisíc domácností a elektřiny pro 20 tisíc domácností.

Každý odpad má svou výhřevnost, která ukazuje, kolik energie lze jeho spalováním získat. Záleží vždy na přesném složení, zpravidla má ale směsný komunální odpad kolem 8-13 MJ/kg. Pro srovnání palivové dřevo má zhruba 15 MJ/kg a hnědé uhlí asi 17 MJ/kg. Odpad s výhřevností nad 6,5 MJ/kg obsahuje dostatek energie, aby jeho spalování bylo efektivní a ekonomicky i ekologicky smysluplné.

Recyklace papíru a výroba briket

V Česku se recykluje či jinak využije až 94 % papírového odpadu. Pro většinu domácností je vyhození papíru do modrých kontejnerů nejjednodušším způsobem, jak se odpadu zbavit a zůstat šetrnými k životnímu prostředí.

Tříděním a sběrem papíru šetříte životní prostředí a snižujete množství odpadu. Pokud chcete papír odevzdat, máte dvě možnosti:

• Sběrný dvůr - nasbíraný papír přijímají zdarma (jako běžný odpad).
• Soukromá sběrna - správně roztříděný papír od vás vykoupí.

Finančně se sběr papíru příliš nevyplatí. Pokud máte kotel na tuhá paliva nebo krbová kamna, z papíru doma můžete vyrobit papírové brikety, které použijete jako doplňkové palivo (brikety hoří rychleji a mají menší výhřevnost než dřevo).

K výrobě potřebujete:

• starý papír,
• dřevěné hobliny nebo piliny, případně dřevěnou drť,
• vodu (může být i dešťová).

Do směsi můžete přidat i přírodní pojiva (škrob, mouka), se kterými vytvoříte tvrdší a trvanlivější brikety.

Samotná výroba je jednoduchá. Postupujte takto:

1. V kbelíku promíchejte vodu a natrhaný nebo skartovaný papír v poměru 2:1. Vody přidejte zhruba jednou tolik co papíru.
2. Začněte do směsi sypat dřevěné piliny, dokud směs dostatečně nezhoustne. Poměr papíru a dřevní hmoty by měl být cca 3:1.
3. Směs nasypte do briketovacího lisu a vymačkejte vodu. Pokud lis nemáte, použijte třeba PVC trubku s dírami, kterými bude odtékat voda. Důležité je, abyste při lisování vymačkali všechnu přebytečnou vodu.
4. Hotové brikety nechte vyschnout na teplém, suchém a dobře větraném místě.

Správně uložené brikety uschnou během pár dnů, maximálně jednoho týdne.

Recyklace solárních panelů

Recyklaci fotovoltaických panelů u nás nařizuje zákon. Podle něj se při likvidaci panelu musí alespoň 85 % jeho hmotnosti zachovat pro pozdější využití a alespoň 80 % jeho hmotnosti recyklovat.

Jelikož fotovoltaické panely tvoří zejména snadno recyklovatelné materiály jako sklo nebo hliník, je splnění zákona obvykle bezproblémové.

Na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EC je u nás recyklace solárních panelů povinná. V České republice jsme tuto směrnici zahrnuli do zákona č. 542/2020 Sb. o výrobcích s ukončenou životností.

Nejdůležitější pro vás jako zákazníka je následující:

• Odpovědnost za recyklaci solárních panelů má výrobce/dovozce, který musí uzavřít smlouvu o recyklaci s kolektivním systémem zpětného odběru elektrozařízení (u nás například s firmou ASEKOL). Už při nákupu panelů byste proto měli vědět, s jakým kolektivním systémem má váš dodavatel smlouvu uzavřenou.
• Recyklační poplatek je součástí ceny fotovoltaického panelu, takže nic dalšího při odevzdávání panelu k recyklaci neplatíte.
• Vaší povinností je vysloužilé panely k recyklaci odvézt a odevzdat danému kolektivnímu systému. U menší fotovoltaiky do 30 kWp tak obvykle můžete učinit ve sběrném dvoře, u větších elektráren se na místě předání domluvíte individuálně.

Výjimkou jsou fotovoltaické panely pořízené před 1. lednem 2013.

Největší objem fotovoltaického panelu tvoří sklo (70-75 % hmotnosti). Recyklace skla je bezproblémová a dnes při ní v ideálních podmínkách dokážeme zpětně získat až 95 % čisté původní hmoty.

Druhý v pořadí je hliník (10-15 % hmotnosti panelu). Největší komplikací a výzvou je recyklace křemíkových waferů. Ačkoliv tvoří jen malý podíl na hmotnosti panelu, je to ta nejcennější část plná vzácných kovů. Navíc při výrobě nového panelu je zodpovědná až za 80 % celkové spotřeby energie.

Metody recyklace solárních panelů

Existuje více způsobů, jak fotovoltaické panely recyklovat. Mezi nejčastější patří tyto:

• Tepelná recyklace (tzv. pyrolýza), při které se panely zahřejí na vysokou teplotu okolo 500 °C, což způsobí roztavení a odpaření plastových složek. Ostatní materiály (sklo, hliník, měď, stříbro) se pak oddělují ručně. Tato metoda je efektivní zejména pro monokrystalické a polykrystalické panely.
• Mechanicko-chemická recyklace, při které se panely mechanicky rozdrtí a následně se oddělují jednotlivé materiály pomocí separačních technologií. Materiál se plaví v proudu vzduchu nebo vody - lehčí materiály (plasty) zůstanou na povrchu a těžší (kovy) klesnou. Pomocí elektrodynamické separace se třídí kovy na železné a neželezné (měď, hliník). Tato metoda je vhodná zejména pro tenkovrstvé panely.
• Okrajově se prosazují také další metody na bázi chemických nebo hydrometalurgických procesů, které slouží k preciznímu oddělení cenných kovů z křemíkových destiček.

Další možnosti využití odpadu

Říká se jim druhotné produkty nebo suroviny, protože vznikají tak trochu bokem. V pivovarnictví je to mláto, v cukrovarech melasa, jinde třeba pryžová drť z vyřazených pneumatik. Materiály, které by dříve skončily na skládkách, mají dnes našlápnuto k novému životu. Z odpadního papíru s příměsí minerálních solí se může snadno stát vynikající izolant. A papír ve hře zdaleka není jediný. Téměř všechny druhy odpadu a zbytků vznikajících během nejrůznějších průmyslových nebo výrobních procesů se mohou proměnit a znovu ožít. Ať už jde o barevné kovy ve vyhozené elektronice, kovošrot, biologické odpady, plastový regranulát, dřevěné piliny nebo třeba popílek z uhelných elektráren.

Jen v Česku dnes operuje více než 1500 společností, neziskových organizací a subjektů, pro které jsou druhotné suroviny základním kamenem existence.

Příklady úspěšného využití druhotných surovin

• Pivovarské mláto: Využívá se ke krmení hospodářských zvířat. Mláto má oproti mouce vyšší obsah bílkovin, vlákniny a méně sacharidů.
• Recyklované plasty: Společnost Transform vyrábí z recyklovaných plastů speciální materiál Traplast, ze kterého se vyrábějí plastové ploty, desky, dlažby, obrubníky, palisády nebo třeba palety.
• Granulát z pneumatik: Využívá se ve stavebnictví, v palivovém průmyslu, do protihlukových bariér a podobně.
• Bioplyn: Jedna bioplynová stanice jedoucí jen na travní sena a kukuřičné siláže je schopna ročně vyrábět zhruba 3,37 GWh elektřiny. Což stačí k pokrytí 1000 domácností.

Dodržováním těchto zásad a aktivním tříděním odpadu můžeme společně přispět k ochraně životního prostředí a udržitelnému rozvoji.

tags: #eon #radce #trideni #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Vše o směsném komunálním odpadu
• Fakta o emisích z dopravy
• Nouzový Stav na Slovensku
• Sylabus kurzu ekologie
• O Nadaci ohrožených dětí a její práci